opravdu nemám dost argumentů na to, abych s nimi mohl plýtvat.
Bylo by například zbytečné znovu a znovu vysvětlovat, že je rozdíl mezí tím, jestli pracuji z vášně nebo pro radost, anebo tím, že si obstarávám živobytí z ohledem na vlastní důstojnost a účast s druhými, včetně účasti mezigenerační, aniž bych k tomu byl nucen hladem nebo nouzí. A že tak často mohu činit ve vzdoru vůči ekonomické racionalitě -- Friedrich Engels napsal svého času velmi nenávistné pasáže o těch, kteří než by se vzdali svého způsobu života (chaloupky, zahrady a kusu dobytka, který pásli na propachtovaném štráfu země) a začali si relativně slušně vydělávat jako dělníci (ano, je tu trochu rozpor s popisem dělnické pauperizace jinde u Engelse, ale jako ústupek realitě), raději opravdu živořili. Marxe zase opravdu neměl rád francouzské parcelové zemědělce, kteří živořili majíce nadbytek bídy a nedostatek práce (protože neměli dost půdy, na které by pracovali).
Jak vidíte, mohl bych vstřícně uvádět jen svědectví autorů, kteří zastávali postoj blízký tomu Vašemu. Nicméně i oni ukazují, že společenská práce nebyla ani v nejtvrdším kapitalismu 19. století vynutitelná pouze vyhladověním dostatečně velkého množství lidí --což je podle Vás nezbytné, aby měl i dnes kdo makat v těch sklárnách a hutích. Zrovna provozy, které by už dávno byly robotizované, nebýt toho, že konzervativci jako jste Vy zuby nehty lpí na nutnosti udržet pracovní sílu co nejlevnější a provozovat důl Paskov v situaci, kdy jsou dvě třetiny tamějších pracujících nakažené covidem jim zřejmě přijde jak mnohem menší zlo, než nepodmíněný příjem.
Ale jak říkám, nemám tolik argumentu, abych s nimi plýtval na zcela zbytečnou diskusi. Takže Vám místo toho přeji šťastné svátky a slunečné dny.
vždycky zapomenu. K věci je jen to, co vyhovuje Poláčkově argumentaci a připouštějí se jen ty argumenty, které podporují Poláčkovo přesvědčení. Odpuste, že jsem rušil Vaše kruhy. Pokusím se příště na Poláčkův kodex nezapomenout.
Neptal jsem se Vás, jaký měla na celkové populaci Evropy před kapitalismem zemědělská populace, ale bylo bylo rolníků, kteří dřeli pro pouhé přežití.
Pointa je v tom, že se sice každý člověk musí starat o živobytí, ale s výjimkou společností, které
si v 19. století začali říkat vyspělé a které proměnily práci v komoditu, to velká část lidí nepovažovala za pouhou dřinu pro přežití. Důstojnost, účast ve společenství, potěšení z výsledky a v neposlední řadě život odpovídající lidskému i božskému řádu. Dřít z nezbytí byl ten nejhorší úpadek.
(Mimochodem ani vesnická populace, natož zemědělská netvořila v raném novověku ani v atlantických zemích, ani u nás devadesát procent celkové populace)
já nemluvím o určitém procentu populace, ale o naprosté většině lidí ve většině historický známých společenstvích. Takže se buďto vypořádejte s tím, o čem mluvím, anebo mne ušetřete žvástů o mluvení mimo mísu.
Nepodmíněný příjem nevede k zahálce, ukázal americký experiment
Šimon Pešta
opravdu nemám dost argumentů na to, abych s nimi mohl plýtvat.
Bylo by například zbytečné znovu a znovu vysvětlovat, že je rozdíl mezí tím, jestli pracuji z vášně nebo pro radost, anebo tím, že si obstarávám živobytí z ohledem na vlastní důstojnost a účast s druhými, včetně účasti mezigenerační, aniž bych k tomu byl nucen hladem nebo nouzí. A že tak často mohu činit ve vzdoru vůči ekonomické racionalitě -- Friedrich Engels napsal svého času velmi nenávistné pasáže o těch, kteří než by se vzdali svého způsobu života (chaloupky, zahrady a kusu dobytka, který pásli na propachtovaném štráfu země) a začali si relativně slušně vydělávat jako dělníci (ano, je tu trochu rozpor s popisem dělnické pauperizace jinde u Engelse, ale jako ústupek realitě), raději opravdu živořili. Marxe zase opravdu neměl rád francouzské parcelové zemědělce, kteří živořili majíce nadbytek bídy a nedostatek práce (protože neměli dost půdy, na které by pracovali).
Jak vidíte, mohl bych vstřícně uvádět jen svědectví autorů, kteří zastávali postoj blízký tomu Vašemu. Nicméně i oni ukazují, že společenská práce nebyla ani v nejtvrdším kapitalismu 19. století vynutitelná pouze vyhladověním dostatečně velkého množství lidí --což je podle Vás nezbytné, aby měl i dnes kdo makat v těch sklárnách a hutích. Zrovna provozy, které by už dávno byly robotizované, nebýt toho, že konzervativci jako jste Vy zuby nehty lpí na nutnosti udržet pracovní sílu co nejlevnější a provozovat důl Paskov v situaci, kdy jsou dvě třetiny tamějších pracujících nakažené covidem jim zřejmě přijde jak mnohem menší zlo, než nepodmíněný příjem.
Ale jak říkám, nemám tolik argumentu, abych s nimi plýtval na zcela zbytečnou diskusi. Takže Vám místo toho přeji šťastné svátky a slunečné dny.
MP
Promiňte,
vždycky zapomenu. K věci je jen to, co vyhovuje Poláčkově argumentaci a připouštějí se jen ty argumenty, které podporují Poláčkovo přesvědčení. Odpuste, že jsem rušil Vaše kruhy. Pokusím se příště na Poláčkův kodex nezapomenout.
Neptal jsem se Vás, jaký měla na celkové populaci Evropy před kapitalismem zemědělská populace, ale bylo bylo rolníků, kteří dřeli pro pouhé přežití.
Pointa je v tom, že se sice každý člověk musí starat o živobytí, ale s výjimkou společností, které
si v 19. století začali říkat vyspělé a které proměnily práci v komoditu, to velká část lidí nepovažovala za pouhou dřinu pro přežití. Důstojnost, účast ve společenství, potěšení z výsledky a v neposlední řadě život odpovídající lidskému i božskému řádu. Dřít z nezbytí byl ten nejhorší úpadek.
(Mimochodem ani vesnická populace, natož zemědělská netvořila v raném novověku ani v atlantických zemích, ani u nás devadesát procent celkové populace)
konečně správné otázky-- tedy konkrétní práce v konkrétní době. Tak a teď to zkuste dál -- kolik byl těch rolníků, kteří dřeli jen pro přežití?
já nemluvím o určitém procentu populace, ale o naprosté většině lidí ve většině historický známých společenstvích. Takže se buďto vypořádejte s tím, o čem mluvím, anebo mne ušetřete žvástů o mluvení mimo mísu.