Američtí prezidenti posledních čtyř desetiletí přistupovali k izraelsko-palestinskému konfliktu velmi různorodě. Všichni se konfliktem intenzivně zabývali a téměř všichni se pokusili o zprostředkování dohody. Řešení jednoho z nejkomplikovanějších sporů 20. století se však přesto dosáhnout nepodařilo a je otázka, nakolik k tomu prezidenti Spojených států mohli přispět.

Na jedné straně názorového spektra stojí nepochybně Jimmy Carter, prezident v letech 1977—1981 a nositel Nobelovy ceny míru z roku 2002 za zprostředkování míru mezi Izraelem a Egyptem v Camp Davidu v roce 1978. Carter vydal v roce 2006 knihu s názvem Palestina: Mír, ne. V ní jednoznačně označuje izraelskou kolonizaci palestinského území za hlavní překážku dosažení míru ve Svaté zemi.

V prosinci 2013 se Carter spolu s dalšími sedmi nositeli Nobelovy ceny míru podepsal pod Deklaraci z Robben Island, požadující propuštění Marwana Barghútího a ostatních palestinských vězňů.  K této mezinárodní kampani nazvané podle proslulé jihoafrické věznice „hostící“ Nelsona Mandelu se připojili i čeští signatáři, mimo jiné bývalý ministr zahraničí Jan Kavan. Odcházejícího Baracka Obamu Carter vyzval k tomu, aby ještě před vypršením mandátu uznal palestinský stát.  

Carterův nástupce Ronald Reagan již v roce 1982, po izraelské invazi do Libanonu, navrhl mírový plán, který počítal s vytvořením palestinské samosprávy na Západním břehu a v Gaze, a také se zmrazením výstavby osad jako překážky míru. Jeruzalém měl zůstat nerozdělený, o jeho budoucnosti se mělo rozhodnout během jednání. Reaganův plán se nicméně začal realizovat až za George H. W. Bushe a intenzivně pak za vlády Billa Clintona. Bez výsledku.

V lednu 2008 vyzval George W. Bush v Ramalláhu za přítomnosti Mahmúda Abbáse Izrael, aby ukončil 41 let trvající okupaci palestinského území.  Stalo se tak pravděpodobně hlavně proto, že Bushovi zbývalo do konce druhého mandátu jen pár dní a mohl si to dovolit, protože už příliš neriskoval. Tento postoj každopádně vystihuje situaci: američtí prezidenti jsou z jedné strany tlačeni k vyhraněné proizraelské politice, ale chtějí si zachovat také dobré vztahy s palestinskou stranou a především s klíčovými arabskými spojenci.

Později v roce 2008, v době kampaně před prezidentskými volbami, se v médiích propírala údajná videonahrávka, na níž se Barack Obama v roce 2003 účastnil večeře na počest Rashida Khalidiho, palestinského historika a někdejšího poradce Jásira Arafáta, dnes profesora blízkovýchodních studií na University of Columbia. Obamův protikandidát John McCain a jeho tým se pokusili spojením Obamy s Khalidim zpochybnit oddanost protikandidáta Izraeli.

Obama se před potenciálními židovskýmu voliči bránil s tím, že jeho osobní vztah s Khalidim neznamená, že si od něj musí nutně nechat radit v zahraniční politice, a že jeho (Obamova) oddanost věci Izraele je neotřesitelná.  Nahrávku mimochodem dodnes nikdo neviděl, má ji prý deník Los Angeles Times. Krajně pravicový server Breitbart, spojený s Donaldem Trumpem a mozkem jeho kampaně Stevem Bannonem, na ni v roce 2012 dokonce vypsal odměnu ve výši plných 100 000 amerických dolarů.  

Americký prezident, jakkoli zvolený za demokraty, si přátelství s prominentním zastáncem palestinské věci zkrátka nemůže dovolit. O profesoru Khalidim bude v článku ještě řeč.

Trumpovi lidé pro Izrael a Palestinu

Kdo bude mít v administrativě nového prezidenta na starosti řešení izraelsko-palestinského konfliktu a co se od nového týmu v tomto směru dá očekávat?

Velvyslancem v Izraeli je právník David Friedman, zastánce izraelské anexe území Západního břehu. Friedman dlouhodobě odmítá dvoustátní řešení. Tvrdí, že počet Palestinců žijících na Západním břehu je často nadsazován a že by pro Izrael nebylo velkým problémem celé území včetně palestinského obyvatelstva anektovat. 

Ještě před svou nominací ujišťoval Friedman v Izraeli, že nová americká administrativa nebude na Izrael nikdy tlačit a prosazovat vznik palestinského státu, na půdě OSN naopak stále hodlá důsledně vetovat veškeré rezoluce kritické k Izraeli. Friedman je ve svých názorech skutečně radikální. Zastánci dvoustátního řešení a vzniku Palestiny z řad Američanů židovského původu jsou podle něj mnohem horší než ti Židé, kteří v koncentračních táborech pomáhali nacistům ukázňovat ostatní židovské vězně. 

Názory jestřábů, jako je Friedman, budou podle všeho korigovat jiní Trumpovi muži. Ministr obrany generál James Mattis se v minulosti vyslovil pro dvoustátní řešení a varoval, že pokud palestinský stát nevznikne a Izrael anektuje palestinská území, ztratí Židé ve státě většinu, a pokud nepřipustí volební právo všech Palestinců, může nastat stav apartheidu.  Není divu, že některé proizraelské skupiny v USA před Mattisovým jmenováním varovaly.