Eticky a ekonomicky je to určitě průchodné. A to i od tří dětí, ne až od čtyř.
Jenom -- když se podívám na českou realitu -- bychom potřebovali podpořit spíše ty ženy, které děti obvykle mají, tedy ty s jedním až dvěma dětmi, často samoživitelky. A to ovšem naráží na předsudky, jak on se ten blb z KDU-ČSL jmenoval, co žvanil, že ženská si to může sama, když si neudrží chlapa?
Nemyslím, že by byl nějaký ekonomický nebo sociální malér, pokud se rodí v ČR míň dětí. Ale jde o férovost a společenskou soudržnost.
Určitě existuje řada důvodů k rodičovství - což není jen a ani hlavně těhotenství- a ještě víc důvodů k tomu, aby stát rodiče ve starosti o děti podporoval. Ale ten Váš k nim nepatří.
protože první smysluplný výklad komunistické formy socialismu napsal on. O politické třídě padesátých let nemluvě.
Mimoto kapitalismus stojí na zhodnocování čili vykořisťovaní, ale jestli je bezuzdný anebo umírněný ( tedy ví, že ovce se vyplatí udržovat ve stavu. kdy jsou způsobilé k opakovanému ostříhání), to se různí podle času a místa.
S výjimkou té Šikovy situace v roce 1968 --a možná jen dobového čtení té situace jako „již nikoliv kapitalistické společnosti“, protože se de facto jednalo o státní kapitalismus -- prostě nemáme k dispozici jiné podmínky než podmínky velmi pozdního kapitalismu s nestabilním koktejlem národního/státního a globálního, reflektované globální odpovědnosti za zachování snesitelných fyzických (klimatických, biologických atd.) podmínek pro přežití na planetě a nadvládou společenského fungování založeného na parciálních sobeckých zájmech (individuálních, státních, blokových atd.)
Změna, která by nám dávala šanci na uchování důstojného života (a nutně také rozšíření podmínek tohoto důstojného života tam, kde dnes nejsou) se --podle mého poctivě promyšleného a poměrně kvalifikovaného přesvědčení -- neobejde bez prosazení forem společenského vlastnictví (tedy nikoliv zestátnění, ale zespolečenštění) a zespolečenštěného rozhodování o řadě otázek (zespolečenštěného také ve smyslu „mimo rozhodování politické reprezentace“, od komunálních témat přes cíle školství až po dlouhodobou energetickou koncepci nebo dlouhodobou koncepci hospodaření s vodními zdroji) a zespolečenštěnou kontrolu nakládání se vzácnými zdroji.
Družstevnictví má nezastupitelnou úlohu v přípravě a cvičení se na takové zespolečenštění, ale to, v jakém rozsahu a formě bude fungovat v podmínkách, které nejprve musí pomoci vytvořit, to lze je věštit z křišťálové koule (nebo méně spolehlivě z omylů prognostiků) -- pokud se vůbec nerealizuje ta zatím pravděpodobnější možnost zániku podmínek k fyzicky přijatelnému životu na Zemi (Ale podle dávné kantovské figury, tím se nemusíme zabývat, protože k tomu nemá rozumná úvaha co říct.)
Technicky může být ta kontrola téměř dokonalá. Blbé je, že stačí jeden Trump a MAGA, aby byla fakticky zcela bezpředmětná. A aby se vytvořila situace, kdy bude nutně zbrojit i Evropa do plné velmocenské výbavy.
Maďarské ženy mateřství nikomu nedluží
Nela Zea Revayová
Eticky a ekonomicky je to určitě průchodné. A to i od tří dětí, ne až od čtyř.
Jenom -- když se podívám na českou realitu -- bychom potřebovali podpořit spíše ty ženy, které děti obvykle mají, tedy ty s jedním až dvěma dětmi, často samoživitelky. A to ovšem naráží na předsudky, jak on se ten blb z KDU-ČSL jmenoval, co žvanil, že ženská si to může sama, když si neudrží chlapa?
Nemyslím, že by byl nějaký ekonomický nebo sociální malér, pokud se rodí v ČR míň dětí. Ale jde o férovost a společenskou soudržnost.
Určitě existuje řada důvodů k rodičovství - což není jen a ani hlavně těhotenství- a ještě víc důvodů k tomu, aby stát rodiče ve starosti o děti podporoval. Ale ten Váš k nim nepatří.
Budoucnost levice? Dát lidem šanci být autory svých životů
Daniela Ostrá
protože první smysluplný výklad komunistické formy socialismu napsal on. O politické třídě padesátých let nemluvě.
Mimoto kapitalismus stojí na zhodnocování čili vykořisťovaní, ale jestli je bezuzdný anebo umírněný ( tedy ví, že ovce se vyplatí udržovat ve stavu. kdy jsou způsobilé k opakovanému ostříhání), to se různí podle času a místa.
Potíž je s tím „za podmínek“.
S výjimkou té Šikovy situace v roce 1968 --a možná jen dobového čtení té situace jako „již nikoliv kapitalistické společnosti“, protože se de facto jednalo o státní kapitalismus -- prostě nemáme k dispozici jiné podmínky než podmínky velmi pozdního kapitalismu s nestabilním koktejlem národního/státního a globálního, reflektované globální odpovědnosti za zachování snesitelných fyzických (klimatických, biologických atd.) podmínek pro přežití na planetě a nadvládou společenského fungování založeného na parciálních sobeckých zájmech (individuálních, státních, blokových atd.)
Změna, která by nám dávala šanci na uchování důstojného života (a nutně také rozšíření podmínek tohoto důstojného života tam, kde dnes nejsou) se --podle mého poctivě promyšleného a poměrně kvalifikovaného přesvědčení -- neobejde bez prosazení forem společenského vlastnictví (tedy nikoliv zestátnění, ale zespolečenštění) a zespolečenštěného rozhodování o řadě otázek (zespolečenštěného také ve smyslu „mimo rozhodování politické reprezentace“, od komunálních témat přes cíle školství až po dlouhodobou energetickou koncepci nebo dlouhodobou koncepci hospodaření s vodními zdroji) a zespolečenštěnou kontrolu nakládání se vzácnými zdroji.
Družstevnictví má nezastupitelnou úlohu v přípravě a cvičení se na takové zespolečenštění, ale to, v jakém rozsahu a formě bude fungovat v podmínkách, které nejprve musí pomoci vytvořit, to lze je věštit z křišťálové koule (nebo méně spolehlivě z omylů prognostiků) -- pokud se vůbec nerealizuje ta zatím pravděpodobnější možnost zániku podmínek k fyzicky přijatelnému životu na Zemi (Ale podle dávné kantovské figury, tím se nemusíme zabývat, protože k tomu nemá rozumná úvaha co říct.)
Technicky může být ta kontrola téměř dokonalá. Blbé je, že stačí jeden Trump a MAGA, aby byla fakticky zcela bezpředmětná. A aby se vytvořila situace, kdy bude nutně zbrojit i Evropa do plné velmocenské výbavy.