Po bruselských útocích se v České republice opakovaně ozývá, že bychom se měli řídit příkladem Izraele, protože tento stát si v boji s terorismem vede nejlépe a nejúspěšněji. Experti z Izraele radí v České republice, jak se vybavit nejmodernějšími technologiemi třeba v oblasti kontrol na letištích a jiných exponovaných místech.

Jeden z komentátorů (Zbyněk Petráček v Lidových novinách) si položil otázku, zda budeme mít někdy „koule“ na přístup podobný tomu izraelskému, kde jsou bezpečnostními složkami třeba na letištích pravidelně přísně proklepáváni příslušníci „rizikových“ skupin — mladí muži, držitelé pasů s razítky závadných zemí, (všichni) arabští Izraelci. Osobně doufám, že na něco takového nikdy „koule“ ani jiné orgány mít nebudeme.

V čem je Izrael jiný

V pozadí obdivu k Izraeli a jeho úspěchům v boji proti terorismu je u mnoha lidí zřejmě představa, že Izrael je stát jako každý jiný, který spolu s ostatními, jen lépe než všichni ostatní, čelí mezinárodní vlně džihádistického terorismu. Jenže taková představa je mylná.

Základní rozdíl mezi Izraelem a zemí jako je Česká republika či Belgie lze vyjádřit velmi lakonicky. Česká republika ani (dnešní) Belgie neokupuje žádné cizí území. Nemá doslova na dosah ruky několik milionů obyvatel, jejichž život je často vydán na milost a nemilost cizí (izraelské) armádě a kteří celkem pochopitelně necítí k Izraeli sympatie, řečeno diplomatickým slovníkem.