„Přední tváře odporu proti krajní pravici, jako například lídryně berlínské Levice Elif Eralpová, získávají politickou moc právě proto, že se opírají o organizace s desítkami tisíc členů.“
Elif Eralpová odeslala rozhovor pro Der Spiegel a omylem ho odeslala i se svými soukromými poznámkami, takže teď vyšlo najevo, že získává politickou moc právě proto, že se její propalestinsky orientovaná strana opírá o lidi s vazbami na Hamás, kterých se Eralpová tak bojí, že je v rozhovoru pro Der Spiegel odmítá jmenovat.
„Kvůli Spiegelu přece nevystavím sebe a svou rodinu nebezpečí. Co teď uděláme? Zrušíme celý rozhovor?“ napsala Eralpová.
Nezávislá Česká televize se o případu Elif Eralpové rozhodla své diváky raději neinformovat, aby tím nepoškodila jméno berlínské Levice.
Obávám se, že Jiří Pehe by za ta svá současná slova o „migraci, která následně destabilizuje země, kam míří,“ před deseti lety sám sebe prohlásil minimálně za populistu.
Pane Kisslingu, obávám se, že nesdílím Vaši naději. Pokud tmavovlasá paní stále pracuje na diplomce, příkladem anarchistického vládnutí v praxi je třeba anarchistická část rudého teroru během španělské občanské války.
EU se nakonec zpochybněním všech záchytných bodů v životě člověka může z kulturní války „prodekonstruovat“ až k té občanské. (V některých spolkových zemích už nasraní voliči tu protipožární zeď rozkopali a poslali Friedricha Merze do kytek, takže si asi oddechnou hlavně v Putinově agresivním Rusku. Možná tam budou cítit i velkou naději z toho, že se západní společnosti samy vzdávají své vlastní obranyschopnosti i všeho, co je ještě drží pohromadě, a že se toto sebevražedné chování rozšiřuje do dalších zemí, které se tak pro imperiální Rusko stávají snadnější kořistí.)
Obávám se, pane Poláčku, že zde selhala „presumpce upřímnosti, která byla bez předchozího pečlivého zvážení odlišné zkušenosti a zájmů zredukována na zlou vůli a hloupost“.
Proč by důraz na individualismus v oblasti ekonomiky měl být posunem doprava, zatímco důraz na individualismus v oblasti kulturních a morálních norem posunem doleva?
„Protože tolerance vůči odchylkám v životním stylu je v principu projevem humanismu, zatímco totéž se nedá tvrdit o neoliberalismu v oblasti ekonomiky“?
Pane Poláčku a pane Dospivo, zásadní problém vidím v proměně chápání postavení dítěte ve vztahu k právu: Dítě má být podle mě vždy nositelem práv, nikoliv předmětem těchto práv. Právě toto považuji za projev humanismu. Pokud v tom dnes humanismus spatřován není a je to označováno za ultrakonzervatismus, jde spíše o přeznačení humanistických hodnot.
Proč mocní této země nestojí o rady Daniela Prokopa
Matěj Moravanský
„Přední tváře odporu proti krajní pravici, jako například lídryně berlínské Levice Elif Eralpová, získávají politickou moc právě proto, že se opírají o organizace s desítkami tisíc členů.“
Elif Eralpová odeslala rozhovor pro Der Spiegel a omylem ho odeslala i se svými soukromými poznámkami, takže teď vyšlo najevo, že získává politickou moc právě proto, že se její propalestinsky orientovaná strana opírá o lidi s vazbami na Hamás, kterých se Eralpová tak bojí, že je v rozhovoru pro Der Spiegel odmítá jmenovat.
„Kvůli Spiegelu přece nevystavím sebe a svou rodinu nebezpečí. Co teď uděláme? Zrušíme celý rozhovor?“ napsala Eralpová.
Nezávislá Česká televize se o případu Elif Eralpové rozhodla své diváky raději neinformovat, aby tím nepoškodila jméno berlínské Levice.
Sílící protesty mladých jsou poháněny úzkostí z bezvýchodnosti
Jiří Pehe
Obávám se, že Jiří Pehe by za ta svá současná slova o „migraci, která následně destabilizuje země, kam míří,“ před deseti lety sám sebe prohlásil minimálně za populistu.
„Je to jako vrátit se na Divoký západ.“ Jak Moldavsko láká zpět ztracené občany
Petra Dvořáková
Pane Kisslingu, obávám se, že nesdílím Vaši naději. Pokud tmavovlasá paní stále pracuje na diplomce, příkladem anarchistického vládnutí v praxi je třeba anarchistická část rudého teroru během španělské občanské války.
EU se nakonec zpochybněním všech záchytných bodů v životě člověka může z kulturní války „prodekonstruovat“ až k té občanské. (V některých spolkových zemích už nasraní voliči tu protipožární zeď rozkopali a poslali Friedricha Merze do kytek, takže si asi oddechnou hlavně v Putinově agresivním Rusku. Možná tam budou cítit i velkou naději z toho, že se západní společnosti samy vzdávají své vlastní obranyschopnosti i všeho, co je ještě drží pohromadě, a že se toto sebevražedné chování rozšiřuje do dalších zemí, které se tak pro imperiální Rusko stávají snadnější kořistí.)
Demokracii nezachrání příkopy mezi levicí a liberály
Martin Profant
Obávám se, pane Poláčku, že zde selhala „presumpce upřímnosti, která byla bez předchozího pečlivého zvážení odlišné zkušenosti a zájmů zredukována na zlou vůli a hloupost“.
Proč by důraz na individualismus v oblasti ekonomiky měl být posunem doprava, zatímco důraz na individualismus v oblasti kulturních a morálních norem posunem doleva?
„Protože tolerance vůči odchylkám v životním stylu je v principu projevem humanismu, zatímco totéž se nedá tvrdit o neoliberalismu v oblasti ekonomiky“?
Pane Poláčku a pane Dospivo, zásadní problém vidím v proměně chápání postavení dítěte ve vztahu k právu: Dítě má být podle mě vždy nositelem práv, nikoliv předmětem těchto práv. Právě toto považuji za projev humanismu. Pokud v tom dnes humanismus spatřován není a je to označováno za ultrakonzervatismus, jde spíše o přeznačení humanistických hodnot.