Pokrytí palestinsko-izraelského konfliktu v českých zemích je tragické posledních zhruba šedesát pět let. Také během aktuální akce izraelské armády v Gaze se vyrojila řada dalších článků zjevně přehlížejících základy blízkovýchodní problematiky a aktuálních kontextů. O to více jsou však plny kategorických soudů. Mezi jinými např. na rozhlas.cz či na echo24.cz.

Dovolím si proto připomenout několik zásadních a v českém masmediálním prostředí s oblibou přehlížených faktů, které jednoduše ignorovat není možné. Fandění je totiž hezká zábava, měla by být ale omezena na sportovní klání, nikoli na konflikty, v nichž umírají lidé.

Izrael okupuje Palestinu (tak jak ji uznala OSN v roce 1947) od šestidenní války v roce 1967. Jestliže snad mohla být zpočátku dočasná kontrola tohoto území chápána jako nezbytná pro zabezpečení samotné existence státu Izrael, toto nebezpečí již dávno není relevantní.

Izrael systematicky porušuje ženevské úmluvy, v nichž se praví, že mocnost okupující cizí zemi nesmí na tomto území usazovat vlastní obyvatelstvo. Izrael však vznik osad odporujících mezinárodnímu právu systematicky podporoval — tu spíše pasivně, tu zcela otevřeně. Tyto osady (nikoli existence samotného Izraele) se nyní staly základní překážkou jakéhokoli mírového narovnání.

Postupem doby se zvyšuje mezinárodní tlak na Izrael, aby ukončil okupaci a umožnil vznik státu Palestina v hranicích navržených OSN z roku 1947. Jenže právě díky osadám něco takového není možné. V praxi by to totiž znamenalo vyklizení nelegálních osad (nebo alespoň větší části z nich v případě rozumného kompromisu), což pro každou izraelskou vládu, která by to chtěla realizovat, znamená politickou sebevraždu.