Sněmovna ve čtvrtek usnesením odmítla požadavek Evropské komise, aby se výrobky importované Izraelem z území, která tento stát okupuje, označovaly jinak než výrobky izraelské. Poslanci snad měli pocit, že podpořili dobrou věc. Poslaneckými lavicemi prý rezonoval výrok, že když padne Izrael, padne i Evropa. Padl by však při pravdivém označování výrobků doopravdy?

Sněmovna zvolená v kontrastu s klausovským odporem ke společným evropským hodnotám též jako proevropská se nezpronevěřila jen přání svých voličů, ale odmítla i morální závazek k evropské solidaritě.

Lze s politováním říci, že české parlamentní strany se dělí jen na více či méně protievropské. Vypadá to, že všem je líto Varšavské smlouvy a Rady vzájemné hospodářské pomoci.

Snad všichni s Janem Kollárem chtějí zřejmě raději k velikému přichýlit tomu tam se dubisku, (rozuměj ruskému dubisku) jenž vzdoruje zhoubným až dosaváde časům, i když všechny to nemají tak otevřeně ve volebním programu jako třeba národní demokraté (partnerská strana současné vládní strany v Polsku), která rovnou žádá vystoupení z NATO a Evropské unie a navázání spojenecké smlouvy s Ruskou federací.

Hranice morálního dluhu

Je nepochybně morálně závazné přispět k bezpečnosti obyvatel Izraele. Evropa má vůči Židům dluh. Nejde jen o nacistický režim s jeho šíleným plánem fyzické likvidace Židů, ale i o pohodlnou zbabělou neochotu tak řečených západních demokracií přijmout ve větším počtu židovské exulanty z Německa a dalších ohrožených území v době, kdy se ještě odchodem mohli zachránit. Jde rovněž o druhou česko-slovenskou republiku, před jejímž antisemitismem zachraňoval sir Charles Winton židovské děti.

Židé jsou národ jako každý jiný. Izrael je stát mezi státy, který může vznášet stejné nároky a platí pro něj stejná pravidla jako pro všechny ostatní. Přesto však je třeba přihlížet k zmíněnému morálnímu dluhu západní civilizace a být vůči nim ohleduplnější.

Právě teď, těsně před Vánoci, stojí za to si připomenout, že ke kořenům naší kultury nepochybně patří křesťanství. To je sice pro Židy vnější záležitostí, ale neplatí to obráceně. Judaismus je vnitřní záležitostí křesťanství (aniž by se tím mínila nějaké tendence Židy pohlcovat). Čtyři pětiny křesťanské Bible tvoří Tanach, Bible židovská, jíž křesťané obvykle říkají Starý zákon.