Chápu, slovo je jen to, co za slovo uzná Josef Poláček.

On je obušek zcela legitimní donucovací prostředek a někdy při konfrontaci ten nejpřiměřenější. Nepodezrám německou policii -- velmi málokdy i českou--, že by ho používala zbytečně.

Samozřejmě, že Lützenrath má co dělat se slovem. Ti lidé tam podstupují značný diskomfort, riskují nějakou tu ránu obuškem a kriminální postih -- dělají to pro zájem, o kterém se dohodli, že je to obecný zájem.

Jejich v rozpravě (tedy slovem) ustanovené přesvědčení nejde dost dobře redukovat ke zištnému soukromému zájmu -- dokonce ani k působení nějaké vůči vůči uhlí konkurenční (např. plynové) lobby, která by je ideologický manipulovala. Navíc podobně jako Libkovic je ten boj zcela symbolický (tedy opět záležitost slova), protože oni vědí, že zachráněním jedné vybydlené vesnice nevybojují rozhodnou bitvu, která by zvrátila devastaci krajiny, plýtvání neobnovitelným fosilním zdrojem a průmyslové chrlení CO2 do atmosféry.

Takže buďte poctivý -- není to to slovo, které by Vás oslovovalo, ale je to slovo, které se stává činem.

Jistě, píšeš o tendenci a mediální zkratce. A určitě bych Tě nepodezíral, že bereš empirické údaje ze vzduchu.

To, co jsem napsal, bylo spíš doplnění než polemika s Tebou. O potřebě kriticky dekonstruovat ty kategorie, díky kterým se dá o těch tendencích mluvit.

Na Praze 7 měl v minulých volbách Zeman extrémně slabý výsledek, dokonce i v rámci Prahy, tuším pod dvacet procent -- jenomže, když to shrnu do takto syntetické výpovědi a tu pak přeložím do mediální zkratky: "Praha 7 volila Drahoše.", zmizí mi nejen těch těch dvacet procent (omlouvám se, ale přesné číslo bych musel dohledávat), ale také ti, kdo v druhém kole nevolili nikoho -- a už bude dohromady procento blížící se polovině voličů.

Mimoto dokonce i v malé a prostorově sevřené Praze 7 jde dobře rozpoznat různost intenzity protizemanovská tendence v okrscích kolem letenského trojúhelníku (nejlepší adresy :-), v holešovickýc okrscích a těch maninských.

A vice versa, Vejvanov u Radnic -- malá vesnice, hluboko pod tisíc obyvatel, průměrný věk obyvatel přes padesát let, polovina lidí v produktivním věku dojíždí za prací přes 15 km. A poměr v druhém kole byl nějakých 55: 45, s volební účastí kolem padesáti procent.

To jsou v obou případech malé a přehledné jednotky, pokud mluvíme o "českém venkově" obecně (Co to je? Sídla do 1000 obyvatel, 10 000 obyvatel, nebo Pražsko, Brno, Ostrava a zbytek země? Nejen v mediální zkratce se tato určení používají fluidně i v rámci jednoho textu), začíná být ta tendence plná trhlin a protiproudů -- to jest, má pořád svoji orientační výpovědní hodnotu, ale zároveň nebezpečný populistický potenciál.

Oto,

ono je to taková snadné tvrzení: Ti volili spíše toho, ti onoho...

Pro marketing vynikající, ale jinak spíše škodlivé.

Žijeme v malé zemi. Pražská aglomerace fakticky zabírá, co do rozlohy nějakou sedminu země, co do počtu čtvrtinu. Přitom se v přilehlých suburbiích -- ať se skládají z paneláku naležatu, podnikatelského baroka nebo z z vysáté skořápky někdejších měst volí více jako na Praze 7 , v Karlině, Vinohradech a v obývaných částech Prahy 1 než jako na pražských sídlištích.

A když se rozhlídnu kolem Plzně, je tu pár bohatých vesnic, které mají spíše charakter vilových čtvrtí, pak města, třeba Rokycany, která Plzeň sezřala tak jako Praha Roztoky nebo Říčany -- všechno formálně malá a menší sídla. Volí se tam ovšem zase jinak, než v chudších vesnicích s převažující důchodcovskou populací. A jinak zase v příhraničních vesnicích, kde je aktivní populace buď na práci v Německu nebo na Západočeské univerzitě nebo na drogách.

Prostě ten protiklad pražská kavárna kontra vesnická hospoda se mobilizačně hodil do populistických zemanovským kampaním a dnes se právě tak populisticky hodí marketingovým hajzlíkům hlásajícím "Praha a láska musí zvítězit nad vesnicí a nenávistí" (i s tou následnou omluvou, která jen prohloubila vyhranění táborů).

Pokud bychom chtěli omezit populismus v české politice, pak začněme mluvit věcně a nepopulisticky.