Deset let poté, co skupina evropských politických, podnikatelských a intelektuálních elit vyzvala k „nové evropské renesanci“ a nastínila plán pro Evropskou unii v období po brexitu, se Unie znovu nachází na rozcestí.

Otázkou už není, zda se má stát globální mocností — to bezpochyby musí — ale zda toho dokáže dosáhnout demokratickou cestou a dostatečně rychle na to, aby nový světový řád, který se formuje, pomáhala utvářet, místo aby na něj pouze pasivně reagovala.

Taková proměna by byla samozřejmě snazší, kdyby Evropa neměla ve vlastních řadách narušitele společného postupu, jako byl například maďarský premiér Viktor Orbán. Avšak i bez vnitřních sporů o principy kolektivního rozhodování a právní stát bude transformace, kterou Evropa vyžaduje, uskutečnitelná pouze tehdy, pokud se do ní zapojí občané.

Právě proto jsme se ujali role spolupředsedů iniciativy Europa Power Initiative, zahájené loni v listopadu, a vyzýváme k výraznému posílení nadnárodních občanských iniciativ, a to jak na úrovni jednotlivých států, tak na úrovni Evropské unie.

V sázce je budoucnost Evropy. Téměř půl miliardy Evropanů žije ve světě stále výrazněji utvářeném rivalitou mezi Spojenými státy a Čínou. Obě mocnosti uvažují a jednají v civilizačním měřítku a svou moc uplatňují skrze technologickou převahu, finanční sílu, bezpečnostní vliv i ideologii. Evropě naproti tomu hrozí strategická závislost: může zůstat vyhledávaná pro svůj trh, talenty a data, ale bude stále méně schopná jednat jako svébytný politický aktér.

Takový vývoj není nevyhnutelný. Zvrátit tento trend však vyžaduje víc než dílčí politická opatření a kosmetické institucionální změny. Vyžaduje občanskou revoluci.

Abychom si však dobře rozuměli: to, co Evropa potřebuje, není rozvrat, nýbrž vědomá a řízená proměna vycházející zevnitř — posílení demokratické svébytnosti na evropské úrovni, které dokáže sladit instituce, občany i členské státy kolem společného politického projektu. Jinak bude Evropská unie i nadále spíše reagovat na vnější tlaky, než aby je sama spoluutvářela.

Varovné signály jsou nepřehlédnutelné. Zahraniční mocnosti stále častěji využívají ekonomický tlak i politické, technologické a kulturní nástroje k ovlivňování dění v Evropě. Zasahují do demokratických procesů, uplatňují extrateritoriální regulace a usilují o kontrolu nad klíčovou infrastrukturou a daty.

V takové situaci se evropská roztříštěnost stává hrozbou pro její suverenitu. Čím silnější je rivalita velmocí, tím menší prostor má Evropa pro samostatné rozhodování. Pro Evropu však nepředstavuje hrozbu jen geopolitická marginalizace, ale i postupné oslabování jejích základních principů — pluralismu, základních práv a právního státu.

V kritických chvílích Evropané dokázali být jednotní. Učiňme z toho trvalý stav

Naštěstí si Evropané stále jasněji uvědomují, co je v sázce. Veřejné mínění je v posledním desetiletí pozoruhodně jednotné: občané chtějí Evropu schopnou zajistit vlastní bezpečnost, hájit mír a vystupovat jednotně. Chtějí ochranu bez izolace, prosperitu bez závislosti a politické vedení založené na udržitelnosti a demokratických hodnotách. Právě tyto postoje vytvářejí základ pro občanskou proměnu společnosti.

Takové občanské nasazení se již ukázalo v krizových okamžicích. Pomohlo udržet evropskou jednotu po brexitu, umožnilo bezprecedentní společnou reakci na pandemii a stojí za podporou Ukrajiny. Pokaždé, když byla Evropa přinucena jednat, dokázala se semknout způsobem, který by se ještě o několik let či dokonce měsíců předtím zdál politicky nepředstavitelný.

Tyto momenty ukazují, že se postupně formuje evropské politické vědomí přesahující hranice jednotlivých států. Dalším krokem je proměnit tento společný pohled na svět v trvalou a rozhodnou schopnost jednat.

Občanská revoluce by znamenala silnější demokratickou legitimitu evropského rozhodování a posílení evropských institucí jako místa, kde se řeší problémy, které jednotlivé státy nedokážou zvládnout samy. Vyžadovala by také vznik skutečně nadnárodní politické debaty, větší vliv občanů na určování evropských priorit a budování sdíleného pocitu odpovědnosti za evropskou budoucnost, který by doplňoval národní identity.

Taková proměna je nejen nezbytná, ale také do značné míry nevyhnutelná. Síly, které ji pohánějí, jsou ve své podstatě strukturální. Klimatická změna, digitalizace, bezpečnostní hrozby i ekonomická propojenost překračují hranice národních států. Mladší generace navíc již dnes žijí, pracují a uvažují napříč Evropou a každodenně zažívají realitu, kterou současná evropská politika dostatečně neodráží.

Zachování současného stavu neznamená neutrální postoj, ale cestu k postupnému úpadku. Bez hlubší integrace a demokratické obnovy bude Evropa stále více podléhat vlivu jiných mocností — závislá buď na americké technologické infrastruktuře, nebo nucená se přizpůsobovat čínskému ekonomickému vlivu.

Občanská revoluce nabízí jinou cestu: Evropu, která se prosadí jako demokratická globální mocnost, jež nebude napodobovat tradiční modely suverenity, ale bude je nově definovat. Evropská unie, schopná spojit ekonomickou otevřenost se sociální soudržností, technologické inovace s etickými zárukami a rozmanitost s politickou jednotou, by představovala jedinečný model pro 21. století.

Nebyla by sevřena mezi Spojenými státy a Čínou, protože by vedle nich stála jako rovnocenná mocnost — spolupracující tam, kde je to možné, odolávající tam, kde je to nutné, a utvářející globální normy v souladu se svými hodnotami.

Není pochyb, že tato vize bude narážet na skepsi. Evropská rozmanitost bývá často vnímána jako překážka jednoty. Přitom právě rozmanitost by mohla být největší evropskou předností. Demokratický systém schopný fungovat napříč jazyky, kulturami a historickými zkušenostmi by ukázal, že pluralita není slabostí, nýbrž základem odolnosti i legitimity.

Skutečné riziko tak spočívá v nečinnosti. Evropa se dostala do bodu, kdy dílčí kroky již nestačí. Výzvy i příležitosti, které před ní stojí, vyžadují krok od koordinace k větší politické autonomii, od technokratického řízení k demokratické odpovědnosti a od váhavosti k rozhodnému jednání.

Úkolem dneška je zajistit, aby tato proměna byla promyšlená, inkluzivní a ambiciózní. Evropa se nesmí pouze přizpůsobovat světu, jaký je. Musí se podílet na tom, jaký bude. To vyžaduje odvahu každého evropského občana.

Zveme všechny, kdo chtějí k této proměně přispět, aby se připojili ke konferenci Europa Power Conference, která se uskuteční 21. až 23. října ve Štrasburku. Tato konference zaměřená na budoucnost sdruží aktéry z Evropy i dalších částí světa z oblasti politiky, podnikání, akademické sféry, vědy, kultury a umění i širší občanské společnosti.

Mezi zakládající spolupředsedy iniciativy Europa Power Initiative patří Mariya Gabrielová (zástupkyně generálního ředitele UNESCO), William Kadouch-Chassaing (spoluvýkonný ředitel Eurazeo), Esther Lynchová (generální tajemnice ETUC), Nicolas Schmit (prezident FEPS) a Jean-François Van Boxmeer (předseda Evropského kulatého stolu průmyslníků).

Z anglického originálu Europe Needs a Civic Revolution publikovaného na webu Project Syndicate přeložil OTAKAR BUREŠ.