Nová německá vláda v čele s Friedrichem Merzem, založená na většině CDU/CSU — SPD vzešlé z únorových voleb, se dosud formuje. Hotová by měla být do Velikonoc. Dění doma i v zahraničí bere však rychlý spád a Merz je nucený už jako kancléř konat, ať chce či nikoliv. De facto proto již vládne a je na místě řešit jak.

S dynamikou okolo Ukrajiny a Trumpových USA bude svět na konci dubna dost možná jiný než dnes. V obecné rovině by se však hlavní výzvy, jimž bude nová německá vláda čelit, měnit neměly. Co tedy na Merzovu koalici čeká a co rozhodne o její úspěšnosti?

Stimulační balík a otázka zbrojení

Výkon německého hospodářství klesá či stagnuje už od roku 2022 a Merz nastupuje se závazkem to změnit. Trumpovy USA zároveň signalizují odchod z Evropy a celou EU prostupuje apel dozbrojit. Merz se evidentně rozhodl ošetřit oba problémy společně: ještě před shromážděním nově zvolených poslanců chce nechat starý Bundestag odhlasovat výjimku z dluhové brzdy pro infrastrukturu a právě zbrojení.

Pokud opatření projde, bude si moci německý stát půjčovat na zbraně a stavby bez omezení, protože, jak tvrdí obhájci, zastropování půjček například na dva tisíce tanků by přiměl Rusko cílit na tři tisíce. Plán má tak velký stimulační potenciál, ale současně je v mnoha ohledech problematický. K jeho prosazení potřebuje Merz kvůli ústavnímu charakteru změny podporu zelených poslanců, a to rychlou, protože v Bundestagu v novém složení by mu už ani tato nestačila.

Zvládne nastupující kancléř takto naléhavé a obtížné vyjednávání? U Zelených předpoklad pro dohodu je. Jak popsal například Fabian Sommavilla z rakouského Standardu, sami Zelení, ač původně pacifistická strana, po samostatné obraně Evropy obecně volají. Otázkou je však, co jim Merz nabídne konkrétně — zda budou stačit obecně slíbené miliardy na klimatické projekty. A zda si stihne dostatečně rychle vyjednat i podporu v druhé komoře německého parlamentu složené ze zástupců spolkových zemí. V Bundestagu by se mělo poprvé hlasovat snad už dnes v úterý.

Pokud se Merzovi daný manévr nepodaří, bude po celý mandát odsouzen k investicím v rámci stávajících omezení (deficit maximálně 0,35 procenta HDP), nebo k ještě složitějším jednáním se Zelenými a Linke dohromady, přičemž Linke zbrojení plošně odmítá. Nový Bundestag se má sejít už za týden — 25. března.

Praktická realizace

I když Merz řečené zbrojně-stimulační plány prosadí, což se zdá aktuálně jako pravděpodobnější, nebude mít rozhodně ještě vybráno — a to ani pro první fázi vládnutí. Vzhledem k využití většiny ve starém parlamentu k nové politice bude hlasování ještě takřka určitě napadeno u ústavního soudu. Následně pak půjde o to, jak plán uskutečnit prakticky.

Jak totiž připomíná například Marcel Fratzscher na Deutsche Welle, nelze si představovat, že zaměstnanci ohrožených automontoven prostě začnou montovat namísto sedanů drony a děla. Zbrojní průmysl je těžkopádný a náročný na kapitál, ne už tak na pracovní sílu. Aby se vše zvládlo, jak má, musí jít o program s výhledem na deset patnáct let.

Je přitom klidně možné, že se po aktuální volebním cyklu v Německu změní vláda. Plán by tak měl mít podporu rozhodující části společnosti, má-li mít zaručeno přežití.

Uspokojení středových voličů

Merz vedl CDU do únorových voleb jako odpůrce dluhů a spíše obhájce brzdy, jíž nyní ruší. Bude si tak muset svůj povolební obrat obhájit před vlastními voliči. Takový akt se obvykle dělá splněním jiných důležitých volebních slibů. Pro elektorát CDU mohou být takovými sliby deregulace, debyrokratizace či modernizace státní správy a státu celkově — připomeňme, že v Německu se stále ve velkém používají v oficiální komunikaci faxy.

Zde bude zajímavé, jak se k takovémuto eventuálnímu kurzu postaví partnerská SPD, která v koalicích tradičně bojuje za zaměstnanost a vyšší mzdy. I ona bude chtít maximálně uspokojit svoje voliče, jejichž zájmy jsou poněkud jiné.

Obecně v Německu je Merz už teď dost nepopulární. Jak zaznamenal i Michal Kokot z polské Gazety Wyborzcy, za nejlepšího adepta na kancléře ho těsně před volbami považovalo jen osmnáct procent Němců — srovnatelný počet, jako příslušně hodnotil lídryni AfD Alici Weidelovou. Navíc jde o sedmdesátiletého politika, u něhož je sporné, jak moc může ještě pozitivně překvapovat a růst.

V rámci CDU má Merz již dnes silného konkurenta Hendrika Wüsta, liberálnějšího, oblíbenějšího a o generaci mladšího předsedu vlády Severního Porýní-Vestfálska. V této osmnáctimilionové spolkové zemi budou přitom již letos v září zemské volby a je otázkou, zda Wüst nezačně vystupovat proti kancléři výrazněji.

Boj s krajní pravicí

Je-li největším obecným problémem dnešního Německa stagnující až mírně upadající hospodářství, největším politickým problémem je vliv krajní pravice. Jak jsme připomínali už v naší povolební analýze, zdvojnásobený volební zisk dává AfD nejen více poslanců, ale i více všeho ostatního: peněz, míst ve výborech, prostoru v médiích i legitimity celkově. V aktuální volebním období navíc AfD bude pro CDU jedinou pravicovou opozicí, přičemž už v minulých letech — a tedy s menšími prostředky — vévodila sociálním sítím. Jak využije nyní nové možnosti?

V německé debatě — respektive v té její části, na kterou slyší CDU — se zdůrazňují zejména dva možné přístupy, jak posilování AfD čelit: za prvé, zaměřit se na obavy jejích voličů a prosadit opatření, která je zmírní; a za druhé, zaměřit se na životy lidí obecně a prosadit opatření, která je viditelně zlepší.

Rizikem prvního přístupu je posun k přebírání populistického programu, které stejně nic nevyřeší a politicky pomůže tradičním stranám jen přechodně — viz nizozemský příklad. Rizikem druhého je rozmělnění daných opatření a častá neschopnost je zpropagovat — nebo jejich celkově malý dopad.

Jako hrozivý přízrak visí nad německou politikou zkušenost z letošní předvolební zimy, kdy Merz poprvé spojil při parlamentním hlasování síly s AfD. Teoreticky si tak lze dnes představit i pravý opak naznačených přístupů: že se CDU začne po nějakém zablokování koalice s SPD s AfD naopak sbližovat. To by pravděpodobně stranu rozdělilo a v posledku oslabilo. I v CDU/CSU jsou ovšem skupiny, dle nichž by měla být AfD „vystavena reálné odpovědnosti“ či které volají po prioritizaci prosazování programu, jedno s kým.

Vůdčí role v Evropě

Důležitost role v rámci EU se u německých vlád uvádí často spíš automaticky, tentokrát je to však jiné. Kvůli Trumpově utilitární politice stoupá poptávka po novém evropském kurzu, jednotném a silném. To je přitom bez německého podílu jen těžko představitelné.

Merz již několikrát příslušnou ambici vyjádřil a i masmédia si všimla, že se ze všech evropských lídrů vyhranil vůči Trumpovi nejvíce. Otázkou jsou ale činy. Příležitost zde paradoxně nabízí i výše zmiňovaný zbrojní program, pokud by byla vůle z něj udělat mezinárodní záležitost. Jak připomněla na Deutsche Welle polská socioložka Karolina Wigurová, sama vyhlídka na mohutné německé zbrojení vyvolává i dnes ve velké části Evropy obavy. Naopak efektivní spolupráce by je mohla nejenom zmírnit, ale i posílit německé vůdčí postavení.

Ve věci reprezentace Evropy navenek bude potřeba formulovat přístup k Číně a zároveň sdělit Trumpovi jasné hranice: takto to chceme, o tomto lze jednat, toto nechceme. Samostatnou kapitolou je pak politika vůči Rusku a Ukrajině. Kromě toho bude však zapotřebí samozřejmě vést i v dalších politikách se silnou unijní dimenzí, jako je uprchlická či energetická.

Navázání na dědictví přechozích vlád

Nad rámec všech popsaných problémů prochází Německo v poslední dekádě několika zásadními transformacemi, do kterým bylo už masivně investováno a ve kterých je třeba pokračovat — ať už tak, nebo onak. Neviditelnější z nich je pochopitelně ozeleňování energetiky a průmyslu. Další se ovšem týká třeba i imigrace, protože Německo novou pracovní sílu objektivně potřebuje.

Merz k těmto záležitostem přistupoval před volbami z klasických konzervativních pozic. Zároveň si ale vždy nechával pomyslně pootevřené dveře. Po obejití dluhové brzdy by měl mít k dispozici dodatečné prostředky. Uvidíme, jak na tom bude s politickou vůlí, odhodláním věci měnit a státnickým vhledem do budoucna.