Pane Plevo, proč „míroví aktivisté“ neprotestují, aby se ruská vojska stáhla z Ukrajiny, tak jako kdysi míroví aktivisté protestovali, aby se americká vojska stáhla z Vietnamu?
Šílenstvím mám na mysli například to, když po společnosti začnu požadovat změnu jejího chování, abych se tím zbavil svých nepříjemných myšlenkových asociací. („Mám přece právo na hezký pocit, tak se podle toho chovejte! Za moji depresi můžete vy všichni, kteří se nechováte podle mých představ. Kdybyste jednali podle mé vůle, nemusel bych být šílený.“)
Jak v konfliktu s Ukrajinou a se Západem získat pro Rusko podporu západní veřejnosti.
To je problém, před kterým stojí každý rozumný ruský stratég, aby v probíhajícím konfliktu mohl zajistit Rusku vítězství. Bez morální podpory západní veřejnosti je vojenská expanze na západ nemožná. Potřebujeme něco, co bude pro spoustu obyčejných západních myslících lidí dostatečně šílené, ale zároveň to jinou spoustu západních myslících lidí – lidí, kteří ve svém vlastním životě kladou důraz na morální profil člověka, zároveň to tuto jinou spoustu lidí dostatečně chytne za srdce, aby se za to z vlastního přesvědčení zasazovali, aby za to bojovali jako za svatou věc, aby se to postupně stalo prioritou západních vlád, aby se to stalo módou i mainstreamem.
Žádoucím výsledkem je kulturně rozdělená (západní) společnost. Rusku pak postačí zaujímat v nových kulturních otázkách (v „kulturní válce“) opoziční postoj k západním vládám a získá tím podporu první zmíněné části západní společnosti – získává tím kýženou pozici „zachránce“.
------------------------------------
I zájem druhé části západní společnosti se tím ale paradoxně stává podobný se zájmem ruským – vzniká tu vzájemná potřeba: Rusko tuto stranu „kulturní fronty“ potřebuje, aby v očích značné části západní veřejnosti mohlo vystupovat jako zachránce Západu a tato část „kulturní fronty“ zase potřebuje Rusko, aby v poměrně obtížně přehledných a ne vždy zcela jednoznačných otázkách kulturní války mohla své odpůrce přehledně a jednoznačně zařadit na proruskou stranu.
----------------------------
V současnosti ale tato strategie získávání podpory západní veřejnosti pro ruskou expanzi, či (na druhé straně) strategie získávání podpory v nejednoznačných otázkách občanské kulturní války na vnitřním bojišti Západu, tato strategie již začíná narážet na mnohé své vnitřní rozpory a pomalu se tak začíná objevovat pravdivý obraz.
Nelze, pane Kolaříku, urážet skupinu lidí, že na základě nějakého zvyku, který oni vykonávají a který ze své pozice mimo toto společenství třeba neschvaluji, jsou to rasisté a ani o tom nevědí.
Všichni chceme mír na Ukrajině. Záleží na tom, jaký a kdy
Pavel Havlíček
Pane Plevo, proč „míroví aktivisté“ neprotestují, aby se ruská vojska stáhla z Ukrajiny, tak jako kdysi míroví aktivisté protestovali, aby se americká vojska stáhla z Vietnamu?
Copak ty tam černej vzadu aneb Skrytý český rasismus
Aišvarja Eassey
Šílenstvím mám na mysli například to, když po společnosti začnu požadovat změnu jejího chování, abych se tím zbavil svých nepříjemných myšlenkových asociací. („Mám přece právo na hezký pocit, tak se podle toho chovejte! Za moji depresi můžete vy všichni, kteří se nechováte podle mých představ. Kdybyste jednali podle mé vůle, nemusel bych být šílený.“)
Jak v konfliktu s Ukrajinou a se Západem získat pro Rusko podporu západní veřejnosti.
To je problém, před kterým stojí každý rozumný ruský stratég, aby v probíhajícím konfliktu mohl zajistit Rusku vítězství. Bez morální podpory západní veřejnosti je vojenská expanze na západ nemožná. Potřebujeme něco, co bude pro spoustu obyčejných západních myslících lidí dostatečně šílené, ale zároveň to jinou spoustu západních myslících lidí – lidí, kteří ve svém vlastním životě kladou důraz na morální profil člověka, zároveň to tuto jinou spoustu lidí dostatečně chytne za srdce, aby se za to z vlastního přesvědčení zasazovali, aby za to bojovali jako za svatou věc, aby se to postupně stalo prioritou západních vlád, aby se to stalo módou i mainstreamem.
Žádoucím výsledkem je kulturně rozdělená (západní) společnost. Rusku pak postačí zaujímat v nových kulturních otázkách (v „kulturní válce“) opoziční postoj k západním vládám a získá tím podporu první zmíněné části západní společnosti – získává tím kýženou pozici „zachránce“.
------------------------------------
I zájem druhé části západní společnosti se tím ale paradoxně stává podobný se zájmem ruským – vzniká tu vzájemná potřeba: Rusko tuto stranu „kulturní fronty“ potřebuje, aby v očích značné části západní veřejnosti mohlo vystupovat jako zachránce Západu a tato část „kulturní fronty“ zase potřebuje Rusko, aby v poměrně obtížně přehledných a ne vždy zcela jednoznačných otázkách kulturní války mohla své odpůrce přehledně a jednoznačně zařadit na proruskou stranu.
----------------------------
V současnosti ale tato strategie získávání podpory západní veřejnosti pro ruskou expanzi, či (na druhé straně) strategie získávání podpory v nejednoznačných otázkách občanské kulturní války na vnitřním bojišti Západu, tato strategie již začíná narážet na mnohé své vnitřní rozpory a pomalu se tak začíná objevovat pravdivý obraz.
Nelze, pane Kolaříku, urážet skupinu lidí, že na základě nějakého zvyku, který oni vykonávají a který ze své pozice mimo toto společenství třeba neschvaluji, jsou to rasisté a ani o tom nevědí.
Zas ten černej vzadu vystrkuje na nás bradu!