Pane Profante, není pravda, že „u Poppera je vymezena třída výpovědí, které jsou verifikovatelné a falzifikovatelné“. Podle Poppera vědeckou výpověď (aby byla obecně platná) verifikovat nikdy nelze, lze ji pouze falzifikovat.
Pane Morbicere, fyzikální, chemický, či prostě jakýkoliv kauzální vliv nezavisí na tom, co já chci a jestli vy byste si to přál také. Výsledky vědy se mi líbí právě proto, že jsou v tomto smyslu na našich přáních nezávislé. Proto se vás taky ptám, jestli ve výše uvedeném případě podle Popperova kritéria o vědu jde. Vy mi ovšem odpovídáte, že ta – podle pana Profanta údajně správněji „hypotéza“ – se nedá (nebo nesmí?) zpochybnit. Jestliže se ovšem něco nedá nebo nesmí zpochybnit, tak to podle Popperova kritéria (ani podle našich společných zkušeností) právě věda není. To, že něco věda je nebo není, ovšem samozřejmě neimplikuje samotnou pravdivost nebo nepravdivost, jak my věřící lidé můžeme zajisté dosvědčit.
Navrhuji tento společný závěr:
Jestliže je pro někoho zcela nepředstavitelné, aby nějaká „hypotéza“ byla zpochybněna, pak v tuto „hypotézu“ pevně věří. Jestliže to ovšem pro někoho jiného představitelné je a svolí tedy k tomu, aby tato „hypotéza“ zpochybněna byla, pak z jeho hlediska takováto „hypotéza“ může být předmětem vědy.
scházíme se dnes v době, která před nás staví nové a odpovědné úkoly. Naše socialistická společnost dosáhla za uplynulá desetiletí významných úspěchů. Vybudovali jsme mocný průmysl, zajistili práci pro mnoho lidí, rozvinuli školství, zdravotnictví i sociální jistoty, o nichž se pracujícím v kapitalistických zemích může často jen zdát. To vše je výsledkem obětavé práce dělnické třídy, rolnictva a pracující inteligence pod vedením komunistické strany. Současně však musíme otevřeně říci, že život přináší nové požadavky a nové skutečnosti, na které je třeba pružně reagovat. Nelze přehlížet, že v některých oblastech našeho hospodářství přetrvávají nedostatky, že tempo růstu není vždy takové, jaké bychom potřebovali, a že občané oprávněně očekávají vyšší kvalitu výroby, lepší služby i účelnější fungování celého národního hospodářství.
Právě proto hovoříme o nutnosti přestavby, o nutnosti zdokonalování socialismu. Nejde o popření našich ideálů ani o oslabování vedoucí úlohy strany. Naopak — jde o to, abychom plně rozvinuli všechny přednosti socialistického zřízení, odstranili formalismus, byrokratismus a vše, co brání iniciativě pracujících lidí.
Musíme více naslouchat hlasu kolektivů, podporovat tvořivost na pracovištích a důsledně prosazovat odpovědnost každého vedoucího pracovníka za výsledky jeho práce. Socialistická demokracie nesmí být pouhou frází, ale živou součástí každodenního života našich podniků, závodů a institucí.
Nepřátelé socialismu totiž nikdy nerezignovali na své snahy oslabit jednotu socialistických zemí, narušit důvěru pracujících v naši společnou věc a podkopat historické vymoženosti, které byly vykoupeny desetiletími poctivé práce a obětí. Zahnívající imperialismus se dál snaží zakrýt vlastní neschopnost agresivní propagandou, ideologickou diverzí a pokusy pronikat do vědomí našich občanů prostřednictvím západních sdělovacích prostředků a konzumních iluzí. Právě proto musíme ještě rozhodněji upevňovat a rozvíjet socialismus. Přestavba, o níž dnes hovoříme, není ústupkem kapitalismu ani obdivem k prohnilému Západu. Je to naopak důkaz životaschopnosti socialistického systému, který má sílu kriticky hodnotit vlastní nedostatky a odstraňovat překážky, jež brání plnému rozvoji společnosti.
Jestliže tedy chceme obstát v mezinárodní soutěži a dále upevňovat mír a socialismus, musíme zvýšit efektivnost výroby, posílit kázeň, pořádek a pracovní odpovědnost. Každá tuna oceli, každý vyrobený stroj, každý ušetřený kilogram materiálu je příspěvkem k posílení naší socialistické vlasti. Přestavba vyžaduje aktivní přístup všech poctivých občanů. Nestačí čekat na pokyny shora. Každý komunista, každý pracovník musí přemýšlet, jak svou prací přispět ke společnému cíli. Jen tak budeme schopni překonat překážky a otevřít cestu k dalšímu rozvoji socialistické společnosti. Nepotřebujeme kapitalistické recepty, nepotřebujeme diktát trhu a vládu peněz. Potřebujeme více socialistické iniciativy, více kázně, více odpovědnosti vůči společnosti.
Imperialistické kruhy dobře vědí, že hospodářsky silný a politicky pevný socialismus je pro ně největší překážkou. Proto se snaží rozsévat pochybnosti, podporovat pasivitu a podkopávat důvěru lidí ve vlastní stát. Naší odpovědí však musí být jednota strany, dělnické třídy a všech poctivých pracujících.
Budoucnost nepatří vykořisťování člověka člověkem, ale socialismu a míru. Jen společnost založená na společném vlastnictví výrobních prostředků může zajistit skutečně důstojný život pro všechny. Proto musíme přestavbu chápat jako prostředek k dalšímu posílení socialistického zřízení, k upevnění hospodářské síly naší vlasti a k obraně před ideologickým tlakem imperialismu.
S důvěrou v sílu pracujícího lidu, pod vedením komunistické strany, splníme i tyto náročné úkoly.
Ať žije socialismus!
Ať žije internacionalistická solidarita pracujících!
Pane Poláčku, v křesťanském slova smyslu je kořenem hříchu odvrácení od Boha a od pravé lásky. Hřích je v tomto smyslu opakem a protikladem lásky.
Jestliže se tedy někdo domnívá, že hřích může být strukturální, pak nevidím důvod, proč by se stejně dobře nemohl také domnívat že i láska může být strukturální. (Je ovšem pravda, že v tom druhém případě to víc vynikne.)
Procházíme největším ropným šokem v dějinách. Vydělá na něm fosilní průmysl
Matěj Moravanský
Nečtěte zbytečné triviality, věnujte spíše pozornost podstatě diskuse.
Pane Profante, není pravda, že „u Poppera je vymezena třída výpovědí, které jsou verifikovatelné a falzifikovatelné“. Podle Poppera vědeckou výpověď (aby byla obecně platná) verifikovat nikdy nelze, lze ji pouze falzifikovat.
Pane Morbicere, fyzikální, chemický, či prostě jakýkoliv kauzální vliv nezavisí na tom, co já chci a jestli vy byste si to přál také. Výsledky vědy se mi líbí právě proto, že jsou v tomto smyslu na našich přáních nezávislé. Proto se vás taky ptám, jestli ve výše uvedeném případě podle Popperova kritéria o vědu jde. Vy mi ovšem odpovídáte, že ta – podle pana Profanta údajně správněji „hypotéza“ – se nedá (nebo nesmí?) zpochybnit. Jestliže se ovšem něco nedá nebo nesmí zpochybnit, tak to podle Popperova kritéria (ani podle našich společných zkušeností) právě věda není. To, že něco věda je nebo není, ovšem samozřejmě neimplikuje samotnou pravdivost nebo nepravdivost, jak my věřící lidé můžeme zajisté dosvědčit.
Navrhuji tento společný závěr:
Jestliže je pro někoho zcela nepředstavitelné, aby nějaká „hypotéza“ byla zpochybněna, pak v tuto „hypotézu“ pevně věří. Jestliže to ovšem pro někoho jiného představitelné je a svolí tedy k tomu, aby tato „hypotéza“ zpochybněna byla, pak z jeho hlediska takováto „hypotéza“ může být předmětem vědy.
Evropa potřebuje občanskou revoluci
Klossa, Vestagerová, Žižek
Soudružky a soudruzi,
scházíme se dnes v době, která před nás staví nové a odpovědné úkoly. Naše socialistická společnost dosáhla za uplynulá desetiletí významných úspěchů. Vybudovali jsme mocný průmysl, zajistili práci pro mnoho lidí, rozvinuli školství, zdravotnictví i sociální jistoty, o nichž se pracujícím v kapitalistických zemích může často jen zdát. To vše je výsledkem obětavé práce dělnické třídy, rolnictva a pracující inteligence pod vedením komunistické strany. Současně však musíme otevřeně říci, že život přináší nové požadavky a nové skutečnosti, na které je třeba pružně reagovat. Nelze přehlížet, že v některých oblastech našeho hospodářství přetrvávají nedostatky, že tempo růstu není vždy takové, jaké bychom potřebovali, a že občané oprávněně očekávají vyšší kvalitu výroby, lepší služby i účelnější fungování celého národního hospodářství.
Právě proto hovoříme o nutnosti přestavby, o nutnosti zdokonalování socialismu. Nejde o popření našich ideálů ani o oslabování vedoucí úlohy strany. Naopak — jde o to, abychom plně rozvinuli všechny přednosti socialistického zřízení, odstranili formalismus, byrokratismus a vše, co brání iniciativě pracujících lidí.
Musíme více naslouchat hlasu kolektivů, podporovat tvořivost na pracovištích a důsledně prosazovat odpovědnost každého vedoucího pracovníka za výsledky jeho práce. Socialistická demokracie nesmí být pouhou frází, ale živou součástí každodenního života našich podniků, závodů a institucí.
Nepřátelé socialismu totiž nikdy nerezignovali na své snahy oslabit jednotu socialistických zemí, narušit důvěru pracujících v naši společnou věc a podkopat historické vymoženosti, které byly vykoupeny desetiletími poctivé práce a obětí. Zahnívající imperialismus se dál snaží zakrýt vlastní neschopnost agresivní propagandou, ideologickou diverzí a pokusy pronikat do vědomí našich občanů prostřednictvím západních sdělovacích prostředků a konzumních iluzí. Právě proto musíme ještě rozhodněji upevňovat a rozvíjet socialismus. Přestavba, o níž dnes hovoříme, není ústupkem kapitalismu ani obdivem k prohnilému Západu. Je to naopak důkaz životaschopnosti socialistického systému, který má sílu kriticky hodnotit vlastní nedostatky a odstraňovat překážky, jež brání plnému rozvoji společnosti.
Jestliže tedy chceme obstát v mezinárodní soutěži a dále upevňovat mír a socialismus, musíme zvýšit efektivnost výroby, posílit kázeň, pořádek a pracovní odpovědnost. Každá tuna oceli, každý vyrobený stroj, každý ušetřený kilogram materiálu je příspěvkem k posílení naší socialistické vlasti. Přestavba vyžaduje aktivní přístup všech poctivých občanů. Nestačí čekat na pokyny shora. Každý komunista, každý pracovník musí přemýšlet, jak svou prací přispět ke společnému cíli. Jen tak budeme schopni překonat překážky a otevřít cestu k dalšímu rozvoji socialistické společnosti. Nepotřebujeme kapitalistické recepty, nepotřebujeme diktát trhu a vládu peněz. Potřebujeme více socialistické iniciativy, více kázně, více odpovědnosti vůči společnosti.
Imperialistické kruhy dobře vědí, že hospodářsky silný a politicky pevný socialismus je pro ně největší překážkou. Proto se snaží rozsévat pochybnosti, podporovat pasivitu a podkopávat důvěru lidí ve vlastní stát. Naší odpovědí však musí být jednota strany, dělnické třídy a všech poctivých pracujících.
Budoucnost nepatří vykořisťování člověka člověkem, ale socialismu a míru. Jen společnost založená na společném vlastnictví výrobních prostředků může zajistit skutečně důstojný život pro všechny. Proto musíme přestavbu chápat jako prostředek k dalšímu posílení socialistického zřízení, k upevnění hospodářské síly naší vlasti a k obraně před ideologickým tlakem imperialismu.
S důvěrou v sílu pracujícího lidu, pod vedením komunistické strany, splníme i tyto náročné úkoly.
Ať žije socialismus!
Ať žije internacionalistická solidarita pracujících!
Papež ostře odmítá trumpismus. Česká katolická církev v lepším případě mlčí
Jan Bierhanzl
Pane Poláčku, v křesťanském slova smyslu je kořenem hříchu odvrácení od Boha a od pravé lásky. Hřích je v tomto smyslu opakem a protikladem lásky.
Jestliže se tedy někdo domnívá, že hřích může být strukturální, pak nevidím důvod, proč by se stejně dobře nemohl také domnívat že i láska může být strukturální. (Je ovšem pravda, že v tom druhém případě to víc vynikne.)