Když v roce 2000 vstupovali rakouští Svobodní do podobné vlády jako dnes, tedy do koalice s lidovecky-pravicovou ÖVP, demonstrovalo ve Vídni přes sto tisíc lidí. Dnes je v ulicích sotva pár tisíc protestujících. Čím to, že vláda s FPÖ už Rakušanům tolik nevadí? Změnili se Svobodní, či spíše atmosféra v zemi? Je příčinou migrační krize? Nebo snad únava z velké koalice?

Na prvních demonstracích v roce 2000 nebylo ještě tolik lidí, to přišlo až později. Tehdy zde bylo přibližně dvacet tisíc protestujících, tedy dvojnásobek, co dnes. Teprve později probíhaly ty slavné čtvrteční demonstrace s daleko větší účastí. Ministři se tehdy nemohli prodrat přes davy z náměstí Ballhausplatz, kde sídlí kancléř, do Hofburgu, sídla prezidenta, a museli podzemní chodbou…

… ale ano, mnohé se změnilo, u Svobodných, v Rakousku i v celé Evropě. Důležité je připomenout, že pravicoví lidovci z ÖVP volby na podzim 1999, tedy před vznikem koalice v roce 2000, prohráli. Na rozdíl od letoška skončili až třetí, a jen s pomocí FPÖ připravili o kancléřství sociální demokracii. Většina Rakušanů nechtěla tehdy ani příslušnou koalici, ani lidovce v čele. Což dnes neplatí.

Svobodné navíc vedl v roce 2000 Jörg Haider a FPÖ platila za antisemickou stranu, či přímo za následovníky rakouských nacistů. EU tehdy uvalila na Rakousko sankce, Izrael odvolal velvyslance. Byla to jiná situace. Sám Haider nakonec ve vládě vůbec nezasedl, aby situaci trochu zklidnil. Ale Rakušané i tak vzpomínají na daná léta jako na dobu, kdy nebylo příjemné jezdit na dovolenou do zahraničí, protože je všichni spojovali s Haiderem. Haider byl takový strašák Evropy.

Jörg Haider nicméně zahynul v roce 2008 při autonehodě a FPÖ změnila v mnohém image. Daleko méně dnes třeba kritizuje právě Izrael. Politikové Svobodných jej dokonce demonstrativně navštěvují. Mnohem protěžovanější je antiislámská linka a zde si Svobodní rozumějí dnes s ledaským, nejenom se zbytkem evropské krajní pravice.

Rozšířené protimuslimské nálady — to jste myslela těmi změnami v celém Rakousku i  v celé Evropě?

Také, ale je toho více. Máme zde třeba nový typ pravicových politiků, takové, který dnes v Rakousku reprezentuje kancléř a předseda lidovců Sebastian Kurz. Názory této skupiny na přistěhovalectví, azylovou problematiku či na roli represe se s krajněpravicovými stranami hodně sblížili.

A také je zde společná — pravicová i krajně-pravicová — snaha omezovat znovu a znovu slábnoucí sociální stát. Dávky mají dostávat jen ti, kdo do systému něco vracejí, hlásá dnes unisono ÖVP, FPÖ i celá škála evropských pravicových stran. Společnou módou je jakoby racionální pragmatismus, nadšení pro ten typ opatření, která působí na první pohled rozumně, ale v posledku se obrací proti nejslabším a nejzranitelnějším.

Mnoho lidí tento typ myšlení a tato ideologie dnes oslovuje, třebaže dříve smýšleli jinak. Postupující individualizace posílila v lidech pocit, že si má každý zařídit věci, jak potřebuje, že vnější zásahy jsou zbytečným paternalismem, sociálním inženýrstvím, vyhozenými penězi. Solidarita se dnes zkrátka nenosí. Ani v Rakousku už tolik ne.

Ano, něco podobného bylo ostatně vidět i na jaře při volbách v Nizozemsku. Čím ale tedy je vláda s účastí FPÖ dnes nebezpečná, když se krajní a klasická pravice už tolik sblížili?

Způsob, jímž program nové rakouské vlády zpřísňuje azylové podmínky a jakým snižuje sociální zabezpečení nejen azylantů, ale i nízkopříjmových skupin, navazuje zcela jednoznačně na to, oč se snažila už vláda se starou haiderovskou FPÖ. Jiná je pouze image. A to, že nějaký program reprezentují společně mladý kancléř Kurz a věčně usměvavý předseda Svobodných Strache, z něj nedělá něco méně nebezpečného.

Jak já to vidím, je s touto vládou ohroženo hned několik pilířů tradiční rakouské sociální soudržnosti. I když odhlédneme od problematiky azylu a uprchlíků, je tu například možnost prodlužování pracovní doby i bez souhlasu odborů, jsou tu nové restrikce v pobírání rodičovské dovolené. Obecně platí, že z kdysi radikálních nenávistných sloganů vůči uprchlíkům nebo sociálně slabým se dnes stal „rozumný názor“. A v tomto ohledu vláda vše racionalizuje, vzdělání nevyjímaje.

Drobnou, ale ilustrativní změnou je například znovuzavedení známkování na prvním stupni, které bylo před lety zrušeno a nahrazeno slovním hodnocením Vláda také v podstatě ruší veškeré plány na zpřístupnění vzdělání, a tím posiluje roli gymnázií — na která se chodí v Rakousku od páté třídy — na úkor druhého stupně základních škol.

A je tu ještě jedna zajímavá věc: nová vláda chce svým způsobem podrýt i rakouský federalismus. Plánuje totiž stanovovat spolkovým zemím výši sociálních dávek, jež mohou vyplácet. To se doposud nedělalo. Říká se, že jde o strategii, která má především cíleně podrýt sociálnědemokratickou vládu Michaela Häupla ve Vídní, ale dlouhodobě bude mít opatření dopad na celé Rakousko.

Zajímá mě ještě jedna věc: Svobodní získali v nové vládě mimo jiné ministerstva zahraničí, vnitra a obrany. Jaký typ lidí je má vést? Jde o figurky stranického vůdce Stracheho, nebo svébytné výrazné osobnosti?

Svébytnou a výraznou postavou je bezpochyby nový ministr vnitra Herbert Kickl, i když je otázkou, zda by nebyl lepší opak. Právě Kicklovi totiž FPÖ vděčí za velkou část svého úspěchu. Dosavadní generální tajemník Svobodných působil jako stranický šéfmanažer. Stál za vznikem jejich nejslavnějších volebních sloganů, zejména těch nejostřejších.

Důležité je připomenout, že Kickl v minulosti přednášel na kongresu pravicových extrémistů. A dnes má mít na starosti rakouskou policii. Pro řadu lidskoprávních organizací je právě Kickl jedním z hlavních problémů této vlády.

Výraznou postavou je přitom i ministryně zahraničí Karin Kneisslová, která není přímo členkou FPÖ, ale je známa zvláště vyhraněnými názory na islám. Mnozí se obávají, že její nestranickost je jen zdánlivá.