Pane Nusharte, já jsem ovšem v žádném případě nežádal jakousi "výuku ateistického náboženství", nýbrž výuku "inteligentního ateismu". Tedy takovou výuku, která by vlastně sledovala to samé co chcete i Vy sám: totiž dosavadní náboženské formy osvobodit od balastu archaických textů a archaických představ, a která by se snažila poukázat na pravé (tedy humanisticko-duchovně-mravní) jádro za těmito archaickými formami skryté.
Co se pak institutu otroctví týče, ten je pak obsažen nejen v - judaistickém - Desateru (které se ovšem explicitně stalo součástí mravního kánonu křesťanství), nýbrž i sám Ježíš opakovaně hovoří o "sluzích a otrocích", aniž by sebemenším způsobem naznačil, že by tento stav měl být v nějakém zásadním rozporu s Boží vůlí. A šiřitel křesťanství Pavel z Tarsu výslovně nakazuje, že otrok má být poslušen svého pána.
Co se pak Vámi předložené alternativy "modlitba, nebo kritické studium textů" týče, pak tady je klíčový problém v tom, že ještě nikdy a nikde nevznikl nějaký (duchovně vyspělý) náboženský směr či systém, který by se obešel bez základního kánonu příslušných teologických textů. Protože jinak by takováto "modlitba" nemohla být ničím jiným nežli čirým vyznáním víry, ale bez jakéhokoli konkrétního obsahu. Který je dán právě oněmi - posvátnými - texty.
Které jsou ovšem nejen posvátné, nýbrž mají právě zcela konkrétní obsahy, zcela konkrétní výpovědi; které je pak nejen zcela legitimní, nýbrž i naprosto nevyhnutelné přezkoumat jak na jejich vnitřní konzistenci (když si různé pasáže ve "Svatém písmu" navzájem odporují, sotva je to možno dostatečně odůvodnit pouze poukazem na stáří oněch dob), tak na jejich mravní sdělení.
Je samozřejmě mít možno pochopení pro reálnou situaci reálného Ježíše Nazaretského, že ani on sám nemohl nějak zásadně vykročit ze sociálních reálií své doby; ale na straně druhé - když například už o čtyři staletí dříve mnozí řečtí myslitelé zásadně odmítli institut otroctví jako neslučitelný s principem svobody člověka - proč něco takového nemohl proklamovat Ježíš Kristus, jakožto (podle tvrzení pozdější křesťanské tradice) "Boží syn"?...
Zajímavé je, že se nad tím nikdo nepozastaví: je sice možno vybrat si mezi výukou náboženství a výukou (nekonfesní) etiky; ale kde pak zůstává nabídka výuky ateismu?!...
Ano, stát (sekulární) by se skutečně měl postarat o to, aby se jeho občanům (především těm dospívajícím) dostalo příslušného vzdělání v "inteligentním ateismu". Takováto nabídka ale ve výuce zcela chybí; existuje tu tedy zásadní nerovnováha, je zde pouze "prostřední", hodnotově neutrální člen výuky obecné etiky, pak je zde výuka náboženství - ale není dána jeho protiváha, výuka (inteligentního) ateismu.
Naprosto názorně je tuto nerovnováhu možno pozorovat na programu vysílání veřejnoprávní televize: pro věřící je zde k nalezení celá řada programů s náboženskou (především křesťanskou) tématikou, znovu a znovu je zde možno se dozvědět, jak a proč ten či onen nalezl "cestu k Bohu"; ale prakticky nic není sděleno o směru opačném, tedy o lidech kteří svou víru v Boha ztratili; a o důvodech proč ji už nedokázali či nechtěli udržet.
A přitom materiálu pro onen "inteligentní ateismus" by bylo dost; vedle zmíněných osvícenců by bylo možno sáhnout třeba po Machovcovu dílu "Ježíš pro ateisty".
Věra Tydlitátová tedy - plným právem - volá po nedogmatickém, nefundamentalistickém dialogu mezi věřícími a ateisty; dialogu který by nakonec mohl obohatit obě strany. Jenže pro takovýto vstřícný dialog by v prvé řadě samotný stát musel vytvořit odpovídající podmínky; ale on v tomto směru naprosto selhává, a navzdory své proklamované sekulárnosti jednostranně nahrává táboru náboženskému.
Jistě, pane Václavů, byla svého času vydána celá řada "přesvědčivých" studií, podle kterých prý zcela nepochybně Západ Sovětskému svazu nerozšiřování NATO směrem na východ slíbil. Tato tvrzení byla poté důkladně prozkoumána ze strany seriózních historiků - s jednoznačným výsledkem, že v daném ohledu žádné závazné přísliby tohoto druhu učiněny nebyly. Jestliže Vy se i za těchto okolností odvoláváte na ty dřívější, dávno vyvrácené studie, pak to jenom svědčí o Vašem přístupu k objektivní realitě.
Víte, pane Václavů, ono se v naprosté většině případů už podle použité dikce dá velmi spolehlivě rozpoznat, zda dotyčný autor či subjekt skutečně odpovědně a seriózně zohledňuje a váží fakta a indicie z obou stran - anebo zda jeho výběr fakt je pouze selektivní, a jejich hodnocení tendenční.
-------------------------------
Co se pak Vašeho argumentu o ostřelování Donbasu ukrajinskými silami týče - to je opět doklad Vašeho selektivního, jednostranného přístupu. Pane Václavů, pokud Vám to uniklo, válka v Donbasu trvá už celou řadu let. A nebyla to ukrajinská strana, kdo tuto válku rozpoutal. Podle Vás se tedy Ukrajinci mají nechat pasivně ostřelovat z území ovládaného separatisty - aniž by sami měli právo palbu opětovat?!...
Pane Václavů, musím přiznat že jsem rezignoval na "nabídku" prokousávat se celými těmito sáhodlouhými texty (tolik času ani ve svém důchodu nemám). Tím spíše že nemám prakticky žádnou možnost ohodnotit pravdivost, respektie úplnost a vyváženost předkládaných dokumentů. Místo toho jsem se trochu blíže podíval na status oné organizace které tyto dokumenty vydala: a ukázalo se že je to tatáž instituce která svého času vydala studii, ve které "nezvratně dokládala", že západní diplomaté prý v rámci jednání o sjednocení Německa sovětské straně slíbili nerozšiřování NATO směrem na východ. Tato tvrzení byla jak německými, tak mezi národními studiemi vyvrácena jakožto falešná.
I tady se zjevně jednalo o ten samý případ o kterém jsem psal: ono to není vůbec těžké, z obrovského množství informací a dokumentů vybrat jenom a pouze ty, které dokumentují jeden určitý pohled na věc. Ale takto selektivní výběr nemá se seriózní dokumentaristickou prací nic společného.
Mimochodem, z daného textu přece jenom jedna konkrétní momentka: v jeho závěru se tvrdí, že Bush prý záměrně ignoroval možnosti multilaterálního politického řešení, jako prozkoumání Iráku mezinárodními inspektory. Jenže - jak jsem napsal minule, právě tyto inspektory Mezinárodní atomové agentury Saddám sám ze země vyhodil!! A právě to bylo jedním z rozhodujících momentů pro potvrzení dojmu, že on atomové zbraně skutečně vyrobit chystá, a že už je dost možná bude mít v dohledné době k dispozici.
Aktuální zpráva: Putin vyhlásil mobilizaci. Zatím pouze částečnou: 300 000 mužů.
Už při komentování nedávné úspěšné ukrajinské ofenzivy na východní frontě - kterou mnozí euforicky prohlašovali za vstupní bránu k brzkému vítězství - jsem varoval, že tato cesta bude nejspíš ještě velmi dlouhá; kromě jiného proto že Rusové mohou sáhnout k nasazení svých personálních rezerv. Přesně k tomuto kroku teď skutečně došlo. Nyní se ovšem staví klíčová otázka: znamená toto opatření klíčový zvrat ve válce, nyní ve prospěch Ruska?
Opověď bude asi dosti dvojaká: ano i ne. Na straně jedné oněch 300 000 samo o sobě znamená obrovskou sílu, obrovskou převahu (připomeňme že ukrajinská armáda na počátku konfliktu čítala nějakých 150 000 mužů a žen, tedy pouhou polovičku z tohoto čísla). Navíc i ukrajinská armáda mezitím utrpěla citelné ztráty.
Na straně druhé - těch 300 000 je napřed jenom pouhá cifra. Nelze v žádném případě počítat s tím, že by se tyto statisíce nových ruských vojáků náhle objevily na rusko-ukrajinské frontě, aby tam přivodily zásadní zlom (respektive průlom).
Za prvé, při chronické těžkopádnosti ruských procesů řízení a logistiky budou tito nově povolaní rezervisté na frontu přicházet jenom postupně, a spíše jen pomalu než rychle.
Za druhé, nadcházející zima nejspíše tak jako tak dost utlumí všechny vojenské aktivity. To poskytne Ukrajině čas na přizpůsobení se.
Za třetí: nové, čerstvé síly na frontu nebudou moci vrhnout pouze Rusové, nýbrž i Ukrajinci. Kteří zatím nechali bojovat (a krvácet) víceméně jenom svou stálou armádu; ale mezitím povolávali a cvičili své zálohy. Nyní, po půl roce, už by tito noví odvedenci měli mít alespoň takový stupeň výcviku, že by je bylo možno - v případě krizové situace - poslat na frontu. A jak řečeno fakticky k tomu bude času zřejmě ještě i více.
A nakonec za čtvrté: toto Putinovo rozhodnutí provést mobilizaci bude pravděpodobně zároveň signálem a impulsem pro západní spojence Ukrajiny, aby ještě navýšili svou vojenskou pomoc. Kromě jiného by konečně mohlo padnout rozhodnutí Ukrajině přece jenom dodat vysoce účinné moderní tanky, v prvé řadě německé Leopardy. Které by na bojišti nad ruskými tanky měly zřejmě stejně takovou technickou a bojovou převahu, jako svého času německé "Tygry", proti kterým ani proslavené sovětské "T-34" neměly v přímém boji prakticky žádnou šanci.
Všeho všudy tedy: Putinova současná mobilizace je bezpochyby velmi zásadním krokem; ale proto ještě není zapotřebí propadat panice, že by jeho ruské impérium stálo krok od vítězství. Znamená to pouze, že válka se podle všeho protáhne na opravdu dlouhou dobu. Kdy to nakonec možná budou až západní sankce, které Rusko oslabí natolik, že bude nuceno přistoupit na mírová jednání. Respektive - a to by byla optimální varianta - že se sami Rusové nakonec zbaví svého diktátora, který je zatáhl do této kaše.
V každém případě - a to je další zjištění - tento Putinův krok znamená, že v současné chvíli jsou ruská vojska na frontě personálně už skutečně natolik zdecimována, že Putin nevidí jinou možnost jejich stavy doplnit nežli právě mobilizací.
Povinné náboženství ve školách?
Ivan Štampach
Pane Nusharte, já jsem ovšem v žádném případě nežádal jakousi "výuku ateistického náboženství", nýbrž výuku "inteligentního ateismu". Tedy takovou výuku, která by vlastně sledovala to samé co chcete i Vy sám: totiž dosavadní náboženské formy osvobodit od balastu archaických textů a archaických představ, a která by se snažila poukázat na pravé (tedy humanisticko-duchovně-mravní) jádro za těmito archaickými formami skryté.
Co se pak institutu otroctví týče, ten je pak obsažen nejen v - judaistickém - Desateru (které se ovšem explicitně stalo součástí mravního kánonu křesťanství), nýbrž i sám Ježíš opakovaně hovoří o "sluzích a otrocích", aniž by sebemenším způsobem naznačil, že by tento stav měl být v nějakém zásadním rozporu s Boží vůlí. A šiřitel křesťanství Pavel z Tarsu výslovně nakazuje, že otrok má být poslušen svého pána.
Co se pak Vámi předložené alternativy "modlitba, nebo kritické studium textů" týče, pak tady je klíčový problém v tom, že ještě nikdy a nikde nevznikl nějaký (duchovně vyspělý) náboženský směr či systém, který by se obešel bez základního kánonu příslušných teologických textů. Protože jinak by takováto "modlitba" nemohla být ničím jiným nežli čirým vyznáním víry, ale bez jakéhokoli konkrétního obsahu. Který je dán právě oněmi - posvátnými - texty.
Které jsou ovšem nejen posvátné, nýbrž mají právě zcela konkrétní obsahy, zcela konkrétní výpovědi; které je pak nejen zcela legitimní, nýbrž i naprosto nevyhnutelné přezkoumat jak na jejich vnitřní konzistenci (když si různé pasáže ve "Svatém písmu" navzájem odporují, sotva je to možno dostatečně odůvodnit pouze poukazem na stáří oněch dob), tak na jejich mravní sdělení.
Je samozřejmě mít možno pochopení pro reálnou situaci reálného Ježíše Nazaretského, že ani on sám nemohl nějak zásadně vykročit ze sociálních reálií své doby; ale na straně druhé - když například už o čtyři staletí dříve mnozí řečtí myslitelé zásadně odmítli institut otroctví jako neslučitelný s principem svobody člověka - proč něco takového nemohl proklamovat Ježíš Kristus, jakožto (podle tvrzení pozdější křesťanské tradice) "Boží syn"?...
Zajímavé je, že se nad tím nikdo nepozastaví: je sice možno vybrat si mezi výukou náboženství a výukou (nekonfesní) etiky; ale kde pak zůstává nabídka výuky ateismu?!...
Ve svém zajímavém článku na téma fundamentalismu jak v táboře ateismu, tak v táboře věřících https://www.forum24.cz/solidarita-otresenych-o-pasti-fundamentalismu-svobodne-spolecnosti-a-humanite/ Věra Tydlitátová zmiňuje tézi, že " ateista by měl mít kvalitní teologické vzdělání"; a oceňuje prvotní osvícence s tím, že "jejich inteligentní kritika je dnes mnohdy přínosná a čtivá i pro věřící".
Ano, stát (sekulární) by se skutečně měl postarat o to, aby se jeho občanům (především těm dospívajícím) dostalo příslušného vzdělání v "inteligentním ateismu". Takováto nabídka ale ve výuce zcela chybí; existuje tu tedy zásadní nerovnováha, je zde pouze "prostřední", hodnotově neutrální člen výuky obecné etiky, pak je zde výuka náboženství - ale není dána jeho protiváha, výuka (inteligentního) ateismu.
Naprosto názorně je tuto nerovnováhu možno pozorovat na programu vysílání veřejnoprávní televize: pro věřící je zde k nalezení celá řada programů s náboženskou (především křesťanskou) tématikou, znovu a znovu je zde možno se dozvědět, jak a proč ten či onen nalezl "cestu k Bohu"; ale prakticky nic není sděleno o směru opačném, tedy o lidech kteří svou víru v Boha ztratili; a o důvodech proč ji už nedokázali či nechtěli udržet.
A přitom materiálu pro onen "inteligentní ateismus" by bylo dost; vedle zmíněných osvícenců by bylo možno sáhnout třeba po Machovcovu dílu "Ježíš pro ateisty".
Věra Tydlitátová tedy - plným právem - volá po nedogmatickém, nefundamentalistickém dialogu mezi věřícími a ateisty; dialogu který by nakonec mohl obohatit obě strany. Jenže pro takovýto vstřícný dialog by v prvé řadě samotný stát musel vytvořit odpovídající podmínky; ale on v tomto směru naprosto selhává, a navzdory své proklamované sekulárnosti jednostranně nahrává táboru náboženskému.
Obrat na Ukrajině? Rusové utekli před bleskovou ofenzívou z celého Charkovska
Petr Jedlička
Jistě, pane Václavů, byla svého času vydána celá řada "přesvědčivých" studií, podle kterých prý zcela nepochybně Západ Sovětskému svazu nerozšiřování NATO směrem na východ slíbil. Tato tvrzení byla poté důkladně prozkoumána ze strany seriózních historiků - s jednoznačným výsledkem, že v daném ohledu žádné závazné přísliby tohoto druhu učiněny nebyly. Jestliže Vy se i za těchto okolností odvoláváte na ty dřívější, dávno vyvrácené studie, pak to jenom svědčí o Vašem přístupu k objektivní realitě.
Víte, pane Václavů, ono se v naprosté většině případů už podle použité dikce dá velmi spolehlivě rozpoznat, zda dotyčný autor či subjekt skutečně odpovědně a seriózně zohledňuje a váží fakta a indicie z obou stran - anebo zda jeho výběr fakt je pouze selektivní, a jejich hodnocení tendenční.
-------------------------------
Co se pak Vašeho argumentu o ostřelování Donbasu ukrajinskými silami týče - to je opět doklad Vašeho selektivního, jednostranného přístupu. Pane Václavů, pokud Vám to uniklo, válka v Donbasu trvá už celou řadu let. A nebyla to ukrajinská strana, kdo tuto válku rozpoutal. Podle Vás se tedy Ukrajinci mají nechat pasivně ostřelovat z území ovládaného separatisty - aniž by sami měli právo palbu opětovat?!...
Pane Václavů, musím přiznat že jsem rezignoval na "nabídku" prokousávat se celými těmito sáhodlouhými texty (tolik času ani ve svém důchodu nemám). Tím spíše že nemám prakticky žádnou možnost ohodnotit pravdivost, respektie úplnost a vyváženost předkládaných dokumentů. Místo toho jsem se trochu blíže podíval na status oné organizace které tyto dokumenty vydala: a ukázalo se že je to tatáž instituce která svého času vydala studii, ve které "nezvratně dokládala", že západní diplomaté prý v rámci jednání o sjednocení Německa sovětské straně slíbili nerozšiřování NATO směrem na východ. Tato tvrzení byla jak německými, tak mezi národními studiemi vyvrácena jakožto falešná.
I tady se zjevně jednalo o ten samý případ o kterém jsem psal: ono to není vůbec těžké, z obrovského množství informací a dokumentů vybrat jenom a pouze ty, které dokumentují jeden určitý pohled na věc. Ale takto selektivní výběr nemá se seriózní dokumentaristickou prací nic společného.
Mimochodem, z daného textu přece jenom jedna konkrétní momentka: v jeho závěru se tvrdí, že Bush prý záměrně ignoroval možnosti multilaterálního politického řešení, jako prozkoumání Iráku mezinárodními inspektory. Jenže - jak jsem napsal minule, právě tyto inspektory Mezinárodní atomové agentury Saddám sám ze země vyhodil!! A právě to bylo jedním z rozhodujících momentů pro potvrzení dojmu, že on atomové zbraně skutečně vyrobit chystá, a že už je dost možná bude mít v dohledné době k dispozici.
Aktuální zpráva: Putin vyhlásil mobilizaci. Zatím pouze částečnou: 300 000 mužů.
Už při komentování nedávné úspěšné ukrajinské ofenzivy na východní frontě - kterou mnozí euforicky prohlašovali za vstupní bránu k brzkému vítězství - jsem varoval, že tato cesta bude nejspíš ještě velmi dlouhá; kromě jiného proto že Rusové mohou sáhnout k nasazení svých personálních rezerv. Přesně k tomuto kroku teď skutečně došlo. Nyní se ovšem staví klíčová otázka: znamená toto opatření klíčový zvrat ve válce, nyní ve prospěch Ruska?
Opověď bude asi dosti dvojaká: ano i ne. Na straně jedné oněch 300 000 samo o sobě znamená obrovskou sílu, obrovskou převahu (připomeňme že ukrajinská armáda na počátku konfliktu čítala nějakých 150 000 mužů a žen, tedy pouhou polovičku z tohoto čísla). Navíc i ukrajinská armáda mezitím utrpěla citelné ztráty.
Na straně druhé - těch 300 000 je napřed jenom pouhá cifra. Nelze v žádném případě počítat s tím, že by se tyto statisíce nových ruských vojáků náhle objevily na rusko-ukrajinské frontě, aby tam přivodily zásadní zlom (respektive průlom).
Za prvé, při chronické těžkopádnosti ruských procesů řízení a logistiky budou tito nově povolaní rezervisté na frontu přicházet jenom postupně, a spíše jen pomalu než rychle.
Za druhé, nadcházející zima nejspíše tak jako tak dost utlumí všechny vojenské aktivity. To poskytne Ukrajině čas na přizpůsobení se.
Za třetí: nové, čerstvé síly na frontu nebudou moci vrhnout pouze Rusové, nýbrž i Ukrajinci. Kteří zatím nechali bojovat (a krvácet) víceméně jenom svou stálou armádu; ale mezitím povolávali a cvičili své zálohy. Nyní, po půl roce, už by tito noví odvedenci měli mít alespoň takový stupeň výcviku, že by je bylo možno - v případě krizové situace - poslat na frontu. A jak řečeno fakticky k tomu bude času zřejmě ještě i více.
A nakonec za čtvrté: toto Putinovo rozhodnutí provést mobilizaci bude pravděpodobně zároveň signálem a impulsem pro západní spojence Ukrajiny, aby ještě navýšili svou vojenskou pomoc. Kromě jiného by konečně mohlo padnout rozhodnutí Ukrajině přece jenom dodat vysoce účinné moderní tanky, v prvé řadě německé Leopardy. Které by na bojišti nad ruskými tanky měly zřejmě stejně takovou technickou a bojovou převahu, jako svého času německé "Tygry", proti kterým ani proslavené sovětské "T-34" neměly v přímém boji prakticky žádnou šanci.
Všeho všudy tedy: Putinova současná mobilizace je bezpochyby velmi zásadním krokem; ale proto ještě není zapotřebí propadat panice, že by jeho ruské impérium stálo krok od vítězství. Znamená to pouze, že válka se podle všeho protáhne na opravdu dlouhou dobu. Kdy to nakonec možná budou až západní sankce, které Rusko oslabí natolik, že bude nuceno přistoupit na mírová jednání. Respektive - a to by byla optimální varianta - že se sami Rusové nakonec zbaví svého diktátora, který je zatáhl do této kaše.
V každém případě - a to je další zjištění - tento Putinův krok znamená, že v současné chvíli jsou ruská vojska na frontě personálně už skutečně natolik zdecimována, že Putin nevidí jinou možnost jejich stavy doplnit nežli právě mobilizací.