Dovolím si odpovědět za pana Poláčka. Do říše ruských bajek, hned vedle vedle byliny o tom, jak Vladimír Jasné Slunéčko stvořil ruský svět.
Ne, že bych tak nekriticky věřil ukrajinskému zpravodajství a zprávám západních služeb.
Ale Rusko má zásadní převahu v klasickém dělostřelectvu a pokud ukrajinský velitel plýtval nedostatkovou municí do německých houfnic, o ještě vzácnějších amerických raketových systémech nemluvě, na takticky bezvýznamné civilní cíle, pak by to prakticky byla vlastizrada.
To jen Rusko si může dovolit plýtvat a může dodávat lidí jak k umírání na frontě, tak jako personál k mučení a vraždění obyvatelstva na okupovaném území. Když dojdou, prostě dodají státní verbíři nové - z věznic a odlehlých regionů.
P.s. Rozšiřování NATO: Nejvyšší představitelé Ruské federace podepsali v devadesátých letech úmluvy uznávající suverenitu Ukrajiny a dokonce -- výměnou za to, že nebude mít jaderné zbraně -- i jakési bezpečnostní záruky.
Proti tomu stojí neveřejné protokoly z jednání někdejší Čtyřky, kde padl smluvně nijak neošetřený slib Sovětskému svazu.
Ne, že by to bylo podstatné, Vladimír Vladimírovič má -- jakožto vrcholný představitel jedné z dotčených stran -- jistě právo na pokus prosadit svou interpretaci vzájemných mezinárodních závazků.
A právě tak má právo chovat se jako idiot, protože prozatímním výsledkem jeho vražedného dobrodružství je NATO pár kilometrů od Petrohradu ( a jen idiot nemohl očekávat sebezáchovnou reakci Finska a Švédska) a v případě toho největšího vítězství, kterého by mohl dosáhnout na Ukrajině bez použití jaderných zbraní, jednotky NATO na pravém břehu Dněstru s veteránskou ukrajinskou armádou.
(O použití jaderných zbraní nemluvím, tak velký idiot snad ten člověk v Kremlu není.)
Ruskem obsazená jaderná elektrárna je odstavená a malér byl, že několik dní neměla proud ani ke chlazení odstavovaných bloků -- podávky z ukrajinské rozvodné sítě byly, díky Bohu, obnoveny a tak se snížilo riziko docela nepříjemné havárie.
Tedy -- proud jde z ukrajinské sítě do elektrárny, nikoliv naopak.
Ano, Putin má určitě i bez použití jaderných zbraní a všeobecné mobilizace dost zdrojů, aby eskaloval konflikt na Ukrajině. Všechny míří proti civilním ukrajinskému obyvatelstvu, nikoliv proti akceschopnosti ukrajinské armády.
Jinými slovy, mám dost prostředků na to, aby dále páchal válečné zločiny.
Smysl by dávalo jen tehdy, kdyby byla šance a) obsadit zemi do měsíce; za b) Ruská federace disponovala administrativní relativně nezkorumpovaným aparátem, který by ji umožňoval mírovou správu okupovaného území.
Jak víme, ani jedna z těchto podmínek nebyla reálná. Možná to nevěděl Putin v únoru 2022, ale to jen dokazuje nereálnost podmínky b).
Ostatně absurditu strategického cíle invaze vyjádřil krásně satirik Šídlo:
„Protože se Rusko obávalo přibližování NATO ke svým hranicím, vyšlo mu samo vstříc.“
Ano, máte pravdu, je to „západní narativ“. Respektive „neruský“, v tom ruském se neočekávalo, že by USA a Evropa Ukrajinu podpořily, protože jsou to zbabělí blbci, kteří raději budou mít agresivního souseda mocnějšího a na hranicích svých vlastních států.
A také v ruském narativu bylo překvapivé, že Finsko se svou drahou armádou vydržovanou z obavy před jediným možným agresorem, vstoupí poté, co se ten možný agresor dopustí nesmyslné a nemorální invaze, do NATO. Jinými slovy nepředpokládal se naprosto zřejmý strategický důsledek invaze. A tak má dnes Ruská federace na svých hranicích zemi NATO s větší a modernější armádou než měla Ukrajina a také s větší ekonomikou.
Jen bych nemluvil o západním narativu, ale o zdravém rozumu.
Mluvil jsem o zřejmém trendu, který se prosazuje s četnými retardacemi.
A dodám, který není rozpoznatelný z průzkumů veřejného mínění.
Přístup k lékařské péči a ke vzdělání se v horizontu posledních padesáti let zlepšil i tam, kde došlo ke zjevným retardacím -- jako v Británii nebo v České republice.
V Německu produkují zděšené výzkumy o tom, jak nízké procento dětí s imigrantčinými kořeny dosáhne na Ph.D. Ono je sice podreprezentativní, ale dvouciferné, hlavně by to před padesáti lety nikoho mimo nejužší odbornou sféru (pokud vůbec) nezajímalo ani v případě maturity (tam je poměr odpovídající složení populace).
Přístup ke statkům? Jistě, je propastný, ale s výjimkou skupiny sociálně vyloučených se dnes velmi špatně vymezuje tak, aby odpovídal velkým skupinám lidí.
Napsal jsem, že v moderních vyspělých společnostech je zjevný trend přibližování se beztřídní společnosti, nikoli, že by někde byla instalovaná.
A při vší úctě, k moderní společenské struktuře nemá Aristoteles co říct.
A také jsem naspal, že ten trend se prosazuje s retardacemi a komplikacemi.
Nicméně -- klasický třídní rozdíl znamenal:
a) Zásadně rozdílný přístup ke vzdělání, který se poznal jednak, jen člověk otevřel pusu, jednak radikálně omezoval šance na uplatnění na trhu práce.
b) Zásadně rozdílný přístup k lékařské péči.
c) Zásadně rozdílný přístup k politické účasti.
d) V případě kapitalistické společnosti -- protože jiná není v našich končinách aktuální -- vytváření velký skupin (dělníci, náhradní armáda nezaměstnaných, malorolníci atd.) , které se stávaly třídními subjekty podle toho, zda dokázaly sjednocovat své politické a sociální jednání podle společného (třídního) zájmu.
Bolševici ovšem jdednostranně zdůraznili e) vlastnický vztah k výrobním prostředkům.
Dnes se většina z nás nerodí s jasně determinovanou třídní perspektivou - ještě v osmdesátých letech výzkumy ve Velké Británii zaznamenávaly velkou míru "akademické marnosti" u dětí z dělnických rodin: "Co záleží na tom, jestli jsem ve škole dobrý, stejně půjdu makat do dolů (drůbežárny atd.)." Dnes se tento fenomén posunul podle etnického klíče: v Německu častý u Turků, v české republice u Romů, včetně vysokoškolsky vzdělaných.
Přístup k lékařské péče je v základním standardu velmi široký a lidí, kterým se dostává vyšší míra péče je opravdu malá skupinka.
Jsem společnosti se silně moderovanými třídními konflikty a s menšinou vyloučených. Tato menšina přitom netvoří třídu, jsou to "deklasovaní".
Situace krutě represivní, vyloučení nemají dost dobře šanci ani na úspěšnou revoluci, ani na úspěšný politickými (parlamentními) prostředky, jsou odkázaní na morální znechucení většiny (která v Evropě nerada překračuje umírající na chodníku).
Technologické změny likvidují prostor práce v produkční sféře -- dnes sice v kombinaci s vykořisťování levné práce třetího světa, ale hlavně robotizací a informatizací. Samoobslužná benzínová pumpa a samoobslužná pokladna v supermarketu se zjevně vyplatí víc než dovážet obsluhu z chudých zemí. Do vývoje robotických náhrad za kurýry se investuje víc než do vývoje vojenských dronů.
Takže sečteno : Rýsuje se společnost s minimem společenský uznané práce a spoustou shit jobs, se značnými rozdíly přijmů a pravděpodobně dosti represivní, ale prakticky beztřídní. jen ta beztřídnost už neznamená osvobození.
Obrat na Ukrajině? Rusové utekli před bleskovou ofenzívou z celého Charkovska
Petr Jedlička
Dovolím si odpovědět za pana Poláčka. Do říše ruských bajek, hned vedle vedle byliny o tom, jak Vladimír Jasné Slunéčko stvořil ruský svět.
Ne, že bych tak nekriticky věřil ukrajinskému zpravodajství a zprávám západních služeb.
Ale Rusko má zásadní převahu v klasickém dělostřelectvu a pokud ukrajinský velitel plýtval nedostatkovou municí do německých houfnic, o ještě vzácnějších amerických raketových systémech nemluvě, na takticky bezvýznamné civilní cíle, pak by to prakticky byla vlastizrada.
To jen Rusko si může dovolit plýtvat a může dodávat lidí jak k umírání na frontě, tak jako personál k mučení a vraždění obyvatelstva na okupovaném území. Když dojdou, prostě dodají státní verbíři nové - z věznic a odlehlých regionů.
P.s. Rozšiřování NATO: Nejvyšší představitelé Ruské federace podepsali v devadesátých letech úmluvy uznávající suverenitu Ukrajiny a dokonce -- výměnou za to, že nebude mít jaderné zbraně -- i jakési bezpečnostní záruky.
Proti tomu stojí neveřejné protokoly z jednání někdejší Čtyřky, kde padl smluvně nijak neošetřený slib Sovětskému svazu.
Ne, že by to bylo podstatné, Vladimír Vladimírovič má -- jakožto vrcholný představitel jedné z dotčených stran -- jistě právo na pokus prosadit svou interpretaci vzájemných mezinárodních závazků.
A právě tak má právo chovat se jako idiot, protože prozatímním výsledkem jeho vražedného dobrodružství je NATO pár kilometrů od Petrohradu ( a jen idiot nemohl očekávat sebezáchovnou reakci Finska a Švédska) a v případě toho největšího vítězství, kterého by mohl dosáhnout na Ukrajině bez použití jaderných zbraní, jednotky NATO na pravém břehu Dněstru s veteránskou ukrajinskou armádou.
(O použití jaderných zbraní nemluvím, tak velký idiot snad ten člověk v Kremlu není.)
Ono je dobré číst zprávy pořádně.
Ruskem obsazená jaderná elektrárna je odstavená a malér byl, že několik dní neměla proud ani ke chlazení odstavovaných bloků -- podávky z ukrajinské rozvodné sítě byly, díky Bohu, obnoveny a tak se snížilo riziko docela nepříjemné havárie.
Tedy -- proud jde z ukrajinské sítě do elektrárny, nikoliv naopak.
Ano, Putin má určitě i bez použití jaderných zbraní a všeobecné mobilizace dost zdrojů, aby eskaloval konflikt na Ukrajině. Všechny míří proti civilním ukrajinskému obyvatelstvu, nikoliv proti akceschopnosti ukrajinské armády.
Jinými slovy, mám dost prostředků na to, aby dále páchal válečné zločiny.
Napadení Ukrajiny bylo nesmyslné.
Smysl by dávalo jen tehdy, kdyby byla šance a) obsadit zemi do měsíce; za b) Ruská federace disponovala administrativní relativně nezkorumpovaným aparátem, který by ji umožňoval mírovou správu okupovaného území.
Jak víme, ani jedna z těchto podmínek nebyla reálná. Možná to nevěděl Putin v únoru 2022, ale to jen dokazuje nereálnost podmínky b).
Ostatně absurditu strategického cíle invaze vyjádřil krásně satirik Šídlo:
„Protože se Rusko obávalo přibližování NATO ke svým hranicím, vyšlo mu samo vstříc.“
Ano, máte pravdu, je to „západní narativ“. Respektive „neruský“, v tom ruském se neočekávalo, že by USA a Evropa Ukrajinu podpořily, protože jsou to zbabělí blbci, kteří raději budou mít agresivního souseda mocnějšího a na hranicích svých vlastních států.
A také v ruském narativu bylo překvapivé, že Finsko se svou drahou armádou vydržovanou z obavy před jediným možným agresorem, vstoupí poté, co se ten možný agresor dopustí nesmyslné a nemorální invaze, do NATO. Jinými slovy nepředpokládal se naprosto zřejmý strategický důsledek invaze. A tak má dnes Ruská federace na svých hranicích zemi NATO s větší a modernější armádou než měla Ukrajina a také s větší ekonomikou.
Jen bych nemluvil o západním narativu, ale o zdravém rozumu.
Ne nepřátelé, ale lidé plní obav. Na okraj diskusí o „dezolátech z Václaváku“
Filip Outrata
Mluvil jsem o zřejmém trendu, který se prosazuje s četnými retardacemi.
A dodám, který není rozpoznatelný z průzkumů veřejného mínění.
Přístup k lékařské péči a ke vzdělání se v horizontu posledních padesáti let zlepšil i tam, kde došlo ke zjevným retardacím -- jako v Británii nebo v České republice.
V Německu produkují zděšené výzkumy o tom, jak nízké procento dětí s imigrantčinými kořeny dosáhne na Ph.D. Ono je sice podreprezentativní, ale dvouciferné, hlavně by to před padesáti lety nikoho mimo nejužší odbornou sféru (pokud vůbec) nezajímalo ani v případě maturity (tam je poměr odpovídající složení populace).
Přístup ke statkům? Jistě, je propastný, ale s výjimkou skupiny sociálně vyloučených se dnes velmi špatně vymezuje tak, aby odpovídal velkým skupinám lidí.
Napsal jsem, že v moderních vyspělých společnostech je zjevný trend přibližování se beztřídní společnosti, nikoli, že by někde byla instalovaná.
A při vší úctě, k moderní společenské struktuře nemá Aristoteles co říct.
A také jsem naspal, že ten trend se prosazuje s retardacemi a komplikacemi.
Nicméně -- klasický třídní rozdíl znamenal:
a) Zásadně rozdílný přístup ke vzdělání, který se poznal jednak, jen člověk otevřel pusu, jednak radikálně omezoval šance na uplatnění na trhu práce.
b) Zásadně rozdílný přístup k lékařské péči.
c) Zásadně rozdílný přístup k politické účasti.
d) V případě kapitalistické společnosti -- protože jiná není v našich končinách aktuální -- vytváření velký skupin (dělníci, náhradní armáda nezaměstnaných, malorolníci atd.) , které se stávaly třídními subjekty podle toho, zda dokázaly sjednocovat své politické a sociální jednání podle společného (třídního) zájmu.
Bolševici ovšem jdednostranně zdůraznili e) vlastnický vztah k výrobním prostředkům.
Dnes se většina z nás nerodí s jasně determinovanou třídní perspektivou - ještě v osmdesátých letech výzkumy ve Velké Británii zaznamenávaly velkou míru "akademické marnosti" u dětí z dělnických rodin: "Co záleží na tom, jestli jsem ve škole dobrý, stejně půjdu makat do dolů (drůbežárny atd.)." Dnes se tento fenomén posunul podle etnického klíče: v Německu častý u Turků, v české republice u Romů, včetně vysokoškolsky vzdělaných.
Přístup k lékařské péče je v základním standardu velmi široký a lidí, kterým se dostává vyšší míra péče je opravdu malá skupinka.
Jsem společnosti se silně moderovanými třídními konflikty a s menšinou vyloučených. Tato menšina přitom netvoří třídu, jsou to "deklasovaní".
Situace krutě represivní, vyloučení nemají dost dobře šanci ani na úspěšnou revoluci, ani na úspěšný politickými (parlamentními) prostředky, jsou odkázaní na morální znechucení většiny (která v Evropě nerada překračuje umírající na chodníku).
Technologické změny likvidují prostor práce v produkční sféře -- dnes sice v kombinaci s vykořisťování levné práce třetího světa, ale hlavně robotizací a informatizací. Samoobslužná benzínová pumpa a samoobslužná pokladna v supermarketu se zjevně vyplatí víc než dovážet obsluhu z chudých zemí. Do vývoje robotických náhrad za kurýry se investuje víc než do vývoje vojenských dronů.
Takže sečteno : Rýsuje se společnost s minimem společenský uznané práce a spoustou shit jobs, se značnými rozdíly přijmů a pravděpodobně dosti represivní, ale prakticky beztřídní. jen ta beztřídnost už neznamená osvobození.