Zrození Super-Kapitálu?

Co by na to řekl Marx?

"Západ se připravuje na válku."

Bodejť by taky ne! Od ruského útoku na Ukrajinu uplynu zakrátko tři roky. Specifickou, ničivou potenci existence (znovu) tvrdě rozděleného světa přesvědčivě doložil 7. říjen 2023.

Naivita a víra v konec (klasické) historie jsou ty tam. Staré "Si vis pacem, para bellum" nepřestalo platit...

Nevěřím, že zbraně chrání mír. Je to heslo válečníků. Naopak, mír se beze zbraní obejde, ale válka ne. Válka beze zbraní neexistuje. Potíž samozřejmě je, že případné odzbrojení by muselo být všeobecné a trvalé. Jenže na to jako lidstvo nemáme, pokušení jsou příliš velká.

Takže budeme zbrojit a pro lepší svědomí to vydávat za moudrost.

A taky budeme válčit.

Co má cloudový kapitál co společného s armádami robotů vyslaných do měst, tato spojnice zůstane zřejmě tajemstvím autora. On zde na jednu hromadu naházel celou řadu zcela heterogenních artefaktů; hlavně když zase jednou může otevřít ventil svému fundamentalistickému levičáctví. Nějakou logikou či smyslem pro realitu se přitom přece nenechá rušit.

Pro pana Morbicera: ano, mír beze zbraní by byl dozajista krásná věc; možná nastane až jednou zavládne Boží království na celé zemi. Do té doby ale - to se nedá nic dělat - musíme počítat s tím že člověk je stále ještě ve svém jádru animální tvor, plný agresivity a touhy po vlastním prospěchu, bez ohledu na všechny ostatní. A to se nedá nic dělat, před zuby agresivního predátora je možno se uchránit jenom dvojím způsobem: útěkem, anebo tím že my sami budeme mít přinejmenším stejně silné a ostré zuby. Utéct v éře teritoriálních států už není (na rozdíl od doby stěhování národů) kam; a tak nezbývá nic jiného nežli potenciálního agresora odstrašit silou vlastních zbraní.

Řekl bych, že to myslí tak, že "cloudový" kapitál se má ke "klasickému" kapitálu tak, jako se má roj městských zabijáckých dronů s rozpoznáváním obličejů řízený umělou inteligencí ke stíhačkám s raketami vzduch-země. Jde o novou kvalitu. Mocnější a přitom selektivnější.

((( A děje se to na všech rovinách. Třeba reklamní průmysl se s obchodováním po síti úplně proměnil. Dnes je reklama zcela cílená na každého jednoho uživatele, doslova ušitá na míru díky ohromným balíkům dat, sdílenému soukromí a algoritmům. )))

Osobně bych mu raději říkal meta-kapitál.

A má jisté vlastnosti, projevy atd.

****************

Já považuji Varufakise za jednoho z velkých myslitelů současnosti, kdežto Žižek je salónní žvanil.

Zlé řečeno, mír, který se neobejde bez stále lépe vyzbrojených a stále nákladněji vycvičených armád se nakonec neobejde bez války. Protože armády, tak zbrojaři a obchodníci chtějí logicky víc a víc (protože jsou to lidé), korupce přijde pořád dráž --proto je potřeba přesvědčivý a děsivý nepřítel, takový, se kterým se není možné dohodnout, protože není jako my.

Ne, ani armády, ani zbrojaři nechtějí válku, leda nějakou malou a spolehlivě vyhranou, jenže když už si pořídíte a dehumanizujete nepřítele dost silného, aby se proti němu muselo stále více zbrojit a ten nepřítel dělá totéž, ona se nakonec ta válka přihodí.

Ivo Horák se bohužel mýlí, západ se nechystá na válku, on je ve válce. Je nepoměrně rozumnější zastavit Putina na Ukrajině, než nechat Ukrajinu vykrvácet a chystat se na válku, pokud možno za pět procent ročně. Jen by se musely přiznat takové ty trapné věci jako že máme moderní a ještě modernější zbraně, ale nemáme do nich náboje, že ty armády jsou sice vycvičeny nákladně, ale to nutně neznamená dobře atd

A 7.říjen 1923 jakožto následující nasazení velmi dobře vyzbrojené, vycvičené a morálně připravené armády ukázalo jen jedno - ty zbraně sice umožňují zabíjet ve větším, ale pravděpodobnost příštího 7. října ty potoky krve nesnížily, naopak.

Pane Morbicere, vzpomeňme, jak SSSR v 70. letech v rámci hybridní války, tehdy zvané studená, komplikoval realizaci vojenských protiopatření západních vlád šířením a podporou (zásadních) pochybností o jejich úmyslech a zodpovědnosti. Příkladem za mnohé budiž aspoň odpor proti základně u sicilského Comisa. Politika to byla poměrně úspěšná, přestože (ovšem) k odstoupení od přijatých záměrů nevedla. Probouzela však nedůvěru, ústila v konání spektakulárních, mediálně vděčných demonstrací, destabilizovala poměry. Mimochodem, dodnes je ve veřejném prostoru přítomna. Např. ve vztahu k USA a k "poklonkování" evropských vlád. (Na Západě to dosud demonstrace proti válečným podnikům Ruska řádově umenšuje, zatímco proti aktivitám USA (a nejsou-li, tedy Izraele) násobně zesiluje. Z téhož zdroje se, mimochodem, napájí hlavní tok kritiky vůči jaderné energetice.

Když Rusko zahájilo válku proti Ukrajině, vsadilo vůči Západu opět na kartu strachu. Je tu však rozdíl: Tentokrát se hodil strach z Ruska! Proto musel být vzbuzen dojem, že země země zcela propadla válečnictví. Proto zněly hrozby použitím jaderných zbraní, aby vše vypadalo na odhodlání vpravdě sebevražedné. (Ještě, že k tomu nehráli Soumrak bohů). A aby toho nebylo dost, byly jako věrohodnější varianta šílenství podvrhovány informace o smrtelné nemoci Putina. Při vědomí ješitnosti vládců svědčí zřejmý vůdcův souhlas s dezinformací o významu, který byl klamu přikládán. Šlo o to vzbudit na Západě dojem, že jde o sóloakci umírajícího Putina, obavu z jeho iracionality, z toho, že je odhodlán a schopen čehokoli a že v případě odporu strhne bez váhání všechny vstříc smrti. (Upozorňoval jsem v minulosti na vědomí historické paralely v Rusku a zde je to, v evokaci docela "bunkrové", dobře vidět. Mimochodem, virtuální rukojmí v rukou Putina se po (do)rozdělení světa ztělesnila v zcela reálná a konkrétní rukojmí Palestinců). Nevím, jak rozvědky, ale média naletěla Rusům těžce. Vlastně nám dosud dluží omluvu.

Výše uvedené je smutné, ale kdyby se měla prosadit opět první varianta a la sedmdesátky, to by nyní bylo už fakt dokladem občanské demence a skoro na ručník do ringu.

Pane Morbicere, na oba uvedené mezinárodně proslulé autory mám bohužel přesně opačný názor nežli Vy. Žižek dokáže přece jenom nezřídka "tnout do živého", a to sice i do řad ideologické (respektive zideologizované) levice; zatímco Varufakis je (ultra)levičácký žvanil, který jenom neustále dokola přemílá zastydlá levičácká klišé.

Pane Profante, patří jaksi k obchodnímu modelu zbrojařských koncernů, že mají logicky zájem na válce. Stejně tak jako dejme tomu farmaceutické koncerny mají objektivní zájem na šíření nemocí. To všechno je fakt; ovšem proto snad nebudeme tvrdit, že nemoci se šíří vinou farmaceutických koncernů, a že války vznikají proto že existují zbrojařské koncerny. Ten ideologický blábol že vláda Spojených států tancuje zcela podle toho jak pískají americké zbrojařské koncerny do nás neustále hustila bolševická propaganda, dnes už bychom snad přece jenom neměli propadat domněnce že vztahy mezi zbrojním průmyslem a politikou fungují takto jednoduše lineárně.

Ostatně, kdyby tomu tak bylo, pak by nebylo vůbec pochopitelné, proč na Západě došlo - po rozpadu sovětského bloku - k natolik masivní demilitarizaci. V jejíž důsledku - jak sám píšete - pak ani nebylo dost munice do kanónů.

Ostatně, naši předkové se jak známo velice úspěšně a velice entuziasticky tloukli po hlavách meči, palcáty, cepy a třeba i jenom dřevěnými kyji, aniž by k tomu měli zapotřebí svodů a tlaků ze strany zbrojařských koncernů, respektive tehdejších platnéřů a zbrojířských kovářů.

Zkrátka: ozbrojený mír je pořád ještě přijatelnější variantou nežli to, když všichni odzbrojí - až na jednoho, který pak má naprosto volnou cestu k imperiální expanzi, když není už nikdo kdo by byl schopen mu účinně a hned v počátku zatnout tipec.

Pane Horáku, musím přiznat že ten výklad že zvěsti o smrtelném onemocnění ruského vůdce Putina které se skutečně masově vyrojily po ruské agresi vůči Ukrajině - tedy že by tyto zvěsti byly dílem vlastní ruské dezinformační kampaně, takovýto výklad je pro mě naprosté novum, doposud jsem o něčem takovém nikdy nic neslyšel. A upřímně řečeno, neviděl bych v tom ani žádný smysl.

Že se takovéto zvěsti tehdy vyrojily lze vysvětlit mnohem přirozenějším způsobem: v takovýchto spektakulárních kauzách se vždy jakoby z ničeho vynoří celé kohorty "odborníků", kteří naprosto přesně vědí co se děje i v jinak nejtajnějších zákoutích světové politiky. Zkrátka, tyto "zaručeně pravé" zprávy bych daleko spíše přičítal docela obyčejnému lidskému exhibicionismu, nežli jakési cílené akci ruského dezinformačního oddělení. Za prvé - Rusové vůbec nemohli mít zájem na tom aby Putin působil dojmem slabého vůdce; a za druhé, ani ruské tajné služby by nemohly dokázat v tak krátkém časovém úseku zmobilizovat tolik zcela různorodých aktérů ve zcela různých regionech této planety.

Pane Poláčku, pokud bychom si ty zvěsti "upekli" na Západě docela sami a Rusko by s nimi ani pak nijak nepracovalo, to by svědčilo už docela o střelbě do vlastního kolena.

Souhlasím s Vaším hodnocením argumentace Martina Profanta. V Evropě bylo po dlouhou řadu staletí, kam jen "dohlédneme", válek, jak to říct, požehnaně se nehodí, tedy nepožehnaně moc. Vysvětlovat to vlivem dávné zbrojařské lobby, to by bylo poněkud za vlasy přitažené. Nejčastějším spouštěčem konfliktů byla a je expanze, před tím šlo v první řadě o kořist. V nedávné době až po současnost bylo válek relativně málo. Nejčastěji šlo o zástupné války velmocí. Mám za obtížné najít ozbrojený konflikt, jehož hlavní příčinou by byl zájem producentů, spočívající ve snaze "vyprázdnit sklady" nebo reklamně profitovat z (nejistého) bojového úspěchu zbraňových systémů.

Mír je, pane Morbicere, obvykle vítězství moudřejšího.

Existuje však také „mír“, který vzniká vítězstvím bestiálního tyrana a zotročením „moudřejšího“ jeho vlastními nerealizovatelnými ideály.

Jane Goodallová se stala „válečnou reportérkou“ v brutální válce šimpanzů v Gombe. Příčinou války byly spory a „občanské“ nepokoje v původně soudržné šimpanzí společnosti. Válka trvala čtyři roky, skončila obsazením území šimpanzů odštěpného klanu, všichni samci z tohoto klanu ve válce padli. Přitom, pane Profante, jen stačilo zatnout tipec zbrojařským koncernům...

Přiznám se pane Poláčku, že nevidím takové rozpory jako vy. Tvrzení, že kdyby nebylo zbraní, nebyly by války, je přece triviální konstatování. A stačí kámen přivázaný ke klacku. Zbraně a zbrojení zkrátka války umožňují. Způsobovat je nemusí, války chtivých bláznů je pořád dost a dost, jak sám říkáte.

Stejně tak prostě je i konstatování, že lidská společnost (zatím?) není dost vyspělá, aby trvalé odzbrojení zvládla. Nevidím v tom rozpor.

A pokud jde o vliv vojensko-průmyslového komplexu (VPK) na vládu USA, tak když si uvědomíme, o co jim jde, možná najdeme shodu s tím, co se děje. To by mohl být základ pochopení. Nejhlubší zájem VPK je vydělávat na zbraních. Aby byla po zbraních poptávka, je potřeba, aby se válčilo. Ale zase to nesmí být světová válka. Ideální stav je, když se prostě tak po různu bojuje jednou tady, jindy zase támhle... Válka na Ukrajině už splnila účel. Začalo se tvrdě zbrojit, jen Čechie utratí za americké zbraně stovky miliard, je čas to ukončit, kapacity jsou naplněny na spoustu let dopředu. A ukončit tak, aby zase nebyl až takový problém to jednou v budoucnu obnovit. Kdyby bylo třeba a kšefty se nehýbaly...

A přesně to se myslím Trump chystá udělat.

Pokud jde o Evropu --- dvě strašné války Evropany opravdu ovlivnily. Evropané válčit nechtějí. Neznám nikoho, kdo by chtěl válku mezi státy a národy Evropy. Proto nás Putinova válka tak děsí. Ještě pořád tohle nechceme...

Pragmaticky viděno je stav, kdy různě po světě různě vypukají a zase odeznívají války, asi stav, který je normální.

nevšiml jsem si, že by tu byl mír beze zbraní. Celá Evropa je docela slušně vyzbrojená. O USA, Rusku a Turecku nemluvě.

Jde o to, zda chceme výdaje na neobyčejně rychle zastarávající superzbraně, které ale ve veku jaderných bomb zvyšují naší bezpečnost jen minimálně -- nebo potřebuje být ozbrojeni tak, abychom, v případě České republiky nebo Německa ve spolupráci s ostatními zeměmi, se kterými jsme se dohodli o vzájemné spolupráci na obraně, dokázali přesvědčit agresora, že válka mu za to nestojí.

Zatímco my dnes pořizujeme ty superzbraně a zároveň přesvědčujeme agresora, že válka se vyplácí.

A ano, důvod je banální a obecně známý, jen mu ta banalita bohužel nic neubírá na účinnosti.

Ano, já vím, že se neshodneme. Vy jste přesvědčen, že pokud vraždění nezabírá a nezvyšuje bezpečnost, pak je třeba vraždit víc. Já ne.

Vzhledem k tomu, že Vaše přesvědčení je teoretické, plně je respektuji.

Pane Profante, nemohu si pomoci ale nejsem schopen ve způsobu Vaší argumentace objevit dostatečnou konzistenci. Na straně jedné odmítáte investovat do dostatečně odstrašujícího vojenského potenciálu (nevím jaké "superzbraně" máte na mysli, v současné době se jedná především o docela obyčejnou munici do děl, a poté o nadvládu ve vzduchu nad bojištěm, čili o drony a schopnost jejich ničení) - a na straně druhé sám uznáváte že je zapotřebí případného agresora od jeho imperiálních choutek odstrašit.

Pokud bychom tyto Vaše dva postoje spojili dohromady, pak by z toho nakonec vyšel nějaký hybrid, kříženec typu: "ano zbrojit, ale jenom aby nás to moc nestálo; ano odstrašovat, ale jenom tak naoko, abychom si zachovali svatozář nekonečně trpělivých mírotvorců".

Nějak takhle se svého času Británie po dlouhou dobu chovala k Hitlerovi.

Pane Morbicere, zdá se že si stále nedokážete připustit jednu zásadní okolnost: všechny ty vojenské výdaje musí nakonec zaplatit národní vlády. Tedy kromě jiného i vláda Spojených států. A všechny tyto vlády (snad s výjimkou ropných magnátů jako je Saúdská Arábie apod.) mají pravidelně velmi napjaté, to jest deficitní státní rozpočty. To znamená: všechny tyto vlády budou mnohem raději financovat všechny jiné programy, nežli aby zbytečně sypaly peníze zbrojařským koncernům, za jejich mnohdy extrémně drahé produkty. Které - pokud v daném období nevypukne válka - za nějaký čas budou na odpis, bez jakéhokoli užitku.

Zkrátka: ještě jednou, není pochyb o tom že zbrojařské koncerny chtějí vydělávat, a že je v jejich zájmu aby se - jak píšete - "tu a tam" konaly nějaké ozbrojené konflikty. Ale to opravdu neznamená, že by vlády iniciovaly válečné konflikty jenom proto, aby zbrojařské koncerny měly zisky. Opakuji ještě jednou: vlády (pokud v jejich čele zrovna nestojí nějaký šílenec) své vždy nepostačující finance mnohem raději vynaloží na jiné účely. A to především na takové účely a na takové programy, s kterými si mohou získat přízeň svých voličů. Tedy do sociálních projektů, do podpory zaměstnanosti, snížení daní atd. Jen ve zcela výjimečných případech je možno si přízeň voličů vyzískat válečným harašením (alespoň v demokratických státech). Svého času se to povedlo Margaret Thatcherové, v souvislosti s válkou o Falklandy/Malvíny, ale to je skutečně jedna ze vzácných výjimek.

Pane Morbicere, pokud Vám tedy smím něco v dané souvislosti doporučit, zkuste se oprostit od tohoto starého levičáckého klišé, že dění ve světové politice je prostě diktováno zbrojařskými koncerny. Tento výkladový vzorec je příliš jednoduchý, příliš laciný, nežli aby mohl mít reálný potenciál adekvátně odrážet veškerou složitost politických procesů a vztahů.

V (některých) názorech se jistě lišíme, ale mohli bychom se trochu lépe chápat.

Interpretaci (vyznění) svých příspěvků ("pokud vraždění nezabírá a nezvyšuje bezpečnost, pak je třeba vraždit víc") považuji za nelichotivou (to čert vem) a za zavádějící. Aplikováno na vojenské snažení Ukrajiny by přece šlo o nehoráznost a nejinak tomu bude obecněji.

Nicméně se omlouvám za to, že jsem se vyjádřil (postavil za vyjádření) k Vašemu názoru. Je zde spousta témat a stačit a už stačit reagovat ad hoc je nad moje časově kapacitní možnosti. Psát ad hominem proto nechci.

Napsal jsem docela zřetelně:

"... je nepoměrně rozumnější zastavit Putina na Ukrajině, než nechat Ukrajinu vykrvácet a chystat se na válku, pokud možno za pět procent ročně."

Ale jaksi mě nepřekvapuje, že jste z toho vyvodil, že chci ustupovat agresorovi. U vás už opravdu ne.

Napsal jsem docela zřetelně:

"... je nepoměrně rozumnější zastavit Putina na Ukrajině, než nechat Ukrajinu vykrvácet a chystat se na válku, pokud možno za pět procent ročně."

Ale jaksi mě nepřekvapuje, že jste z toho vyvodil, že chci ustupovat agresorovi. U vás už opravdu ne.

Jakou reálnou šanci nezbrojit, ale dávat ty peníze do sociálních programů, má nyní třeba ČR pane Poláčku? Žádnou. A je úplně jedno, co chtějí naši politici nebo jaká je vůle voličů...

Já si zase myslím, ač je to zvláštní, že vy nedoceňujete sílu kapitálu a nevidíte jeho (skryté) působení.

A co Donald Trump? Opravdu přijede uzavřít spravedlivý mír? Mír vynucený tou správňáckou silou?

Jaké výsledky by takové jednání mělo přinášet?

Anebo bude chtít prostě ukončit určitou fázi byznysové operace? Pravda, tu válku, která je politikou jinými prostředky, která je byznysem jinými prostředky, rozpoutal přítel Vladimír a trhne na tom. Ale trošku se mu to vymyká a je potřeba, aby to vybalancoval největší pistolník na place. Jaké výsledky očekávat, pokud Donald chce jen a pouze konec války, protože už začíná škodit jinému kapitálu?

Víte, pane Morbicere, já si nemyslím, že na tom, co tu nyní píšete není vůbec nic. Nějakou roli zde asi hraje, jak jsou tyhle názory těžce zprofanované tím, kdo jich měl (i dnes má) nejvíc plnou pusu. Ale vezměte doopravdy do úvahy, jaký díl vybraných daní jde s během času lidské historie na zbrojení?! Zbývá legrační zlomeček.

Pane Morbicere, sám si protiřečíte. Kdyby jednání (současného) amerického prezidenta skutečně diktovaly zbrojařské koncerny, pak by jeho úsilí v žádném případě nemohlo směřovat k ukončení konfliktu na Ukrajině, nýbrž naopak k jeho (nekonečnému) prodlužování.

I kdybychom vycházeli z toho že jeho snažení je dominováno výhradně komerčními zájmy (tedy zájmy koncernů) - i pak je zde celá řada koncernů z jiných sektorů než je ten vojenský, které se také chtějí přiživit na vládních výdajích. Nelze tedy nijakým způsobem tvrdit že naprosto dominantním hráčem by byl jenom vojenskoprůmyslový komplex.

???

Zájmem VPK není nekonečná válka, která hrozí přerůst do světové, ale vydělávání peněz na zbraních (a tedy omezené války jednou tady, jindy tam, vždyť jste to v předminulém příspěvku sám kvitoval).

A Trump chce tu válku ukončit proto, že už VPK přinesla vše, co mohla, a začíná být nepohodlná pro jiné formy kapitálu.

A Donald je prezidentem všech.

Samozřejmě ne všech lidí, ale všech odrůd kapitálu.

Bouchalo v USA 24. 2. 2022 a 7. října 2023 šampaňské?

Byl uspokojen zájem VPK USA zrovna nyní? Nesouvisí snad obrat americké politiky politiky s personální změnou v Bílém domě (kterou přes problematičnost různých aspektů volebního klání nařídili občané?

Řekněme pane Horáku, že se americkým zbrojovkám podaří získat polovinu zakázek z 2% HDP, které teď nově Unie na obranu vydává (a má se to posunout na 5%).

Pak by roční příjem amerického VPK je z EU byl nějakých 170.000.000.000,-EUR.

Takovým prachům už nějakou tu péči věnujete, no ne?

***************

A co když se Donald Trump rozhodl, že získá Rusko na svou stranu proti Číně? Tihle noví konzervativci mají vždy velmi ambiciózní cíle. Pak by dal Putinovi co by mu na očích viděl, čert vem Ukrajinu i EU.

Snad tak šílený není, ale jak to celé otevřel ............ ???

Občané chtěli změnu a mají ji mít.

Deep State, tedy ti, kteří doopravdy vládnou, přestali tahat za nitky v zákulisí, což někdy bývá složité, a vzali to přímo do rukou. Doba je taková.

Zkusme to trochu zpřesnit.

a) VKP nemá zájem na válce. Má zájem na co nejvýnosnějším prodeji zbraní (což je zcela legitimní zájem)

b) Politici v západním světě nemají zájem na tom vyvolat válku. Mají zájem oslovit voliče. Nejjednodušší způsob oslovení je prostřednictvím organizované nenávisti uvnitř země (vůči imigrantům, Romům, Židům, sociálním parazitům jako jsou samoživitelky, důchodci a požírači sociálních dávek -- a kosmopolitní elity) a vůči vnějšímu nepříteli.

c) Média nemají zájem na tom vyvolávat válku. Mají zájem na tom, prodávat své stránky, výtisky atd. A nebezpečí války a pocit ohrožení ovšem prodává.

d) Dokonce i hloupý politik, novinář a zbrojař vědí, že v době jaderných zbraní a ekologické krize si opravdovou válku nemůže lidstvo dovolit -- a paradoxně blb i génius podvědomě spoléhají nato, že politická reprezentace mocností je dost inteligentní (to jest s IQ přes 60), aby se válce vedené s nasazením všech prostředků vyhnula.

Tradiční řešení od roku 1945 představují zástupné války a kombinace extrémně vypjaté rétoriky o říších zla apod. s velmi opatrnou kurtoasii mezi jadernými mocnostmi. Denunciace těch, kteří chtějí deeskalaci jako zaprodanců, užitečných idiotů, mnichovanů (ale tohle označení zemře s naší generací) a zbabělců. Tu a tam masakry, které se blíží milionu obětí, tu a tam oblasti, ve kterých vládnou váleční lordi a vražda je běžná forma komunikace, ale vše pečlivě "lokalizované".

Se zmizením generace, která zažila válku a počínající senilitou těch, kteří pamatují její důsledky v prvním poválečném desetiletí, se ovšem oslabuje ochota odmítat neustálé rozšiřování hranic lokalizovaných (resp. ještě lokalizovatelných) konfliktů.

Malér je, že jsme se ocitli na hraně konfliktu, který už lokalizovat nelze. Putin je sice diktátorské hovado, ale věřím tomu, že velkou válku na Ukrajině nechtěl. Po zpackaném leteckém výsadku v Kyjevě (od jehož pozitivního výsledku se odvíjelo očekávání, že Ukrajina přistoupí na požadavky agresora) z ní neuměl nebo nemohl vycouvat -- a co čert nechtěl, ono to v Rusku fungovalo.

Země EU a ES se tak ocitly před nepříjemnou volbou.

a) Buď si připustit, že se vlastně ocitly ve válce a chovat se podle toho -- tím nemyslím poslat na Ukrajinu své armády, ale prohlásit výrobu toho,co na Ukrajině nejvíc chybí z hlediska bojového materiálu (jako ty náboje, co o nich psal pan Poláček), za věc státního zájmu a umožnit jejich rychlou a dostatečnou produkci v zemích EU a ES (technologicky to jde téměř z měsíce na měsíc, byrokratické, finanční a patentové překážky jsou ovšem mimo zvláštní válečný režim prakticky blokující), pozemní systémy protiletecké obrany darované či půjčené Ukrajině atd. Drahé, ale pořád levnější než druhá varianta.

b) Počkat, až se přes jejich hlavy uzavře "separátní" mír na Ukrajině, event. pomoci donutit Ukrajince tento mír uzavřít ekonomickou a diplomatickou blokádou (to jest čekat tak dlouho, až Trump vyzkouší, že bez toho s Putinem dohodu neuzavře) a pak vydávat 5% HDP na zbrojení s vědomím, že se nebude zbrojit účelně, ale budeme vytvářet sofistikovanější a sofistikovanější zbraně, které budou tak drahé, že nezbude na střelivo do nich, kvalitní udržbu, příslušné dopravní kapacity (prostě jako doposud). Extrémně drahé řešení, to Vám už spočítal Aleš Morbicer, ale hlavně řešení, které zase posune hranice toho, co ještě považujeme za lokalizovatelný konflikt -- protože, když pak ruská armáda přepadení Litvy naplánuje dost kvalitně, aby se ji nestal stejný lapsus jako u Kyjeva (a co hůř, když se jen bude domnívat, že to tentokrát naplánovala kvalitně), budeme tam, kde jsme dnes: nasazení učiněné síly NATO nemožné, protože by to vyvolala jaderný konflikt a nějaký mírotvorný Trump se zase najde, anebo ... tu ani nechci zvažovat.

No ano, pane Profante, takovýto obraz celkem vzato adekvátně vystihuje reality tohoto světa; sotva by bylo rozumně možno proti němu nějak zásadně polemizovat.

Hezky řečeno pane Profante.

Kapitalismus zdá se má docela dobré samoregulační mechanismy pro neideální a globalizovaný svět. Třeba VPK jak vidíme, je vlastně garantem světového míru. Ano, aby prospíval, potřebuje omezené válčení. Ale svět zkrátka není dokonalý a spravedlivý a v časech globální lidské populace a zbraní hromadného ničení je hodnota světového míru tak vysoká, že by se třeba mohlo zdát jako projev zdravého rozumu to lokální válečné běsnění brát zkrátka jako nevyhnutelnou daň za světový mír.

Jenže problém kapitalismu je akumulace. Nezastavitelná akumulace. Marx to věděl a proto směle vyhlásil, že se jednou kapitalismus sám zhroutí a sežere.

Vlastně kdyby byl svět nekonečná placka s novými a novými "stády bizonů", tak by vlastně ani nemusel. Ale na konečné planetě s konečnými zdroji, to prostě nemůže dopadnout dobře.

A vstupujeme do časů, kdy je to víc než zřejmé. Do časů, kdy to zažijeme na vlastní kůži.

Je docela zábavné pozorovat, jak se ta část levice, která už vůbec nechápe, co se děje, slaví nástup Trumpa. A je zcela příznačné, jak tvrdě se vymezuje proti enviromentalismu.

A protože je ten systém v pasti, nastupuje doba velkého lhaní, které bude ohýbat zjevné a skrze svobodu slova protlačovat do hlav konzumentů, což jsme všichni, aby neviděli, neslyšeli, nedokázali se domluvit.

Bude to tragikomické --- levičáci budou oslavovat kapitalisty, chudí chránit své vykořisťovatele, intelektuálové pitomce, svobodní spoléhat na lásku zotročených...

P.S. A to vymývání mozků je vlastně jediná "zábava", která nám zbyla.

Třeba s tím utlačováním ruskojazyčných na Donbase. V roce 2012 se konalo mistrovství Evropy ve fotbale. Skupina D měla centum v Doněcku. Statisíce evropských fanoušků si užívalo zápasy na novém stadionu za 400 mil dolarů a přilétali/odlétali z moderního letiště. Všude se mluvilo rusky, nikdo nikoho neutlačoval natož masakroval. Přesto se teď na pseudolevici argumentuje brutálním útlakem a nikdo už neprotestuje.

Bude to velké.

Děkuji za delší objasnění názoru. Mám je za podnětné. Níže ovšem napíši, co v probíraných souvislostech vidím poněkud jinak.

Ad b) Oslovování voličů politiky se dlouho neslo převážně v poměrně konstruktivním duchu. Nemělo by to tedy být nic nemožného. V USA dvě rozhodující strany (či bloky) vesměs své kampaně na (organizování) nenávisti vůči minoritám a slabým (ani kosmopolitům) nestavěly. Také jinde na Západě nebyly poměry v tomto směru k zahození. Snaha o návrat do časů temné minulosti může souviset s (zmíněným) časovým odstupem od 2. světové války, (jejíž hrůzy pomohly k pozitivním změnám), hlavně však jde o odpověď na poptávku lidí, kteří si myslí, že jejich tradičně demokratická vláda je slabá (na čemž leccos je) a že oni proto ve srovnání s jinými ztrácejí. Katalyzátorem tu je dehonestace letitého západního pojetí moci prostřednictvím nových komunikačních prostředků. Po letech privatizace a souběžných procesů si jsou lidé sociálně a zájmově příliš vzdálení, než aby se mohli sjednotit: Ústup sociálních bojů, důležitých jako zdroj změn a pokroku, je markantní. Nespokojenost přitom roste. Místo "obutí se" do skutečných "vykořisťovatelů", nechají se jimi lidé kupovat. Když si "zasednou" na menšiny, cizinu, intelektuální elity atd., nasednou do pohodlnějšího vlaku. Reakční konzervatismus se šíří, inspirován a podporován zahraničními úspěchy. Hlavní roli tu ovšem hraje Rusko, působící v právě opačném směru než kdysi SSSR, ale stejně usilovně, rozhodně a cíleně. ("Vyzařování" čínského vzoru je přirozenější a děje se více samovolně.)

Ad c) Média (jejichž roli hodnotím velmi negativně) postihla především relativizace významové hierarchie. Mimochodem, mám při ruce dva kusy starého Práva lidu. V tom z 8. září je hlavní titulek "Je nutné čekat, co řekne Sovětský svaz" a podtitulek "Nejistý osud návrhu na Mezinárodní dvůr pro lidská práva". 12. ledna 1947 bylo hlavní zprávou, že "Československo nebude federálním státem". Nynější podbízení se a nadbíhání nejzběžnějším čtenářům (nejpovrchnějším konzumentům ), snaha nezatěžovat je a neobtěžovat, vedou především soukromá média k bulvarizaci a odsouvání podstatného. Obsah se plete z copů konfliktu na Ukrajině a ve Výměně manželek.

Ad d) Hloupý i chytrý politik, novinář a zbrojař kdysi "věděli", že v době jaderných zbraní si opravdovou válku nemůže jaderná mocnost dovolit. Ukázalo se však, že může. Stačila dostatečně patrná ztráta odhodlání a respektability.

Ad "říše zla". Jednalo se o dost výjimečný úkrok Reagana. Ve srovnání s Trumpovou rétorikou i politikou to ovšem stále bylo velmi dobře. Pád sovětského impéria ovšem přišel především zevnitř, jako součást "vanutí doby", spíše než v důsledku "uzbrojení" pro neúspěšnost, panující nedostatek a neatraktivitu. Myšlenky o doplácení a postoj "košile je bližší než kabát" zvítězily tehdy v SSSR, v svazových republikách i Rusku samotném. Příčiny krizí různých systémů nemusí být (příliš) různé. (Mimochodem, na svoji tezi o uzbrojení Sovětského svazu konzervativní pravice v případě polovičního Ruska nějak zapomněla).

Ad síly, které jsou pro "deeskalaci". Asi musejí počítat s tím, že je dohání minulost, asociace s prosovětskou pátou kolonou, která tlačila na jednostranné, asymetrické odzbrojování, hlavně v případě jaderných zbraní. Právě zde je přitom zásadní rovnováha (i v respektu k nim, k jejich roli a konečně i ve všestranném náhledu na vlastníky "černých kufříků" jako soudné lidi. (Je třeba poker face, ne v reakci na něčí promyšlenou divokou rétoriku podporovat či připouštět doma šíření strachu a defétismu.

Ano, Putin předpokládal jiný, krátký průběh války. Totéž však platí třeba i o Hitlerovu "blitzkriegu".

Ad volba, před níž je EU. Je samozřejmě obtížné "radit" v situaci, když dosavadní praxí je už od roku 2014 špatné vyhodnocování vývoje a ústupnost. Po únoru 2022 jistě měl být konstatován stav války v Evropě a podle toho měla vypadat následná opatření. Pokud Rusku připadnou dobytá území (zcela minimálně ta okupovaná od roku 2022), nebude naprosto namístě normalizovat vztahy s ním. Euroasijská země ztratila právo být součástí evropských organizací všeho druhu. Evropské státy by měly dát jasně najevo, že se stáhnou ze světových struktur, které budou vůči Rusku příliš vstřícné. Musíme počítat s tím, že se nevyhneme ochlazení vztahů s Trumpovými USA. Je přitom možné získat větší respekt a náležitou váhu. Zvýšená obranyschopnost a politická vůle mohou v tomuto přispět. Měli bychom v EU samozřejmě Ukrajině pomáhat v tom, v čem o to země bude žádat. Pro nejhorší případ, totiž jejího příklonu k Rusku, je ovšem třeba mít v rezervě od toho maximálně odrazující přístup na způsob k Bělorusku.

Inu, já si nikdy nemyslel, že by Einstein, Arendtová, Jaspers nebo Forman byli pátá kolona bolševismu, ale když to říkáte.

Pane Profante, předpokládám že Vaše poslední replika, ačkoli jako její adresát jsem byl jmenován já, patřila spíše panu Horákovi.

Z mé strany bych - na adresu pana Horáka - připojil, že ony tlaky (masové demonstrace např. proti umístění raket Pershing v západním Německu) ze strany západní občanské společnosti na jednostranné jaderné ozbrojení sice skutečně byly z objektivního hlediska iracionální; nicméně podle mého názoru se tím ve skutečnosti řešily především interní problémy západních společností. Jinak řečeno: tito protestující na těchto konkrétních kauzách ventilovali svůj intuitivně pociťovaný odpor vůči svému vlastnímu politickému establishmentu, když zde cítili možnost tomuto - jim samým dávno odcizenému - establishmentu uštědřit citelný úder.

Obdobně masové protesty proti jaderným elektrárnám - objektivně také iracionální, jejich důsledkem bylo zvýšení exhalací z klasických elektráren; ale já bych i za tímto akcionismem spatřoval v zásadě neuvědomělý protest proti ze řetězu utržené technizaci industriální společnosti.

Ještě jednou společný rys: určité části občanské společnosti (především její mladší části) citlivě cítí vnitřní nepravost a faleš vlastního "demokratického" establishmentu; ale protože je krajně obtížné tento dosti mlhavý pocit nespokojenosti a nesouhlasu formulovat a vyjádřit zpříma, pak se tento protest ventiluje na jiných, konkrétních kauzách.

ten poslední příspěvek měl jiného adresáta.

Jen k té deeskalaci -- nejde jen o aktivisty, deeskalace je přece bytostná součást politiky osobností jako byl Willy Brandt.

Nedobíhá nás -- nás, kteří si myslíme, že další závody ve zbrojení jsou cesta do pekla jaderné zimy -- údajná minulost páté kolony komunismu, ale česká zastydlá antikomunistická kolonizace historie druhé polovviny 20. století, podle které jsou Pinochet a McCarthy příkladné osobnosti.

Ovšem co se deeskalace týče - ta má dozajista svá pozitiva, ale i své hranice. Dnes je už naprosto nepochybné, že veškeré snahy o deeskalizaci se současným Ruskem naprosto ztroskotaly; stejně jako obdobné snahy svého času naprosto ztroskotaly vůči Hitlerovi.

Nedá se nic dělat, ale za určitých okolností není jiné cesty, nežli se potenciálnímu agresorovi postavit z pozice holé síly.

Potíž je, že ukrajinská válka představuje určitou inverzi.

Deeskalace by v tomto případě ideálně byla dohoda EU, Turecka, Číny a USA na stále bezpečnostní konferenci zajišťující dlouhodobé příměří, které demilitarizuje dnes okupované oblasti Ukrajiny a vytvoří pod mezinárodní správou podmínky pro a) návrat uprchlíků, za b) odchod osídlenců v době války (tedy za poslední tři roky), c) referendum o území za pět let.

Eskalace je dohoda o míru bez účasti Ukrajinců a Evropských zemí na západ od Ruska, a Ukrajiny, resp. dohoda o míru bez zohlednění zájmů těchto zemí. Protože to znamená jen přípravu na další válku.

* Vím, účast Číny mnohé provokuje, ale stejně jako pro EU je i pro Čínu situace Ruska z hlediska bezpečnosti klíčová.

Je středa večer a Donald Trump to začíná rozjíždět na porážku Ukrajiny.

Pane Profante, ten způsob deeskalace který zde navrhujete trpí ovšem dvěma klíčovými vadami:

- za prvé, je sotva možno si představit jakýkoli druh dohody, kterou by Putin za pro něj příznivých podmínek opět bez jakýchkoli skrupulí neporušil

- "garance" ze strany třetích zemí by měla jenom potud nějaký význam, pokud by tyto třetí subjekty byly ochotny svá vojska na daném teritoriu ponechávat, respektive pokud by byly ochotny riskovat "žhavý" vojenský konflikt s nově vyzbrojeným a vojensky plně připraveným Ruskem. Z potenciálních účastníků oné dohody které jste jmenoval - o Číně jsem už v jiné souvislosti napsal že na jakékoli garance z její strany není možno se spoléhat, neboť ta v prvé řadě hledí na vlastní zájmy. Kdykoli by zjistila že postavit se na stranu ruského agresora pro ni bude výhodnější nežli stát na straně Ukrajiny, okamžitě tak učiní. Turecko? - To samé. A Spojené státy? Dokud budou mít ve svém čele takové aktéry jako Donald Trump, ani na ně není možno se v sebemenším spolehnout.

Zbývala by tedy pouze Evropa - tradičně nejednotná, navíc se stoupajícími pravicovými (a proruskými) tendencemi. Kolik evropských zemí by bylo skutečně ochotno vyhlásit válku Rusku, kdyby toto opět vojenskou mocí překročilo hranice Ukrajiny?... S největší pravděpodobností by jako obvykle všechno zůstalo jenom u bezzubých verbálních protestů.

Nehledě k tomu že je krajně málo pravděpodobné že by Putin byl ochoten Vámi zde předestřené podmínky mírové dohody akceptovat.