Lenku Zlámalovou znám ještě z jejího působení v Hospodářských novinách jako informovanou a přemýšlivou komentátorku. Bittnerův útočný sloupek mne proto překvapil a okamžitě jsem si přečetl kritizovaný článek Zlámalové. Pak jsem oba texty vzájemně porovnal. Zlámalová věcně argumentuje konkrétními domácími případy a odvolává se na odbornou studii právníka a úředníka Evropské komise, Jakoba Cornedise, v uznávaném vědeckém periodiku.

Bittner nálepkuje, viz příklad: autorka se "posunula až na úroveň neonacistických teorií o spiknutí kulturních neomarxistů, kteří se pokoušejí nastolit nový světový řád likvidující tradiční rodinu a pořádající nezřízené homosexuální orgie s dětmi" a autorku obviňuje z "nezřízeného konspirování". Podotýkám, že v článku Zlámalové se slovo 'spiknutí' nevyskytuje a o tradičních rodinách nepíše. Bittner se věcné argumentaci vyhýbá, pouze interpretuje Cornedisovy empirické údaje opačně než autor; asi ví lépe. Svůj souhrn a závěr dává hned na začátek a to, že "uvažování (autorky) je symptomem kulturního a novinářského úpadku celého projektu Echo24".

Můj závěr je jiný, co do profesionální úrovně novinařiny bych řadil článek Lenky Zlámalové nejméně o třídu výše než Bittnerův sloupek; jeho kvalitu bych viděl jako hodně nízkou. Mám jej považovat za symptom kulturního a novinářského úpadku DR?

Jsem milosrdnější a považuji jej spíše za symptom obecného ideového zmatku naší doby, kdy levice je v ideologické krizi a ztratila kontakt s tou částí společnosti, kterou dříve reprezentovala.

V posledním, postbrexitovém vydání črvrtletníku britské Fabiánské společnosti (Summer 2016) se řada autorů zamýšlí nad tím, proč Labouristé ztratili dělnickou třídu, nejdříve ve Skotsku a poté v Anglii ve volbách 2015 a nyní v referendu, proč je strana v existenciální krizi a jak stranu oživit. Debatu je možné sledovat na .

V britském systému jednomandátových volebních obvodů se poslanec přímo odpovídá svým voličům a nezbytně musí rozumět jejich názorům a náladám. U nás je volební problematika odlišná a překrývá ji nedůvěra tradičním politickým stranám, ale ideová krize je podobná té západní.

Na rozdíl od Bittnera bych nevylučoval, že 'progresivistická agenda' antidiskriminace, genderu a multikulturalismu se odtrhla od společenské reality. Třenice, které vyvolává, vhodně zaclání naléhavější demografickou, ekologickou a zvláště pokrizovou (post-2008) sociální problematiku.

Usilí, které se snaží společnost ovlivnit a posunout ji určitým směrem, může být výsledkem přímé dohody aktérů, nebo jejich ideologické spřízněnosti - pak rozhoduje kvalita ideologie. Nástrojem vlivu může být státní moc nebo peníze, 'točící se dveře' mezi světem politiky a kapitálového trhu, tvorba zákonů a soudní moc, nebo mediální propaganda a manipulace. Konec konců je rozhodující, jak silná je vazba mezi politickou mocí a výsledkem voleb a zda se o politickém a společenském dění rozhoduje veřejně a pod dohledem voličů.

Motiv spiknutí se pravidelně v mediích vynořuje, nejen od neofašistů, ale i ve vážnější publicistice. Není nezbytné mluvit o 'spiknutí', je ale možné se zajímat o každoroční (od roku 1954), soukromá, neveřejná (před novináři přísně střežená policií) setkání atlantických mocenských elit ('in private capacity). Zhruba 150 bankéřů, průmyslníků, bývalých i současných členů vlád, majitelů novin a televizí se setkává, debatuje a 'hledá konsensus' ohledně strategie dalšího vývoje západní společnosti, kterou pak může ze své mocenské pozice prosazovat. Sekretářka vydá stručné tiskové prohlášení, účastníci o jednáních nemluví. Hugh Wilford (níže) setkání charakterizuje jako "neformální koncily transatlantických elit".

Odkázal bych především na dva zdroje, mnoho dalších lze nalézt na internetu pod heslem 'Bilderberg'.

Gerhard Wisnewski 2010 překlad 2015 "Bilderberg: Kdo tahá za nitky moci. Spiknutí špiček z byznysu, politiky a médií", Keltner Publishing

Hugh Wilford 2003 "Origins of the Bilderberg Group: CIA Plot, Socialist Conspiracy, or New World Order?", Diplomacy & Statecraft, Vol.14, No.3, September (volně na internetu)