Rakouské politice se u nás věnovala pozornost ve větších podrobnostech naposledy v říjnu 2021. Pozici kancléře i předsedy Rakouské lidové strany (ÖVP) tehdy opouštěl Sebastian Kurz — superstar a velká naděje nejen rakouské, nýbrž i celoevropské konzervativní pravice. Ve svých pětatřiceti letech měl Kurz za sebou vzkříšení strany, dvoje vyhrané volby, druhý pokus lidovců o vládu s nacipopulistickými posthaiderovci ze Svobodné strany Rakouska (FPÖ) a zhruba půlku z prvního pokusu lidovců vládnout se zelenými.

Semlel ho celý balíček skandálů a místo politiky řeší Kurz nyní soudy. Jeho koalice se zelenými ovšem přežila. Do čela vlády i ÖVP se dostal Karl Nehammer, silný ministr vnitra, avšak pro vnější svět politik zdaleka ne tak výrazný jako „Wunderwuzzi“ Kurz. Právě Nehammer dovedl černo-zelené spojenectví až k aktuálním volbám. S jakými výsledky?

Popravdě, nikdo moc nejásá. Kurz získal ÖVP v minulých volbách 37,5 procenta, přičemž dnes mají lidovci o deset procentních bodů méně — a to se ještě na poslední chvíli zvedli, jelikož těsně před volbami sbírají jako nejsilnější standardní strana hlasy proti FPÖ. Zelení spadli z 13,9 procenta na devět.

Jak zde popsala nedávno přehledně Kateřina Vnoučková, hlavní postavou nynějších voleb je přísný předseda FPÖ Herbert Kickl, s nímž nechce nikdo spolupracovat, i když bez Kickla by lidovci vládu s FPÖ připouštěli. Kickl a FPÖ vedou již rok a půl předvolební průzkumy, a to se zisky kolem osmadvaceti procent.

Dosluhující černo-zelená koalice není bez výsledků. Podařilo se jí prosadit eko-sociální reformu, zprůhlednění chodu státní správy či řadu stimulů pro obnovitelnou energetiku. Prošla si ale koronakrizí a důsledky ruského vpádu na Ukrajinu. V její neprospěch působil také hospodářský cyklus.

Rakouský list Der Standard — partner Deníku Referendum v rámci projektu přeshraniční spolupráce PULSE — před volbami shrnuje: „ÖVP a zelení vstupovali do vlády z ideologicky dost vzdálených pozic, a to se záhy projevilo i v praktických otázkách, jako jsou přístup k ochraně přírody, věci související s dopravou či přístup k uprchlíkům. Tyto rozdíly přitom strany během spoluvládnutí nijak neskrývaly, což vedlo k nespokojenosti v obou z nich a k obecnému přesvědčení, že se koaliční partneři stále jen hádají.“

Vývoj v opozici

Důvodům znovuposílení rakouské FPÖ jsme se zde věnovali průběžně ve zvláštních textech — vedle toho od Kateřiny Vnoučkové se patří připomenout rozbor od Terezy Chaloupkové. Pilíři jejich současné síly jsou konflikty z dob covidu, roztrpčení Rakušanů z absence vyhlídky na konec války na Ukrajině a návrat tématu migrace do centra pozornosti, přerušený před volbami jen vlnou povodní.

Vídeňský analytik Thomas Hofer pro Reuters připomíná, že dvě třetiny Rakušanů jsou aktuálně nespokojené s tím, jak je země vedena. Část nespokojených voličů přitom osciluje mezi FPÖ, když je hlavní téma migrace, sociální demokracií (SPÖ), když udeří sociální těžkosti, a též několika protestními ministranami — zejména komunisty (KPÖ), jejichž tématem číslo jedna jsou v Rakousku kultura investic a vydělávání na bydlení a související neudržitelný růst cen, ale třeba i polorecesistickou Pivní stranou.

Sociální demokracie vyměnila během období černo-zelené koalice vedení i celkovou linii. Expertku na zdravotnictví Pamelu Rendi-Wagnerovou vystřídal v červnu 2023 v čele strany zástupce levicového křídla, starosta Traiskirchenu Andreas „Andi“ Babler. Posun doleva byl přitom naprosto zřetelný.

„Změnily se jak programové důrazy, tak i rétorika. Dnešní SPÖ jakoby vyhlásila až třídní boj. Jejím ústředním požadavkem je zdanění vlastnictví. Navrhuje též nový systém dědických daní, aby mohla financovat své sociální programy,“ uvedli pro DR kolegové z Der Standard.

Vedle FPÖ, SPÖ, KPÖ a Pivní strany patří k rodině dnes relevantních opozičních stran v Rakousku ještě liberálně-modernizační uskupení NEOS. Strana zdůrazňující potřebu plošné digitalizace, investic do technologií a respektování volného trhu posílila v opozici z osmi na deset procent. V poslední době dává zřetelně najevo touhu vládnout a počítá se, že v případné další vládě ÖVP nahradí jako juniorní koaliční partner zelené — pokud se tedy ÖVP nerozhodne vládnout s posthaiderovci.