O tom, že Andrej Babiš je možná nejkontroverznější prvkem tuzemské politiky, případně, že je nebezpečím pro demokracii, bylo napsáno více než dost. Je ale až s podivem, jak málo skutečných kontroverzí o něm vyplynulo na povrch. Je to tím, že na Babiše nemá co prasknout? Nebo tím, že si nákupem MF Dnes a Lidových novin zařídil klid na práci? Anebo špatnou úrovní české novinářské obce?

Server Neovlivní.cz bývalé šéfredaktorky Babišovy MF Dnes Sabiny Slonkové přišel v minulém týdnu s tvrzením, že si Agrofert ve státní správě skrytě vyloboval navýšení přídělu evropských dotací ve svůj prospěch. Zdrojem odhalení má být anonymní udání adresované několika evropským institucím. Titulek první zprávy serveru zní: Evropský úřad proti podvodům vyšetřuje dotace pro Agrofert. K němu se ještě vrátíme.

Kauzu rychle přebrala prakticky všechna média a nebýt neonacisty ukradené e-mailové korespondence ministerského předsedy Bohuslava Sobotky, zřejmě by se stala událostí minulého týdne. A možná — doufejme — by vyplynulo, že kauza Sabiny Slonkové vůbec žádnou kauzou není.

Podstatou tak zvaného lobbingu Agrofertu měl být podle redakce Neovlivní.cz oficiální dopis Petra Cingra, místopředsedy představenstva Agrofertu, adresovaný náměstkovi ministra průmyslu a obchodu Tomáši Novotnému. Žádá v něm o navýšení alokace dotací v Operačním programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost z dvaceti na čtyřicet procent pro velké firmy

Cingr je pod dopisem na hlavičkovém papíře podepsaný coby prezident Svazu chemického průmyslu, čímž vedle svých funkcí v Agrofertu skutečně také je.

Dopisu — jak je v něm také uvedeno — předcházelo jednání v poslanecké sněmovně. Právě dotyčný dopis má být podle Slonkové klíčový hmotným důkazem v celé kauze údajného ohýbání evropských dotací ve prospěch holdingu ministra financí.

Proč se nezeptali náměstka?

Jestliže tedy — jak vydedukovala Sabina Slonková — Petr Cingr zmíněným dopisem skutečně zloboval náměstka Tomáše Novotného, který je za čerpání dotací v předmětném operačním programu zodpovědný, skutečnou záhadou zůstává, proč se jím a jeho rolí v kauze novinářský materiál serveru Neovlivní.cz vůbec nijak nezabývá. Proč Slonková nekonfrontuje Novotného žádnou otázkou, proč nenechá promluvit ministerstvo průmyslu a obchodu, kde je zaměstnaný?

Bylo by naprosto logické hledat přinejmenším spoluvinu, ne-li absolutní zodpovědnost, u státního úředníka, který nepracoval ve veřejném zájmu a nechal se koupit firmou či svazem průmyslu. Prostoru se Tomáši Novotnému nedostalo ani ve většině následných mediálních výstupů.

Jak jsme zjistili ve snaze o případu, na nějž upozornila kolegyně Slonková, vydat zprávu i v Deníku Referendum, novináři jednu z klíčových postav příběhu ignorovali. Jeho vysvětlení by přitom konstrukci kauzy představenou serverem Neovlivní.cz naprosto rozložilo.

Operační programy jsou jednoduše řečeno balíky evropských peněz, o které se svými projekty ucházejí firmy a instituce. Konkrétně tento balík se bude rozdělovat v několika vlnách — výzvách — až do roku 2023. Evropská komise požaduje, aby dvacet procent tohoto programu připadlo firmám nad 250 zaměstnanců. Že jim z prvního kola výzev připadne procent čtyřicet, ale ještě matematicky vzato vůbec neznamená, že to ve výsledku nebude jen pětina z celku.

„Principem čerpání evropských fondů je partnerství s žadateli, takže jsme jednali se Svazem chemického průmyslu, ale i s mnoha dalšími o jejich představách a požadavcích. Jedná se o úplně běžný postup. S Evropskou komisí jsme o navýšení alokace pro velké podniky jednali ještě před schválením operačního programu. Nevyhověla nám, nicméně o to budeme usilovat i nadále,“ řekl Deníku Referendum Tomáš Novotný.

Ve čtvrtek se ke kauze tiskovou zprávou vyjádřilo i ministerstvo průmyslu a obchodu: „Mediální spekulace o tom, že by některé velké firmy v prvních výzvách získaly neoprávněně vyšší dotace, jsou velmi snadno vyvratitelné. V současné době se totiž teprve rozbíhá věcné hodnocení přijatých projektů, jejichž příjem ještě dokonce není ani uzavřen. V tuto chvíli neexistuje jediné vydané rozhodnutí o poskytnutí dotace v rámci OP PIK, tudíž v současnosti ani nelze předvídat, které projekty resp. firmy v soutěži projektů s požadovanou dotací uspějí.“

Nafouknuté nic, zásadní problémy přehlédnuty

Svaz chemického průmyslu, jehož zástupcem je současně vysoký manažer, Agrofertu zastupuje skoro stovku firem a institucí. Ministerstvo podle Tomáše Novotného oficiálně nevyjednává s firmami, ale s jejich svazy — jestliže je Cingr prezidentem jednoho z nich, logicky se pod dopis náměstkovi podepsal právě on. Cingrovo jméno v kauze sice poutá pozornost, reálné důvody pro podezření ze zneužívání evropských dotací ve prospěch Agrofertu ovšem Sabina Slonková ani nikdo jiný dosud nezveřejnil.

Vše jsou jen spekulace, a dokonce již zmíněný titulek „Evropský úřad proti podvodům vyšetřuje dotace pro Agrofert“, je naprosto nesmyslný. Mluvčí tohoto úřadu, pro jehož označení si česká média osvojila zkratku OLAF, Silvana Enculescuová ve čtvrtek pro ČTK uvedla: „K 6. lednu OLAF oficiální vyšetřování nezahájil.“

Andrej Babiš je ve vládě již dva roky. Mezi novináři lze pozorovat touhu vytáhnout na něj pořádnou kauzu. Málokomu se však chce zřejmě odvádět nezáživnou mravenčí práci, která se nakonec může ukázat bez výsledků. Není korektní a celou profesi znevažuje, když se pak taková „kauza“ vydává za skandální odhalení, jímž ale není, a předstírat to lze jen vinou opomenutí zásadních účastníků případů: zde náměstka Novotného, který má věc na starosti.

Opačným, podobně závažným problémem je přehlížení skutečně závažných zjištění. Jedním z dosud nejzajímavějších počinů na téma Babišových dotací je totiž článek redaktorky tabletového týdeníku Dotyk Táni Králové „Daňové prázdniny Andreje Babiše“, který by mohl být skandálem zaměstnávajícím všechna média prakticky trvale.

Táňa Králová si dala práci a z ohromného seznamu téměř tisícovky investičních pobídek udělených agenturou Czech Invest od roku 1998 vypočítala rozdíl ve stavu do Babišova vstupu do vlády a od něj. Nebylo to jistě snadné, jelikož v pobídkách nefiguruje Agrofert jako takový, ale jeho jednotlivé firmy, v jejichž názvech je potřeba se dobře orientovat.

K závěru Táni Králové, že za Babišova působení ve vládě investiční pobídky holdingu rapidně narostly, by bylo zajímavé znát pro srovnání celkovou cifru i s pobídkami udělenými firmám, které už dnes Agrofertu patří. Například Olmě, Kosteleckým uzeninám, Mafře a dalším… Agrofert totiž stále roste a mění se. Před deseti lety měl jiné příležitosti k pobírání dotací než dnes.

Nicméně její zjištění je v každém případě fascinující a zásadní. Za celých dlouhých šestnáct let před vstupem Babiše do vlády, v období 1998 až 2013, dostaly dceřiné firmy Agrofertu celkové pobídky od státu v souhrnné výši 2,15 miliardy. Po jeho vstupu do vlády to bylo za jediný rok 1,56 miliardy korun. To samo o sobě by mohlo demaskovat hnutí ANO jako politickou divizi Agrofertu a mohlo by to stačit jako důvod k jejímu odeslání z vlády do opozice. Média by se tím ale musela zabývat.

Dalším velmi podstatným námětem k rozpracování jsou střety zájmů bývalých či ještě stále aktivních zaměstnanců Agrofertu. Jak poukázal Petr Holub na serveru Hlidacipes.org, Jaroslav Faltýnek, který působí ve vedení Agrofertu i poslaneckého klubu ANO, současně zasedá ve Státním zemědělském intervenčním fondu. Nejedná se o žádný okrajový post. Fond každoročně rozděluje třicet miliard zemědělských dotací, ze nichž značná část míří do pokladny Babišova Agrofertu.

Problémem je způsob, jakým Babiš deformuje mediální krajinu

Kdyby Andreji Babišovi nepatřil jeden z mediálních domů, možná by Lidové noviny a MF Dnes prázdnou „kauzu“ severu Neovlivní.cz hned zkraje propíchly. Dnes by jim ovšem hrozilo nařčení, že straní svému majiteli, což ostatně v řadě jiných případů činí.

Jinými slovy, pokud by zdejší média fungovala skutečně nezávisle, a ne v zájmu oligarchů a politiků, dávno bychom se o Babišovi dočetli něco podstatného. V současnosti jsme ovšem odkázaní jen na nekonečné zpravodajství o obstrukcích v souvislosti s elektronickou evidencí tržeb či na uměle vykonstruované kauzy.

Případ „zmanipulovaného“ operačního programu ponejvíce působí jako dílo profesionální agentury, nasazené do médií právě skrz Sabinu Slonkovou, která se z tradice — již snad trochu nalomila epizoda v roli šéfredaktorky Babišovy MF Dnes — těší pověsti investigativní novinářky. Její poslední dílo ovšem není ani investigativní, ani novinářské.

Andrej Babiš se vzteká právem, že proti němu některá média tu a tam vedou kampaň. Pokud by ale čelil médiím skutečně suverénním a schopným, do vlády, ba ani do politiky, by se nikdy ani nedostal. Schopnost médií srozumitelně a účinně vysvětlit princip nepřijatelného konfliktu zájmů by to jednoduše nedovolila.