Co se stane, když z Patočkova textu vynecháme jeden odstavec?
Splynou dohromady tvrzení o „odporné židovské části izraelské společnosti“ a o „antisemitismu, kterého se dopouštíme označováním Izraele za reprezentaci židovství“:
„Židovská část izraelské společnosti jako celek přijala militaristickou, rasistickou a sadistickou mentalitu... Židovská část izraelské společnosti si prakticky kompletně myslí, že jejich stát může provádět etnické čistky, může udržovat Palestince v režimu apartheidu, může provádět genocidu, mučit, zabíjet, ničit.“
„Proto označovat stát Izrael za esenciální reprezentaci židovství je doslova definičním projevem antisemitismu.“
------------------------------
Přestože Izrael je zastupitelskou demokracií a stát tedy v tomto smyslu reprezentuje své vlastní obyvatelstvo, které je zhruba ze tří čtvrtin tvořeno Židy, náhrada „toxického židovství“ „toxickým Izraelem“ je dnes obvyklým postupem jak se vyhnout obvinění z antisemitismu. Jakub Patočka zde ale konečně projevil svoje upřímné mínění o Židech tím, že místo alibistického obvinění Izraele ve slabé chvilce postavil svoji argumentaci na obvinění „židovské části izraelské společnosti“. Korunu tomu pak nasadil tvrzením, že „označovat stát Izrael za reprezentaci [tohoto odporného?] židovství je definičním projevem antisemitismu. Takový „coming out“ jsem od Jakuba Patočky ani nečekal.
Aby ta naléhavost gesta nebyla narušena tím, že protestující odmítne přijmout trest, existuje, pane Profante a pane Patočko, možnost takový protest morálně podpořit a na trestu se podílet prostřednictvím § 365 trestního zákoníku.
Vysvětlil jste to pěkně, pane Profante. Takže zabití Žida (nebo domnělého Žida) jen z toho důvodu, že je Žid (nebo je za Žida považován), není podle vás projevem antisemitismu, nýbrž pochopitelnou (i když třeba nemorální) nenávistí a mstou. Ať žijí lidská práva a humanismus zvlášť. Děkuji za vysvětlení.
Jak dlouho by podle vás, pane Profante, vydržel naživu kterýkoliv Žid (nebo domnělý Žid), kdyby se po izraelském stažení (v létě 2005) náhodou ocitl v Gaze?
Nápověda: Synagogy byly vypáleny okamžitě po stažení Izraele z Gazy.
Šlo by o „obvyklé prostředky, které jsou k dispozici“, nebo by šlo o antisemitismus?
Ten, koho považujeme za padoucha, sám sebe kupodivu nikdy jako padoucha nevnímá. Jak je to možné? No obvykle i ten (z našeho hlediska) padouch má pro své jednání nějaké důvody a považuje pak svoje jednání na základě těchto důvodů za spravedlivé. Pokud chceme někoho soudit bez předsudků, měli bychom tedy být schopni důvody jeho jednání formulovat tak, aby s naší formulací dotyčný zcela souhlasil. Teprve pak ho můžeme soudit bez předsudků.
Vzhledem k uváděné profesi autorky článku bych tedy čekal alespoň snahu o objektivitu, jako se o to pokusil třeba Jakub Szántó tady:
Několik poznámek k žhářskému útoku na pardubickou zbrojovku
Jakub Patočka
Co se stane, když z Patočkova textu vynecháme jeden odstavec?
Splynou dohromady tvrzení o „odporné židovské části izraelské společnosti“ a o „antisemitismu, kterého se dopouštíme označováním Izraele za reprezentaci židovství“:
„Židovská část izraelské společnosti jako celek přijala militaristickou, rasistickou a sadistickou mentalitu... Židovská část izraelské společnosti si prakticky kompletně myslí, že jejich stát může provádět etnické čistky, může udržovat Palestince v režimu apartheidu, může provádět genocidu, mučit, zabíjet, ničit.“
„Proto označovat stát Izrael za esenciální reprezentaci židovství je doslova definičním projevem antisemitismu.“
------------------------------
Přestože Izrael je zastupitelskou demokracií a stát tedy v tomto smyslu reprezentuje své vlastní obyvatelstvo, které je zhruba ze tří čtvrtin tvořeno Židy, náhrada „toxického židovství“ „toxickým Izraelem“ je dnes obvyklým postupem jak se vyhnout obvinění z antisemitismu. Jakub Patočka zde ale konečně projevil svoje upřímné mínění o Židech tím, že místo alibistického obvinění Izraele ve slabé chvilce postavil svoji argumentaci na obvinění „židovské části izraelské společnosti“. Korunu tomu pak nasadil tvrzením, že „označovat stát Izrael za reprezentaci [tohoto odporného?] židovství je definičním projevem antisemitismu. Takový „coming out“ jsem od Jakuba Patočky ani nečekal.
Aby ta naléhavost gesta nebyla narušena tím, že protestující odmítne přijmout trest, existuje, pane Profante a pane Patočko, možnost takový protest morálně podpořit a na trestu se podílet prostřednictvím § 365 trestního zákoníku.
Konvertité k sionismu: jak se z potomků nacistů v Německu stali „noví Židé“
Iris Chefecová
Vysvětlil jste to pěkně, pane Profante. Takže zabití Žida (nebo domnělého Žida) jen z toho důvodu, že je Žid (nebo je za Žida považován), není podle vás projevem antisemitismu, nýbrž pochopitelnou (i když třeba nemorální) nenávistí a mstou. Ať žijí lidská práva a humanismus zvlášť. Děkuji za vysvětlení.
Jak dlouho by podle vás, pane Profante, vydržel naživu kterýkoliv Žid (nebo domnělý Žid), kdyby se po izraelském stažení (v létě 2005) náhodou ocitl v Gaze?
Nápověda: Synagogy byly vypáleny okamžitě po stažení Izraele z Gazy.
Šlo by o „obvyklé prostředky, které jsou k dispozici“, nebo by šlo o antisemitismus?
Ten, koho považujeme za padoucha, sám sebe kupodivu nikdy jako padoucha nevnímá. Jak je to možné? No obvykle i ten (z našeho hlediska) padouch má pro své jednání nějaké důvody a považuje pak svoje jednání na základě těchto důvodů za spravedlivé. Pokud chceme někoho soudit bez předsudků, měli bychom tedy být schopni důvody jeho jednání formulovat tak, aby s naší formulací dotyčný zcela souhlasil. Teprve pak ho můžeme soudit bez předsudků.
Vzhledem k uváděné profesi autorky článku bych tedy čekal alespoň snahu o objektivitu, jako se o to pokusil třeba Jakub Szántó tady:
https://www.mujrozhlas.cz/radiokniha/jakub-szanto-mezi-mlynskymi-kameny-gaza-jeji-pribeh-vypraveny-zkusenym-reporterem
U Iris Chefecové jsem bohužel žádnou snahu o objektivitu nikde nezaznamenal.