jako obvykle -- abych použil Vaše slova, protože na hrubý pytel ...- mluvíte naprosto mimo mísu a vedete spor o věci, které nikdo nezpochybňuje.
Nicméně abych se k Vám choval vstřícně:
a) Považuji to, že mnohem větší množství lidí v blahobytných zemích dává --v dotazníku, vesměs nikoliv v reálu -- přednost "nemateriálním hodnotám" při naplnění času svého života před vyděláváním peněz a získáváním postavení, za dobrou zprávu.
b) Odmítám fetišismus produktivity, resp. výkonu; a tím spíše představu, o vztahu výkonu k slušnému společenskému životu.
.
Ale k tomu, o čem údajně diskutujete:
Nepodmíněný základní příjem ve výši, která by byla sociálně efektivní (tedy nad hranicí relativní chudoby), by z hlediska (a) těch, kteří nechtějí pracovat (pokud vůbec existují jinak, než jako podivínské výjimky), v zemích jako je Německo nebo ČR, mnoho nezměnil. Fungoval by pro ně podobně jako dnes sociální síť. Z hlediska (b) těch, kteří pracovat chtějí, ale práci nemají, by znamenal zlepšení v důsledku odpadlé byrokracie -- a pro ty ostatní prostě o něco větší jistotu.
Reálně existující socialismus, jak oba pamatujeme, vynucoval zákonem pracovní povinnost a provozoval plánovité nasazení pracovní síly. Tím normalizoval oficiální a neoficiální distribuci pracovní síly a času (flákač v práci, dříč na melouchu nebo na vlastním záhumenku), zavedl otrockou pracovní morálku ("Pracuj pro vrchnost jen když musíš a nic nedělej dobrovolně.") a navíc absurdním stanovením cílů plánovité produkce omezil už tak v kapitalismu (jehož byl variantou) mizivě nízké přesvědčení námezdního pracujícího o smysluplnosti jeho práce.
opravdu nemám dost argumentů na to, abych s nimi mohl plýtvat.
Bylo by například zbytečné znovu a znovu vysvětlovat, že je rozdíl mezí tím, jestli pracuji z vášně nebo pro radost, anebo tím, že si obstarávám živobytí z ohledem na vlastní důstojnost a účast s druhými, včetně účasti mezigenerační, aniž bych k tomu byl nucen hladem nebo nouzí. A že tak často mohu činit ve vzdoru vůči ekonomické racionalitě -- Friedrich Engels napsal svého času velmi nenávistné pasáže o těch, kteří než by se vzdali svého způsobu života (chaloupky, zahrady a kusu dobytka, který pásli na propachtovaném štráfu země) a začali si relativně slušně vydělávat jako dělníci (ano, je tu trochu rozpor s popisem dělnické pauperizace jinde u Engelse, ale jako ústupek realitě), raději opravdu živořili. Marxe zase opravdu neměl rád francouzské parcelové zemědělce, kteří živořili majíce nadbytek bídy a nedostatek práce (protože neměli dost půdy, na které by pracovali).
Jak vidíte, mohl bych vstřícně uvádět jen svědectví autorů, kteří zastávali postoj blízký tomu Vašemu. Nicméně i oni ukazují, že společenská práce nebyla ani v nejtvrdším kapitalismu 19. století vynutitelná pouze vyhladověním dostatečně velkého množství lidí --což je podle Vás nezbytné, aby měl i dnes kdo makat v těch sklárnách a hutích. Zrovna provozy, které by už dávno byly robotizované, nebýt toho, že konzervativci jako jste Vy zuby nehty lpí na nutnosti udržet pracovní sílu co nejlevnější a provozovat důl Paskov v situaci, kdy jsou dvě třetiny tamějších pracujících nakažené covidem jim zřejmě přijde jak mnohem menší zlo, než nepodmíněný příjem.
Ale jak říkám, nemám tolik argumentu, abych s nimi plýtval na zcela zbytečnou diskusi. Takže Vám místo toho přeji šťastné svátky a slunečné dny.
vždycky zapomenu. K věci je jen to, co vyhovuje Poláčkově argumentaci a připouštějí se jen ty argumenty, které podporují Poláčkovo přesvědčení. Odpuste, že jsem rušil Vaše kruhy. Pokusím se příště na Poláčkův kodex nezapomenout.
Neptal jsem se Vás, jaký měla na celkové populaci Evropy před kapitalismem zemědělská populace, ale bylo bylo rolníků, kteří dřeli pro pouhé přežití.
Pointa je v tom, že se sice každý člověk musí starat o živobytí, ale s výjimkou společností, které
si v 19. století začali říkat vyspělé a které proměnily práci v komoditu, to velká část lidí nepovažovala za pouhou dřinu pro přežití. Důstojnost, účast ve společenství, potěšení z výsledky a v neposlední řadě život odpovídající lidskému i božskému řádu. Dřít z nezbytí byl ten nejhorší úpadek.
(Mimochodem ani vesnická populace, natož zemědělská netvořila v raném novověku ani v atlantických zemích, ani u nás devadesát procent celkové populace)
Nepodmíněný příjem nevede k zahálce, ukázal americký experiment
Šimon Pešta
jako obvykle -- abych použil Vaše slova, protože na hrubý pytel ...- mluvíte naprosto mimo mísu a vedete spor o věci, které nikdo nezpochybňuje.
Nicméně abych se k Vám choval vstřícně:
a) Považuji to, že mnohem větší množství lidí v blahobytných zemích dává --v dotazníku, vesměs nikoliv v reálu -- přednost "nemateriálním hodnotám" při naplnění času svého života před vyděláváním peněz a získáváním postavení, za dobrou zprávu.
b) Odmítám fetišismus produktivity, resp. výkonu; a tím spíše představu, o vztahu výkonu k slušnému společenskému životu.
.
Ale k tomu, o čem údajně diskutujete:
Nepodmíněný základní příjem ve výši, která by byla sociálně efektivní (tedy nad hranicí relativní chudoby), by z hlediska (a) těch, kteří nechtějí pracovat (pokud vůbec existují jinak, než jako podivínské výjimky), v zemích jako je Německo nebo ČR, mnoho nezměnil. Fungoval by pro ně podobně jako dnes sociální síť. Z hlediska (b) těch, kteří pracovat chtějí, ale práci nemají, by znamenal zlepšení v důsledku odpadlé byrokracie -- a pro ty ostatní prostě o něco větší jistotu.
Reálně existující socialismus, jak oba pamatujeme, vynucoval zákonem pracovní povinnost a provozoval plánovité nasazení pracovní síly. Tím normalizoval oficiální a neoficiální distribuci pracovní síly a času (flákač v práci, dříč na melouchu nebo na vlastním záhumenku), zavedl otrockou pracovní morálku ("Pracuj pro vrchnost jen když musíš a nic nedělej dobrovolně.") a navíc absurdním stanovením cílů plánovité produkce omezil už tak v kapitalismu (jehož byl variantou) mizivě nízké přesvědčení námezdního pracujícího o smysluplnosti jeho práce.
Jako experiment je tedy naprosto nepoužitelný.
opravdu nemám dost argumentů na to, abych s nimi mohl plýtvat.
Bylo by například zbytečné znovu a znovu vysvětlovat, že je rozdíl mezí tím, jestli pracuji z vášně nebo pro radost, anebo tím, že si obstarávám živobytí z ohledem na vlastní důstojnost a účast s druhými, včetně účasti mezigenerační, aniž bych k tomu byl nucen hladem nebo nouzí. A že tak často mohu činit ve vzdoru vůči ekonomické racionalitě -- Friedrich Engels napsal svého času velmi nenávistné pasáže o těch, kteří než by se vzdali svého způsobu života (chaloupky, zahrady a kusu dobytka, který pásli na propachtovaném štráfu země) a začali si relativně slušně vydělávat jako dělníci (ano, je tu trochu rozpor s popisem dělnické pauperizace jinde u Engelse, ale jako ústupek realitě), raději opravdu živořili. Marxe zase opravdu neměl rád francouzské parcelové zemědělce, kteří živořili majíce nadbytek bídy a nedostatek práce (protože neměli dost půdy, na které by pracovali).
Jak vidíte, mohl bych vstřícně uvádět jen svědectví autorů, kteří zastávali postoj blízký tomu Vašemu. Nicméně i oni ukazují, že společenská práce nebyla ani v nejtvrdším kapitalismu 19. století vynutitelná pouze vyhladověním dostatečně velkého množství lidí --což je podle Vás nezbytné, aby měl i dnes kdo makat v těch sklárnách a hutích. Zrovna provozy, které by už dávno byly robotizované, nebýt toho, že konzervativci jako jste Vy zuby nehty lpí na nutnosti udržet pracovní sílu co nejlevnější a provozovat důl Paskov v situaci, kdy jsou dvě třetiny tamějších pracujících nakažené covidem jim zřejmě přijde jak mnohem menší zlo, než nepodmíněný příjem.
Ale jak říkám, nemám tolik argumentu, abych s nimi plýtval na zcela zbytečnou diskusi. Takže Vám místo toho přeji šťastné svátky a slunečné dny.
MP
Promiňte,
vždycky zapomenu. K věci je jen to, co vyhovuje Poláčkově argumentaci a připouštějí se jen ty argumenty, které podporují Poláčkovo přesvědčení. Odpuste, že jsem rušil Vaše kruhy. Pokusím se příště na Poláčkův kodex nezapomenout.
Neptal jsem se Vás, jaký měla na celkové populaci Evropy před kapitalismem zemědělská populace, ale bylo bylo rolníků, kteří dřeli pro pouhé přežití.
Pointa je v tom, že se sice každý člověk musí starat o živobytí, ale s výjimkou společností, které
si v 19. století začali říkat vyspělé a které proměnily práci v komoditu, to velká část lidí nepovažovala za pouhou dřinu pro přežití. Důstojnost, účast ve společenství, potěšení z výsledky a v neposlední řadě život odpovídající lidskému i božskému řádu. Dřít z nezbytí byl ten nejhorší úpadek.
(Mimochodem ani vesnická populace, natož zemědělská netvořila v raném novověku ani v atlantických zemích, ani u nás devadesát procent celkové populace)
konečně správné otázky-- tedy konkrétní práce v konkrétní době. Tak a teď to zkuste dál -- kolik byl těch rolníků, kteří dřeli jen pro přežití?