Obávám se, že Jiří Pehe by za ta svá současná slova o „migraci, která následně destabilizuje země, kam míří,“ před deseti lety sám sebe prohlásil minimálně za populistu.
Pane Kisslingu, obávám se, že nesdílím Vaši naději. Pokud tmavovlasá paní stále pracuje na diplomce, příkladem anarchistického vládnutí v praxi je třeba anarchistická část rudého teroru během španělské občanské války.
EU se nakonec zpochybněním všech záchytných bodů v životě člověka může z kulturní války „prodekonstruovat“ až k té občanské. (V některých spolkových zemích už nasraní voliči tu protipožární zeď rozkopali a poslali Friedricha Merze do kytek, takže si asi oddechnou hlavně v Putinově agresivním Rusku. Možná tam budou cítit i velkou naději z toho, že se západní společnosti samy vzdávají své vlastní obranyschopnosti i všeho, co je ještě drží pohromadě, a že se toto sebevražedné chování rozšiřuje do dalších zemí, které se tak pro imperiální Rusko stávají snadnější kořistí.)
Obávám se, pane Poláčku, že zde selhala „presumpce upřímnosti, která byla bez předchozího pečlivého zvážení odlišné zkušenosti a zájmů zredukována na zlou vůli a hloupost“.
Proč by důraz na individualismus v oblasti ekonomiky měl být posunem doprava, zatímco důraz na individualismus v oblasti kulturních a morálních norem posunem doleva?
„Protože tolerance vůči odchylkám v životním stylu je v principu projevem humanismu, zatímco totéž se nedá tvrdit o neoliberalismu v oblasti ekonomiky“?
Pane Poláčku a pane Dospivo, zásadní problém vidím v proměně chápání postavení dítěte ve vztahu k právu: Dítě má být podle mě vždy nositelem práv, nikoliv předmětem těchto práv. Právě toto považuji za projev humanismu. Pokud v tom dnes humanismus spatřován není a je to označováno za ultrakonzervatismus, jde spíše o přeznačení humanistických hodnot.
Ano, pane Dospivo, mám na mysli kulturní liberalismus, přičemž ten jeho posun „doleva“ je poněkud paradoxní. Jestliže například každý má právo žít podle svých představ v oblasti morálky a mezilidských vztahů, odpovídá to sice požadavkům kulturního liberalismu, ale jde o čistý individualismus, jen to prostě není individualismus v oblasti té ekonomiky a trhu, nýbrž individualismus v oblasti kulturních a morálních norem.
Proč by tedy důraz na individualismus v oblasti ekonomiky měl být posunem doprava, zatímco důraz na individualismus v oblasti kulturních a morálních norem posunem doleva?
(A domnívám se, že ačkoli to tak na první pohled nevypadá, oba dva tyto projevy individualismu celkem úzce souvisejí i s vámi zmiňovaným problémem vyhladovění státu a podfinancování jeho služeb.)
Sílící protesty mladých jsou poháněny úzkostí z bezvýchodnosti
Jiří Pehe
Obávám se, že Jiří Pehe by za ta svá současná slova o „migraci, která následně destabilizuje země, kam míří,“ před deseti lety sám sebe prohlásil minimálně za populistu.
„Je to jako vrátit se na Divoký západ.“ Jak Moldavsko láká zpět ztracené občany
Petra Dvořáková
Pane Kisslingu, obávám se, že nesdílím Vaši naději. Pokud tmavovlasá paní stále pracuje na diplomce, příkladem anarchistického vládnutí v praxi je třeba anarchistická část rudého teroru během španělské občanské války.
EU se nakonec zpochybněním všech záchytných bodů v životě člověka může z kulturní války „prodekonstruovat“ až k té občanské. (V některých spolkových zemích už nasraní voliči tu protipožární zeď rozkopali a poslali Friedricha Merze do kytek, takže si asi oddechnou hlavně v Putinově agresivním Rusku. Možná tam budou cítit i velkou naději z toho, že se západní společnosti samy vzdávají své vlastní obranyschopnosti i všeho, co je ještě drží pohromadě, a že se toto sebevražedné chování rozšiřuje do dalších zemí, které se tak pro imperiální Rusko stávají snadnější kořistí.)
Demokracii nezachrání příkopy mezi levicí a liberály
Martin Profant
Obávám se, pane Poláčku, že zde selhala „presumpce upřímnosti, která byla bez předchozího pečlivého zvážení odlišné zkušenosti a zájmů zredukována na zlou vůli a hloupost“.
Proč by důraz na individualismus v oblasti ekonomiky měl být posunem doprava, zatímco důraz na individualismus v oblasti kulturních a morálních norem posunem doleva?
„Protože tolerance vůči odchylkám v životním stylu je v principu projevem humanismu, zatímco totéž se nedá tvrdit o neoliberalismu v oblasti ekonomiky“?
Pane Poláčku a pane Dospivo, zásadní problém vidím v proměně chápání postavení dítěte ve vztahu k právu: Dítě má být podle mě vždy nositelem práv, nikoliv předmětem těchto práv. Právě toto považuji za projev humanismu. Pokud v tom dnes humanismus spatřován není a je to označováno za ultrakonzervatismus, jde spíše o přeznačení humanistických hodnot.
Ano, pane Dospivo, mám na mysli kulturní liberalismus, přičemž ten jeho posun „doleva“ je poněkud paradoxní. Jestliže například každý má právo žít podle svých představ v oblasti morálky a mezilidských vztahů, odpovídá to sice požadavkům kulturního liberalismu, ale jde o čistý individualismus, jen to prostě není individualismus v oblasti té ekonomiky a trhu, nýbrž individualismus v oblasti kulturních a morálních norem.
Proč by tedy důraz na individualismus v oblasti ekonomiky měl být posunem doprava, zatímco důraz na individualismus v oblasti kulturních a morálních norem posunem doleva?
(A domnívám se, že ačkoli to tak na první pohled nevypadá, oba dva tyto projevy individualismu celkem úzce souvisejí i s vámi zmiňovaným problémem vyhladovění státu a podfinancování jeho služeb.)