Profil čtenáře:
Martin Profant

MP
Profese:
E-mail: martin.profant@seznam.cz

Věrte mi, že znechucení je oboustranné. Jakkoliv se, na rozdíl od Vás, zdržuji urážek.

Já bych tomu vraždění ani na Ukrajině, ani v Gaze neříkal "malé podlosti". Ale to už je věc vašeho morálního žaludku.

on je to pro některé části té osy zla docela problém. Podívejte se na Ukrajinu, jak tam to zlé NATO Rusku ubližuje a ještě tam nedorazilo.

A také je blbé, že Ukrajince musíte nejdřív porazit a část z nich porazit, část internovat, aby konečně pochopili, že nebojujou proti agresorovi za svobodu -- takovou tu banální svobodu myslet si co chci o vlastních dějinách, číst co chci, psát, co chci, a inscenovat v divadle hru o něčem, co považuji za důležité, prostě to šidítko, co o něm i pan Poláček ví, že to vlastně není žádná svoboda, ale beznadějná atomizace --, ale že jsou jen obětované figurky v boji velmocí (i když Rusko a velmoc?)

Myslím, že je třeba rozlišovat. 

V arcibiskupských připomínkách jsou výhrady hodné diskuse a také respektu jakožto vyjádření přesvědčení velkého množství občanů (nejen katolický věřících). 

a) Stanovisko katolické církve o vztahu sexu a genderu je poměrně trvalé, jasně vyjádřená a mnohokrát kultivovaně zdůvodňované. Jakkoli se s tímto přesvědčením neztotožňuji, nemohu šmahem jakožto tmářství nebo reakcionářství odmítnout například Ratzingerovu úvahu o stvořenosti člověka, která je nezbytnou garancí svobody. Existuje ostatně silná tradice jejího paralelního sekulární vyjádření (excelentně Habermas v závěru Budoucnosti lidské přirozenosti).  

b) S myšlenkou, že formulace o boji  proti dezinformacím návrhu RVP je špatná a potenciálně škodlivá musím bohužel souhlasit. Jedná se o nešťastnou (jen doufám, že nezáměrnou) konfúzi (1) rozvoje kritické schopnosti dezinformace rozpoznávat  (nezbytná a potřebná součást RVP) a (2) závazného rozhodování o tom, co je dezinformace, která do školy nepatří (a ani toto rozhodování do RVP). 

Jak ukázala nedávná kauza učitelky hlásající bludy o ukrajinské válce, nemáme ve školství demokraticky přijatelný proces takového rozhodování vytvořený a ministerstvo na jeho vytváření s.re, místo toho cpe alibisticky plevelnou frázi do RVP. 

Ta potřeba je dobře viditelná i na příkladu, který rozčílil Jana Bierhanzla. Po určitou dobu nemohl ani odborník, natož laik vyloučit únik viru z laboratoře -- diskuse probíhala intenzivně nejméně rok a pochybení Dukova stanoviska nespočívalo v tom, že by šel proti konsenzu odborné veřejnosti (ten nebyl), ale že tvrdil jedno z možných  vysvětlení jako ověřenou pravdu. 

A pak je tu rovina, kde není co respektovat a je opravdu smutným signálem o stavu českého katolického kléru:

Arcibiskup podepsal odporný návrh o vylučování problematických dětí ze vzdělání; návrh, který nejen popírá lidskou solidaritu a snad mohu jako nevěřící dodat: křesťanskou lásku k bližnímu, ale také prokazuje nezpůsobilost arcibiskupových pedagogických poradců, kteří by měli vědět o vyzkoušených dopadech, které zavedení této zhovadilosti opakovaně mělo. Přinejmenším by měli znát něco z masy studií o britském příkladu. 

ono je docela vedro, není-liž pravda?