Rakouským prezidentem bude Van der Bellen, Hofer už uznal porážku

Zkopírovat odkaz Vytisknout

Novým rakouským prezidentem se stane středolevý nezávislý kandidát s podporou strany Zelení, ekonom Alexander Van der Bellen. Rozhodli o tom účastníci druhého opakovaného kola voleb, které se konalo v neděli 4. prosince. I když sčítání hlasů potrvá oficiálně nejméně do pondělního večera, podle předběžných výsledků obdržel Van der Bellen o více než pět procent hlasů více než jeho soupeř — letecký inženýr a kariérní politik Norbert Hofer z národovecké Svobodné strany Rakouska.

Sám Hofer už Van der Bellenovi k vítězství pogratuloval. Porážku uznal i předseda Svobodných Heinz-Christian Strache. „Není to výsledek, jaký jsem si přál (...) ale tentokrát není námitek. Tentokrát bylo s hlasy občanů nakládáno řádně,“ uvedl pro agentury Strache s odkazem na původní druhé kolo, jehož výsledek zrušil ústavní soud po stížnostech na dílčí přestupky při sčítání právě od Sovobodných.

Aktuální Van der Bellenovo vítězství je přitom větší než poslední. V květnovém — zneplatněném — kole vyhrál pouze o 31 tisíc hlasů. Tentokrát zvítězil bez pochyby o několik set tisíc hlasů.

Podobně jako na jaře platí, že Van der Bellena volili více mladí, důchodci, vzdělanější, ženy a obyvatelé měst. Hofer získal více hlasů u střední věkové skupiny, od dělníků a živnostníků, u mužů obecně a také na venkově.

Témata kampaně

Vedle opakování druhého volebního kola a rekordně dlouhé kampaně byly letošní prezidentské volby v Rakousku pozoruhodné zejména v tom, že se v posledku rozhodlovalo mezi dvěma protestními kandidáty. Z prvního kola totiž unikátně nepostoupil ani kandidát středopravých lidovců, ani nominant sociální demokracie, což byla v zemi šedesátiletá tradice.

Jak Hofer, tak ale i Van der Bellen se vymezovali vůči stávajícím pořádkům a dlouhodobému rozdělení veškeré moci ve státě mezi dvě největší strany, které spolu navíc vládnou ve velké koalici.

Sporným tématem prezidentské kampaně bylo naopak zahraničněpolitické směřování Rakouska. Van der Bellen se prezentoval jako umírněný proevropský pokrokář zdůrazňující nutnost odstranění demokratického deficitu v Rakousku i v EU. Hofer se snažil na druhou stranu prosadit jako obhájce „národních zájmů“ a žádal též přísnější postup vůči uprchlíkům a migrantům.

Hofer pak rovněž sliboval vypsat v Rakousku referendum o vystoupení z EU, pokud by bylo do Unie přijato Turecko nebo se schválilo další prohloubení integrace. Van der Bellen naproti tomu zdůrazňoval přínosy unijního členství pro zemi a v první fázi kampaně se vyslovoval i pro federalizaci EU.

Na rozdíl od jara přitom nebyli v poslední fázi kampaně už tak palčivým tématem uprchlíci. Kandidáti se v daném kontextu zaměřovali spíše na otázkou „rakouských hodnot“ a žádoucí podobu integrace cizinců, kteří žijí v Rakousku už delší dobu.

Význam voleb a důsledky

Rakousko je parlamentní republikou a jeho prezident nemívá na politku přímý vliv. Ústavní pravomoci rakouského prezidenta jsou ovšem větší než například prezidenta českého, a zvláště Hofer sliboval, že začne tyto pravomoci využívat. Mnozí pozorovatelé se tak obávali, že kupříkladu odvolá premiéra a inicuje nové volby ve chvíli, kdy to bude pro jeho Svoboné nejvýhodnější.

Volby však měly dle pozorovatelů i důležitý symbolický význam. Hoferovo vítězství by dodalo sebevědomí zejména dalším protiunijním a národoveckým formacím, především ve Francii, Německu a Nizozemsku, které čekají důležité volby napřesrok.

Symbolicky tak šlo i o to, zda se potvrdí trend nastavený výsledky britského referenda o Evropské unii a zvolením Donalda Trumpa v USA. Například německý sociálně demokratický ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier už gratuloval Van der Bellenovi k vítězství se slovy: „Celá Evropa si dnes oddechla.“