Evropa ve vztahu k Číně klame hlavně sama sebe

Janis Varufakis

Evropská unie už od roku 2008 v rámci úsporných opatření drasticky omezovala investice do rozvoje zdejšího průmyslu. Nyní se hrozí čínského technologického náskoku a snaží se Číně vyhrožovat. Tím ale evropské ekonomice nijak nepomůže.

Kritika a výhrůžky, jež Číně adresovali Charles Michel a Ursula von der Leyenová, mohou být čínským představitelům leda k smíchu. Foto Greg Baker, AFP

Předseda Evropské rady Charles Michel a předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová adresovali 7. prosince na 24. summitu Evropská unie — Čína čínskému prezidentovi Si Ťin-pchingovi na první pohled nesmlouvavý vzkaz. Na pozadí nové studené války mezi Spojenými státy a Čínou se mohou evropské či americké veřejnosti zdát hrozby vrcholných představitelů Evropské unie přesvědčivé, u čínských představitelů ale vyvolaly spíše úsměv než znepokojení.

První stížnost evropských představitelů se týkala „nevyváženého obchodu“. Von der Leyenová to vyjádřila názorně, když prohlásila, že „z každých tří kontejnerů, které putují z Číny do Evropy, se nazpátek dva vracejí prázdné“.

Trvalá obchodní nerovnováha může bezpochyby odrážet merkantilistickou snahu o trvalé přebytky platební bilance, ovšem evropské obviňování Číny z merkantilismu je poněkud pokrytecké. V posledních deseti letech činil přebytek běžného účtu Číny v průměru 1,65 procenta, zato přebytek eurozóny v průměru 2,24 procenta. Ve stejném období vykazoval přebytek hlavního motoru evropské ekonomiky, Německa, 7,44 procenta.

Druhá námitka ze strany představitelů Evropské unie se obracela proti čínské státní podpoře, v níž vidí dumpingový vývoz čínských výrobků na evropské trhy. Na konci devadesátých let a na začátku nového tisíciletí by měla taková výtka nepochybně svoji relevanci. Tehdy si však Evropská unie ani USA na čínský dumping nestěžovaly, ba naopak se rozplývaly nad tím, že se Čína zapojila do západních obchodních a kapitálových toků.

×