Profil čtenáře:
Josef Poláček

JP
Profese: Důchodce
E-mail: Jopol68@seznam.cz

No ano, pane Jedličko, při rozhodování lidí obecně většinou (spolu)rozhoduje celá řada různých faktorů. Nicméně s odstupem nejvyšší míra korelace zřejmě existuje mezi stoupenci kandidáta Pavla na straně jedné, a mírou (vysokoškolského) vzdělání na straně druhé. Trochu více jsem k tomu napsal zde: https://humanisticke-dialogy.eu/obecne-diskuse/comment-page-17/#comment-16038

Což by pak ovšem přece jenom hovořilo pro přítomnost dosti ostře vymezených hranic pro "Česko A" a "Česko B".

Ovšem, pane Morbicere, Masaryk svého času ono "tak tož to tedy ne" pronesl v tu chvíli, kdy se vrátil z exilu a zjistil, že domácí politická fronta pro něj mezitím nachystala čistě reprezentativní prezidentskou funkci.

To znamená: Masaryk si silnější pravomoci vysloveně vyvzdoroval; a ve vzdálených důsledcích má Česko dodnes víceméně hybridní pojetí prezidentského úřadu. Což pak zákonitě vede ke kolizím.

Nicméně je nutno souhlasit s názorem P. Šafra, že některé kroky nového českého prezidenta se jeví být až příliš razantní; tím spíše že ještě vůbec nebyl oficiálně uveden do funkce! Jmenovitě telefonický hovor s Tchajwanskou prezidentkou: buďto to byl hovor ryze soukromý, a pak neměl být vůbec veřejně oznamován; anebo to byl hovor oficiální, a pak si tu Pavel osoboval pravomoci, které v danou chvíli ještě vůbec neměl. Anebo to byl ale hovor "hybridní", tak nějak něco mezi oficiálním a neoficiálním; ale pak je opravdu nutno se obávat, že pokud by P. Pavel ve svém prezidentském úřadu dále pokračoval tímto stylem, že by se časem skutečně mohl "historicky znemožnit".

K bodu 1): podle statistik které jsem viděl já Babiš sice relativně nejvyšší podporu (tj. relativně nejméně zaostal za Babišem) získal ve středním segmentu (od tuším 30 do 50 tisíc); ale hned druhé relativně nejvyšší oblíbenosti dosáhl v obcích do 1000 obyvatel. Oproti tomu preference pro Pavla raketově stoupaly souběžně s velikostí aglomerace. V zásadě se tedy (až na výjimky) skutečně potvrdil celkový rozdíl mezi (velkým) městem a (malým) venkovem.

Pan Pleva: že americký generální štáb soudí, že Ukrajinci nemají v "dohledné době" reálnou šanci znovu získat Krym, je čistě vojenské hodnocení, vycházející ze střízlivého posouzení současného poměru sil. To nemá s politikou bezprostředně nic společného.

Údajná tajná mise USA s cílem vyjednat mír na Ukrajině: i kdybychom vycházeli z toho že (nepotvrzené) zprávy o ní skutečně plně odpovídají realitě, jak se potom tento mírový plán Spojených států (který by byl spojen s velkými ústupky ze strany Ukrajiny, a s velkými územními zisky pro Rusko) snášel se stále opakovanými tvrzeními prokremelské strany, že jsou to prý naopak právě USA, které dotlačily Ukrajinu do války s Ruskem, s cílem Rusko zničit?...

Mimochodem: považuji za docela dobře možné, že Spojené státy takovéto sondování o možném míru provedly. Ale pochybuji značně že by součástí jejich plánu bylo přenechání více než 20 procent ukrajinského území Rusům; zde by muselo být Američanům předem jasné že něco takového je pro ukrajinskou stranu naprosto nepřijatelné. Spíše bych věřil tomu, že Američané nabídli Rusům stažení se za linii před 24. únorem 2022 - s tím že Ukrajina by jako ústupek ze své strany uznala ruskou svrchovanost nad oblastmi Donbasu kterou už tak drželi proruští separatisté.

Ad G. Cadorini: pokud je mně známo, Petr Pavel se pro svou službu v armádě nerozhodl dobrovolně, nýbrž na nátlak svého otce (taktéž armádního důstojníka). Navíc: v té době bylo Pavlovi teprve nějakých 15 let; příliš málo na to aby mohl mít nějaký větší politický rozhled.

K tomu je nutno připočítat: on byl vystaven masivním ideologickým vlivům (neřkuli vysloveně "vymývání mozku") jak ve své rodině, tak poté po celou svou profesní vojenskou dráhu.

Píšete, že "nejpozději, když dospěl, musel vědět, že vláda jeho země je pokrytecká a koná proti ideálům, které hlásá". Totiž: odkud se to vlastně mohl/měl dozvědět?...

Opakuji ještě jednou: on prakticky celou tuto dobu strávil v ideologické bublině. Do které se fakticky narodil, do které byl vsazen; a ze které sotva měl reálnou možnost vystoupit.

Jak by se mohl dozvědět, že "země koná proti ideálům které hlásá"?... Leda tak poslechem Svobodné Evropy; ovšem v jeho postavení, v jeho vojenské službě něco takového sotva přicházelo v úvahu.

Ano, nám který jsme stáli mimo totalitní systém vlády (respektive proti němu), nám je sotva pochopitelné že tehdy mohl být někdo kdo o zločinech, respektive o všeobecné prohnilosti režimu nic nevěděl. Nicméně - už tehdy (tj. po roce 1968) jsem osobně poznal několik opravdu slušných, poctivých lidí, kteří zcela upřímně věřili nejen v socialismus jako takový; ale i v to že normalizační režim v sobě ideály tohoto socialismu ztělesňuje. Nechápal jsem sám tehdy, jak je možná taková nevědomost; ale je holým faktem, že byli lidé (a asi ne tak docela málo), kteří tehdy skutečně neprohlédli zchátralost režimu. Ostatně, i dnes je velmi mnoho lidí, kteří se uzavřou - a to zcela vědomě - do své vlastní názorové bubliny, a nechtějí si připustit naprosto nic, co je s ní v rozporu.

Nechci tu nijak dělat advokáta exgenerálu Pavlovi; ale při posuzování míry jeho viny či neviny ohledně jeho zapletení se s tehdejším režimem je nutno vždy mít na paměti jak tehdejší reálie, tak objektivní okolnosti jeho životní dráhy.