Evropská válečná unie?
Janis VarufakisZ původně mírového, pluralitního a otevřeného projektu se Evropská unie stala hospodářsky upadajícím regionem, který chce místo do nových technologií bláhově investovat do neproduktivního zbrojení.
Evropa už není, co bývala. Zastánci evropské jednoty vyzdvihovali Evropskou unii jako mírový projekt, který proti nacionalismu postavil obdivuhodný kosmopolitismus. V roce 1955 francouzský prezident François Mitterrand o nacionalismu přímo prohlásil, že se „rovná válce“.
Ale už dlouho předtím, než Rusko napadlo Ukrajinu, se představa o mírové cestě ke společnému evropskému blahobytu začala hroutit. Ruská invaze proměnu Evropské unie v něco vskutku odpudivého jen uspíšila.
Úpadek Evropy
Posun od kosmopolitismu k etnickému regionalismu potvrdil vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Josep Borrell, když Evropskou unii popsal jako krásnou „zahradu“, za jejímiž hranicemi číhá neevropská „džungle“.
Nedávno pak francouzský prezident Emmanuel Macron spolu s předsedou Evropské rady Charlesem Michelem vyzvali Evropany, aby se připravovali na válku a aby s ohledem na hospodářský růst a technologický pokrok vsadili na zbrojní průmysl. Jejich zoufalé volání po válečné unii přišla poté, co se jim nepodařilo přesvědčit Německo a další „spořivé“ státy o nutnosti vytvoření skutečné fiskální unie.
Jejich výzva představuje v pohnutých dějinách Evropy doslova klíčový okamžik. Odhlédneme-li totiž od halasné menšiny euroskeptiků, mezi prounijními politickými silami dosud panoval hlavní názorový rozdíl v tom, zda má kontinentální integrace probíhat hamiltonovskou cestou, tedy společnou mutualizací dluhů, což by urychlilo vznik skutečné federace, nebo dosavadním způsobem postaveném na mezivládní úrovni a na postupné integrací trhu.
Názory pana Varufakise mi vždy stojí za pozornost a proto kvituji sdílení tohoto článku zde v DR.
Případným zájemcům si dovoluji doporučit rozhovor s J.V. z března 2022 pro "Democracy Now!" na jiné, ale s krizí EU bezpochyby související, téma. Bylo by samozřejmě zajímavé zjistit, jak se od té doby jeho názory na danou věc vyvinuly. Příležitostně zkusím zapátrat a případně sem doplnit (pokud zde nebudu - k mému potěšení - předejit nějakým dalším článkem.)
Yanis Varoufakis: The West Is “Playing with Fire” If It Pushes Regime Change in Nuclear-Armed Russia
https://www.democracynow.org/2022/3/25/yanis_varoufakis_biden_give_putin_exit
Zde je malá ukázka z rozhovoru:
"Finsko je příkladem úspěchu. Neutralita umožnila Finsku demokracii, nezávislost, úspěch a sdílenou prosperitu, sociálně demokratickou zemi, podobně jako Švédsko, podobně jako Rakousko. Je to tedy dobře vyzkoušený a osvědčený model.
Důvod, proč Ukrajina zatím neměla stejnou příležitost - protože někteří lidé budou říkat, že - bylo řečeno, že se vzdali svých jaderných zbraní, nebyli v NATO, tudíž byli neutrální, a přesto trpěli intervencemi a nyní touto invazí pana Putina. *)
No, ale to nebylo totéž.
To, co Ukrajině chybí, je summit, summit mezi americkým a ruským prezidentem, summit za účasti vlády Spojených států a vlády Ruska. To je to, co mělo Finsko, co mělo Rakousko. Dva bloky, NATO a Varšavská smlouva, zastoupené prezidentem Sovětského svazu, respektive generálním tajemníkem tehdejší komunistické strany a americkým prezidentem, respektive řadou amerických prezidentů, se dohodly - podaly si ruce -, že Finsko, Švédsko, Rakousko budou ponechány samy sobě, za podmínek neutrality, aby demokraticky prosperovaly a byly součástí Západu, aniž by byly součástí NATO.
Nyní má podobná dohoda podle mého názoru velmi dobrou šanci poskytnout Ukrajincům prostor, nezávislost a demokracii, kterou potřebují. Nyní neexistují žádné záruky. Budoucnost nemohu předvídat. Ale mohou mi kritici, kteří mě, jak jste řekl, peskují za přijetí a prosazování řešení neutrality - mohou mi říci, jaká je alternativa? Protože jediná alternativa, kterou mohou vymyslet, je změna režimu v Moskvě **). No, to bude trvat deset let, pět let, osm let. Co budeme dělat s Ukrajinci, kteří do té doby budou umírat? Jste připraveni - to je moje otázka na ně - jste připraveni obětovat jejich životy a fantastickou šanci na úspěšný výsledek neutrality? Jste připraveni to všechno obětovat pro účely změny režimu?"
*) Tato věta se mi nezdá být úplně korektně postavená, ale třeba ji jenom nedovedu korektně přeložit. Můžete porovnat s originálem:
The reason that Ukraine has not had the same opportunity so far — because some people will say that — it’s been said that they gave up their nuclear weapons, they were not in NATO, therefore they were neutral, and nevertheless they suffered incursions and now this invasion by Mr. Putin.
**) Dlužno poznamenat, že oni kritici, jak známo, dokázali vymyslet nebo osvojit si přinejmenším ještě jednu alternativu, totiž úplné vytlačení ruských vojsk, ze všech jimi doposud obsazených území, silou ukrajinské armády. Současný "mentální stav" sjednoceného Západu lze ale popsat jako postupné obtížné střízlivění z této iluze...
P.s.
Omlouvám se za poněkud off-topic příspěvek a předem vyslovuji souhlas s jeho případným odstraněním. :)
Varufakisovy levičácky fundamentalistické výlevy jsou natolik iracionální, že už vůbec nemá smysl ztrácet čas s jejich komentářem.
Nějaká "finlandizace" Ukrajiny na základě jakéhosi summitu mezi americkým a ruským prezidentem - to je za současné situace naprosto nesmyslná představa, která se vůbec nezabývá jakýmikoli aktuálními reáliemi.
Já si dodnes myslím, že přístup EU ke krizi, která (v rámci světové) zasáhla státy jižní Evropy, nejvíce pak Řecko, byl začátkem politicky krizového vývoje unie jako celku. Samozřejmě, Řecko podvádělo, nikoli však Řekové, nýbrž obě po sobě mu vládnoucí strany. Na nástup nových by za takové situace mělo být pohlíženo jako na přirozený a ozdravný. Místo toho jim byl pověšen kámen na krk, takže se mohly (snadno) vrátit "staré dobré". Vzpomeňme na tehdejší premiéru sobecké kritiky unijního nováčka, Slovenska. V jeho čele byl tehdy nějaký Fico...
Uvedené však co minulost spíš jen na okraj. Mám na mysli, že Varufakis jako levicový ekonom sice právem budí nemalé rozpaky, ale běžně je podle mě na místě jeho kritikou se vážně věcně zabývat. Tento jeho článek však je již opravdu hlasem pro "civilizaci delfínů". Najděme nějakou úspěšnou společnost, která dlouhodoběji obstála jako mocenský, totiž vojenský trpaslík! EU není Japonsko, které leží na ostrovech (a také už znovu stojí o zvětšení své ozbrojené moci). Naše část světa je půdou, kam se odedávna z východu a severu draly nové a nové národy. Zde se odehrávala historie plná bojů, což se v nacionálně a jazykově rozděleném území projevilo růstem konkurenceschopnosti, ekonomiky a vojenské výkonnosti. Jednou však, jak tomu bývá, začnou docházet naplnění myšlenky, značící v posledku radikální pokles nejpodstatnější schopnosti, bránit se. Ale plédovat pro tohle ještě dnes?
Mimochodem, kolik západních tanků, které chybějí napadené Ukrajině, má Řecko, jehož pozemní hranice s Tureckem je (za členství v NATO) neporovnatelně krátká? Viděl by je Varufakis raději u Turků?