potíž je v tom, že to Vaše "naší" začíná definicí Rubikonu. A hlavně je to opravdu jedno -- sprostá vražda dítěte zůstává sprostou vraždou a je zrůdnost okecávat ji předchozími činy druhé strany-- ke které to dítě nutně patří jen nahodilostí zrození a sotva se stihlo stát jejím aktivním členem. Tam i tam. Schvalovat teroristický útok Hammásu s odvoláním na počet palestinských dětí, které v letech před útokem zemřely jako kolaterární škody udržování míru izraelskou armádou nebo na počty preventivně vězněných je nemorální, ale právě tak schvalovat současný postup Izraele znamená schvalovat válečné zločiny nejhrubšího zrna.
A je naprosto idiotské žvanit přitom o antisemitismu -- protože tím, že označíme odmítání vraždění dětí za antisemitismus, narušujeme shodu slušné evropské společnosti o naprosté nepřijatelnosti antisemitismu. Patřím nejspíš k poslední generační vrstvě, která si pamatuje, jak hluboko se do zkušenosti jejích prarodičů a rodičů zasekly zděšené rozpaky z antisemitské nóty v procesech se Slánským et cons. Která to tedy zná alespoň jako zprostředkovanou žitou skutečnost, nikoliv jen jako marginálii v učebnici dějepisu.
Ficova vláda si opravdu urfašisticky rozehrává nacionalistické fangličkaření. Nikoliv od včerejška, svého času Fico šaškoval při odhalení sochy "Svatopluka, krále Slováků" ... Nápis odkazuje k slovenskému fašismu jen zprostředkovaně, ale emblém Hlinkových gard, který tesatel toho paňáka obdařil Svatoplukův štít,je zcela výmluvný.
Nicméně pokud Peter Takáč neví -- nebo nechce vědět --, že vytváření slovenské národní identity neprobíhalo jen jako utilitární využití folklóru, je to smutné. A pokud zapomíná na vzdělané slovenské intelektuály od Šafaříka, Štúra přes davisty po Šimečku, Kusého, Novosada, Münze etc.(abych mluvil jen o těch, kteří dozráli před rokem 1989), pak je to povážlivé. Protože potom zahazuje to, k čemu postnacionální slovenská identita může být.
A pohrdáním vlastnímu dějinami vyklízí pak takový světově rozhlídnutý autor pole právě té odporné urfašistická variantě.
jako obvykle -- abych použil Vaše slova, protože na hrubý pytel ...- mluvíte naprosto mimo mísu a vedete spor o věci, které nikdo nezpochybňuje.
Nicméně abych se k Vám choval vstřícně:
a) Považuji to, že mnohem větší množství lidí v blahobytných zemích dává --v dotazníku, vesměs nikoliv v reálu -- přednost "nemateriálním hodnotám" při naplnění času svého života před vyděláváním peněz a získáváním postavení, za dobrou zprávu.
b) Odmítám fetišismus produktivity, resp. výkonu; a tím spíše představu, o vztahu výkonu k slušnému společenskému životu.
.
Ale k tomu, o čem údajně diskutujete:
Nepodmíněný základní příjem ve výši, která by byla sociálně efektivní (tedy nad hranicí relativní chudoby), by z hlediska (a) těch, kteří nechtějí pracovat (pokud vůbec existují jinak, než jako podivínské výjimky), v zemích jako je Německo nebo ČR, mnoho nezměnil. Fungoval by pro ně podobně jako dnes sociální síť. Z hlediska (b) těch, kteří pracovat chtějí, ale práci nemají, by znamenal zlepšení v důsledku odpadlé byrokracie -- a pro ty ostatní prostě o něco větší jistotu.
Reálně existující socialismus, jak oba pamatujeme, vynucoval zákonem pracovní povinnost a provozoval plánovité nasazení pracovní síly. Tím normalizoval oficiální a neoficiální distribuci pracovní síly a času (flákač v práci, dříč na melouchu nebo na vlastním záhumenku), zavedl otrockou pracovní morálku ("Pracuj pro vrchnost jen když musíš a nic nedělej dobrovolně.") a navíc absurdním stanovením cílů plánovité produkce omezil už tak v kapitalismu (jehož byl variantou) mizivě nízké přesvědčení námezdního pracujícího o smysluplnosti jeho práce.
opravdu nemám dost argumentů na to, abych s nimi mohl plýtvat.
Bylo by například zbytečné znovu a znovu vysvětlovat, že je rozdíl mezí tím, jestli pracuji z vášně nebo pro radost, anebo tím, že si obstarávám živobytí z ohledem na vlastní důstojnost a účast s druhými, včetně účasti mezigenerační, aniž bych k tomu byl nucen hladem nebo nouzí. A že tak často mohu činit ve vzdoru vůči ekonomické racionalitě -- Friedrich Engels napsal svého času velmi nenávistné pasáže o těch, kteří než by se vzdali svého způsobu života (chaloupky, zahrady a kusu dobytka, který pásli na propachtovaném štráfu země) a začali si relativně slušně vydělávat jako dělníci (ano, je tu trochu rozpor s popisem dělnické pauperizace jinde u Engelse, ale jako ústupek realitě), raději opravdu živořili. Marxe zase opravdu neměl rád francouzské parcelové zemědělce, kteří živořili majíce nadbytek bídy a nedostatek práce (protože neměli dost půdy, na které by pracovali).
Jak vidíte, mohl bych vstřícně uvádět jen svědectví autorů, kteří zastávali postoj blízký tomu Vašemu. Nicméně i oni ukazují, že společenská práce nebyla ani v nejtvrdším kapitalismu 19. století vynutitelná pouze vyhladověním dostatečně velkého množství lidí --což je podle Vás nezbytné, aby měl i dnes kdo makat v těch sklárnách a hutích. Zrovna provozy, které by už dávno byly robotizované, nebýt toho, že konzervativci jako jste Vy zuby nehty lpí na nutnosti udržet pracovní sílu co nejlevnější a provozovat důl Paskov v situaci, kdy jsou dvě třetiny tamějších pracujících nakažené covidem jim zřejmě přijde jak mnohem menší zlo, než nepodmíněný příjem.
Ale jak říkám, nemám tolik argumentu, abych s nimi plýtval na zcela zbytečnou diskusi. Takže Vám místo toho přeji šťastné svátky a slunečné dny.
Nynější politika Izraele působí vzrůst antisemitismu a antijudaismu
Tomáš Halík
potíž je v tom, že to Vaše "naší" začíná definicí Rubikonu. A hlavně je to opravdu jedno -- sprostá vražda dítěte zůstává sprostou vraždou a je zrůdnost okecávat ji předchozími činy druhé strany-- ke které to dítě nutně patří jen nahodilostí zrození a sotva se stihlo stát jejím aktivním členem. Tam i tam. Schvalovat teroristický útok Hammásu s odvoláním na počet palestinských dětí, které v letech před útokem zemřely jako kolaterární škody udržování míru izraelskou armádou nebo na počty preventivně vězněných je nemorální, ale právě tak schvalovat současný postup Izraele znamená schvalovat válečné zločiny nejhrubšího zrna.
A je naprosto idiotské žvanit přitom o antisemitismu -- protože tím, že označíme odmítání vraždění dětí za antisemitismus, narušujeme shodu slušné evropské společnosti o naprosté nepřijatelnosti antisemitismu. Patřím nejspíš k poslední generační vrstvě, která si pamatuje, jak hluboko se do zkušenosti jejích prarodičů a rodičů zasekly zděšené rozpaky z antisemitské nóty v procesech se Slánským et cons. Která to tedy zná alespoň jako zprostředkovanou žitou skutečnost, nikoliv jen jako marginálii v učebnici dějepisu.
No a? jak to souvisí s Halíkovým článkem?
Fico používá nacionalismus jako nástroj k podmanění společnosti
Peter Takáč
Ficova vláda si opravdu urfašisticky rozehrává nacionalistické fangličkaření. Nikoliv od včerejška, svého času Fico šaškoval při odhalení sochy "Svatopluka, krále Slováků" ... Nápis odkazuje k slovenskému fašismu jen zprostředkovaně, ale emblém Hlinkových gard, který tesatel toho paňáka obdařil Svatoplukův štít,je zcela výmluvný.
Nicméně pokud Peter Takáč neví -- nebo nechce vědět --, že vytváření slovenské národní identity neprobíhalo jen jako utilitární využití folklóru, je to smutné. A pokud zapomíná na vzdělané slovenské intelektuály od Šafaříka, Štúra přes davisty po Šimečku, Kusého, Novosada, Münze etc.(abych mluvil jen o těch, kteří dozráli před rokem 1989), pak je to povážlivé. Protože potom zahazuje to, k čemu postnacionální slovenská identita může být.
A pohrdáním vlastnímu dějinami vyklízí pak takový světově rozhlídnutý autor pole právě té odporné urfašistická variantě.
Nepodmíněný příjem nevede k zahálce, ukázal americký experiment
Šimon Pešta
jako obvykle -- abych použil Vaše slova, protože na hrubý pytel ...- mluvíte naprosto mimo mísu a vedete spor o věci, které nikdo nezpochybňuje.
Nicméně abych se k Vám choval vstřícně:
a) Považuji to, že mnohem větší množství lidí v blahobytných zemích dává --v dotazníku, vesměs nikoliv v reálu -- přednost "nemateriálním hodnotám" při naplnění času svého života před vyděláváním peněz a získáváním postavení, za dobrou zprávu.
b) Odmítám fetišismus produktivity, resp. výkonu; a tím spíše představu, o vztahu výkonu k slušnému společenskému životu.
.
Ale k tomu, o čem údajně diskutujete:
Nepodmíněný základní příjem ve výši, která by byla sociálně efektivní (tedy nad hranicí relativní chudoby), by z hlediska (a) těch, kteří nechtějí pracovat (pokud vůbec existují jinak, než jako podivínské výjimky), v zemích jako je Německo nebo ČR, mnoho nezměnil. Fungoval by pro ně podobně jako dnes sociální síť. Z hlediska (b) těch, kteří pracovat chtějí, ale práci nemají, by znamenal zlepšení v důsledku odpadlé byrokracie -- a pro ty ostatní prostě o něco větší jistotu.
Reálně existující socialismus, jak oba pamatujeme, vynucoval zákonem pracovní povinnost a provozoval plánovité nasazení pracovní síly. Tím normalizoval oficiální a neoficiální distribuci pracovní síly a času (flákač v práci, dříč na melouchu nebo na vlastním záhumenku), zavedl otrockou pracovní morálku ("Pracuj pro vrchnost jen když musíš a nic nedělej dobrovolně.") a navíc absurdním stanovením cílů plánovité produkce omezil už tak v kapitalismu (jehož byl variantou) mizivě nízké přesvědčení námezdního pracujícího o smysluplnosti jeho práce.
Jako experiment je tedy naprosto nepoužitelný.
opravdu nemám dost argumentů na to, abych s nimi mohl plýtvat.
Bylo by například zbytečné znovu a znovu vysvětlovat, že je rozdíl mezí tím, jestli pracuji z vášně nebo pro radost, anebo tím, že si obstarávám živobytí z ohledem na vlastní důstojnost a účast s druhými, včetně účasti mezigenerační, aniž bych k tomu byl nucen hladem nebo nouzí. A že tak často mohu činit ve vzdoru vůči ekonomické racionalitě -- Friedrich Engels napsal svého času velmi nenávistné pasáže o těch, kteří než by se vzdali svého způsobu života (chaloupky, zahrady a kusu dobytka, který pásli na propachtovaném štráfu země) a začali si relativně slušně vydělávat jako dělníci (ano, je tu trochu rozpor s popisem dělnické pauperizace jinde u Engelse, ale jako ústupek realitě), raději opravdu živořili. Marxe zase opravdu neměl rád francouzské parcelové zemědělce, kteří živořili majíce nadbytek bídy a nedostatek práce (protože neměli dost půdy, na které by pracovali).
Jak vidíte, mohl bych vstřícně uvádět jen svědectví autorů, kteří zastávali postoj blízký tomu Vašemu. Nicméně i oni ukazují, že společenská práce nebyla ani v nejtvrdším kapitalismu 19. století vynutitelná pouze vyhladověním dostatečně velkého množství lidí --což je podle Vás nezbytné, aby měl i dnes kdo makat v těch sklárnách a hutích. Zrovna provozy, které by už dávno byly robotizované, nebýt toho, že konzervativci jako jste Vy zuby nehty lpí na nutnosti udržet pracovní sílu co nejlevnější a provozovat důl Paskov v situaci, kdy jsou dvě třetiny tamějších pracujících nakažené covidem jim zřejmě přijde jak mnohem menší zlo, než nepodmíněný příjem.
Ale jak říkám, nemám tolik argumentu, abych s nimi plýtval na zcela zbytečnou diskusi. Takže Vám místo toho přeji šťastné svátky a slunečné dny.
MP