Pane Morbicere, shodou okolností mi právě dnes projela hlavou dosti podobná myšlenka. Dejme tomu, že by EU nevznikla - v tom případě by zde nebyla k dispozici žádná síla, která by dokázala alespoň do určité míry hájit společné pozice proti rozpínavosti jak Ruska, tak i (trumpovských) Spojených států.
Ano, EU není zdaleka dokonalá a je možno jí mnoho vytýkat, ale bez ní bychom zde stáli v danou chvíli prakticky zcela nazí.
Ano, je tomu tak; pokud na současném válečném konfliktu v Iránu může vůbec být něco pozitivního, pak jedině to že Trump si tímto svým chaotickým počinem dost možná sám vykopal svůj politický hrob.
Pane Profante, Marxova téze o základním protikladu mezi společenským charakterem produkce a soukromým vlastnictvím je jedním ze základních stavebních kamenů celé Marxovy teorie, respektive jeho analýz kapitalismu.
Jinými slovy: podle Marxe je za kapitalismu produkce objektivně, an sich společenská, neboť je založena na vysoké míře vzájemné kooperace. Ale za daných podmínek soukromého vlastnictví výrobních prostředků tato produkce právě společenský charakter mít nemůže. Ten může získat až po odstranění kapitalismu, tedy za podmínek společenského vlastnictví produkčních prostředků.
Pane Profante, podle Marxe je v třídní společnosti (tedy v té kde panství jedné třídy nad druhou prosazuje stát) právě n e n í dána skutečně zespolečenštěná produkce.
Samozřejmě, kdyby přišla řeč dejme tomu konkrétně na veřejné komunikace, i Marx by zřejmě přiznal že ty mohou do jisté míry plnit obecný, veřejný zájem; ale zřejmě by hned vzápětí připojil, že zatímco pracující lid se musí (za podmínek pozdního kapitalismu) tlačit na přeplněných veřejných komunikacích, příslušníci buržoazní třídy si mohou pohodlně cestovat soukromými letadly a helikoptérami.
No ano, pane Profante, ono to skutečně na první pohled zarazí, když se solidarita vůči napadenému ukrajinskému lidu náhle projeví selektivně.
Nicméně z hlediska radikální levice se otázka staví tak, zda ukrajinští oligarchové skutečně zasluhují tu samou míru naší solidarity, jako obecný pracující ukrajinský lid.
Útok na Írán potápí Trumpovo prezidentství
Jiří Pehe
Pane Morbicere, shodou okolností mi právě dnes projela hlavou dosti podobná myšlenka. Dejme tomu, že by EU nevznikla - v tom případě by zde nebyla k dispozici žádná síla, která by dokázala alespoň do určité míry hájit společné pozice proti rozpínavosti jak Ruska, tak i (trumpovských) Spojených států.
Ano, EU není zdaleka dokonalá a je možno jí mnoho vytýkat, ale bez ní bychom zde stáli v danou chvíli prakticky zcela nazí.
Ano, je tomu tak; pokud na současném válečném konfliktu v Iránu může vůbec být něco pozitivního, pak jedině to že Trump si tímto svým chaotickým počinem dost možná sám vykopal svůj politický hrob.
Konzervatismus dnes
Petr Pithart
Pane Profante, Marxova téze o základním protikladu mezi společenským charakterem produkce a soukromým vlastnictvím je jedním ze základních stavebních kamenů celé Marxovy teorie, respektive jeho analýz kapitalismu.
Jinými slovy: podle Marxe je za kapitalismu produkce objektivně, an sich společenská, neboť je založena na vysoké míře vzájemné kooperace. Ale za daných podmínek soukromého vlastnictví výrobních prostředků tato produkce právě společenský charakter mít nemůže. Ten může získat až po odstranění kapitalismu, tedy za podmínek společenského vlastnictví produkčních prostředků.
Pane Profante, podle Marxe je v třídní společnosti (tedy v té kde panství jedné třídy nad druhou prosazuje stát) právě n e n í dána skutečně zespolečenštěná produkce.
Samozřejmě, kdyby přišla řeč dejme tomu konkrétně na veřejné komunikace, i Marx by zřejmě přiznal že ty mohou do jisté míry plnit obecný, veřejný zájem; ale zřejmě by hned vzápětí připojil, že zatímco pracující lid se musí (za podmínek pozdního kapitalismu) tlačit na přeplněných veřejných komunikacích, příslušníci buržoazní třídy si mohou pohodlně cestovat soukromými letadly a helikoptérami.
Poučení z imperialistické agrese: Proč musí levice stát na straně napadených
Antonín Hořčica
No ano, pane Profante, ono to skutečně na první pohled zarazí, když se solidarita vůči napadenému ukrajinskému lidu náhle projeví selektivně.
Nicméně z hlediska radikální levice se otázka staví tak, zda ukrajinští oligarchové skutečně zasluhují tu samou míru naší solidarity, jako obecný pracující ukrajinský lid.