Nesourodá skupina centristických komentátorů z Evropy, z globálního Jihu a po vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách i ze Spojených států soudí, že Západ upadá. Jistě, ještě nikdy se na Západě tolik moci nesoustředilo v rukou tak malého počtu lidí a na tak málo místech, ale cožpak to už samo o sobě znamená, že tím moc Západu slábne?

V případě Evropy najdeme jistě dobré důvody, proč uvažovat o jejím úpadku. Stejně jako Římská říše přenesla své hlavní město do Konstantinopole, čímž prodloužila svou hegemonii o další tisíciletí, a samotný Řím vydala napospas barbarům, přesunulo se centrum Západu do Spojených států, zatímco Británie se zbytkem Evropy se propadly do vleklé stagnace, která z nich dělá bezradné, zaostávající a čím dál méně významné země.

Za skličujícími postoji komentátorů ale ve skutečnosti spočívá hlubší důvod: sklon zaměňovat ztrátu oddanosti vlastnímu hodnotovému systému (univerzální lidská práva, diverzita a otevřenost) se zánikem Západu samého. Podobně jako had svléká starou kůži, Západ posiluje svou moc tím, že se zbavuje hodnotového systému, který ve dvacátém století zajišťoval jeho převahu, ale v jednadvacátém století už k tomuto cíli neslouží.

Vzestup za každou cenu

Kapitalismus pro svůj vzmach demokracii nikdy nepotřeboval — a ani to, co dnes pokládáme za západní hodnotový systém, není nezbytnou podmínku fungování kapitalismu. Moc Západu se neustavila na humanistických principech, ale na brutálním domácím vykořisťováním spolu s obchodem s otroky či opiem a nejrůznějšími genocidami v Americe, Africe či Austrálii.

Při svém vzestupu nebral Západ mimo své území žádné ohledy. Z Evropy se vypravily miliony kolonistů, aby podrobily ostatní národy a dobývaly přírodní zdroje. Evropané předstírali, že domorodci, s nimiž se setkávali, nejsou lidé, a prohlašovali jejich území za terra nullius, zemi nikoho, kde se mohou západní osadníci usazovat podle libosti — šlo o předehru všech následujících genocid od Ameriky přes Afriku a Austrálii až po dnešní Palestinu.

Zatímco mimo své vlastní území byla moc Západu neotřesitelná, doma jí cloumaly zbídačené nižší vrstvy, které se bouřily v důsledku hospodářských krizí, způsobených tím, že masy nedokázaly spotřebovat dostatek zboží vyrobeného v továrnách několika málo boháčů. Tyto konflikty vyústily v průmyslové boje mezi západními mocnostmi přetahujícími se o trhy a vyvrcholily dvěma světovými válkami.

Zlatá éra Západu

Západní elity nakonec učinily některé ústupky. Na domácí půdě svolily k vytvoření veřejného školství, zdravotnictví a penzijního systému. Na mezinárodním poli vedlo rozhořčení nad krutými válkami a genocidami vyvolanými Západem k dekolonizaci k přijetí Všeobecné deklarace lidských práv a vzniku mezinárodního trestního soudnictví.

Několik desetiletí po druhé světové válce se Západ těšil z výdobytků distributivní spravedlnosti, smíšené ekonomiky, rozmanitosti, dodržování zásad právního státu doma a mezinárodního řádu založeného na pravidlech.

Z ekonomického hlediska těmto hodnotám mimořádně dobře posloužil centrálně plánovaný, Spojenými státy navržený globální měnový systém, označovaný jako brettonwoodský. Ten Spojeným státům umožňoval opakovaně směřovat vlastní přebytky do Evropy a Japonska, v podstatě „dolarizovat“ své spojence, a udržovat si tak vlastní čistý vývoz.

V roce 1971 se však americká obchodní bilance dostala do záporných čísel. Místo aby si Spojené státy po německém způsobu takříkajíc utáhly opasky, raději zlikvidovaly brettonwoodský měnový systém a prohloubily svůj obchodní deficit. Německo, Japonsko a později i Čína se staly čistými vývozci a jejich dolarové zisky putovaly na Wall Street, kde investovaly do amerického státního dluhu, nemovitostí a akcií společností, u nichž to USA zahraničním subjektům umožnily.

Svět ve spárech neoliberalismu

Pak americkou vládnoucí třídu osvítilo: proč vyrábět doma, když se můžeme spolehnout na zahraniční kapitalisty, kteří budou do USA posílat výrobky i dolary? A tak byly celé výrobní linky vyvezeny do zahraničí a rozjela se deindustrializace amerických průmyslových center.

Ústředním bodem tohoto nového troufalého recyklačního mechanismu byla Wall Street. Aby mohla plnit svou roli, nesměla být nijak omezována. Plošná deregulace však vyžadovala ekonomické a politickofilosofické zdůvodnění. Poptávka vytvořila nabídku a objevil se neoliberalismus.

Netrvalo dlouho a svět se topil ve finančních derivátech a surfoval na tsunami zahraničního kapitálu, který zaplavil newyorské banky. Když tato vlna v roce 2008 opadla, Západ málem šel ke dnu spolu s ní.

Zachváceni panikou, schválili západní představitelé ražbu 35 bilionů dolarů, jimiž zachránili bankéře a investory, zatímco na své občany uvalili úsporná opatření. Jediná část z této sumy, která byla skutečně investována do strojírenství, posloužila na vybudování cloudového kapitálu, který poskytl velkým technologickým firmám všudypřítomnou moc nad touhami a myšlením obyvatel Západu.

Kombinace socialismu pro bankéře a investory, zhroucení životních vyhlídek pro chudších padesát procent a odevzdání našich myslí cloudovému kapitálu velkých technologických firem vytvořila „překrásný nový Západ“, jehož arogantním elitám je hodnotový systém minulého století docela ukradený.

S volným obchodem, antimonopolními pravidly, nulovými emisemi, demokracií, vstřícnosti vůči migrantům, rozmanitostí, lidskými právy a Mezinárodním soudním dvorem zachází se stejným opovržením, s jakým Spojené státy jednají se spřátelenými diktátory, „parchanty, ale našimi“, jakmile jim přestanou být užiteční.

Evropa se stala nemohoucí, protože sice sjednotila měnu, ale nebyla schopná federalizovat politickou moc. Rozvojový svět se zadlužil ještě víc než kdy dřív, a tak Západu zůstává stát v cestě už jen Čína. Ironií však je, že Čína se hegemonem stát nechce. Jde jí jen o to, bez omezení prodávat své zboží.

Západ je však v současnosti přesvědčen, že Čína představuje smrtelnou hrozbu. Stejně jako Oidipův otec, který zemřel rukou svého syna, protože uvěřil věštbě, že ho jeho syn zabije, snaží se Západ neúnavně dotlačit Čínu k tomu, aby se osmělila a skutečně se Západu postavila — například tím, že z hospodářského uskupení Brazílie, Ruska, Indie, Číny, Jižní Afriky a Egypta (BRICS) vytvoří systém podobný brettonwoodskému, ovšem založený na čínském jüanu.

V roce 2024 Západ nadále posiloval. Jeho hodnotový systém se však rozpadal a spolu s tím Západ začal čím dál víc směřovat k úpadku.

Z anglického originálu The West Is Not Dying, but It Is Working on It publikovaného na webu Project Syndicate přeložil OTAKAR BUREŠ.