S Annou Albothovou se setkávám v berlínské čtvrti Pankow v jejím prostorném bytě osvětleném měkce žlutým světlem. „Uklidni se, sedni!“ přemlouvá svým laskavým hlasem v polštině půlroční sněhobílou fenku, která se z příchodu nového člověka poblázněně tetelí.

Usazujeme se na gauči v rozlehlém pokoji, který zahrnuje i kancelářský koutek a ložnici v mezipatře. „Dokud byly děti malé, bydleli jsme v tomto pokoji čtyři: já, manžel i děti,“ reaguje na můj údiv nad rozměry pokoje. Ve zbylých pokojích pak ubytovávali uprchlíky.

Původem polská novinářka Albothová bydlela s rodinou v Berlíně už v roce 2015, kdy tehdejší německá kancléřka Angela Merkelová pronesla slavné „Zvládneme to!“ a otevřela Německo milionu uprchlíků, převážně z vleklou válkou sužované Sýrie.

„Tehdy to tedy byla málem ostuda, nepomáhat Syřanům — něco jako nepomáhat Ukrajincům před dvěma lety,“ vzpomíná drobná světlovlasá žena, která v době uprchlické vlny mimo jiné koordinovala humanitární sbírku a distribuci oblečení či spacáků.

„Mám mezi uprchlíky spoustu přátel. A všímám si, že jejich situace byla před deseti lety v lecčem snazší. Říkají mi, že uplynulý rok je v porovnání s těmi předešlými jiný. Že po dobu prvních devíti let v Německu se s komentáři na svou etnicitu nesetkávali — a teď najednou ano,“ podotýká smutně.

Citelné změny nálady vůči migrantům si všímá i v Berlíně žijící íránská novinářka Ida Reihani. „Moje sestra je o něco snědší než já. Nedávno nastupovala se svým dítětem do tramvaje a kdosi na ni zakřičel: ‚Ty za*raná cizinko!‘ Bratrovi mého kamaráda, kurdskému žadateli o azyl, vyhrožovali neonacisté podříznutím hrdla,“ líčí Reihani nad skleničkou limonády v centrálním Berlíně.

„Před deseti lety Němci jezdili uprchlíky vítat na letiště. A teď by byli někteří z nich nejraději, kdybychom táhli pryč,“ potvrzuje Dellair Youssef, syrsko-kurdský novinář a spisovatel se zasmušilýma očima a rozbujelým afrem, kterého potkávám v útulném arabském knihkupectví v berlínské čtvrti Neukölln.

„Podle mě se Němci zkrátka nevyrovnali se svou minulostí. Někdejšího nepřítele zaměnili za jiného. Romové, kteří byli za holocaustu zabíjeni stejně jako Židé, dnes žijí na ulici a nadává se na ně. Jak mohou hovořit o tom, že se vyrovnali se svou minulostí, když se vyrovnali s historickou vinou pouze vůči bílým obětem?“ přemýšlí nahlas.

Už jsme pomohli ažaž

Dávno neplatí, že z politických pozic německou společnost poštvává proti uprchlíkům pouze krajněpravicová Alternativa pro Německo (AfD). Ba naopak, každá politická strana s výjimkou levicové Die Linke v programech pojímá imigraci jako problém, jejž je třeba omezit.

„Vládní strany hovoří o tom, že je třeba migraci dostat pod kontrolu nejenom kvůli migraci jako takové — ale hlavně v zájmu boje s pravicovými extrémisty. V otázce migrace proto od krajní pravice kopírují program a vzkazují voličstvu: nemusíte volit AfD, sami uděláme proti migraci vše, co bude možné,“ komentuje obrat v německé politice Albert Scherr, sociolog z Freiburské univerzity zaměřený na migraci.

„Je to poněkud pokrytecká pozice, přebírat program krajněpravicové strany, a přitom ji osočovat z toho, že jsou to ‚zlí extrémisté‘, zatímco my jsme ti hodní. Výsledkem je atmosféra, v níž mají všichni, kdo cítí vůči migrantům averzi, dojem, že proti nim mohou řečnit, jak chtějí — protože politici dělají víceméně totéž,“ shrnuje.

Jak také zdůrazňuje, hnědnutí politických kabátů a protimigrantská nálada představují celoevropský trend. „Pro německou společnost je nicméně specifické přesvědčení, že jsme už uprchlíkům pomohli dost, možná dokonce až moc. Někteří lidé věří, že všichni migranti v Evropě míří do Německa, protože jsme tou nejvíc vítací zemí,“ vysvětluje Scherr.

Platí, že Německo přijalo v evropském srovnání uprchlíků hodně. „Společnost jako by však neviděla, že mnoho uprchlíků přijala i Francie, Rakousko a další,“ podotýká sociolog.

Kromě posilování krajní pravice platí za jednu z příčin změny politického narativu o migraci válka v Gaze, kterou Izrael vyhlásil v reakci na útok Hamásu z loňského 7. října. Německé autority začaly v kontextu války hlasitě osočovat migranty ze severní Afriky a Blízkého východu z toho, že do Německa, zatíženého historickou vinou za holokaust Židů, importovali antisemitismus, jak jsme podrobně popsali v předešlém textu.

Takzvaně zelený vicekancléř Robert Habeck ve své proslulé řeči z loňského listopadu německou muslimskou populaci vyzýval k jasnému distancování od antisemitismu a zároveň se rozhovořil o tom, že neúspěšné žadatele o azyl bude Německo deportovat snadno a rychle. Takzvaně sociálnědemokratický premiér Olaf Scholz tehdy lamentoval, že „jich přichází až moc“.

O čem píšou média

V lednu německá vláda schválila zpřísnění podmínek pro žadatele o azyl: prodloužila se například doba detence a rozšířily se pravomoci policie ubytování žadatelů o azyl a jejich rodin svévolně prohledávat.