Druhá únorová středa roku 2025 změnila dějiny Evropy a evropské integrace. V bruselské centrále NATO vystoupil nový americký ministr obrany Pete Hegseth a prohlásil, že Spojené státy nepovažují obnovení územní celistvosti Ukrajiny za realistický cíl, a vyloučil jakoukoli budoucí přítomnost amerických jednotek na území Ukrajiny. Hegseth spojencům také potvrdil, že Spojené státy se již primárně nebudou soustředit na evropskou bezpečnost, ale na ohrožení, které pro ně představuje Čína.

Ve stejný den americký prezident Donald Trump poprvé telefonoval s ruským prezidentem Putinem. Podle Trumpa oba prezidenti vzpomněli spojenectví svých zemí za druhé světové války a zmínili přínos, který by pro oba státy představovala v budoucnu obnovená vzájemná spolupráce. Nejprve se však domluvili na zahájení jednání o ukončení války na Ukrajině. První americko-ruské jednání bez účasti Ukrajiny se uskutečnilo několik dní poté v Saúdské Arábii.

Kaja Kallasová, vysoká představitelka EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, označila tento vývoj, kdy Američané slibují Rusku mnoho věcí ještě před zahájením jednání, za appeasement. Britský ministr obrany John Healey prohlásil, že nelze vyjednávat o Ukrajině bez Ukrajiny, a přislíbil navýšení britské pomoci Ukrajině. Evropané si rychle uvědomili, že řád věcí ustavený po druhé světové válce se začíná měnit. Američané přestávají být zárukou evropské bezpečnosti.

Našli se však i tací, kteří neviděli situaci dramaticky. V českém prostředí například podcaster Michal Půr situaci vyhodnotil tak, že „Zelenskyj se logicky přidá na stranu Trumpa“. Podle experta z Univerzity Karlovy Vlastislava Břízy také ještě není vše ztraceno, protože „Zelenskyj pochopil byznysové nastavení amerického prezidenta“ a již mu nabídl nákup amerického vybavení a dodávky ukrajinských nerostných surovin. Politik ODS Ondřej Šimíček potom na síti X jednoduše prohlásil, že Ukrajinu nezradil Trump, ale Evropa, která „místo prosperity a bezpečnosti zvolila politiku úpadku“.

Vanceův mnichovský políček Evropě

Dva dny po telefonátu Trumpa s Putinem vystoupil na Mnichovské bezpečnostní konferenci americký viceprezident J. D. Vance. O Ukrajině neřekl ani slovo a místo toho Evropanům sdělil, že bezpečnostní riziko nepředstavuje Rusko, nýbrž snaha bruselských byrokratů regulovat svobodu slova. Jeho projev vyzněl jako zpochybnění toho, že Evropa a Spojené státy sdílí stejné hodnoty. Americký viceprezident se poté sešel s předsedkyní krajně pravicové — většina Němců by řekla neonacistické — strany AfD Alicí Weidelovou.

Proti Vanceovu proslovu i jeho legitimizaci AfD se ohradili němečtí vládní i opoziční politici. Sociálnědemokratický ministr obrany Pistorius Vanceovi vzkázal, že demokracie musí být především schopna bránit se extremistům. Lídr křesťanskodemokratické opozice Merz dodal, že Německo je velkým obhájcem svobody slova, ale fake news a vyvolávání nenávisti jsou zde omezovány zákonem. Alice Weidelová samozřejmě Vanceův projev označila za skvělý.

Mnichovské školení J. D. Vance dále přispělo k pocitu, že Američané opouští Evropu. Kaja Kallasová se nechala slyšet, že Vanceovo vystoupení působilo, jako kdyby chtěl s Evropou vyvolat roztržku. Bývalý britský konzervativní premiér John Major vyjádřil pro BBC své obavy z toho, že Spojené státy opouštějí roli vůdce svobodného světa. Podle Majora americký izolacionalismus ohrožuje demokracii nejen v Evropě, ale všude na světě. Poslední kroky Američanů ve vztahu k Ukrajině podle Majora způsobily, že vůdci Ruska a Číny dnes „tančí radostí“.

J. D. Vance tak sklidil kritiku od evropských politiků napříč spektrem. Od britského konzervativce, přes estonskou liberálku až po německé sociální demokraty, všichni jeho projev odsoudili. Podle bývalého Macronova ministra zahraničí Jean-Yves Le Driana se Vanceův projev v mnohém podobal projevům Putina.

Na podcastera Michala Půra však projev amerického viceprezidenta působil jako „svěží vítr“. Půr dokonce na síti X dodal, že „je prostě neoddiskutovatelný fakt, že nikoli nepodstatná část evropských politiků se domnívá, že svému odchodu zabrání přitažením svobod“.

Vyřeší vše byznys?

Nejen čeští fanoušci Trumpa to mají každý den těžší a těžší. Teorie o byznysovém nastavení skončily tím, že ukrajinský prezident Zelenskyj odmítl podepsat Trumpem navrženou dohodu o nerostných surovinách a charakterizoval ji jako koloniální.

Teoretizování o tom, jak Trump bude s Putinem jednat z pozice síly, skončila tím, že Trump označil nikoli Putina, ale Zelenského za diktátora. Nejen čeští trumpisté by měli uznat, že někdejší zaměstnanec britských odborů a obhájce práv postižených, dnes britský ministr obrany John Healey, je větším odpůrcem Putina než Trump s celým svým „byznysovým nastavením“.

Podle týdeníku The Economist byl poslední týden nejchmurnějším týdnem Evropy od pádu železné opony. Ředitel britské zpravodajské služby MI6 z let 2014—2020 Alex Younger pro BBC řekl, že svět postupně přestane stát na pravidlech a multilateralismu a stane se světem stojícím na dohodách silných hráčů, jako je Čína, Rusko nebo USA.

Nepěkná realita prvního měsíce vládnutí Donalda Trumpa vyvolala u některých uživatelů sociálních sítí pochopitelnou potřebu vyzvat dosavadní Trumpovy fanoušky, aby přiznali svůj omyl a omluvili se všem, kterým svými názory popletli hlavu.

Víme, že se to ve většině případů nestane, stejně jako k tomu nedošlo v případě propagátorů Visegrádu pod ideologickým vedením Viktora Orbána nebo obhájců brexitu.

Je však možné a potřebné si myšlenkový svět Trumpových fanoušků připomínat a analyzovat, protože jen tak získáme náhled na současné přelomové dění očištěný od různých ideologických nánosů, které bohužel i nadále budou dosavadním zastáncům Trumpa bránit v tom, aby se stali energickými obhájci zájmů demokratické Evropy.

Deziluze českých euroskeptiků