Sociální stát vlastně nikdy nebyl tak úplně sociálně demokratický projekt a také to vesměs nebyly sociální demokracie, kdo ho realizoval.
Malér spočíval v industriálním modelu klasického sociálního státu. Byla to demokracie vlastníků pracovních míst, kooptace obrovské zaměstnanecké třídy a akceptace odsunu těch bez místa a dostatečných důchodů do pozice sociálního odpadu, poměrně velká náchylnost k rasismu těch blahobytných kooptovaných členů industriálního občanstva zvláště vůči migrujícím pracovníkům (kteří nebyli vlastníky pracovních míst, ale nekalou konkurencí) a dělba práce mezi výdělečně činným mužem a ženou, která si přivydělává při starosti o podstatnou část reproduktivních činnosti v domácnosti a péči o děti. Spíše jako vedlejší efekt to byl stát oslabení integračního efektu veřejného vzdělání.
A sociální demokracie, které se s tímto modelem ztotožnily, pak dokonce z přežranosti spokojeně spolupracovaly při přijímání první neoliberálních opatření pro zvýšení konkurenceschopnosti svých zemí. Prostě se o trochu zmenší ta masivní většina a on o se na ty, co jsem je hodili přes palubu brzo zapomene.
Proto ta rychlá porážka na konci sedmdesátých let a ta dlouhá léta, kdy to sociální demokracie nedokázaly zpracovat.
V tomhle smyslu má opravdu socialismus -- tedy účast každého člověka na rozhodování o věcech veřejných, zbavenost strachu z bídy, nedůstojného přežívání ve stáří, nedostatečné lékařské péče, sbližování šancí na vzdělání a volbu povolání neomezenou původem a absencí dostatečného sociálního kapitálu rodiny, z níž pocházím -- přednost před sociálním státem; respektive levice dnes musí vymýšlet jiné organizační formy, jak rozvoj sociální demokracie (což je totéž jako socialismus) zajistit. Bez těch selhání, která v sobě měl naprogramovaná sociální stát.
To máte recht, ekonomiku je potřeba rozvracet škrty, privatizaci, restrukturalizací, zeštihlováním a důsledným zavíráním očí před korupcí. Jednak to není tak staromódní jako rozmařilý sociální stát a pak -- tímhle způsobem jde ekonomika opravdu rozvrátit, zatímco to rozvracení ekonomiky sociálním státem nějak nefunguje -- stačí se podívat na Dánsko.
Ale jistě, pravicoví ekonomové a humanista Poláček vědí svoje.
a) Lidé bez práce si určitě "nezaslouží" menstruační potřeby. Protože v tomto případě opravdu nejde a nemá jít o princip zásluhovosti.
Ve slušné společnosti -- jako by měla být navzdory osobám jako Pekarová Adamová -- bychom se měli, na základě žitých sdílených norem, být schopni navzájem dohodnout, že uznáváme jako právo dostupnost základního hygienického obstarávání. Nejen menstruačních potřeb, právě tak se to týká pomůcek při inkontinenci, sprchy nebo mýdla a zubní pasty (ta přijde měsíčně, pokud ta čísla v článku štymují, dráž a je stejně nezbytná).
b) Ono nejde v prvé řadě o lidi bez práce, převážná většina z nich -- zase i podle článku-- je v předproduktivním věku. A právě u těch je řešení docela organizačně dostupné a levné.
c) Aby se jednalo o důstojnost a nikoliv blahosklonnou charitu, znamená to vytvořit z určitých potřeb -- opět, omlouvám se, ale vyčleňování jedné z nich mi přijde jako zmatená aktivistická kampaň, abych neřekl pitomost-- sdílený statek, dostupný ve všech větších veřejných budovách a jako věcné břemeno také ve všech prodejních galériích a supermarketech.
nezklamal jste mě. Takže děkuji za obsáhlé, sebestředným dogmatismem oplývající a pomýlené vysvětlení mých nepravostí. Tyto charakteristiky by se ostatně ještě daly odpustit, ale ono je to vysvětlení navíc v míře větší než malé duchamorné, a to už odpustit nejde.
SOCDEM opustila hodnoty moderní evropské levice. Ztratila tím podporu mladých
Matěj Zapletal
Sociální stát vlastně nikdy nebyl tak úplně sociálně demokratický projekt a také to vesměs nebyly sociální demokracie, kdo ho realizoval.
Malér spočíval v industriálním modelu klasického sociálního státu. Byla to demokracie vlastníků pracovních míst, kooptace obrovské zaměstnanecké třídy a akceptace odsunu těch bez místa a dostatečných důchodů do pozice sociálního odpadu, poměrně velká náchylnost k rasismu těch blahobytných kooptovaných členů industriálního občanstva zvláště vůči migrujícím pracovníkům (kteří nebyli vlastníky pracovních míst, ale nekalou konkurencí) a dělba práce mezi výdělečně činným mužem a ženou, která si přivydělává při starosti o podstatnou část reproduktivních činnosti v domácnosti a péči o děti. Spíše jako vedlejší efekt to byl stát oslabení integračního efektu veřejného vzdělání.
A sociální demokracie, které se s tímto modelem ztotožnily, pak dokonce z přežranosti spokojeně spolupracovaly při přijímání první neoliberálních opatření pro zvýšení konkurenceschopnosti svých zemí. Prostě se o trochu zmenší ta masivní většina a on o se na ty, co jsem je hodili přes palubu brzo zapomene.
Proto ta rychlá porážka na konci sedmdesátých let a ta dlouhá léta, kdy to sociální demokracie nedokázaly zpracovat.
V tomhle smyslu má opravdu socialismus -- tedy účast každého člověka na rozhodování o věcech veřejných, zbavenost strachu z bídy, nedůstojného přežívání ve stáří, nedostatečné lékařské péče, sbližování šancí na vzdělání a volbu povolání neomezenou původem a absencí dostatečného sociálního kapitálu rodiny, z níž pocházím -- přednost před sociálním státem; respektive levice dnes musí vymýšlet jiné organizační formy, jak rozvoj sociální demokracie (což je totéž jako socialismus) zajistit. Bez těch selhání, která v sobě měl naprogramovaná sociální stát.
Dělnická třída opravdu pohádkám o sociálním státu nevěří. V Německu a v českých zemích z toho banálního důvodu, že tu neexistuje.
To máte recht, ekonomiku je potřeba rozvracet škrty, privatizaci, restrukturalizací, zeštihlováním a důsledným zavíráním očí před korupcí. Jednak to není tak staromódní jako rozmařilý sociální stát a pak -- tímhle způsobem jde ekonomika opravdu rozvrátit, zatímco to rozvracení ekonomiky sociálním státem nějak nefunguje -- stačí se podívat na Dánsko.
Ale jistě, pravicoví ekonomové a humanista Poláček vědí svoje.
I lidé bez práce si zaslouží menstruační potřeby
Julie Šafová
a) Lidé bez práce si určitě "nezaslouží" menstruační potřeby. Protože v tomto případě opravdu nejde a nemá jít o princip zásluhovosti.
Ve slušné společnosti -- jako by měla být navzdory osobám jako Pekarová Adamová -- bychom se měli, na základě žitých sdílených norem, být schopni navzájem dohodnout, že uznáváme jako právo dostupnost základního hygienického obstarávání. Nejen menstruačních potřeb, právě tak se to týká pomůcek při inkontinenci, sprchy nebo mýdla a zubní pasty (ta přijde měsíčně, pokud ta čísla v článku štymují, dráž a je stejně nezbytná).
b) Ono nejde v prvé řadě o lidi bez práce, převážná většina z nich -- zase i podle článku-- je v předproduktivním věku. A právě u těch je řešení docela organizačně dostupné a levné.
c) Aby se jednalo o důstojnost a nikoliv blahosklonnou charitu, znamená to vytvořit z určitých potřeb -- opět, omlouvám se, ale vyčleňování jedné z nich mi přijde jako zmatená aktivistická kampaň, abych neřekl pitomost-- sdílený statek, dostupný ve všech větších veřejných budovách a jako věcné břemeno také ve všech prodejních galériích a supermarketech.
Falešní proroci nejsou budoucností levice
Daniela Ostrá
nezklamal jste mě. Takže děkuji za obsáhlé, sebestředným dogmatismem oplývající a pomýlené vysvětlení mých nepravostí. Tyto charakteristiky by se ostatně ještě daly odpustit, ale ono je to vysvětlení navíc v míře větší než malé duchamorné, a to už odpustit nejde.