Západ se připravuje na válku. Německá vláda vyvíjí aplikaci, která má lidem pomoci najít nejbližší bunkr. Ve Švédsku vyšla dvaatřicetistránková brožura s názvem Když nastane krize nebo válka. Její virtuální obdoba se ve Finsku stahuje ve velkém. Respektované noviny otiskují válečné scénáře, podle nichž Rusko s podporou Číny obsadí norské arktické ostrovy.

Vysocí představitelé Evropské unie tvrdí, že nástrojem k uvolnění chronicky nízké úrovně investic v Evropě je zbrojní průmysl. Americký prezident Donald Trump mluví jako by nic o převzetí Grónska a Panamského průplavu. A aby toho nebylo málo, schyluje se k rozbrojům v oblasti Tchaj-wanu, Filipín a Jihočínského moře.

Thúkydidova a Oidipova past

Trump se se svými politickými protivníky neshodne téměř na ničem — krom toho, že se Spojené státy ocitly v pasti. Graham Allison z Harvardovy univerzity ji označuje jako Thúkydidovu, čímž má na mysli osud hegemona čelícího nastupující mocnosti — Číně.

Západ přitom riskuje, že se chytí také do Oidipovy pasti a prohloubí krizi právě těmi opatřeními, které ji měly odvrátit — stejně jako Oidipus zabil svého otce Láia navzdory jeho usilovné snaze zmařit naplnění delfského proroctví, že bude zabit svým synem. Obě tyto pasti hrozí katastrofální válkou.

Mezitím se stále více dostáváme do područí cloudového kapitálu — nové formy kapitálu sestávajícího ze zasíťovaných strojů s algoritmy. Sami je cvičíme, až nás znají natolik dobře, že nám dokážou určovat, co máme chtít, a pak nám to prodat mimo reálný trh. Na rozdíl od takzvaných vyrobených výrobních prostředků, jako jsou dieselové motory a průmysloví roboti, má cloudový kapitál mimořádnou schopnost měnit naše chování. To dává jeho majitelům — našim technofeudálním pánům — bezprecedentní moc. Tento vývoj umocňuje Thúkydidovu a Oidipovu past hned čtyřmi způsoby.

Cloudový kapitál nás žene do války

Za prvé, cloudový kapitál — zejména ve spojení s umělou inteligencí — snižuje práh pro nasazení zbraní hromadného ničení, byť cílených. Je mnohem levnější vyslat do městských oblastí roj mikrodronů vybavených umělou inteligencí pro rozpoznávání obličejů, aby autonomně likvidovaly předem stanovené cíle, než nasadit těžké bombardéry. Pro prezidenty a premiéry je také snazší překročit morální zábrany a takový útok nařídit. Proto je dnes celková tržní hodnota Palantiru, společnosti založené na cloudovém kapitálu, vyšší než tržní hodnotu staršího gigantu, jakým je Lockheed Martin.

Za druhé, kvůli maximalizaci příjmů je cloudový kapitál, na kterém jsou založeny naše sociální sítě, optimalizován tak, aby maximalizoval naše zaujetí. Toho se nejsnáze dosáhne, když se vzájemně rozčilujeme, popuzujeme a urážíme. Otrávení veřejné debaty, které je výsledkem tohoto obchodního modelu, podkopává demokratické instituce, které určitým způsobem dosud dokázaly krotit naše bojechtivější politiky a generály.

Za třetí, cloudový kapitál oslabil Evropu do té míry, že už nemůže sehrávat moderující úlohu, kterou plnila během studené války. Většina cloudového kapitálu je totiž soustředěna ve Spojených státech a v Číně. Vzhledem k tomu, že se vysoká koncentrace cloudového kapitálu stala předpokladem významné ekonomické a politické moci, upadla Evropa do relativní bezvýznamnosti.

Za čtvrté, cloudový kapitál učinil z Číny vážného soupeře pro prakticky monopolní postavení Spojených států v mezinárodním platebním systému. Tento monopol v minulosti dával vládám USA sílu sankcionovat jakoukoli zemi nebo jednotlivce podle libosti. Vývoj v tomto směru má mnohem závažnější důsledky než nástup čínské firmy DeepSeek, zabývající se umělou inteligencí, jež v USA vyvolal vlnu nevole a jejíž poslední nabídka způsobila na amerických akciových trzích ztráty ve výši jednoho bilionu dolarů.

Největší čínská výzva vyplývá ovšem z hluboké asymetrie a s technologiemi nemá nic společného. Ve Spojených státech Wall Street vnímá Silicon Valley jako potenciální hrozbu pro své finanční příjmy a v tomto soupeření se může spolehnout na podporu Federálního rezervního systému. Naproti tomu čínský finanční sektor, centrální banka a největší technologické firmy úzce spolupracují. Výsledkem je bezproblémový, volně použitelný, veřejně-soukromý digitální platební systém, se kterým Západ nemůže soupeřit.

Ačkoli čínský platební systém v současné době připomíná skoro nedotčenou víceproudou dálnici, která ještě nevede za hranice země, z dlouhodobého hlediska představuje vážnou hrozbu pro celosvětový monopol dolarového platebního systému. Čínské vládě a jejím spojencům nabízí nové možnosti a zmírňuje obavy z amerických sankcí. V bludném kruhu negativního posilování pak tato znovunabytá sebedůvěra podněcuje americké nadšení „přitvrdit“ ve vztahu k Číně.

Odér války je cítit ve vzduchu. Důvodem jsou nejen dobře známé strategické pasti, ale také vzestup technofeudální moci, která nás do nich žene.

Z anglického originálu Technofeudalism Is War’s Handmaiden publikovaného na webu Project Syndicate přeložil OTAKAR BUREŠ.