Vy považujete homosexuální orientaci za vinu? Které všechny podle Vás představují zločin?

Musím dát za pravdu panu Poláčkovi, jen s drobnou obměnou -- spíše než o podlosti bych mluvil o trapnosti vyplývající z ubohého postavení novinářské profese v obou československých státech.

Dokonce i politik má právo na minimální soukromí, pro předfejbukévé generace velmi důležitý zdroj integrity osobnosti.Novinář má morální právo toto soukromí výjimečně porušit ve veřejném zájmu. Ale dělá to na vlastní riziko, protože pokud se onen veřejný zájem ukáže jako domnělý anebo příliš slabý, bude ten novinář právem za hovado. Pokud se dokonce jen tím veřejným zájmem ohání, aby zvýšil náklad čísla, ve kterém je např. momentka populární političky nahoře pořízená teleobjektivem bez jejího vědomí nebo utajovaná informace o nemoci slavného zpěváka, klesá i pod úroveň hovada a stává se jedním z neodpornějších a nejpolitováníhodnějších živočichů na této planetě, bulvárním novinářem.

Obdobně odpornou formu živočicha představuje novinář vydávající soukromý zisk, tedy zlepšení volebního výsledku strany, která ho platí, za veřejný zájem. Což zřejmě nebyl případ té slovenské otázky Pellegrinimu -- náznak o homosexualitě představitele proevropského a liberálnějšího křídla ve SMERU-SD mohl volebně prospět pouze Kotlebovcům a jim podobným -- a za ty pokud vím PLUS 7 opravdu nekope.

Sekerák sám -- pokud dobře rozumím těm povídačkám o duhových jednorožcích po Slovensku nepobíhajících -- přiznává, že to lidé s nevětšinovou homosexuální orientací nemají na Slovensku právě lehké a ono i tam, kde je společnost možná tolerantnější, není přiznání homosexuální orientace nic banálního. Vynucovat ho před kamerami je ubohost posledního řádu -- že by snad podobné odhalení mohlo vzít vítr z plachet několika Pellegriniho spolustraníků, kteří se oproti premiérovi samotnému pokoušejí ze šíření homofobie vytloukat substituci vlastní politické nijakosti (SMER-SD v programových dokumentech a v aktivním politickém jednání nějaké represe v tomto ohledu nevykazuje, špinavé kompromisy ovšem ano), řečenou ubohost neomlouvá, zůstává nadále presstitucí.

Poslyšte, voni technokrate, ještě jednou mě hoděj do jednoho pytle s Nushartem a uviděj takovou blahosklonnou nadřazenost, že si z ní jednou na jejich ctėnou p.del.
A není vod nich hezký, že se na toho poloprďocha tak vytahujou. Von nemůže vėdět, že jak jsou jeho pokusy o žertování trapné, když utrpěl totální ztrátu smyslu pro humor. A k tomu patří i neschopnost pochopit odpornost přirovnání, která páše.

Devadesát procent jaké populace? České? To asi ne, protože v České republice tolik lidí ten pojem nezná. Na růst HDP jako pozitivum věří ti, co sice o tom makroekonomickém ukazateli slyšeli, ale jaksi nevědí, co znamená. O té velké skupině lidí v rozvinutých zemích, kteří vědí, že jsme naší společnost nastavili tak, že pokles či stagnace HDP znamená průšvih, lze těžko říct, že by na HDP věřili. To by bylo jako říct, že věřít v nažraného lva, protože mám v porovnání s hladovým lvem statisticky větší šanci že mě nesežere.

Jednak ani my, ani Němci nemáme poloprezidentský systém. A pak, máme tu politickou stranu, které po volbách 2014 dala ČSSD šest křesel ve vládě a ona se sice naprosto znemožnila, nicméně důsledkem toho znemožnění je, že po volbách 2014 stavěla vládu.