První rok od nástupu Donalda Trumpa do úřadu prezidenta Spojených států uplyne až 20. ledna. S definitivním hodnocením podařených a nepodařených politik je tak záhodno ještě posečkat. Už nyní 8. listopadu se ale připomíná rok od Trumpova zvolení, to jest od okamžiku, který sám Trump označil ve své victory speech za nový velký začátek, za moment nového sjednocení národa a práce na společném díle, k čemuž prý sám maximálně přispěje. Jakpak se tedy dařilo pětačtyřicátému americkému prezidentovi a jeho USA v uplynulém roce z tohoto hlediska?

Všechna šetření, jež byla k danému tématu udělána, odhalují, že jsou Američané rozděleni ve vztahu k prezidentovi více než kdy dříve. Trumpův výkon v úřadu schvaluje v průměru o něco více než třetina populace, přibližně čtvrtina je přitom ochotna prezidenta hájit bezvýhradně. Asi pětina populace je z Trumpa spíše zklamána, přičemž jí vadí nejvíce tu jeho kousavě agresivní styl komunikace přes sociální sítě, tu naopak, že dosud neprosadil téměř nic z velkých slibů. Více než čtyřicet zbývajících procent Američanů — tedy největší skupina — považuje pak Trumpovo prezidentování za ostudu, pohromu či přímo ohrožení demokracie.

Američané přitom mají z tradice sklon se za hlavou státu v prvním roce sjednocovat. Žádný prezident v moderní historii USA tak nedostal podobně špatné hodnocení, jako právě Trump na první výročí.

↗

Donald Trump během svého projevu po oznámení výsledků voleb, 9. listopadu 2016. Repro z televizního vysílání

Co udělal Trump v prvním roce tak výjimečného? Z hlediska praktické politiky ne mnoho. Vydal několik desítek executive orders, což jsou v podstatě prezidentské dekrety — rámcové pokyny všem složkám výkonné moci, aby činily nebo nečinily to nebo ono —, které však mohou zneplatnit soudy, zákonodárci, anebo další prezident. Trump takto zrušil řadu dekretů Obamových. Jemu zas zneplatnily jeho nejslavnější muslim bany už třikrát soudy.

Dále Trump odmítl začít s ratifikačním procesem dohody o Transpacifickém obchodním partnerství (TTP), která tak byla uložena definitivně k ledu, dal pokyn k zahájení renegociace Dohody o severoamerické zóně volného obchodu (NAFTA), což zatím postupuje jen velmi pomalu, a naznačil, že bude chtít otevřít dohodu o íránském jaderném programu.

V Kongresu zkusil nahradit Obamovu reformu zdravotnictví vlastním komplexním zákonem, který však neprosadil. O daňové reformě se zatím jedná a bude nejméně do Vánoc. Žádný jiný velký zákon přitom Trump do Kongresu v prvním roce nepředložil.

Dala by se zde barvitě líčit antiekologická politika, kde se Trump a jeho zmocněnci opravdu hnusně činí, jak o tom psali už moji kolegové zde, zde a zde. Ekologická témata však v americké politice nerozhodují. Když se připočte obsazení uvolněných pozic na Nejvyšším soudu agilními konzervativci a řada seznamovacích návštěv v zahraničí, máme Trumpův rok z hlediska praktické politiky v podstatě kompletní.

To, v čem byl Trump v prvním roce fenomenální, tedy není rozhodně obsah politiky, nějaké převratné kroky nebo reformy. Naprosto unikátní byl ale, a stále je, jeho styl. Do prostředí kolem prezidenta vstoupila nová politická kultura, kterou menšina oslavuje a téměř polovina Američanů nemůže vystát.

Vztah s médii a 1318 lží

Každému, kdo se alespoň drobně zajímá o americkou politiku, vytane při vyslovení sousloví „Trumpův styl“ na mysli nějaký z prezidentových slavných výstupů, ve kterém se Trump jednoduchými, často i holými větami zbavenými sloves, nebo razantními přívlastky vymezuje vůči té nebo oné osobnosti, posílá válečnické vzkazy na druhou stranu planety, anebo naopak vychvaluje různé nedemokratického vládce, a nejvíce velebí sám sebe.

Takový obraz je nesporně věrný. Podstatu Trumpova stylu však nevystihuje úplně. Zásadní je zde připomenout, že Trump po nástupu do funkce přestal komunikovat obvyklým způsobem se všemi médii hlavního proudu s výjimkou stanice Fox. Dává minimum rozhovorů, každý den ale píše svá stošedesátiznaková stanoviska ke všemu možnému na Twitter. Velkých tiskových konferencí, kde by osobně odpověděl na více než dvě tři otázky novinářů, uspořádal za celý rok jen pár. A ta první z nich se už zapsala do dějin jako ztělesnění novinářského pekla.

Trump zdůvodňuje tento svůj atypický přístup tvrzením, že masmédia proti němu vedou permanentní kampaň, že překrucují realitu a šíří lži-zprávy. Z příslušné činnosti obvinil přitom několikrát nejen například newyorské Timesy, NBC či CNN — což jsou média, která skutečně Trumpovo vítězství ani po roce nepřijala —, ale třeba i důsledně neutrální BBC.