Články pana Jedličky budí dojem, že ho opravdu zajímá, co se v tom zahraničí vlastně děje a snaží se to zjistit. Věc v naší žurnalistice téměř nevídaná, většinou se člověk hlavně dočte, jaké poučení si z toho zahraničního dění má vzít pro domácí scénu, nebo je tam jen recyklována propaganda jedné či druhé strany. Asi je to tak snazší. Věřím, že za články pana Jedličky je hodně práce. Děkuji.

myslíš, že dvojice termínů "kvazisprávní struktury v Gaze" a "kvaziokupace" adekvátně popisuje situaci na daném území? Budí to dojem, že jde na obou stranách o jakousi hru - přitom jde o těžký konflikt s brutální převahou jedné strany; Gaza je fakticky blokovaná a Izrael v ní na dálku organizuje cosi jako humanitární katastrofu.

Díky moc pane Kubičko, ono je to dáno hlavně podmínkami práce v DR, které mi umožňují zkoumat složitější témata déle a důkladněji. Někdy, když se bavím s kolegy z jiných médií, zjišťuji, že jim nadřízení dávají na analytické komentáře, nebo dokonce i na analýzy čas maximálně přes noc, což se na výsledku nutně projeví.

ano, ty termíny užívám schváleně a rád vysvětlím proč. V případě "kvazisprávních struktur" jde o výraz prorostlosti místních (jakoby)státních institucí se strukturami Hamásu, a to zejména v administrativní, ale i třeba v sociální nebo ve školské oblasti. Hamás si někdejší správní struktury usurpoval a ty dnes plní kromě svých původních účelů i jiné, dané zájmy a poltikou organizace.

Za zmínku též stojí, že Hamás už dávno nemá k vládnutí demokratický mandát - legitimita, s níž mohl vládnout po vyhraných volbách v roce 2006, vypršela nejpozději s koncem příslušného funkčního období, pokud ne již s převratem v roce 2007. Hamás dnes v Gaze vládne v zásadě feudálně (ve smyslu tradičního panství i ve smyslu existence vazeb patrimoniální ochrany), třebaže - jak zmíněno v textu - už ne jako všemocný hegemon.

A k teď té "kvaziokupaci": za prvé, okupace má podle mezinárodního práva určitá pravidla (myslím teď zejména ta ve vztahu k okupovaným), která Izrael nedodržuje, a za druhé, okupace předpokládá přímou kontrolu, okupační správu. Také ta v Gaze chybí.

Humanitární poměry v pásmu samozřejmě nezlehčuji, ale přesvědčení o izraelské okupaci Gazy z uvedených důvodů nesdílím, i když se ten termín běžně v levicových kruzích používá. V Gaze je Izraelem dnes opravdu okupován pouze úzký pás u hranice, který leží za zelenou linií, přičemž izraelské autority udržují okupační režim též ve vzduchu a na vodě. Zbytek, tedy téměř celé území pásma, podléhá režimu blokády. Proto to kvazi-.

Poměry na Západním břehu jsou samozřejmě něco jiného - to, že jsou vojenské bezpečnostní zóny a území v osadnickém záboru okupované, je podle mě bez diskuze.

Děkuji za vysvětlení. Moderní žurnalistika mi často připadá jako mlýny, které melou ne sice úplně naprázdno, ale toho zrní - tedy informací - je tam málo. Ovšem, podle Bělohradského je všechno komentář, ale někdy to vypadá tak, že se tahle pravda vzala u nás až moc doslova a komentátoři jen komentují jiné komentáře, z těch si berou to informační zrní, to sdílené zrní přemelou na jinou mouku a nových informací je nakonec dost málo.

Dost lituji, že Haaretz a Jerusalem Post většinu svého obsahu znepřístupnili nepředplatitelům. Dokud byly dostupné, mohl si člověk přece jen udělat pestřejší představu o tom, o čem se v Izraeli mluví. Často se setkávám s lidmi, kteří si myslí, že opravdu rozumí tomu, co se mezi Izraelem a Palestinou děje, ale většinou uvádějí pořád těch samých pár příkladů.