Profil čtenáře:
Petr Jedlička

Profese: redaktor DR
E-mail: pjedlicka99@gmail.com

Patří se ještě připomenout, že 40 procent Brazilců uvádí i dnes v průzkumech, že Lula není prezidentem díky tomu, že získal více hlasů ve volbách (a tedy nemá demokratický mandát).

37 procent Brazilců se pak i dnes hlásí v šetřeních k názoru, že armáda by měla povstat a poslední volby anulovat.

Přímo nastolení vojenského režimu podporuje 10 procent Brazilců, což je však relativně příznivé číslo. Rok před volební výhrou Bolsonara v roce 2018 to bylo 22 procent.

https://www.wilsoncenter.org/article/unifying-brazil-will-be-lulas-biggest-challenge-office

Kolega Bittner dnes tvrdí přesný opak toho, co já

(https://denikreferendum.cz/clanek/34832-babisova-kampan-pred-druhym-kolem-stoji-za-kurinec)

a podobného mínění jsou i sázkaři. Babiš má na vítězství aktuálně kurz 9.0, což je obrovská výše. Má obava se tak zřejmě nenaplní. Jediná možnost je, že velká část lidí chystající se volit Babiše se není ochotna do průzkumů vyjadřovat.

Pokud jde o tuto reakci, pomyslný ďábel je -- tak jako často – v detailech. Ona otázka, jíž kladu a vidím v jádru mírotvorné části výzvy, zde není „kdy jednat“, jak uvádí Matěj Stropnický, ale „kdy nutit k jednání“ – či přesněji: „kdy nutit ochotně bránícího se agresi k jednání s agresorem i s tím, že začneme přehodnocovat dosavadní režim jeho podpory, na níž životně závisí.“ Navíc když moc dobře víme, že by za současné situace v poli a v ruské politice musel odevzdávat území...

V původním textu jsem připouštěl, že situace, kdy je i takovéto nucení na místě, mohou nastat a nastávají. Většinou jsou ale dány rozporem mezi rozhodnutím vládce či establishmentu a toho, co chtějí sami lidé, občas též zvrháváním se obranného boje v něco jiného či bezvýchodností řádově jiné hloubky, než jakou vidíme teď na Ukrajině, a tak dále, jak už jsem psal.

Má logika není logikou války, je logikou respektu k vůli druhých rozhodovat si o své zemi a životech. A je také logikou zkušenosti (byť nepřímé, pozorovatelské), k čemu nucení bránících se k dohodám, které nechtějí, v podobných konfliktech vede.

Zda je logika iniciativy skutečně logikou míru, nebo logikou domácích obav nejzatíženějších vrstev a snahy je nějak ztlumit, případně logikou hledání nějakého východiska, logickou určitého pohledu na stávající světové dění, nebo logikou jiných plánu či zájmů, to ať posoudí každý za sebe.

¨

Oněch dovysvětlování vlastní výzvy, co přesně bylo myšleno čím, že spravedlnost zde není přiměřenost postihů a kompenzací vině a odpovědnosti, ale něco jiného, že „podniknutí veškerých kroků vedoucích k dosažení urychleného příměří“ nezahrnuje odepření pomoci apod., těch je už objektivně fakt dost. Na sítích se hlásí k různým výkladům i sami signatáři.

Co jsem chtěl uvést k vlastnímu tématu, napsal jsem již do svého textu. Pro ty, kdo nesledují debatu na sítích, se patří ještě zdůraznit, že ruská strana teď vyžaduje od ukrajinské deklaraci ochoty přijmout „novou územní realitu“ ne jako podmínku míru, ale jako jednu z podmínek vůbec k zahájení rozhovorů o příměří.

Ani ukrajinská strana přitom příměří nechce a dle reportérů, co jsem konzultoval, byla nálada mezi lidmi na Ukrajině v době před Vánoci podobná té v Británii za 2. světové války.

Já právě, když jsem si dělal rešerši, jsem narazil na několik slovenských politologů, kteří shodně tvrdili, že Fico neudělá už nikdy přes 18 procent, že je to kvůli zkušenosti z jeho vlád jeho strop. A který směrem se vydá Hlas mi taky nepřijde jako definitivně určené. Už kvůli jejich antifasistickemu ethosu, ktery neustále zdůrazňují. A pak -- nevíme, kolik získá Progresivní Slovensko, kolik KDH apod. Podle mě je to stále otevřené