Ještě před deseti dny se zdálo, že Rakousku povládne další velká koalice; nyní je ale vše jinak. S Novým rokem vycouvala z velkokoaličních jednání malá liberální strana NEOS, dle vlastního vyjádření pro „neochotu partnerů k nutným reformám“. Následně ukončili vzájemné rozhovory i pravicoví lidovci (ÖVP) a sociální demokraté (SPÖ).

Dosavadní kancléř, předseda ÖVP a propagátor velkokoaličního vládnutí Karl Nehammer o víkendu rezignoval. Prezidentovi Van der Bellenovi tak nezbylo, než jednáním o vládě pověřit poslední z velkých parlamentních stran — krajně pravicové Svobodné (FPÖ). Jejich předseda Herbert Kickl si byl pro příslušný mandát v pondělí.

„FPÖ nyní jedná o vládě s lidovci z ÖVP, jejichž vedení převzal po Nehammerově odchodu Christian Stocker, politik, který je koalici s krajní pravicí mnohem nakloněnější. Avšak i kdyby tato jednání nedopadla a byly vypsány předčasné volby, FPÖ by je dle průzkumů vyhrála s ještě větším náskokem než loni, a svou šanci vládnout by tak ještě zvýšila,“ uvedl pro DR Kim Son Hoang z rakouského Standardu.

Podzimní jednání mezi ÖVP, SPÖ a NEOS zde byla o Vánocích zmiňována jako další z příkladů jednoho ze soudobých trendů evropské politiky, kdy se standardní strany snaží čelit nástupu populistů právě širokými koalicemi, v nichž se pak musí dělat velké programové kompromisy.

Liberální NEOS a na druhé straně sociální demokraté přitom tentokrát zásadní ústupky odmítli. NEOS konkrétně dle dostupných informací požadovali vyrovnání rozpočtu zásadními úspornými opatřeními, a to i například zvýšením věku odchodu do důchodu. SPÖ, která se v minulých letech posunula doleva, požadovala naopak dědické a majetkové daně.

Lidovci z ÖVP vládli Rakousku v posledních letech se zelenými, avšak tato spolupráce byla permanentním ideologickým bojem a strana ji opakovat nechtěla. Zároveň lidovci nebyli ochotni kývnout ani na spoluvládu pouze se sociálními demokraty, protože ta by se opírala jen o nestabilní jednohlasou většinu.

Kicklova FPÖ je nyní s ohledem na rostoucí popularitu dle pozorovatelské shody ve velice výhodné pozici a z jejího vystupování je to znát. Od lidovců chtějí dle předsedy vyjednávání „bez her, triků, sabotáží a otoček“. Požadují také „jednotný stranický postoj“, jinak „vše ukončí“.

Podle analýzy Sebastian Fellnera ze Standardu je přitom možné, že se do nových voleb zapojí také Sebastian Kurz — druhdy populární lidovecký kancléř, který se stáhl z politiky po skandálu v roce 2021. To by dle Fellnera dalo situaci úplně jinou dynamiku. Kurz by totiž sestavil pravděpodobně úplně novou vlastní kandidátku, a ta by pak rozdělila celý pravicový elektorát.

Sám Kurz již s FPÖ vládl, a to v letech 2017 až 2019. Současný předseda FPÖ Kickl si tehdy začal budovat svou krajně kontroverzní pověst, když se jako ministr vnitra pokoušel systematicky rozvracet Spolkový úřad na ochranu ústavy, zabývající se mimo jiné ruským vlivem a extremismem.

V Evropské unii jsou aktuálně krajně pravicové a nacionálně populistické strany zastoupeny ve vládách Finska, Slovenska, Chorvatska a Nizozemska, přičemž v Itálii a Maďarsku kabinety přímo vedou. FPÖ se v aktuální profilaci odkazuje nejčastěji na styl a cíle Viktora Orbána v Maďarsku. Ve srovnání s Fideszem jde ale více o protestní stranu, která své programové důrazy velmi přizpůsobuje aktuálním náladám — před posledními volbami vedle imigrace například také inflační vlně („drahotě“) a dozvukům odporu vůči covidovým opatřením.

FPÖ je také v tradičně neutrálním Rakousku vychýlená ještě více k proruským pozicím. Na evropské politické scéně funguje od minulého roku ve skupině Patrioti pro Evropu, a to společně s francouzskými lepenisty, českým ANO a právě Orbánovým Fideszem.

Ve vlastním Rakousku platí, že dokud není dohodnuta nová vláda, zůstává ve funkci ta předchozí. Tou je aktuálně stále lidovecko-zelená koalice, již po Nehammerově rezignaci vede zastupující kancléř Alexander Schallenberg — dosavadní ministr zahraničí. V parlamentu ovšem tato dosluhující vláda nemá už od podzimu většinu.

Pokud země zamíří nakonec k předčasným volbám, budou se moci v souladu s rakouskými pravidly konat nejdříve v polovině jarního období.