Co to tu tézi zkusit alespoňzačít promýšlet a nepsat jen na DR, že ji potřebujeme. A nezaplevelovat prostor velkými prázdnými slovy.
Například, co to dnes znamená důstojná práce? Tedy přesněji, jakou formu změn podmínek práce tak, aby byly příznivější k důstojnému životu bude levice politicky prosazovat? Jak daleko je ochotna zajít při nutných zásazích do žité zaběhané praxe, které -- pokud by měly být účinné, budou nutně bolet, například likvidace agenturní práce a švarcsystému, které by se týkala pracovních příležitost nějakého půl milionu lidí? A jak daleko se odváží zasáhnout do svobody podnikání?
-- početnost zemi, ekonomický výkon, velikost armád a v tomto případě jejich srovnatelná výzbroj, kvalita diplomatického zázemí obou zemí; nemluvě o pochybnosti o tom, zda má či by mělo Turecko podobný záměr;
Vaše ostatní téze jsou nediskutovatelné, jednoznačně vycházejí předrozumného rozhodnutí o bílé a černé v konfliktu (a ony tam navíc, v tom Petr Jedlička naprostou pravdu, právě tyhle dvě barvy chybí).
Pro období, které uvádíte, ta snaha imanentní je. V tom se sociální demokracie a komunisté nijak nelišili. Spor byl o cestu, čas a předpoklady, nikoliv o cíl.
A ti nejchytřejší levicoví myslitelé (někteří byli sociální demokraté, někteří "nezávislí komunisté", jedna se po své smrti stala komunistickou ikonou, protože mrtví se nemohou bránit, a jeden byl v době, kdy o tom psal, předsedou komunistické strany Rakouska) poměrně brzo uvědomili, že sovětský režim neznamená překonání kapitalismu, ale jeho transformaci do státního kapitalismu.
Jinak Stačilo! nemá jeden podstatný atribut, bez kterého opravdu nejde mluvit o levicovém subjektu -- důsledný požadavek rovnosti všech lidí a samosprávné demokracie na všech úrovních.
Komunistická strana nebyla levicová už v době, kdy v ní vystupoval jako jeden z významných představitelů Jiří Dolejš a právě tak není levicový konzervativní socialismus, jehož špínu šířila svého času Jana Maláčová.
je další cíl, kterého nemůže tahle válka dosáhnout. Proč by měli kapitulovat? Mají kam utéct. Stejně jako ty izraelští zločinci i oni kašlou na utrpení Palestinců (rpo věc národa se přece musí umět umírat) a vraždění novinářů ze strany izraelské armády se jim hodí. Takový mrtvý novinář se hodí k propagandě ještě lépe než dítě, které omylem dvakrát přejel tank -- stejně by pravděpodobně umřelo na podvýživu, ale novináři jsou posvátné krávy západní civilizace.
pokud válka není cestou k propuštění ani osvobození rukojmí, ba dokonce snižuje jejich už tak malou šanci na přežití, pak se zřejmě kvůli jejich osvobození nevede.
A pokud se nevede kvůli osvobození rukojmí, pak ji toto osvobození -- bez naplnění cílů, pro které se vede, ať už jsou jakékoliv -- ani nemůže ukončit.
Takže se omlouvám, to je ten problém s funkční gramotností, tedy předpokladem, že si čtenář je schopen evidentní souvislosti doplnit sám. Já nezdvořák zapomněl, že to není Váš případ.
Česká levice není v bezvýchodné situaci. Musí ale občanům představit jasnou vizi
Jana Michailidu
Co to tu tézi zkusit alespoňzačít promýšlet a nepsat jen na DR, že ji potřebujeme. A nezaplevelovat prostor velkými prázdnými slovy.
Například, co to dnes znamená důstojná práce? Tedy přesněji, jakou formu změn podmínek práce tak, aby byly příznivější k důstojnému životu bude levice politicky prosazovat? Jak daleko je ochotna zajít při nutných zásazích do žité zaběhané praxe, které -- pokud by měly být účinné, budou nutně bolet, například likvidace agenturní práce a švarcsystému, které by se týkala pracovních příležitost nějakého půl milionu lidí? A jak daleko se odváží zasáhnout do svobody podnikání?
Prostě důvěryhodná vize se nepořizuje frázemi.
Gaza: Šest tezí, o nichž už debatovat netřeba
Petr Jedlička
Izrael drží na uzdě Turecko?
To přece nemyslíte vážně
-- početnost zemi, ekonomický výkon, velikost armád a v tomto případě jejich srovnatelná výzbroj, kvalita diplomatického zázemí obou zemí; nemluvě o pochybnosti o tom, zda má či by mělo Turecko podobný záměr;
Vaše ostatní téze jsou nediskutovatelné, jednoznačně vycházejí předrozumného rozhodnutí o bílé a černé v konfliktu (a ony tam navíc, v tom Petr Jedlička naprostou pravdu, právě tyhle dvě barvy chybí).
STAČILO! je nevolitelný příšerný slepenec. Volme, ať se nedostane k moci
Jiří Dolejš
Pro období, které uvádíte, ta snaha imanentní je. V tom se sociální demokracie a komunisté nijak nelišili. Spor byl o cestu, čas a předpoklady, nikoliv o cíl.
A ti nejchytřejší levicoví myslitelé (někteří byli sociální demokraté, někteří "nezávislí komunisté", jedna se po své smrti stala komunistickou ikonou, protože mrtví se nemohou bránit, a jeden byl v době, kdy o tom psal, předsedou komunistické strany Rakouska) poměrně brzo uvědomili, že sovětský režim neznamená překonání kapitalismu, ale jeho transformaci do státního kapitalismu.
Jinak Stačilo! nemá jeden podstatný atribut, bez kterého opravdu nejde mluvit o levicovém subjektu -- důsledný požadavek rovnosti všech lidí a samosprávné demokracie na všech úrovních.
Komunistická strana nebyla levicová už v době, kdy v ní vystupoval jako jeden z významných představitelů Jiří Dolejš a právě tak není levicový konzervativní socialismus, jehož špínu šířila svého času Jana Maláčová.
„Žádáme vás o akci. Teď.“ Čeští novináři píší kvůli Gaze vládě a prezidentovi
Redakce DR
je další cíl, kterého nemůže tahle válka dosáhnout. Proč by měli kapitulovat? Mají kam utéct. Stejně jako ty izraelští zločinci i oni kašlou na utrpení Palestinců (rpo věc národa se přece musí umět umírat) a vraždění novinářů ze strany izraelské armády se jim hodí. Takový mrtvý novinář se hodí k propagandě ještě lépe než dítě, které omylem dvakrát přejel tank -- stejně by pravděpodobně umřelo na podvýživu, ale novináři jsou posvátné krávy západní civilizace.
pokud válka není cestou k propuštění ani osvobození rukojmí, ba dokonce snižuje jejich už tak malou šanci na přežití, pak se zřejmě kvůli jejich osvobození nevede.
A pokud se nevede kvůli osvobození rukojmí, pak ji toto osvobození -- bez naplnění cílů, pro které se vede, ať už jsou jakékoliv -- ani nemůže ukončit.
Takže se omlouvám, to je ten problém s funkční gramotností, tedy předpokladem, že si čtenář je schopen evidentní souvislosti doplnit sám. Já nezdvořák zapomněl, že to není Váš případ.