že se už nikdy a k žádným otázkám nebudu v diskusích na DR vyjadřovat.
Nebudu už také žádné diskuse číst. Zdůrazňuji, že pokud tedy na různé další výtky, polemiku nebo výpady nebudu reagovat, není to proto, že by mi "došly argumenty" nebo že by moji oponenti měli pravdu a já to uznal, že by mě "nachytali" apod.
Nebudu odpovídat jednoduše proto, že s veškerými diskusemi končím.
Je mezinárodně uznaným územím Ukrajiny, referendum nelze uznat. Používal jsem pojmy jako anexe apod. Zábor Krymu hájil pan Petr Uhl, nikoli já.
Něco jiného je, co si tamní občané přejí. To nevíme, ale je vysoce pravděpodobné, že krymští Tataři a Ukrajinci chtějí být součástí Ukrajiny, kdežto Rusové (kteří tam mají většinu) Ruska.
Pojem "fait accompli" použil M. Zeman. Já jsem se k němu v tomto asi opravdu přidal. Kdo chce ono fait accompli zvrátit, musí jít na Ukrajinu bojovat a Krym osvobozovat.
občas se ke mně chováte seriózně, občas klesáte na úroveň pana K.
Z kontextu je snad jasné, jak jsem to myslel: Dnes už nehrozí, že by Rusové Kyjev DOBYLI. (A troufal bych si totéž říct i o Charkovu.)
Že jsou tato města ostřelována raketami, je jiná věc - byť nepochybně velmi tragická. Ale nemusím snad člověku Vaší inteligence připomínat, že pokud by byl uzavřen mír, tak by ta města ostřelována nebyla.
Ale právě podobné hrůzy by nás měly vést k tomu, abychom usilovali o mír (nikoli za každou cenu).
Závěr, který mnoho lidí z tragédie v Buči vyvodilo, je sice psychologicky pochopitelný, ale je mylný - a mimochodem nekřesťanský. Tváří v tvář zločinům je první reakcí každého člověka "dát zločinci co proto", pořádně jej ztrestat. Jenže lepší cestou je odstranit podmínky, za nichž se zločiny vůbec mohou dít - a těmi podmínkami je válka jako taková. (Tím nemá být řečeno, že by snad konkrétní viníci neměli být potrestaní.)
A jak říkám, zde nám může pomoci křesťanství a Ježíšova radikální slova, abychom neodporovali zlému. To však podle všech výkladů, které jen trochu dávají smysl, neznamená, že nemáme zlu čelit a vzdorovat a snažit se jeho původce potrestat, ale znamená to, že nemáme klesat na jeho úroveň, nemáme propadnout nenávisti a pomstě - a především máme usilovat o to, aby zlo NEMOHLO být pácháno, aby nedostalo příležitost...
Každý den ulehám a probouzím se s usilovným přáním, aby válečná hrůza na Ukrajině skončila a zavládl mír. Nikoli ovšem mír za jakoukoli cenu. A vím, že se v této své tužbě podobám papeži Františkovi...
Daňová reforma proti mladým, kultuře a zdraví
Lukáš Ulrych
že se už nikdy a k žádným otázkám nebudu v diskusích na DR vyjadřovat.
Nebudu už také žádné diskuse číst. Zdůrazňuji, že pokud tedy na různé další výtky, polemiku nebo výpady nebudu reagovat, není to proto, že by mi "došly argumenty" nebo že by moji oponenti měli pravdu a já to uznal, že by mě "nachytali" apod.
Nebudu odpovídat jednoduše proto, že s veškerými diskusemi končím.
Děkuji za pochopení.
Je mezinárodně uznaným územím Ukrajiny, referendum nelze uznat. Používal jsem pojmy jako anexe apod. Zábor Krymu hájil pan Petr Uhl, nikoli já.
Něco jiného je, co si tamní občané přejí. To nevíme, ale je vysoce pravděpodobné, že krymští Tataři a Ukrajinci chtějí být součástí Ukrajiny, kdežto Rusové (kteří tam mají většinu) Ruska.
Pojem "fait accompli" použil M. Zeman. Já jsem se k němu v tomto asi opravdu přidal. Kdo chce ono fait accompli zvrátit, musí jít na Ukrajinu bojovat a Krym osvobozovat.
občas se ke mně chováte seriózně, občas klesáte na úroveň pana K.
Z kontextu je snad jasné, jak jsem to myslel: Dnes už nehrozí, že by Rusové Kyjev DOBYLI. (A troufal bych si totéž říct i o Charkovu.)
Že jsou tato města ostřelována raketami, je jiná věc - byť nepochybně velmi tragická. Ale nemusím snad člověku Vaší inteligence připomínat, že pokud by byl uzavřen mír, tak by ta města ostřelována nebyla.
podívejte se na mapu.
O Charkov, neřkuli Kyjev už dávno nejde. Kdyby šlo, nenavrhoval bych mírová jednání.
všichni víme, že Buča byla šokem.
Ale právě podobné hrůzy by nás měly vést k tomu, abychom usilovali o mír (nikoli za každou cenu).
Závěr, který mnoho lidí z tragédie v Buči vyvodilo, je sice psychologicky pochopitelný, ale je mylný - a mimochodem nekřesťanský. Tváří v tvář zločinům je první reakcí každého člověka "dát zločinci co proto", pořádně jej ztrestat. Jenže lepší cestou je odstranit podmínky, za nichž se zločiny vůbec mohou dít - a těmi podmínkami je válka jako taková. (Tím nemá být řečeno, že by snad konkrétní viníci neměli být potrestaní.)
A jak říkám, zde nám může pomoci křesťanství a Ježíšova radikální slova, abychom neodporovali zlému. To však podle všech výkladů, které jen trochu dávají smysl, neznamená, že nemáme zlu čelit a vzdorovat a snažit se jeho původce potrestat, ale znamená to, že nemáme klesat na jeho úroveň, nemáme propadnout nenávisti a pomstě - a především máme usilovat o to, aby zlo NEMOHLO být pácháno, aby nedostalo příležitost...
Každý den ulehám a probouzím se s usilovným přáním, aby válečná hrůza na Ukrajině skončila a zavládl mír. Nikoli ovšem mír za jakoukoli cenu. A vím, že se v této své tužbě podobám papeži Františkovi...