Právě proto, že jsou takové formulace paradoxní a komické, použil jsem ji v souvislosti s EU.
Jistě, můžeme křičet, že na vině jsou vždycky jen ti druzí -- líní Řekové, bigotní Poláci, nacionalističtí Maďaři a Angličané prosáklí postimperiální nostalgií stejně jako whisky. O odporných pronárodech jako jsou Katalánci, kteří nepochopili, že když si EU zvykla jednat s Madridem, tak se nemají proti postfrankistickým poměrům ve Španělsku co bouřit.
A můžeme tento křik považovat za loajalitu vůči EU a velké myšlence evropské integrace.Hdoí se nám pak euroskepticy, protože se máme vůči komu vyhraňovat jako vůči vnitřnímu nepříteli. Dokonce pak můžeme říkat: „Ano, v této kritice politiky EU máš možná věcně pravdu, ale podívej se, příteli, komu ta pravda slouží.“
Anebo můžeme jít tou těžší cestou, uvědomit si, že EU je už nějaký ten pátek v krizi a svoji proevropskou loajalitu projevovat promýšlením této krize a hledáním cest ven k dalšímu prohlubování integrace.
"Brexit není ‚chyba‘ Britů. Je důsledkem špatné bruselské politiky, která vede EU do slepé uličky a od krize ke krizi."
Samozřejmě, ta politika není špatná, protože tlačí na integraci, ale protože potřebnou integraci neprosazuje.
Kdybych byl euroskeptik, napsal bych "není schopna prosazovat a tato neschopnost je dána strukturálně", ale jako eurooptimista považuji podobné výroky za laciné alibi pro nezodpovědnost a neschopnost konkrétních lidí.
Podobně na citovaném Krutilkově výroku není zajímavý jeho euroskeptický postoj, ale fakt, že se předpověď (její první část) neuskutečnila („Integrační mainstream s těžištěm v Evropském parlamentu bude do roztrhání těla hájit integrační řešení") -- mainstream velmi rychle rezignoval (a roztrhl si přitom nejvýše frak, který se při jeho kvapném "přesunu do předem připravených pozic" zasekl o kancelářskou židli) a přenechal starost o protiepidemická opatření strukturám národních států (zdravotním, hygienickým a vzhledem k uzavření hranic i represivním se suspenzí práv občanů EU), podobně jako spor o eurobondy rychle ukázal meze stávající integrace v oblasti fiskální.
Napsal jsem, že použití pojmu třída většiny bylo u Dahrendorfa kritické (a vědomě poněkud ironické) a napsal jsem, že zmizení jasně vyjádřeného třídního antagonismu (a proletariátu jakožto třídy pro sebe) neznamená zánik sociálního konfliktu.
Když jsem si přečetl Vaší poslední odpověď, vidím, že nechcete reagovat na to, co bylo v diskusi řečeno, ale nadále polemizujete s neměnným obrazem, který jste si udělal o stanovisku oponenta. Takovou diskusi shledávám nudnou a přenechávám Vám Vaší možnost opakovat stále totéž bez rušivých vlivů.
Petr Bittner nemá na detaily čas. Musí přece prosazovat "nová morální pravidla" a hledat doklady projevů hegemonie na piedestalu stojících heterogenních mužů, kteří jedí maso.
Nemá to chudák snadné, musí hledat v poměrně obskurních časopisech poměrně neznámá jména a ještě jejich naivní žvatlání kultivovat svým kritickým perem do pobuřujících zkratek. A vy byste chtěl, aby při té své těžké práci znal fakta? Nelido.
Naše místo v Evropě: Bek a Lipavský versus Fiala
Martin Hančl
Právě proto, že jsou takové formulace paradoxní a komické, použil jsem ji v souvislosti s EU.
Jistě, můžeme křičet, že na vině jsou vždycky jen ti druzí -- líní Řekové, bigotní Poláci, nacionalističtí Maďaři a Angličané prosáklí postimperiální nostalgií stejně jako whisky. O odporných pronárodech jako jsou Katalánci, kteří nepochopili, že když si EU zvykla jednat s Madridem, tak se nemají proti postfrankistickým poměrům ve Španělsku co bouřit.
A můžeme tento křik považovat za loajalitu vůči EU a velké myšlence evropské integrace.Hdoí se nám pak euroskepticy, protože se máme vůči komu vyhraňovat jako vůči vnitřnímu nepříteli. Dokonce pak můžeme říkat: „Ano, v této kritice politiky EU máš možná věcně pravdu, ale podívej se, příteli, komu ta pravda slouží.“
Anebo můžeme jít tou těžší cestou, uvědomit si, že EU je už nějaký ten pátek v krizi a svoji proevropskou loajalitu projevovat promýšlením této krize a hledáním cest ven k dalšímu prohlubování integrace.
Ovšem, nepříjemná fakta můžeme vždy odbýt jako hloupost.
Nedávno jsem byl u oční lékařky na povinném vyšetření. A sympatická paní doktorka mi řekla:
„Až na to, že nevidíte, máte oči zcela zdravé“
Můžeme podobně říkat: „Až na to, že nefunguje, je politika EU zcela v pořádku."
Fiala měl naprostou pravdu, když napsal:
"Brexit není ‚chyba‘ Britů. Je důsledkem špatné bruselské politiky, která vede EU do slepé uličky a od krize ke krizi."
Samozřejmě, ta politika není špatná, protože tlačí na integraci, ale protože potřebnou integraci neprosazuje.
Kdybych byl euroskeptik, napsal bych "není schopna prosazovat a tato neschopnost je dána strukturálně", ale jako eurooptimista považuji podobné výroky za laciné alibi pro nezodpovědnost a neschopnost konkrétních lidí.
Podobně na citovaném Krutilkově výroku není zajímavý jeho euroskeptický postoj, ale fakt, že se předpověď (její první část) neuskutečnila („Integrační mainstream s těžištěm v Evropském parlamentu bude do roztrhání těla hájit integrační řešení") -- mainstream velmi rychle rezignoval (a roztrhl si přitom nejvýše frak, který se při jeho kvapném "přesunu do předem připravených pozic" zasekl o kancelářskou židli) a přenechal starost o protiepidemická opatření strukturám národních států (zdravotním, hygienickým a vzhledem k uzavření hranic i represivním se suspenzí práv občanů EU), podobně jako spor o eurobondy rychle ukázal meze stávající integrace v oblasti fiskální.
Dělník, to je zbytek světa
Barbora Vacková
Napsal jsem, že použití pojmu třída většiny bylo u Dahrendorfa kritické (a vědomě poněkud ironické) a napsal jsem, že zmizení jasně vyjádřeného třídního antagonismu (a proletariátu jakožto třídy pro sebe) neznamená zánik sociálního konfliktu.
Když jsem si přečetl Vaší poslední odpověď, vidím, že nechcete reagovat na to, co bylo v diskusi řečeno, ale nadále polemizujete s neměnným obrazem, který jste si udělal o stanovisku oponenta. Takovou diskusi shledávám nudnou a přenechávám Vám Vaší možnost opakovat stále totéž bez rušivých vlivů.
S pozdravem
MP
Pár vlídných slov k českým bílým, heterosexuálním mužům, co jedí maso
Petr Bittner
Petr Bittner nemá na detaily čas. Musí přece prosazovat "nová morální pravidla" a hledat doklady projevů hegemonie na piedestalu stojících heterogenních mužů, kteří jedí maso.
Nemá to chudák snadné, musí hledat v poměrně obskurních časopisech poměrně neznámá jména a ještě jejich naivní žvatlání kultivovat svým kritickým perem do pobuřujících zkratek. A vy byste chtěl, aby při té své těžké práci znal fakta? Nelido.