DVTV se snaží zúrodňovat demokratické pole. V poslední době se však zdá, jako by to vzala příliš doslova a stala se publicistickým kompostem: vrstvy kvalitní žurnalistiky prokládá nacionálním hnojem (a občas i Václavem Cílkem). Je to škoda. V kampani za rozšíření svého média je totiž autoři projektu označovali jako „veřejnou službu“ a nezávislý subjekt.

Platforma se zkrátka půl roku po vybrání dvou milionů korun od svých fanoušků proměnila. Přibyly reklamy a obskurní hosté. A ti, místo aby demokratickou debatu kultivovali, pracují na jejím verbálním rozleptání. Seriózní image pořadu navíc celému spektáklu dodává punc odbornosti a s ní i legitimity. Předsudky a teorie o nadřazeném etniku prostě působí přijatelněji, když je vykládá pán v saku a v pozadí vrčí hlídací psi demokracie ve své open space boudě vydavatelství Economia.

Fachidiotova teorie všeho

Minimálně od Masarykova spisu Sebevražda je česká společnost upozorňována na rozpad společenského řádu. Pozbyli jsme velká vyprávění, v jejichž příběhu byla pro každého nachystána role. Postmoderna pak toto „osiření uprostřed davu“ dokonala. A ať už tomu říkáme zhroucení metanarativů nebo smrt velkého Druhého, jedno je jisté: nikdo přesně neví, jaké je jeho místo ve vesmíru a k čemu ten vesmír vůbec existuje. Svět venku je chaos.

Paralyzováni nespočtem možností tak povoláváme odborníky. Do jejich rukou vkládáme etická dilemata a politické ožehavosti, zkrátka svou budoucnost. A když odborníci nejsou, vyrobí se. Potřebujeme znalce kultur? Tak se na geologa Cílka prostě přilepí cedulka filosof. A kdo odkryje tu — moderními technologiemi organizovanou — uprchlickou invazi? Povolejte Jana Petránka. Je to disident, tak je přeci fuk, že argumentuje větou „říká se to na internetu“.

Stále užší specializace vzdělávacích institucí ale zamezuje vzniku „renesančních učenců“. Pryč jsou doby, kdy akademici vynikali v exaktních i humanitních vědách a navíc se vyznali v politice. Zůstali nám jen fachidioti-šovinisté, kteří se v současné době příliš neorientují, ale o to raději se k ní vyjadřují.

↗

Jsme evolučně dál? Tak se ptá Daniela Drtinová na soužití Evropanů a muslimů. Ptá se nadšeně, protože tuší, že pan Cílek souhlasí. A tuší správně. Foto facebook.com

To vše je samozřejmě obecný problém současnosti. Konkrétní chybou DVTV je ale právě výběr hostů. Klíčem k pozvání je totiž falešná modla objektivnosti: nestranní budeme tehdy, když dostane pět minut k vyjádření pan Žid a po něm svých pět minut i pan Hitler. Nastává tak absurdní veletoč: po demokratickém a sociálně angažovaném názoru musí zaznít i jeho pravý opak.

A tak například vedle rozhovoru o zklidňování společenské hysterie naleznete Petránkovo hulákání o tom, že dialog s muslimy se nikdy nepodaří, Robejškovo lačnění po omezení svobod a nejrůznější variace plivanců do tváře nezápadních národů. Mají středověkou mentalitu, ve které sídlí hluboká touha znásilňovat (opět Petránek). Narušují naši „etnickou identitu“ (zase Robejšek). Islámu je dána tendence expandovat (mudrc Cílek). A tak dále. 

Česká kolonie

Taková kompostová publicistika se točí na dvou figurách. První je zvěstování apokalypsy, druhá tu první podporuje kulturním rasismem. Profesor Bárta nebo Václav Cílek nabízí náhradu za ztracené příběhy: jsme velká civilizace, ale blíží se kolaps a zhroucení, protože křesťanské hodnoty budou přebity těmi islámskými. To, že křesťanské hodnoty byly ještě nedávno vysmívány a že jsme si je pošlapali sami, nikoho nezajímá.

Jak říká mnich Alinard v Ecově románu Jméno růže: „Apokalypsa je klíčem ke všemu.“ Konečně máme místo ve vyprávěnce — jsme úctyhodní hrdinové kultury na prahu propasti, z níž společně se studeným poryvem zkázy vanou i písně z minaretů. 

Palivem této apokalyptické jízdy je český typ kolonialismu: sice jsme v minulosti neměli žádnou kolonii, zato v přítomnosti útočíme na jakoukoli cizí kulturu. Jan Petránek si tak například cucá z prstu děsivý pojem „absolutní mentalita národa“. Je to jen „odborný“ opis tradičního „všichni Cikáni kradou a všichni muslimové jsou teroristi“. 

Tlachání o nadřazenosti našich národů a „neslučitelnosti“ některých jedinců je ovšem jen smýčením předpokoje, který vede do síně s nacistickými hesly. To není svobodná diskuze, ale rezignování na pravidla, která ji podmiňují.

Moderátoři často nevyžadují zdroje, argumenty ani důkazy. Naopak: „Jsme evolučně dál?" ptá se na možnost soužití Evropanů a muslimů Daniela Drtinová. A ptá se nadšeně, protože tuší, že jí Cílek potvrdí, jak je křesťanská kultura nadřazená všemu a ohrožená vším. A tuší správně.

Opravdu demokratické médium ale musí střežit mantinely diskuze. Redaktoři musí být přísní a ostražití, zpochybňovat lži a bránit podrývání demokratického dialogu. A právě v tom DVTV poslední dobou selhává. Jejich hosté totiž naopak nekontrolovaným bouráním těchto základů posouvají hranice možného. Své vystoupení mění na propagační leták apokalyptických apelů. A nabízená taktika je tradiční: zalátání společenských krizí nacionální záplatou.

Veselovský a Drtinová musí opustit moderátorskou servilitu. DVTV má totiž na víc.