Rád bych se jako jeden ze signatářů otevřeného dopisu Václavu Havlovi, v němž jsme ho vyzvali, aby se postavil na stranu práv Palestinců a ustoupil od angažmá v mezinárodní iniciativě podporující Izrael, vyjádřil k odpovědi bývalého prezidenta.

Havel ve své odpovědi uvedl, že „Palestinci mají právo na svůj stát, avšak zpochybňování legitimity Izraele je stejně nepřípustné jako u každého jiného členského státu OSN.“ Ona „legitimita Izraele“ ovšem negativně souvisí se skutečností, že Palestinci svůj stát podle mezinárodního práva nemají. Jestliže uznáme Izrael v jeho stávajících hranicích, kdy okupuje téměř polovinu západního břehu Jordánu včetně Východního Jeruzaléma a od Západního břehu izoluje pásmo Gazy, popřeme tím možnost vytvoření skutečně svrchovaného palestinského státu v souladu s mezinárodním právem.

Havel se tímto postojem staví proti konsenzu mezinárodní komunity, která od roku 1976 podporuje blízkovýchodní mírové uspořádání. Jde konkrétně o stažení Izraele z území jím dobytým v roce 1967 na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 242 a zajištění teritoriální integrity a politické nezávislosti všech států v oblasti, jejich práva existovat v míru a v bezpečných a uznaných hranicích. Tuto rezoluci, na jejímž podkladě by vznikl židovský a palestinský stát, od roku 1976 podporuje Liga arabských států, později také OOP, a je ochotný ji akceptovat i Hamas. Nikoliv však Spojené státy a Izrael až na vzácné výjimky, které ale nikam nevedly.

Je možné, aby bývalý prezident se svou erudicí a přehledem nevěděl, že Izrael a Spojené státy představují hlavní překážku vytvoření dvou států na Blízkém východě? Notabene když sám uznává, že Palestinci mají právo „žít v míru a bezpečí ve vlastním státě, který bude žít se státem Izrael v míru a v bezpečných a mezinárodně uznaných hranicích, jak o tom hovoří platné rezoluce OSN?“

Výzvu signatářů týkající se mezinárodního bojkotu Izraele Havel odmítl, na rozdíl od řady západních společností a akademických institucí, jež tuto nenásilnou kampaň (BDS) považují za naprosto legitimní a kterou vedle řady uznávaných osobností podporují i nositelé Nobelovy ceny za mír Nelson Mandela a Desmond Tutu. Vystupoval by snad Havel coby bývalý politický vězeň a aktivní zastánce lidských práv v 80. letech proti mezinárodním sankcím proti apartheidu v Jihoafrické republice jako baronka Thatcherová?

Bývalý prezident odmítá mezinárodní bojkot Izraele s tím, že nedávno obnovené mírové rozhovory mezi Izraelci a Palestinci za asistence Obamovy administrativy dávají naději, že se blízkovýchodní konflikt podaří vyřešit, a dodává, že bojkot ani odsudek obou stran nejsou žádoucí. S tímto tvrzením by se dalo souhlasit ovšem v případě, kdyby nebyly požadavky Izraele výrazně upřednostňovány před palestinskými. Palestinci totiž musí ukončit legitimní odboj proti izraelské okupaci, uznat předchozí dohody s Izraelci, které ale vedly do slepé uličky, a uznat existenci státu Izrael v současných podmínkách, zatímco v těchto dnech vypršelo moratorium na výstavbu izraelských domů na Západním břehu (to se ale nevztahovalo na již rozestavěné příbytky).

Podle mnohých stoupenců Izraele přitom výstavba ilegálních izraelských osad na okupovaném území představuje vážnou překážku v blízkovýchodním mírovém vypořádání.

Skutečnost, že se Havel vahou své osobnosti postavil za mezinárodní iniciativu podporující dobré jméno Izraele ve světě, však jaksi neutralizuje možnost podpořit Palestince včetně mezinárodního bojkotu Izraele. Šlo by totiž o střet dvou protichůdných zájmů.