Konflikt v Gaze: něco se nezměnilo, něco je jinak
Petr JedličkaSoučasný konflikt mezi Izraelem a obyvateli pásma Gazy je v určitých rysech stejný jako dva předchozí, v určitých ale jiný. Právě ode změn se přitom odvíjejí možnosti jeho dalšího vývoje.
Zdá se to být pořád dokola a do značné míry i je: izraelské autority nařídí nějaký zásah, razii či mimosoudní popravu a militanti z Gazy odpoví raketami. Ty vždy zraní pár Izraelců a poboří několik budov, někdy i někoho zabijí. Na to pak reaguje zase izraelská armáda, a v posledku přijde o život desetinásobek až stonásobek Palestinců.
V rámci odvety zničí izraelská armáda také značnou část infrastruktury Hamásu, to jest domy jeho velitelů a sídla jeho institucí, podloudnické tunely, výcviková centra, výrobny nábojů a podobě, přičemž za plánovací centrum či továrnu na zbraně je zpětně označena vždy i nějaká ta škola, nemocnice nebo mešita, která se jaksi připlete do palby.
Egyptská rozvědka nakonec zprostředkuje klid zbraní, Hamás prohlásí, že izraelský útok odrazil, a Izrael oznámí, že ochromil hamáskou bojeschopnost. Všichni mocní jsou spokojení, dokud Hamás zase nenazbrojí a dokud se nesemele zase nějaký incident, který je třeba exemplárně oplatit.
Toto je ono klasické. Nyní to v současné situaci nové.
Za zmínku též stojí, že Hamás už dávno nemá k vládnutí demokratický mandát - legitimita, s níž mohl vládnout po vyhraných volbách v roce 2006, vypršela nejpozději s koncem příslušného funkčního období, pokud ne již s převratem v roce 2007. Hamás dnes v Gaze vládne v zásadě feudálně (ve smyslu tradičního panství i ve smyslu existence vazeb patrimoniální ochrany), třebaže - jak zmíněno v textu - už ne jako všemocný hegemon.
A k teď té "kvaziokupaci": za prvé, okupace má podle mezinárodního práva určitá pravidla (myslím teď zejména ta ve vztahu k okupovaným), která Izrael nedodržuje, a za druhé, okupace předpokládá přímou kontrolu, okupační správu. Také ta v Gaze chybí.
Humanitární poměry v pásmu samozřejmě nezlehčuji, ale přesvědčení o izraelské okupaci Gazy z uvedených důvodů nesdílím, i když se ten termín běžně v levicových kruzích používá. V Gaze je Izraelem dnes opravdu okupován pouze úzký pás u hranice, který leží za zelenou linií, přičemž izraelské autority udržují okupační režim též ve vzduchu a na vodě. Zbytek, tedy téměř celé území pásma, podléhá režimu blokády. Proto to kvazi-.
Poměry na Západním břehu jsou samozřejmě něco jiného - to, že jsou vojenské bezpečnostní zóny a území v osadnickém záboru okupované, je podle mě bez diskuze.
Dost lituji, že Haaretz a Jerusalem Post většinu svého obsahu znepřístupnili nepředplatitelům. Dokud byly dostupné, mohl si člověk přece jen udělat pestřejší představu o tom, o čem se v Izraeli mluví. Často se setkávám s lidmi, kteří si myslí, že opravdu rozumí tomu, co se mezi Izraelem a Palestinou děje, ale většinou uvádějí pořád těch samých pár příkladů.
V ČR jinak o tématu píše poměrně kompetentně Marek Čejka na svém blogu a vyznají se i Jan Fingerland z ČRO Plus (proizraelský důraz) a Šádí Šanaáh z Glopolisu (propalestinský důraz). Irena Kalhousová, Daniel Veselý a Gita Zbavitelová mají taky vhled, ale na můj vkus mají vždy dopředu až moc jasno.