Ano je pochopitelně nepoměrně silnější než obě zbylé koaliční strany. Nicméně zblblá ODS a ukřivděný Fiala vyhloubily příkop, který přinejmenším na rok, spíše na víc, bude bránit Babišovi ve využití jediné funkční strategie, jak krotit malé koaliční partnery: totiž paroubkovským alternativním většinám ad hoc.

Mimoto přinejmenším pro Okamuru bude rozpad koalice spíše strategický zájem než hrozba -- ideálně po třech letech: "My se, naši vážení voliči, tak snažili, ale s tím Babišem to opravdu nešlo." --SPD není někdejší ČSSD, která se ještě v babišovských koalicích snažila zachovat čitelnost programu.

Jinými slovy: Relativně slabá , byť autokratická vláda ANO, vykupující si souhlas obou trpaslíků jejich soustavným korumpováním a ústupky jejich xenofóbii, rasismu a šovinismu. Paradoxně udržovaná náhodným spřízněním znechucení tak heterogenní skupiny jako je Jakub Patočka, Petr Fiala a Mikuláš Peksa.

V tomto případě nejde, dokonce ani tehdy, pokud vezmeme vážně tu jurečkovskou projekci a nebudeme uvažovat tak zásadní faktor jako je změna práce.

Ale nešlo mi o tuto diskusi, ale o fakt, že výklady ministra vlády, která tvrdila. že bojuje proti dezinformacím, produkoval žvásty plně odpovídající tomu, jak tento pojem bojovníci proti němu definují.

Jen je to potřeba říct obráceně:

Když selhává veřejná diskuse v rozlišování mezi faktickými pravdami, na jejichž produkci má monopol věda, veřejnými přesvědčeními, která sedimentovala natolik, že je k jejich odmítnutí potřebná slušná argumentace, příslušností věty k oblasti, ve které z dobrých důvodů netestujeme obecnou platnost výroku (náboženské přesvědčení, báseň) a k oblasti, ve které pravdivost neočekáváme (reklama, ideologie) a různými typy žvástu -- pak ji ovšem žádná vláda a antidezinformační kampaně nedokážou nahradit.

Jsem dospělý člověk a očekávám dospělost i od druhých; mohu jim nabídnout své přesvědčení do diskuse, ale nechci jim diktovat, co si nesmí myslet.

Pět let jsem četl hromadu keců produkovanou ministerstvem pro sociální věci, které mi za veřejné peníze sdělovalo nesmysly o tom, jak se nutně zhroutí penzijní systém, pokud se neposune odchod do důchodu někam k sedmdesáti letům.

Možná tomu Marián Jurečka i věřil, nikdy nestudoval žádný obor, kde by se pracovalo se statistikou a projekcemi -- a potkal jsem dost jinak inteligentních lidí, kteří si nedokázali pochopit, že mohou být i jiné, stejně přesvědčivé projekce vývoje. Ale to nic nemění na faktu, že tvrzení o nutném zhroucení penzijního systému naplňovalo všechny parametry dezinformace -- a nevím, že by kdy na to některý bojovníků proti dezinformacím poukázal.

ano, také jsem to slyšel. Poprvé po volbách v roce 1992, když se sociální demokracie přešplhala přes 2% a pak, když můj syn v partě několika nadšenců začal budovat pirátskou stranu.

Neopakovatelná konstelace? Jistě, ty nadšenci musí mít něco, kolem čeho se shromáždí zájem dost velké skupiny lidí. Blbé je začínat od diskuse o "politickém projektu", to pak jdeme přímou cestou k "politickému potratu".

Ono je těžké řešit záhady tam, kde nejsou.