Západ neumírá, jen si pod sebou podřezává větev
Janis VarufakisZápad se zbavuje hodnot, s nimiž byl spjat jeho vzestup ve 20. století. Úzká finanční elita se dnes těší exkluzivní ochraně, zatímco drtivá většina občanů žije v naprosté nejistotě a jejich myslí se zmocnili vlastníci digitálních platforem.
Nesourodá skupina centristických komentátorů z Evropy, z globálního Jihu a po vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách i ze Spojených států soudí, že Západ upadá. Jistě, ještě nikdy se na Západě tolik moci nesoustředilo v rukou tak malého počtu lidí a na tak málo místech, ale cožpak to už samo o sobě znamená, že tím moc Západu slábne?
V případě Evropy najdeme jistě dobré důvody, proč uvažovat o jejím úpadku. Stejně jako Římská říše přenesla své hlavní město do Konstantinopole, čímž prodloužila svou hegemonii o další tisíciletí, a samotný Řím vydala napospas barbarům, přesunulo se centrum Západu do Spojených států, zatímco Británie se zbytkem Evropy se propadly do vleklé stagnace, která z nich dělá bezradné, zaostávající a čím dál méně významné země.
Za skličujícími postoji komentátorů ale ve skutečnosti spočívá hlubší důvod: sklon zaměňovat ztrátu oddanosti vlastnímu hodnotovému systému (univerzální lidská práva, diverzita a otevřenost) se zánikem Západu samého. Podobně jako had svléká starou kůži, Západ posiluje svou moc tím, že se zbavuje hodnotového systému, který ve dvacátém století zajišťoval jeho převahu, ale v jednadvacátém století už k tomuto cíli neslouží.
Vzestup za každou cenu
Kapitalismus pro svůj vzmach demokracii nikdy nepotřeboval — a ani to, co dnes pokládáme za západní hodnotový systém, není nezbytnou podmínku fungování kapitalismu. Moc Západu se neustavila na humanistických principech, ale na brutálním domácím vykořisťováním spolu s obchodem s otroky či opiem a nejrůznějšími genocidami v Americe, Africe či Austrálii.