Jak Petr Robejšek manipuluje veřejnost

Radek Batelka

Teoretickým východiskem Petra Robejška je směsice rétorických podvodů. Nástroje jako referenda, která by za normálních okolností měla racionální opodstatnění, Robejšek zneužívá k propagaci vlastního extrémistického chápání společnosti.

Petr Robejšek se v posledních týdnech zaměřil na propagaci přímé demokracie. Jeho argumentace je však natolik zavádějící a manipulativní, že stojí za polemiku. Budu vycházet z Robejškova textu Proč je masa moudřejší než elity a souvisejícího rozhovoru na DVTV.

Když chcete pochopit, co se děje v domácí politice, stačí číst Deník Referendum. Podpořte nás!
×

Demokracie jako libovůle většiny

Robejšek vyzdvihuje lidové hlasování v referendu jakožto hlavní a žádoucí pilíř demokracie a coby jeho protiklad uvádí vládu od lidu odtržených elit a lobbistů. Toto východisko, které má svoje racionální opodstatnění, však Robejšek vzápětí využije k umíchání zmatečné bramboračky polopravd a dezinformací a zneužije ho k propagaci vlastní extremistické představy o fungování společnosti.

Hned v úvodu provede politolog Robejšek podraz na čtenáře, když se pokusí demokracii nenápadně předefinovat jako v podstatě bezhodnotový systém, jehož jedinou podstatnou náležitostí je neomezené rozhodování většiny:

„Není to tak dávno, co jeden český publicista napsal: ‚Pokud se třeba 96 procent národa demokraticky rozhodne, že zakáže homosexualitu nebo vymýtí zrzky, pak je toto rozhodnutí nedemokratické, byť by se k němu dospělo většinovou volbou.‘ Tvrzení, že to, co je ‚nesprávné‘ je i nedemokratické, slyšíme také v souvislosti s tím, že většina odmítá přijetí migrantů nebo další prohlubování evropské integrace.“

A dále: „Politické a mediální elity se snaží vytvořit dojem, že v demokracii nejde o rozhodnutí většiny, nýbrž o hledání správných rozhodnutí a naznačují, že většina je příliš hloupá na to, aby správná řešení rozpoznala, natož sama našla. Zároveň zesměšňují ‚příliš jednoduchá‘ řešení a vytvářejí dojem, že jedině to, co je složité, je také kvalitní.“

Robejšek rétorickým podvodem slaměného panáka zaměnil zásadní argument kritiky referenda o zákazu homosexuálů a vymýcení zrzek za argument irelevantní a začal za něj tepat „povýšené elity“. Nedemokratičnost zmiňovaného referenda však netkví v tom, že by bylo „nesprávné“ (ať už to znamená cokoli), jak podsouvá Robejšek, ale v tom, že by bylo protiústavní snad ve všech dnešních demokratických zemích.

Souběžně s tímto slaměným panákem se Robejšek dopouští další manipulace, které se pak drží v celém textu - demokracii redukuje na neomezené rozhodování většiny. Značně neférově tak klame čtenáře. Jako politolog jistě moc dobře ví, že i v tom nejužším výkladu se dnes demokracií rozumí systém s více atributy, než je pouhá možnost rozhodovat v hlasování. Především jsou to existence právního státu a respekt k lidským právům, včetně práv menšin. Pokud se někde konají volby, avšak právní stát je závažně nefunkční a lidská práva jím nejsou univerzálně chráněna, případně je společnost obecně nerespektuje, nehovoříme o demokracii.

V liberální demokracii je veškeré rozhodování podřízeno ústavě. Poslanci i lidé v referendu mají volnost rozhodování potud, pokud se drží ústavního rámce, na což dohlíží ústavní justice.

Samo rozhodování o homosexuálech nebo zrzkách z úvodu je nejen „nesprávné“, ale hlavně neústavní a proto v demokratickém právním státě nepřípustné. Rozhodnutí většiny, že Židé mají být zplynováni, zrzky vymýceny nebo homosexuálové zakázáni, nerespektuje základní lidská práva, je neústavní a proto nedemokratické. Bez podřízenosti ústavě se demokracie mění v zlovolnou tyranii většiny.

V březnu 2015 takto zamítla kalifornská nejvyšší státní zástupkyně konání referenda o návrhu na zabíjení lidí za homosexuální sex. Soud označil návrh za „zjevně neústavní“ a bylo zakázáno i jen pokračovat ve sběru podpisů pod petici.

Když Robejšek tvrdí, že elity zesměšňují příliš jednoduchá řešení a uznávají pouze řešení složitá, opět podvádí čtenáře. Naprostá většina případů kritiky „jednoduchých řešení“, které lze v posledních letech ve veřejné diskuzi zaznamenat, nejsou kritikou jednoduchých řešení, ale drasticky zjednodušujících analýz problémů, které pak logicky vedou k nefunkčním řešením. Například: Nezaměstnanost je důsledek lenosti. Vyřešíme ji odstraněním sociálních dávek. Imigrace z Blízkého východu je důsledkem snahy parazitovat bezpracně na našem sociálním systému. Vyřešíme ji uzavřením hranic.

Správnost místo zájmů

Přestože na začátku se Robejšek ohrazuje proti chápání demokratického rozhodování jako hledání správných rozhodnutí a trvá na tom, že je žádoucí ho vnímat pouze jako rozhodování většiny, věnuje většinu zbylého textu snaze dokázat, že rozhodování většiny generuje ve většině případů „správnější“ rozhodnutí, než rozhodnutí odborníků nebo elit. A dokazuje to značně nepoctivě.

Manipulace tkví v sugerování představy, že při politickém rozhodování nakonec přece jen nejde o prosazování různých zájmů, ale o hledání nějakého objektivně správného rozhodnutí. Vyjma případů, týkajících se nejzákladnějších hodnot společnosti, nelze většinou hodnotit rozhodnutí jako obecně správná či špatná. Hodnotit „správnost“ rozhodnutí lze pouze z konkrétního, subjektivního hlediska, kdy správnost znamená, že rozhodnutí se shoduje například s mým osobním zájmem. V tu samou chvíli však vždy existují i jiní lidé, kteří z hlediska jejich odlišných zájmů to stejné rozhodnutí hodnotí jako nesprávné.

Problém vyhodnocení správnosti rozhodnutí řeší Robejšek šalamounsky - pomocí sociálního darwinismu. Společnosti jsou podle něj jako živé organismy podléhající souboji o přežití. Za správné rozhodnutí je ex post označeno takové, které přispělo k přežití organismu společnosti. Je to však argumentace kruhem. Tak, jako nelze vyhodnocovat politické rozhodnutí jako obecně správné či nesprávné, nelze většinou ani vyhodnocovat jeho přínos k evolučnímu přežití% společnosti. Je 18% daň krokem k přežití a 20% krokem záhubě? Nebo naopak?

Petr Robejšek se v posledních týdnech zaměřil na propagaci přímé demokracie. Jeho argumentace je však zavádějící a manipulativní. Foto robejsek.com

Robejšek sám předkládá dva švýcarské příklady podle něj správného rozhodnutí lidu - odmítnutí prodloužení dovolené na šest týdnů ročně a odmítnutí zpřísnění zákona o vyhošťování cizinců. Opět - podle jakých kritérií můžeme vůbec hodnotit, že tato rozhodnutí přispěla k lepšímu přežití společnosti a opačná rozhodnutí by naopak přežití zhoršila? Neexistuje metoda, jak toto zjistit. Většinou jde o dílčí zájmy skupin, nikoli o přežití celku. Život společnosti je extrémně komplexní propletenec příčin a následků. Předstírat opak je nepoctivá manipulace.

Džungle sociálního darwinismusu

Manipulací je i samo použití sociálního darwinismu jako přístupu pro vyhodnocování správnosti rozhodnutí. Tím se Robejšek znovu vrací k myšlence zbavení demokracie základních hodnot, jakými jsou právní stát a respekt k lidským právům. Pokud by z pohledu většiny společnosti přispívalo k jejímu přežití zabíjení nemocných členů, aby ušetřené peníze mohly být použity třeba na posílení vojenské ochrany, jednalo by se podle Robejškovy argumentace o „správné demokratické rozhodnutí“, které by bylo nelegitimní nějak „elitářsky korigovat“.

Tím, že Robejšek explicitně odmítá kritiku nedemokratičnosti referend v otázkách, která porušují základní lidská práva, a zároveň se ve své argumentaci systematicky vyhýbá jakékoli zmínce o ústavních podmínkách demokracie, vykresluje obraz demokracie jakožto džungle, ve které jsme se osvobodili od všech civilizačních nánosů humanity, lidských práv a podřízení se právnímu státu a jedinými kritérii jsou biologická měřítka: přežití silnějšího (společnosti dělající správná rozhodnutí) a zákon kyje a tesáku (vláda většiny).

Dezinterpretace psychologických výzkumů

Velice neseriózní argumentace se Robejšek dopouští, když se snaží dokazovat obecnou platnost svojí teze „masa je moudřejší než elity“ pomocí odborných studií a psychologických experimentů. Z citovaných zdrojů si vybírá pouze fragmenty, které se mu hodí, dezinterpretuje je a především zamlčuje klíčové poznatky, které jsou v přímé kontradikci k jeho tezi. Z několika jednotlivých experimentů, zaměřených na kvantitativní odhadování, Robejšek odvozuje obecný závěr, že „většina rozhoduje přesněji než jakkoliv excelentní menšina“, a následně rozšiřuje jeho platnost na jakékoli politické rozhodování. Avšak odhadování není rozhodování. Robejšek se tak opět pokouší podvést nevzdělané nebo nepozorné čtenáře.

James Surowiecki, na jehož knihu The wisdom of crowds se Robejšek odvolává, ve své knize rovněž říká něco diametrálně jiného, než tvrdí Robejšek. Surowiecki, stejně jako další autoři, kteří se zabývali výzkumem moudrosti mas, v žádném případě nemluví o nějaké obecné, automaticky dané a nepodmíněné moudrosti a schopnosti rozhodovat. Naopak definují velice specifické podmínky, za kterých je vysoká pravděpodobnost, že agregovaný skupinový odhad bude přesnější, než odhady jednotlivých expertů.

Jsou to především:

  • Diverzita - ve skupině musí existovat mnoho různých individuálně utvořených názorů na danou otázku.
  • Nezávislost - individuální názory členů skupiny nesmí být ovlivněny znalostí názorů jiných členů.
  • Decentralizace - individuální názory musí vycházet z individuálních, lokálních specializací.

Jak ukazují například Lorenz a Rauhut ve své studii ničivého dopadu sociálních vlivů na moudrost mas: „Pravda se dostává do pozadí, pokud dochází k sociálním vlivům. … Naše závěry podtrhují důležitost zjištění individuálních odhadů bez přítomnosti sociálních vlivů. V demokratických společnostech je nicméně obtížné tohoto dosáhnout, protože ztráta diverzity individuálních názorů se ukazuje být nevyhnutelným důsledkem transparentního rozhodovacího procesu. Například průzkumy mínění a masmédia poskytují silnou zpětnou vazbu a tím způsobují zúžení spektra závěrů, které skupina na základě faktů činí.“

Populismus a bulvarizace přímé demokracie

Na základě dlouhodobého zkoumání různých podob přímé demokracie jsem jejím jednoznačným zastáncem. Jde o žádoucí korektiv zastupitelských demokracií a lidé by měli mít právo vymoci si rozhodnutí referendem, když to sami uznají za důležité. Zjednodušeně řečeno, lidé by měli mít právo rozhodovat o jakékoli věci, o které mohou rozhodovat jejich zastupitelé.

To je však něco diametrálně odlišného od toho, co předkládá Robejšek. Jednak musí ve svých rozhodnutích respektovat základní demokratické náležitosti, ústavní pořádek, lidská práva včetně práv menšin. Musí respektovat úctu k právnímu státu, což sebou kromě jiného nese i určitou stabilitu a předvídatelnost, stejně jako dodržování mezinárodních dohod. Pokud je Česká republika signatářem Úmluvy o právním postavení uprchlíků, nemohou si lidé v obyčejném referendu s prostou většinou odhlasovat, že budou tuto závaznou dohodu porušovat.

Robejšek systematicky démonizuje elity (mezi které nepočítá pouze politiky, ale taky všechny intelektuály, exponenty médií a aktivisty, nesdílející názor většiny) a idealizuje masy. Vytváří mezi nimi falešné dilema. Elity jsou zkorumpované, samolibé odtržené od lidu a jeho problémů, často chybují. Lid je naproti tomu relativně moudrý, neextremistický a generuje správná rozhodnutí.

V dehonestaci kohokoli stojícího mimo davové názory jde Robejšek tak daleko, že mluví o většinovém názoru jako o zlatém středu, ohraničeném z jednoho extrému hloupostí, z druhého pak přemoudřelostí a převzdělaností. Ve svém rozhovoru na DVTV tvrdí, že přemoudřelost a převzdělanost jsou stejně škodlivé, jako hloupost a nevzdělanost. Co to je ale převzdělanost a přemoudřelost? Je snad člověk nebezpečný pouze tím, že je v něčem vzdělanější a zkušenější, než někdo jiný? Je to zjevný nesmysl a Robejšek tak jen manipulativně podporuje iracionální odpor některých lidí k expertům a vzdělancům.

Referendum podle Robejška vybalancuje extrémy ve společnosti, hlupáci se vyruší se vzdělanci a většinový střed rozumně rozhodne. Vůbec ale nebere v potaz distribuci názorů ve společnosti a faktory, které ji ovlivňují. Názory ve společnosti jsou produktem nahodilých procesů a nic negarantuje, že většina nepodlehne klamu nebo lži. Lživá propaganda administrativy George W. Bushe přivedla v roce 2003 70 procent Američanů k názoru, že Saddám Hussein osobně organizoval útok na WTC. Po předložení falešných důkazů Colinem Powellem v Radě bezpečnosti OSN dosáhla podpora pro napadení Iráku mezi Američany 72 procent. Kde zůstal zlatý střed jako výsledek vyrušení se hlouposti a převzdělanosti?

Robejšek prezentuje přímou demokracii natolik manipulativní a populistickou formou, že jej v tom nelze brát vážně ani jako intelektuála, natož politologa. Místo přímé demokracie implantuje do společnosti obraz jakéhosi lidového fašismu. Demokracie je zredukována na akt hlasování a respekt k ústavě a lidským právům jsou jen drzé apely od společnosti odtržené, samolibé elity. Tento přístup hrozí zdiskreditovat přímou demokracii podobně, jako reálný socialismu zdiskreditoval myšlenky solidarity.

    Diskuse
    JP
    July 23, 2016 v 14.48
    Moudrý lid - anebo tupohlavé stádo?
    Jako úvodní konstatování - ano, Robejškova argumentace ve prospěch "moudrosti lidu" (byť třeba i jenom relativní), oproti svévoli "elit" je krajně manipulativní a metodicky nekorektní; a v tomto ohledu ho R. Batelka plným právem vystavuje zásadní kritice.

    Na straně druhé ovšem: zdá se, že Batelka se nakonec ocitá v zajetí velice podobné optiky, jako sám Robejšek!

    Neboť i R. Batelka se nakonec zcela jednoznačně a nedvojsmyslně přiklání k principu přímé demokracie; k tomu, že "lidé by měli mít právo rozhodovat o jakékoli věci, o které mohou rozhodovat jejich zastupitelé". Z tohoto jeho vyznání je sotva možno učinit jiný závěr, než že i on nakonec stejným způsobem považuje lid za "moudrý", ne méně kompetentní řešit i ty nejkomplexnější a nejkontroverznější záležitosti, nežli profesionální experti.

    Batelka se snaží od Robejška distancovat poukazem na to, že v demokracii naprosto není přípustné rozhodování lidem například o potlačování práv homosexuálů. Že prý by to nepřipouštěla (demokratická) ústava.

    To ale v žádném případě není jádro věci. Nejde o to, jestli jsou v klasickém soudobém státě nazývajícím se "demokracie" postaveny limity znemožňující ať už lidu, ať už samotným zákonodárcům přijmout evidentně antihumánní opatření. Nýbrž jde o to, zda lid by byl v e s t a v u takováto extrémní opatření přijmout. A tady už máme rázem situaci velice problematickou. Je například notoricky známým faktem, že trest smrti je v pokrokových moderních státech rušen výhradně ze strany elit (tj. zákonodárců) - ale zcela pravidelně p r o t i vůli naprosté většiny obecného lidu!! Takže, v tomto ohledu by bylo skutečně krajně pochybným postojem, nechat lid rozhodovat prostě "o jakékoli věci, o které mohou rozhodovat jeho zastupitelé".

    A připomeňme si poněkud konkrétněji i ty údajné ústavní limity současné demokracie, které prý zabraňují excesům a potlačováním práv. Jmenovitě ohledně těch homosexuálů. Tak například v Německu je dnes sice homosexualita samozřejmě zákonem plně povolena - ale ještě v šedesátých, a tuším ještě i v sedmdesátých létech minulého století byla trestným činem, a to za platnosti té samé ústavy! (A samozřejmě i v souladu s přesvědčením naprosté většiny obecného lidu.)

    A není nijak na škodu zmínit i ten samotný fakt (který je politickou teorií ovšem naprosto pravidelně "velkoryse" přehlížen) - že totiž všechny tyto limity zabraňující excesům jsou ve své nejhlubší podstatě naprosto NEdemokratické! Jsou sice bezpochyby humanistické a pokrokové - ale fakticky popírají ten zcela nejzákladnější princip jakékoli demokracie, totiž že jediným suverénem je lid, a ten tedy může přijmout principiálně jakékoli rozhodnutí, jakého se mu jenom zachce.

    Takže, ještě jednou: opravdu není záhodno plést si pojmy, a pojem "demokracie" je skutečně principiálně jiným pojmem, nežli "humanita".

    Ale zpátky k základní otázce: je tedy lepším vládcem lid, anebo elita?

    Jediná pravá odpověď může znít: tato samotná dichotomie je zcela falešná; a jakákoli odpověď v jejím smyslu nikdy nemůže být správná.

    A tak závěrem nezbývá, nežli zase jednou připomenout starého dobrého Aristotela: podle něj totiž

    - na straně jedné je to s rozhodováním ve státě stejné jako při představení nějakého hudebního tělesa či sboru: my na takovéto představení chodíme přece v prvé řadě proto, zakusit požitek z génia jednoho vynikajícího interpreta, nežli naslouchat jenom (principiálně průměrnému) sboru;

    - na straně druhé ale tentýž Aristoteles dovozuje (na jiném místě své "Politiky"), že je to právě velký sbor hlasů, který j a k o c e l e k produkuje kvalitní hudební představení či dílo, ve kterém se daleko spíše mohou ztratit nedostatky a chyby jednotlivých hlasů či interpretů.

    Takže: Aristoteles nakonec naprosto přesně konstatuje a tematizuje principiální a m b i v a l e n t n o s t rozhodovacích procesů; s tím závěrem, že za určitých okolností je nás dále přivede ten vynikající jednotlivec, zatímco za jiných okolností je mnohem lepší spolehnout se na umírňující charakter "hlasu lidu", respektive jeho většiny.
    July 23, 2016 v 17.51
    Když neschopnst klidné a faktické argumentace nahradí silné řeči
    Přesně chápu, co říká Robejšek, když mluví např. o "přemoudřelosti" elit, nebo o zlatém středu. To, že se s ním autor textu Radek Batelka míjí, není Robejškova chyba.

    Celý text v prvé řadě vyvolává zdání odbornosti, a ten, kdo si chce vybrat mezi odbornou a vědeckou kvalitou pana Petra Robejška – nebo naopak Radka Batelky – nechť se napřed seznámí s životní praxí a zkušeností obou autorů a udělá si sám názor. (Nehledě na věkový rozdíl celé jedné generace.)

    Pokud chybí jasné argumenty a fakta, jsou místo nich uváděny jen pseudofakta a pseudoargumenty. Ale budiž, nikdy se určité subjektivity nezbavíme.

    Co však subjektivní není, a co přehlédnout nelze, je množství nikoliv neutrálních a nikoliv faktických, ale pouze a jen emočně hodnotících a subjektivních výroků. Ty mají jediný cíl: Petra Robejška dehonestovat. Co autor textu zřejmě neví, že názor si musí čtenář vytvořit ideálně sám, právě na základě faktů. A protože (to je zjevné) si tím autor jistý nebyl, cítil nutkavou potřebu čtenáři v hodnocení osoby Petr Robejšek pomoci. Vybírám pro lepší zřetelnost z textu:

    • směsice rétorických podvodů…

    • propagace vlastního extrémistického chápání společnosti…

    • jeho argumentace je však natolik zavádějící a manipulativní…

    • východisko … však Robejšek vzápětí využije k umíchání zmatečné bramboračky polopravd a dezinformací a zneužije ho k propagaci vlastní extremistické představy o fungování společnosti…

    • politolog Robejšek (provede) podraz na čtenáře…

    • Robejšek rétorickým podvodem slaměného panáka…

    • jak podsouvá Robejšek…

    • souběžně s tímto slaměným panákem se Robejšek dopouští další manipulace…

    • značně neférově tak klame čtenáře…

    • Robejšek tvrdí, že elity zesměšňují příliš jednoduchá řešení a uznávají pouze řešení složitá, opět podvádí čtenáře…

    • (Robejšek) dokazuje to značně nepoctivě…

    • Problém vyhodnocení správnosti rozhodnutí řeší Robejšek šalamounky…

    • Manipulací je i samo použití sociálního darwinismu…

    • Velice neseriózní argumentace se Robejšek dopouští, když…

    • Robejšek systematicky démonizuje elity…

    • V dehonestaci kohokoli stojícího mimo davové názory jde Robejšek tak daleko, že mluví o většinovém názoru jako o zlatém středu, ohraničeném z jednoho extrému hloupostí, z druhého pak přemoudřelostí a převzdělaností…

    • Je to zjevný nesmysl a Robejšek tak jen manipulativně podporuje iracionální odpor některých lidí k expertům a vzdělancům…

    • Robejšek prezentuje přímou demokracii natolik manipulativní a populistickou formou, že jej v tom nelze brát vážně ani jako intelektuála, natož politologa…

    - - -

    Pokud autor kritizuje manipulativnost (a nehodnoťme nyní právě Robejška) musí si dát absolutní pozor, aby se sám nedopouštěl téhož. Nestalo se.

    - - -

    Zdá se, že autorovi textu Petru Batelkovi nejde ani tak o to, zda P. Robejšek manipuluje, nebo nikoliv. Domnívám se, že jediný "problém" má autor s tím, že Petr Robejšek má jen a prostě j i n é názory a postoje. On nesdílí povinné multi-kulti téma Pražské kavárny a ideu EU má tak vysoko, že nevidí důvod, aby byla v této pokleslé podobě podporována a proto mj. kritizuje i legitimitu vedení EU.

    Bylo by upřímné od autora textu si toto přiznat a n e m á s t čtenáře DR všemi těmi slovy, která byla výše uvedena. Ta zakrývají jediné: Fakt názorové odlišnosti na dnes živá témata. Tato o d l i š n o s t zde je a text ke sblížení obou táborů nijak nepomohl. Ba právě naopak. – Odlišnost spočívá jednak v pohledu na p o d p o r u nelegálních migrantů do Evropy, kdy Robejšek na rozdíl od Kavárny rizika vidí a ta se, žel, den za dnem potvrzují, ale hlavně ohledně legitimity současné moci EU.

    Nevidět, že svět roku 2016 již zcela zapomněl na původní ideu demokracie, nevidět, že "přemoudřelé" elity (nechť si každý dosadí to slovo, jaké sám cítí) si přisvojily práva, která jim nikdo nedelegoval, nevidí jen ten, který to vidět nechce.

    Je smutné, že autor tohoto textu, který osobně znal zakladatele Hnutí pro přímou demokracii filosofa Milana Valacha († 18. květen 2013) používá výše uvedené metody "argumentace".

    - - -

    »Mluvčí HzPD Milan Valach uvádí: „Podle prohlášení OSN Mezinárodní den demokracie poskytuje příležitost k přezkoumání stavu demokracie ve světě. My dnes chceme poukázat především na katastrofální stav české demokracie.

    Mnoho lidí v naší zemi se naivně domnívalo, že po sametové revoluci jsme se ocitli ve vysněné demokracii. Nyní si uvědomují, že současný politický systém neslouží jim, ale jen vládnoucím elitám. Za 23 let fungování tzv. zastupitelské demokracie můžeme vyjmenovat stovky a více případů, kdy politici rozhodovali bez ohledu na to, jaký byl postoj většiny občanů v naší zemi.« – Zde by Petr Robejšek jistě souhlasil.

    http://www.evropsky-rozhled.eu/demokracie-v-ceske-republice-je-jen-iluze-postavme-se-aroganci-moci/
    July 23, 2016 v 18.13
    Panu Poláčkovi – demokracie a zpětná vazba
    Teoretická ideální demokracie není systém, který cosi garantuje či zaručuje. Demokracie opravdu nezaručuje ideální řešení. S tím je nutné se smířit. A je to v souladu s tím, co říkáte závěrem: Někdy je to široký lid, kdo rozhodne lépe, jindy osvícený jedinec. Ale to není to podstatné.

    Připomínám odkaz na výborné DVTV:

    Robejšek: Politici jsou exoti, obejdeme se bez nich, naše demokracie nefunguje:

    http://video.aktualne.cz/dvtv/robejsek-obejdeme-se-bez-politiku-jsou-to-jen-exoti-lide-vre/r~21c634ae447211e68d00002590604f2e/

    To, co zde ještě nezaznělo, ale to, co naopak Petr Robejšek zdůrazňuje, a já mu za to děkuji, je následující fakt:

    Pokud se široký lid nějak (jakkoliv) rozhodne, vždy ponese důsledky svého rozhodnutí právě on. Pokud se rozhodne špatně (například v případě přílišné podpory nelegální imigrace), tak to bude on, komu se to vymstí. A je zde šance, že podruhé tu chybu neudělá.

    Pokud však necháme rozhodovat bez prvků přímé demokracie bůhvíjak vybrané elity, které n e n e s o u žádnou odpovědnost, tak příště tyto elity rozhodnou stejně špatně, protože nejdou s kůží na trh. Nenesou jakékoliv následky chybných rozhodnutí.

    Vidíte? Tak je prostá podstata demokracie a pochopí ji snadno i dítě.

    Nejde tedy o to donekonečna spekulovat, jak vymyslet politický systém, který pokaždé rozhodne ideálně. To je utopie. Takový v praxi neexistuje, často pochopíme kontext a souvislosti a to, co bylo správné či dobré až po letech. Ale snažit se o to, aby ten, kdo rozhoduje, nesl také sám na své osobní kůži i důsledky, to je úkolem každého poctivého demokrata, který nesmýšlí elitářsky a neuvažuje o projektu, kdy budou vládnout nějakým speciálním způsobem vybrané elity "hloupému" davu.

    A těch lidí, kteří se povyšují nad "obyčejné" lidi je překvapivé množství. A vždy to svědčí o jediném: O pocitu vlastní výjimečnosti, tedy o pýše. Je tedy logické a zákonité, že DR a jeho redakce vybrala ke zveřejnění text, který právě elitářství (problém současné doby) nekritizuje, ale naopak kritizuje kritika elitářství.
    PM
    July 23, 2016 v 21.22
    Robejšek si zasluhuje kritiku za kritiku elitářství
    protože manipuluje veřejné mínění zamlčováním základních předpoklady konstruktivní role přímé volby pro liberálně demokratický režim.
    Přímá demokracie je skoro vždy konstruktivním instrumentem ve společnostech s pevnou zažitou demokracií, kde fungují možnosti korekce v případě destrukce substanciálních hodnot liberální demokracie.
    Přímá demokracie je skoro vždy instrumentem usurpace moci ve společnostech s nezažitou demokracií, ve kterých schází jak objektivní informace voliče o problematice volby, tak i ověřená možnost korekce volby směrující k autoritativní demokracii.
    Proč asi horuje pan Robejšek a pan Rusek pro přímou volbu mezi námi nedouky mechanismů demokratické společnosti? Různorodost řešení krize britské a turecké demokracie jest toho zářným příkladem ........bych dodal.
    RB
    July 23, 2016 v 21.27
    Panu Poláčkovi
    Díky za reakci, pane Poláčku. Organizace společnosti jistě nemá jedno jediné “správné” řešení a někdy i protichůdné názory mohou mít rozumné opodstatnění. Nicméně jsou i témata, kde lze rozlišovat pravdivé argumenty od nepravdivých.

    Nikde například neříkám, že lid je kompetentnější řešit složité problémy, než profesionální experti. Lid je podle mne kompetentní rozhodovat o politických otázkách, které stojí na konci expertního posuzování. Poslanec ani občan není kompetentní určit například statistickou pravděpodobnost havárie jaderné elektrárny. To je doménou expertů. Poslanec i občan je však kompetentní posoudit, jestli je pro něj riziko 1/1 000 000 000 přijatelné, či nikoli.

    S trestem smrti je to složitější. Myslím, že spíše potvrzuje tezi o významu ústavy a právního státu pro demokracii. Zákonodárci - a tedy ani občané v referendu - většiny evropských zemí nemohou hlasovat o zavedení trestu smrti bez porušení podstatných ústavních náležitostí jednotlivých zemí. Jsou totiž signatáři mezinárodních dohod, které trest smrti zapovídají. V ČR jde především o Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod a Druhý opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech (http://www.osn.cz/wp-content/uploads/2015/04/zruseni-trestu-smrti.pdf).

    Souhlasím, že v běžné populaci je často vyšší touha po trestu smrti, než mezi zákonodárci. Namátkově si ale vybavím 3 případy, kdy lidé naopak v referendu trest smrti zrušili:

    1914 Oregon, zrušen v referendu (1984 - znovu zaveden v referendu)
    1916 Arizona, zrušen v referendu (1918 - znovu zaveden v referendu)
    2001 Irsko, zrušen ústavním dodatkem schváleným v referendu

    Obecně je však trest smrti otázka týkající se základních lidských práv a proto ji považuji za téma, které by nemělo být určeno k politickému rozhodování - měl by být ústavně zapovězen.

    Chápu tu námitku, že ústava není absolutním garantem práva a demokracie, pokud se většina rozhodne ji nerespektovat. Je to však asi maximální dostupná formální pojistka. Souhlasím ale, že k demokracii jsou kromě formálních institucí potřeba i demokraté.

    Robert Dahl, profesor politologie z Yale, ve své knize O demokracii poukazuje na to, že v pro demokracii velice příznivých podmínkách na znění ústavy příliš nezáleží a ve velice špatných podmínkách demokracii nezachrání sebelepší ústava. Pro nás jsou však důležité ty případy mezi:

    “V zemi, kde podmínky [pro demokracii] nejsou ani vysoce příznivé, ani vysoce nepříznivé, ale smíšené, a demokracie je tam sice ohrožena, ale nikoli bez šancí, může na znění ústavy záležet velmi mnoho. Stručně řečeno … může dobře sestavená ústava pomoci demokratickým institucím přežít, zatím co špatně napsaná ústava se může podílet na zhroucení demokratických institucí.”

    Souhlasím se zmínkou o změně trestnosti homosexuálního styku v Německu pod (rámcově) stejnou ústavou. Ani ústava samozřejmě není neživotný dokument. Její výklad je ovlivněn společenským kontextem a vyvíjí se. Je však ze všech právních norem relativně nejstabilnější.

    Naopak nesouhlasím s tvrzením, že ústavní omezení demokracie je nedemokratické. To je opakování toho Robejškova podvodu. Slovo demokracie jistě znamená různé věci v různých místech a časech. Pokud se bavíme o demokracii dnes a v Evropě, nemůžeme předstírat, že je řeč o politickém systému starověkých Athén, kde to slovo asi vzniklo. Tam mimochodem do demokracie patřilo i vybírání úředníků losem. Dnes demokracii definujeme jinak. Viz např. sociolog politiky Larry diamond, specialista na studium demokracie (http://web.stanford.edu/~ldiamond/iraq/WhaIsDemocracy012004.htm):

    Za demokracii považujeme systém vlády se čtyřmi klíčovými náležitostmi:
    svobodné volby
    aktivní účast občanů v politice a občanském životě
    ochrana lidských práv všech obyvatel
    právní stát

    Redukovat demokracii na hlasování a vládu většiny v odkaze na staré Řecko je argumentace, která nepatří do společenské debaty, ale do historické studie. Redukovat ji z
    jazykového důvodu je jako tvrdit lidem, že butterfly není motýl, ale létající máslo.
    RB
    July 23, 2016 v 21.40
    Panu Ruskovi
    Pane Rusku, ujasněme si pár faktů, bez kterých nemá debata smysl. Pokud chcete s něčím polemizovat, vítám to. Je ale naprosto neproduktivní odejít od věcných argumentů k osobním. Nikde jsem nenapsal, že koriguji Robejškovy teze proto, že bych byl vzdělanější, odbornější, zkušenější, s lepší životní praxí a už vůbec ne starší.

    Když jste vypsal seznam mých hodnocení konkrétních Robejškových tvrzení a zároveň si stěžujete na absenci argumentů, možná jste přehlédl, že jsem každé tvrzení podrobně rozebral a vysvětlil PROČ ho takto hodnotím.

    Domluvme se taky prosím, že výmluva na “názor” tam, kde jde o doložitelnou nepravdu, se nehodí do slušné společnosti. Díky.
    July 23, 2016 v 23.48
    Vážený pane Batelko
    reaguji na vás přesně tak fakticky, jako jste vy reagoval na pana Robejška. Co se vám nehodilo, to jste prostě přešel. Viz například výše uvedený Robejškův základní argument o tom, kdo nese odpovědnost za rozhodutí. Na koho dopadne. Vaše reakce: Nic.

    Stejně tak je dobré si uvědomit, o čem mluvil – identicky stejně kriticky jako Robejšek – i zakladatel přímé demokracie Milan Valach.

    A ten dlouhý soupis vašich nefaktických invektiv, ten jste také nechal běz komentáře.

    Robejška sleduji pečlivě a jeho názory jsou dlouhodobě konzistentní, mají hlavu a patu a je jim rozumět. Ale to hlavní pro mě osobně – jeho způsob myšlení dochází k podobným závěrům jakým vede logika i moje uvažování. Když čtu naopak o vaší bramboračce, tak nic, co bych mohl zkoumat nebo oponovat, nenacházím. Je to prostě emotivní kritika.

    Promiňte, ale tak nesourodé a zmatené uvažování jsem už dlouho nečetl. Pochopitelně zřetelně vidím, že máte postoj, "když chci Robejška bít, tucty holí si najdu", ale i po opakovaném čtení (do diskuse o homosexualitě a zrzcích mě prosím nenuťte) opravdu nenacházím cokoliv, s čím by šlo věcně polemizovat. Je to asi jako rozdíl mezi přednáškou z fyziky a Simpsonovými.

    Mimochodem, slušný dialog by začal tím, že by aspoň formálně Robejška za něco ocenil. Vy jste prostě nastoupil v plné polní tak, že Robejšek je snad až třídní nepřítel. Vy prostě žijete v jiném světě svých subjektivních interpretací, které vydáváte za faktickou opoenturu.

    Zdá se, že žijete mimo realitu EU, kdy jste obsah toho, o čem Robejšek mluví – totiž o demokratickém deficitu, který je v EU, ale i v ČR patrný – zcela opomenul. Zřejmě je podle vás ohledně řízení EU vše v pořádku, protože jinak byste přece musel panu Robejškovi dát v řadě věcí za pravdu. Mohu se tak jen ptát, kde se ve vás bere ta touha EU a současný status quo chránit. Proč to děláte, co vás k tomu vede. Ale svůj názor jsem už napsal a zřetelně výše.

    A ti, co váš text oceňují a chválí, to dělají z jediného důvodu: Nemají rádi interpretaci souvislostí poměrů v EU podle Petra Robejška. To je vše. I o tom jsem psal.
    RB
    July 24, 2016 v 0.18
    Panu Ruskovi
    Poslední pokus o vysvětlení pro pana Ruska. Nenapsal jsem řeč na uvedení pana Robejška do síně slávy, abych bilancoval jeho život a chválil zásluhy. Napsal jsem konkrétní kritiku jeho konkrétních argumentů, neboť v otázce přímé demokracie masivně klame veřejnost. Tak se kritika píše. Vezme se argument a ukáže se, v čem je zavádějící, v čem je fakticky vadný a podobně.

    Vysvětluji ta konkrétní tvrzení, která jsou podle mne nepravdivá a manipulativní. Není to posudek na Robejška, proto se nevěnuji jeho tvrzením, kde problém nevidím. Je to čistě věcná záležitost, nějaké přátele a nepřátele v tom hledáte zbytečně a nejspíš to nebudu já, o kom to něco vypovídá.

    Když například Robejšek dokazuje svoji tezi lidu moudřejšího expertů odkazy na konkrétní literaturu a studie, ukazuji citacemi přímo z těchto zdrojů, že jeho interpretace je nepravdivá a silně manipulativní.

    Kdybyste na mě doopravdy reagoval jako já na Petra Robejška, tak tu nebudete psát osobní invektivy a obecné emotivní dojmy, ale vezmete moje konkrétní tvrzení a budete dokazovat, že a v čem se mýlím. To by mělo i smysl číst.
    Nesmysl pane Rusku.-- kritika pana Batelky je možná trochu emotivní, ale rozhodně sedí.
    Abych nebyl tak strohý -- vždyť Batelka uznává, že se všelidové referendum asi stane a mělo by stát součástí demokratického rozhodovacího procesu (to už uznávám i já, kterého za fanouška referend označit opravdu nelze), třeba jen z čistě pragmatického důvodu, že v téhle době mají lidé pocit odříznutí od reálné moci, pocit, že nemají vliv na uspořádání světa, jež je obklopuje. a tohle by je takříkajíc vrátilo do hry.
    A všelidové referendum vypadá jako dobrá příležitost k posílení druhého ze čtyř bodů, které Batelka zmiňuje jako podmínky demokratické vlády, tj. "aktivní účast občanů v politice a občanském životě".

    Ale hlavně upozorňuje, že ani všelidové referendum není samospasitelné, má své limity a otazníky (vám se kampaň kolem brexitu líbila?).
    Navíc ty Robejškovy teze o "správnosti", nebo dalekosáhle vývody z odhadnuté hmotnosti krávy, jsou skutečně mizerné rétorické figury, které si nic jiného než kritiku nezaslouží. Demokracie není čistá vláda většiny atd.

    Ale jsem pro -- pojďme se bavit o tom, jak si vlastně tuhle demokracii s vládou všelidových referend představujete.
    + Další komentáře