Nesourodá skupina centristických komentátorů z Evropy, z globálního Jihu a po vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách i ze Spojených států soudí, že Západ upadá. Jistě, ještě nikdy se na Západě tolik moci nesoustředilo v rukou tak malého počtu lidí a na tak málo místech, ale cožpak to už samo o sobě znamená, že tím moc Západu slábne?

V případě Evropy najdeme jistě dobré důvody, proč uvažovat o jejím úpadku. Stejně jako Římská říše přenesla své hlavní město do Konstantinopole, čímž prodloužila svou hegemonii o další tisíciletí, a samotný Řím vydala napospas barbarům, přesunulo se centrum Západu do Spojených států, zatímco Británie se zbytkem Evropy se propadly do vleklé stagnace, která z nich dělá bezradné, zaostávající a čím dál méně významné země.

Za skličujícími postoji komentátorů ale ve skutečnosti spočívá hlubší důvod: sklon zaměňovat ztrátu oddanosti vlastnímu hodnotovému systému (univerzální lidská práva, diverzita a otevřenost) se zánikem Západu samého. Podobně jako had svléká starou kůži, Západ posiluje svou moc tím, že se zbavuje hodnotového systému, který ve dvacátém století zajišťoval jeho převahu, ale v jednadvacátém století už k tomuto cíli neslouží.

Vzestup za každou cenu

Kapitalismus pro svůj vzmach demokracii nikdy nepotřeboval — a ani to, co dnes pokládáme za západní hodnotový systém, není nezbytnou podmínku fungování kapitalismu. Moc Západu se neustavila na humanistických principech, ale na brutálním domácím vykořisťováním spolu s obchodem s otroky či opiem a nejrůznějšími genocidami v Americe, Africe či Austrálii.

Při svém vzestupu nebral Západ mimo své území žádné ohledy. Z Evropy se vypravily miliony kolonistů, aby podrobily ostatní národy a dobývaly přírodní zdroje. Evropané předstírali, že domorodci, s nimiž se setkávali, nejsou lidé, a prohlašovali jejich území za terra nullius, zemi nikoho, kde se mohou západní osadníci usazovat podle libosti — šlo o předehru všech následujících genocid od Ameriky přes Afriku a Austrálii až po dnešní Palestinu.

Zatímco mimo své vlastní území byla moc Západu neotřesitelná, doma jí cloumaly zbídačené nižší vrstvy, které se bouřily v důsledku hospodářských krizí, způsobených tím, že masy nedokázaly spotřebovat dostatek zboží vyrobeného v továrnách několika málo boháčů. Tyto konflikty vyústily v průmyslové boje mezi západními mocnostmi přetahujícími se o trhy a vyvrcholily dvěma světovými válkami.

Zlatá éra Západu

Západní elity nakonec učinily některé ústupky. Na domácí půdě svolily k vytvoření veřejného školství, zdravotnictví a penzijního systému. Na mezinárodním poli vedlo rozhořčení nad krutými válkami a genocidami vyvolanými Západem k dekolonizaci k přijetí Všeobecné deklarace lidských práv a vzniku mezinárodního trestního soudnictví.

Několik desetiletí po druhé světové válce se Západ těšil z výdobytků distributivní spravedlnosti, smíšené ekonomiky, rozmanitosti, dodržování zásad právního státu doma a mezinárodního řádu založeného na pravidlech.

Z ekonomického hlediska těmto hodnotám mimořádně dobře posloužil centrálně plánovaný, Spojenými státy navržený globální měnový systém, označovaný jako brettonwoodský. Ten Spojeným státům umožňoval opakovaně směřovat vlastní přebytky do Evropy a Japonska, v podstatě „dolarizovat“ své spojence, a udržovat si tak vlastní čistý vývoz.

V roce 1971 se však americká obchodní bilance dostala do záporných čísel. Místo aby si Spojené státy po německém způsobu takříkajíc utáhly opasky, raději zlikvidovaly brettonwoodský měnový systém a prohloubily svůj obchodní deficit. Německo, Japonsko a později i Čína se staly čistými vývozci a jejich dolarové zisky putovaly na Wall Street, kde investovaly do amerického státního dluhu, nemovitostí a akcií společností, u nichž to USA zahraničním subjektům umožnily.

Svět ve spárech neoliberalismu

Pak americkou vládnoucí třídu osvítilo: proč vyrábět doma, když se můžeme spolehnout na zahraniční kapitalisty, kteří budou do USA posílat výrobky i dolary? A tak byly celé výrobní linky vyvezeny do zahraničí a rozjela se deindustrializace amerických průmyslových center.

Ústředním bodem tohoto nového troufalého recyklačního mechanismu byla Wall Street. Aby mohla plnit svou roli, nesměla být nijak omezována. Plošná deregulace však vyžadovala ekonomické a politickofilosofické zdůvodnění. Poptávka vytvořila nabídku a objevil se neoliberalismus.