0/350 000 Kč Podpořte nás trvalým příkazem na cestě k finanční stabilitě ♥︎ Daruji
×

Profil čtenáře:
Josef Poláček

JP
Profese: Invalidní důchodce a student
E-mail: Jopol68@seznam.cz

"logika systémové změny je v zásadě taková, jak ji popsal Lenin. Každé hnutí usilující o změnu systému je zprvu v menšině a teprve postupně svou politickou prací, šířením myšlenek a strategickými počiny získává dostatečnou podporu" - pane Krupičko, tento popis procesu systémové změny je natolik obecný, že může platit na cokoli. (A jak trefně poznamenal pan Profant, třeba i na Hitlera, jehož NSDAP byla až do vypuknutí globální hospodářské krize zcela marginálním hnutím.)

V každém případě ale: jestliže nějaké hnutí či myšlenkový proud nejen zůstává v trvalé minoritě, ale navíc ještě z původního mohutného proudu (mám teď na mysli velká dělnická hnutí minulosti) se scvrklo do jak sociálního, tak politického potenciálu v řádu několika procent, a kdy není reálné vyhlídky na to že by se v tomto ohledu mělo něco změnit, pak by bylo na čase aby toto hnutí zásadním způsobem zrevidovalo svá ideová východiska.

Naprosto nechci zpochybňovat princip systémové změny (zrovna včera jsem napsal jeden článek, ve kterém dokládám, že i přes výsledky posledních voleb pro tuto systémovou změnu ve společnosti naprosto může existovat latentní potenciál); nicméně tato systémová změna (pokud nastane) musí spočívat na fundamentu idejí progresivních, nikoli konzervativně-reakčních.

"Češi milují sociální demokracii" - jakkoli jsou povolební úvahy M. Šmardy sympatické a s většinou z nich je možno víceméně bez výhrady souhlasit, toto tvrzení že prý "Češi milují sociální demokracii" se zdá být přece jenom až příliš optimistické.

Poslední volby naznačily, že trend na levici směřuje od klasických partají spíše k moderní liberální levici. M. Šmarda se sice k takovému modernímu liberalismu hlásí (což je ovšem nutno kvitovat); ale má sociální demokracie jako taková v sobě skutečně potenciál k takovému modernímu liberalismu?

Ale nejde jenom o tento liberalismus jako takový. Šmarda hovoří na jedné straně o "vizích"; ale na straně druhé ohledně praktické činnosti klade do popředí zase jenom stará, klasická sociální témata: starost o méně majetné, důchodce, rodiny s dětmi...

Nic proti tomu, je to dozajista záslužná činnost, a patří k nepostradatelnému arzenálu nejen klasické sociální demokracie, nýbrž všech levicových stran vůbec. Jenže - nějaké opravdu novátorské "vize" tady při nejlepší vůli není možno najít.

Opakuji ještě jednou to, co jsem napsal už v jenom z mých prvních povolebních komentářů: v posledních volbách propadly strany, které se spolehly právě jenom na agendu čistě sociální. A pokud by sociální demokracie skutečně měla mít šanci vstát z mrtvých, pak k tomu bude asi zapotřebí mnohem více, nežli jenom setrvávání u této klasické sociální agendy.

Jestliže nějaký český politolog prohlásí, že "stále nevíme proč lidi volí ANO", pak by si měl asi položit otázku, jestli se snad nespletl v povolání.

Vzestup a obliba ANO mají své víceméně naprosto jasné příčiny: především všeobecné zhnusení národa z politických a mocenských čachrů obou hlavních politických táborů, jak na pravici tak na levici. Národ chtěl už za sebou nechat všechny tyto nechutné politické tahanice, chtěl racionální, věcně kompetentní správu země, bez nějakého zatížení ideologií. A právě do této situace vstoupil Andrej Babiš se svým "Makáme!" A navíc - to je nutno mu uznat - on i způsobem svého vystupování dokáže budit sympatický dojem "obyčejného člověka", který neztrácí čas nějakými ideologiemi a prostě se jenom "stará o lidi". Pro tuto jeho imidž kompetentního správce země mu jeho příznivci odpustí i všechny jeho případné aféry.

A za druhé je nutno korigovat a odmítnout tvrzení, že v Německu sociální demokracie uspěla. Už ve svém prvním komentáři jsem uvedl, že poslední německé volby nebyly střetem programů, nýbrž v prvé řadě bojem osobností, volebních lídrů. Kdyby německá sociální demokracie neměla Olafa Scholze, téměř jistě by nedostala více nežli nějakých 13 procent voličských hlasů.

Nejsem nijak blíže seznámen s ideovým programem strany Pirátů; ale můj dojem je, že jim v prvé řadě chybí ideová substance.

Oni do politiky přišli (či vtrhli) jako hnutí tak nějak moderní, tak nějak mladé, tak nějak progresivní, tak nějak digitální - ale to všechno jsou jenom nakonec zcela neurčitá, mlhavá vymezení.

Němečtí Zelení - kteří jsou jakožto levicově-liberální strana s českými Piráty dost příbuzní - mají takový ideový základ alespoň v ekologii. Nicméně - i u nich se v průběhu volebního boje ukázalo, že je to základna příliš úzká, nežli aby mohla o jejich kompetenci řídit stát přesvědčit více, nežli nějakých 15 procent voličů. Tedy prakticky to samé číslo, kterého dosáhli čeští Piráti.

Pro volební neúspěch Pirátů je samozřejmě v nejrůznějších analýzách možno nalézt celou řadu těch či oněch konkrétních důvodů a příčin; ale podle mého soudu za tím vším nakonec stojí právě tato programová nevyhraněnost, respektive přímo mlhavost.

Ano, drtivá porážka ČSSD by mohla dodat nový impuls progresivnímu křídlu, aby zahájilo proces obnovy. Neboť konzervativní křídlo nese tak nepochybnou vinu na této porážce, že jeho pozice je v tuto chvíli těžce otřesená.

Ovšem - velká otázka je, jestli se v mezidobí progresivní síly ve straně nedostaly už do tak hluboké defenzivy, že už ani za těchto příznivých okolností nenajdou síly k obrodnému procesu. Navíc je nutno si uvědomit: v ČSSD sice utrpělo porážku konzervativní vedení - ale personálně v ní konzervativní element zřejmě stále (vysoce) převažuje.

Za této situace by opravdu jediná naděje spočívala v tom, že progresivní křídlo by se odštěpilo; i za cenu ztráty tradiční značky. Ovšem i tady zůstává otázka, zdali by k takovému činu progresivisté měli 1. dostatečnou váhu (tj. především počet členů), a 2. dostatečně nosnou ideu.