0/350 000 Kč Podpořte nás trvalým příkazem na cestě k finanční stabilitě ♥︎ Daruji
×

Profil čtenáře:
Josef Poláček

JP
Profese: Invalidní důchodce a student
E-mail: Jopol68@seznam.cz

Jenže, pane Nusharte, ta rozhodnutí vlády respetkive parlamentu (například o zákazu trestu smrti) jsou právě součástí tvorby onoho společenského konsensu. Tento "společenský konsens" není nějaká fixní, mrtvá veličina, nýbrž se stále vyvíjí.

Pozitivní úlohou vlády (a jiných institucí) je být v této tvorbě neustále o krok napřed před - obvykle konzervativní, ne-li přímo zpátečnickou - většinovou společností.

Vláda samozřejmě nemůže být před touto většinou napřed příliš daleko; protože jinak by její normy a nařízení touto většinou vůbec nebyly přijaty. Ale jak řečeno: nejenže smí být o ten jeden krok dopředu, ale dokonce právě toto patří k jejím předním povinnostem.

Pane Nusharte, o problémech spojených s migrací se jaksi všeobecně ví.

Váš přístup je ovšem takový: protože se na migraci nabalují negativní jevy jako je pašeráctví, tak pro jistotu už nebudeme pomáhat vůbec nikomu!

Nevím nic o tom, pane Nusharte, že by někdo tvrdil, že "migrace je dobro". (S výjimkou producentů, kteří potřebují čerstvé pracovní síly.) Jinak všichni od začátku věděli, že migrace je problém; ale že principy humanity přikazují tento problém neřešit tak, že se všichni migranti nechají prostě utopit v moři.

Kde a v čem spatřujete "předchozí solidaritu s uprchlíky", pane Nusharte? Tedy tu solidaritu, kterou podle Vás pohřbila až nařízení EU?...

A co se týče toho že každý považuje za "dobro" něco jiného: no ano, jsou osoby které považují za "dobro" stav, když mohou beztrestně okrádat druhé.

Samozřejmě neexistují žádná absolutně objektivní kritéria pro to, co je či co není dobro. Ale právě v tom spočívá obvykle pozitivní role vlád respektive jiných institucí, aby byly ohledně hledání univerzálně platných mravních norem o něco napřed před většinovou, obvykle konzervativní společností. Například zrušení trestu smrti - to prosadily vlády p r o t i lidu; jakož i celou řadu dalších opatření ve prospěch humanizace výkonu trestu.

Věta "některé lidi je nutno k jejich dobru přinutit" sice může znít napohled cynicky; ale nedá se nic dělat, je v ní mnoho pravdy.

"Žádnou z výše zmíněných výzev nezvládneme, pokud se nepodaří rehabilitovat stát jako instituci, která má vizi" - zlatá slova, chtělo by se říci.

Jenže: autoři výzvy zároveň adorují stát liberální demokracie - o kterém sami konstatují, že "státní instituce mohou jen to, co jim zákon přikazuje či explicitně povoluje".

Jenže zákony státu liberální demokracie výslovně zakazují zaujímat nějaké ideové pozice. Jinými slovy: stát liberální demokracie nejenže nemůže, nýbrž dokonce vysloveně n e s m í mít nějakou vizi. Stát liberální demokracie je ze své samotné definice jenom neutrálním správcem, byrokratem, případně klasickým "nočním hlídačem" - ale ničím jiným, a ničím více.

Pokud bychom tedy chtěli mít stát s opravdovou vizí do budoucnosti - vizí o principiálně vyšší míře realizovaného humanismu - pak bychom jako naprosto první krok museli mít odvahu vytyčit vizi státu, který by měl právo mít nějaké vize!

Ta poslední chvíle, kdy český/československý stát měl ještě nějakou skutečnou vizi, to bylo v roce osmašedesátém, kdy stát plně splynul s reformním procesem - tedy s procesem všestranné emancipace lidské bytosti.