Na straně druhé je ovšem nutno přiznat i to, že ten Trumpův plán dost možná není až zase tak zcela nespravedlivý a nevyvážený, jak by se na první pohled mohlo zdát. První indicií pro to je už samotný fakt, že ho kritizují nejen propalestinští aktivisté (i v samotném Izraeli), ale stejně tak ho za nepřijatelný označují i izraelští osídlenci!
A za druhé: tento plán se až tak příliš neodlišuje od toho, o kterém svého času Palestinci docela závažně jednali. A přinejmenším při pohledu na mapu čistě opticky rozdělení území nevypadá pro Palestince až tak zcela špatně. Jistě: museli by se smířit s trvalou existencí izraelských sídlišť v teritoriu, které pokládají za své. Jenže: s těmito sídlišti se budou muset smířit tak jako tak; není reálné síly které by je z dané oblasti mohla odstranit. A v každém případě by se tím rozsah vlastního území Palestinců oproti současnému stavu zřetelně zvýšil, snad o celou polovinu. V každém případě by tím Palestinci získali svůj vlastní stát; a mohli by živit naděje, že někdy v budoucnosti se přece jenom poměry změní v jejich prospěch.
Co je na Trumpově plánu především tak zavrženíhodné je spíš jeho forma neomaleného diktátu vůči slabší straně. Na straně druhé: Trump zřejmě věc vidí tak, že když se nic nepodnikne, tak bude izraelsko-palestinský konflikt ve stejné podobě přetrvávat třeba ještě i dalších sto, dvě stě let! Zatímco jeden radikální řez - i když napřed bolestný - by mohl přece jenom přinést alespoň určité řešení.
Na celé záležitosti je to pikantní, že jestliže naši tři autoři kritického dopisu na adresu současné politiky Izraele sklízejí bouři hněvu (a Zaorálek byl dokonce ve sněmovně označen za nacistu!) - tak víceméně zcela stejně orientované dopisy napsala i celá řada evropských prezidentů a předsedů vlád! Kromě jiného se jednalo o vrcholné představitele Francie, Španělska, Itálie - čili skutečně špičkové evropské politiky. Jediný rozdíl byl v tom že oni své dopisy neadresovali Izraeli, nýbrž Trumpovi. - Mají tedy i tito evropští státníci platit jako "nacisté", jenom proto že i oni odmítli tento Trumpův plán?...
Pan Profant: no ano, musím přiznat že s tím "v národě převažujícím proudem" jsem si nebyl příliš jistý; vycházel jsem především z vlastních vzpomínek, tedy na většinové postoje v době totality. Dnešní stav už ovšem může být jiný, o tom sám opravdu už nemohu kompetentně soudit.
V dnešním Právu se k dané věci vyslovili Jan Rychlík a Petr Drulák. Jan Rychlík - podle mě v současné době jeden z mála "posledních Mohykánů" české publicistiky, který dokáže problematická témata rozebrat sice angažovaně, ale přitom střízlivě, objektivně a vyváženě. Ve svém dnešním příspěvku vyzdvihl především jeden moment: že ta politická a mediální hysterie kolem "dopisu tří" mu nápadně připomíná doby totality, kdy také nebylo přípustno ani v nejmenším kritizovat činy "Velkého bratra". S tím jediným rozdílem, že tehdy tu roli Velkého bratra plnil Sovětský svaz, zatímco dnes jsou jím - alespoň pro mnohé - Spojené státy. Kterým je (podle nich) zřejmě zapotřebí servilně přizvukovat, ať už podniknou cokoli.
---------------------------------
Co mě ale opravdu překvapilo: víceméně stejnou pozici zaujal i Petr Drulák. Po jeho eskapádách se zřetelně šovinistickými postoji jsem - musím přiznat - nečekal, že by mohl dokázat jít proti (v národě převažujícímu) proudu.
Na tento televizní seriál jsem se - možno to takto formulovat - cíleně nedíval.
Tušil jsem totiž už předem jenom to nejhorší; a tak jsem povděčen paní Zemančíkové, že mi toto mé tušení v plné míře potvrdila. Ušetřil jsem si tímto nedíváním zbytečně promarněný čas; a především pocit zhnusení nad dalším přívalem televizních kýčů.
Malá česká válka o Palestinu a Izrael
Filip Outrata
Na straně druhé je ovšem nutno přiznat i to, že ten Trumpův plán dost možná není až zase tak zcela nespravedlivý a nevyvážený, jak by se na první pohled mohlo zdát. První indicií pro to je už samotný fakt, že ho kritizují nejen propalestinští aktivisté (i v samotném Izraeli), ale stejně tak ho za nepřijatelný označují i izraelští osídlenci!
A za druhé: tento plán se až tak příliš neodlišuje od toho, o kterém svého času Palestinci docela závažně jednali. A přinejmenším při pohledu na mapu čistě opticky rozdělení území nevypadá pro Palestince až tak zcela špatně. Jistě: museli by se smířit s trvalou existencí izraelských sídlišť v teritoriu, které pokládají za své. Jenže: s těmito sídlišti se budou muset smířit tak jako tak; není reálné síly které by je z dané oblasti mohla odstranit. A v každém případě by se tím rozsah vlastního území Palestinců oproti současnému stavu zřetelně zvýšil, snad o celou polovinu. V každém případě by tím Palestinci získali svůj vlastní stát; a mohli by živit naděje, že někdy v budoucnosti se přece jenom poměry změní v jejich prospěch.
Co je na Trumpově plánu především tak zavrženíhodné je spíš jeho forma neomaleného diktátu vůči slabší straně. Na straně druhé: Trump zřejmě věc vidí tak, že když se nic nepodnikne, tak bude izraelsko-palestinský konflikt ve stejné podobě přetrvávat třeba ještě i dalších sto, dvě stě let! Zatímco jeden radikální řez - i když napřed bolestný - by mohl přece jenom přinést alespoň určité řešení.
Na celé záležitosti je to pikantní, že jestliže naši tři autoři kritického dopisu na adresu současné politiky Izraele sklízejí bouři hněvu (a Zaorálek byl dokonce ve sněmovně označen za nacistu!) - tak víceméně zcela stejně orientované dopisy napsala i celá řada evropských prezidentů a předsedů vlád! Kromě jiného se jednalo o vrcholné představitele Francie, Španělska, Itálie - čili skutečně špičkové evropské politiky. Jediný rozdíl byl v tom že oni své dopisy neadresovali Izraeli, nýbrž Trumpovi. - Mají tedy i tito evropští státníci platit jako "nacisté", jenom proto že i oni odmítli tento Trumpův plán?...
Pan Profant: no ano, musím přiznat že s tím "v národě převažujícím proudem" jsem si nebyl příliš jistý; vycházel jsem především z vlastních vzpomínek, tedy na většinové postoje v době totality. Dnešní stav už ovšem může být jiný, o tom sám opravdu už nemohu kompetentně soudit.
V dnešním Právu se k dané věci vyslovili Jan Rychlík a Petr Drulák. Jan Rychlík - podle mě v současné době jeden z mála "posledních Mohykánů" české publicistiky, který dokáže problematická témata rozebrat sice angažovaně, ale přitom střízlivě, objektivně a vyváženě. Ve svém dnešním příspěvku vyzdvihl především jeden moment: že ta politická a mediální hysterie kolem "dopisu tří" mu nápadně připomíná doby totality, kdy také nebylo přípustno ani v nejmenším kritizovat činy "Velkého bratra". S tím jediným rozdílem, že tehdy tu roli Velkého bratra plnil Sovětský svaz, zatímco dnes jsou jím - alespoň pro mnohé - Spojené státy. Kterým je (podle nich) zřejmě zapotřebí servilně přizvukovat, ať už podniknou cokoli.
---------------------------------
Co mě ale opravdu překvapilo: víceméně stejnou pozici zaujal i Petr Drulák. Po jeho eskapádách se zřetelně šovinistickými postoji jsem - musím přiznat - nečekal, že by mohl dokázat jít proti (v národě převažujícímu) proudu.
Osudové lásky: Takový kýč televizní obrazovka už dávno nezažila
Alena Zemančíková
Na tento televizní seriál jsem se - možno to takto formulovat - cíleně nedíval.
Tušil jsem totiž už předem jenom to nejhorší; a tak jsem povděčen paní Zemančíkové, že mi toto mé tušení v plné míře potvrdila. Ušetřil jsem si tímto nedíváním zbytečně promarněný čas; a především pocit zhnusení nad dalším přívalem televizních kýčů.