To se pak nedivěj, pane Profant, že on ji mlátí, když ona ho psychicky vydírá. Až ale bude konečně ratifikovaná ta Istanbulská úmluva, tak jim to už pak bude doma klapat, když po sobě těma dřevákama nebudou pořád jenom házet.
Když, pane Profante, nechápete, jak souvisí oddělování sexu od vztahu [vztahu spojeného s odpovědností za druhého člověka] s tím násilím na ženách, zeptejte se třeba Dominika Feriho, co si myslí o oddělování sexu od vztahu a co podle něj znamená „přátelství s výhodami“.
Láska na jednu noc neexistuje, existuje sex na jednu noc, a to je právě jeden z příkladů oddělování sexu od hlubšího mezilidského vztahu – za jednu noc se s člověkem důkladněji poznat nestihnete, tudíž nepůjde o žádný hlubší mezilidský vztah, ale pouze o uspokojení sexuální touhy.
Z čeho, pane Horáku, soudíte (pokud tak soudíte), že bych se chtěl odebrat do minulosti? Z pouhého konstatování nějaké příčinné souvislosti (přesněji z konstatování názoru, že taková souvislost uvedené příčiny a zmíněného subjektivně pociťovaného důsledku existuje)?
Domnívám se, že tímto způsobem uvažovat nemůžeme.
Například by to pak totiž znamenalo, že lidé, kteří mají strach z klimatické apokalypsy a nevědomě (s poukazem na další převratný technický rozvoj) nebo i vědomě (s poukazem na nutnost uskromnění a nerůstové ekonomiky) prosazují v podstatě deindustrializaci Západu (ale bez Číny i Ruska, pro něž by pak deindustrializace Západu znamenala strategickou výhodu), že tito lidé, kteří mají strach z klimatické apokalypsy a chtějí se vědomě či nevědomě uskromnit (například zakázat auta; někdy ale mluví i o negativních dopadech letecké dopravy osob nebo nákladní dopravy po mořích), znamenalo by to totiž, pane Horáku, že tito lidé se chtějí odebrat do minulosti.
Oni se ale do minulosti odebrat nechtějí, oni naopak chtějí nasměrovat svět ke světlé budoucnosti.
Zde bych rád připomněl nedávný příspěvek pana Kolaříka (viz výše) – tu možnou různost hledisek hodnocení onoho „rozhodování ženy o svém břichu“.
Za ženu totiž v mnoha případech rozhoduje muž, který ji z různých důvodů k interrupci (například ekonomicky) donutí.
[O ženu s malým novorozencem, která nemůže být ekonomicky soběstačná, se prostě někdo postarat musí – buď otec dítěte, nebo stát.]
Námitky proti tomuto násilí jsou ovšem z hlediska dnešního „správného“ názoru „projevem reakcionářství“. V mnoha případech je tak interrupce následkem mužova odmítnutí odpovědnosti za „milovanou“ druhou (či pak nově se rodící třetí) osobu v tomto vztahu – tedy následkem oddělení sexu od mezilidského vztahu a nikoli projevem svobody ženy.
Osvobozená katolická teologie by se od tohoto pokrytectví měla distancovat.
Jestli si to, pane Morbicere, dobře pamatuji z hodin fyziky druhého stupně základní školy, tak například stotunové závaží (což je přibližně třináct kubíků oceli), vytažené do výšky 1000 metrů (hloubka uhelného dolu?) naakumuluje energii zhruba 280 kWh. Průměrná spotřeba elektřiny na osobu a den by ČR mohla být něco kolem 18 kWh. Čili nějaká podobná gravitační elektrárna by, vážený pane Morbicere, mohla uspokojit celou denní spotřebu elektrické energie asi tak pro patnáct nebo šestnáct lidí. Když se ve stejné hloubce místo stotunového závaží použije závaží o hmotnosti 250 tun, vynásobí se ty výše uvedené hodnoty 2,5 krát, čili se může jednat dokonce o celou denní spotřebu elektřiny pro téměř čtyři desítky lidí. Uvažovaná cena by prý byla jen o něco málo víc než 700 miliónů korun.
Takže opět další megadrahý supernápad zelených idiotů, kteří nezvládají primitivní násobilku?
--------------------------
Do horní nádrže přečerpávací elektrárny Dlouhé Stráně se vejde
2 580 000 tun vody, výškový rozdíl mezi horní a dolní nádraží je něco přes 500 metrů, takže tato vodní „gravitační“ elektrárna je teoreticky schopna akumulovat energii 3,7GWh, co odpovídá denní spotřebě elektřiny pro více než 200 tisíc lidí.
Vyhazov profesora Petráčka jako podnět k osvobození katolické teologie
Roman Šolc
To se pak nedivěj, pane Profant, že on ji mlátí, když ona ho psychicky vydírá. Až ale bude konečně ratifikovaná ta Istanbulská úmluva, tak jim to už pak bude doma klapat, když po sobě těma dřevákama nebudou pořád jenom házet.
Když, pane Profante, nechápete, jak souvisí oddělování sexu od vztahu [vztahu spojeného s odpovědností za druhého člověka] s tím násilím na ženách, zeptejte se třeba Dominika Feriho, co si myslí o oddělování sexu od vztahu a co podle něj znamená „přátelství s výhodami“.
Láska na jednu noc neexistuje, existuje sex na jednu noc, a to je právě jeden z příkladů oddělování sexu od hlubšího mezilidského vztahu – za jednu noc se s člověkem důkladněji poznat nestihnete, tudíž nepůjde o žádný hlubší mezilidský vztah, ale pouze o uspokojení sexuální touhy.
Z čeho, pane Horáku, soudíte (pokud tak soudíte), že bych se chtěl odebrat do minulosti? Z pouhého konstatování nějaké příčinné souvislosti (přesněji z konstatování názoru, že taková souvislost uvedené příčiny a zmíněného subjektivně pociťovaného důsledku existuje)?
Domnívám se, že tímto způsobem uvažovat nemůžeme.
Například by to pak totiž znamenalo, že lidé, kteří mají strach z klimatické apokalypsy a nevědomě (s poukazem na další převratný technický rozvoj) nebo i vědomě (s poukazem na nutnost uskromnění a nerůstové ekonomiky) prosazují v podstatě deindustrializaci Západu (ale bez Číny i Ruska, pro něž by pak deindustrializace Západu znamenala strategickou výhodu), že tito lidé, kteří mají strach z klimatické apokalypsy a chtějí se vědomě či nevědomě uskromnit (například zakázat auta; někdy ale mluví i o negativních dopadech letecké dopravy osob nebo nákladní dopravy po mořích), znamenalo by to totiž, pane Horáku, že tito lidé se chtějí odebrat do minulosti.
Oni se ale do minulosti odebrat nechtějí, oni naopak chtějí nasměrovat svět ke světlé budoucnosti.
Zde bych rád připomněl nedávný příspěvek pana Kolaříka (viz výše) – tu možnou různost hledisek hodnocení onoho „rozhodování ženy o svém břichu“.
Za ženu totiž v mnoha případech rozhoduje muž, který ji z různých důvodů k interrupci (například ekonomicky) donutí.
[O ženu s malým novorozencem, která nemůže být ekonomicky soběstačná, se prostě někdo postarat musí – buď otec dítěte, nebo stát.]
Námitky proti tomuto násilí jsou ovšem z hlediska dnešního „správného“ názoru „projevem reakcionářství“. V mnoha případech je tak interrupce následkem mužova odmítnutí odpovědnosti za „milovanou“ druhou (či pak nově se rodící třetí) osobu v tomto vztahu – tedy následkem oddělení sexu od mezilidského vztahu a nikoli projevem svobody ženy.
Osvobozená katolická teologie by se od tohoto pokrytectví měla distancovat.
T. Jungwirth Březovský: Klimatická krize je největším selháním trhu v dějinách
Matěj Moravanský
Jestli si to, pane Morbicere, dobře pamatuji z hodin fyziky druhého stupně základní školy, tak například stotunové závaží (což je přibližně třináct kubíků oceli), vytažené do výšky 1000 metrů (hloubka uhelného dolu?) naakumuluje energii zhruba 280 kWh. Průměrná spotřeba elektřiny na osobu a den by ČR mohla být něco kolem 18 kWh. Čili nějaká podobná gravitační elektrárna by, vážený pane Morbicere, mohla uspokojit celou denní spotřebu elektrické energie asi tak pro patnáct nebo šestnáct lidí. Když se ve stejné hloubce místo stotunového závaží použije závaží o hmotnosti 250 tun, vynásobí se ty výše uvedené hodnoty 2,5 krát, čili se může jednat dokonce o celou denní spotřebu elektřiny pro téměř čtyři desítky lidí. Uvažovaná cena by prý byla jen o něco málo víc než 700 miliónů korun.
Takže opět další megadrahý supernápad zelených idiotů, kteří nezvládají primitivní násobilku?
--------------------------
Do horní nádrže přečerpávací elektrárny Dlouhé Stráně se vejde
2 580 000 tun vody, výškový rozdíl mezi horní a dolní nádraží je něco přes 500 metrů, takže tato vodní „gravitační“ elektrárna je teoreticky schopna akumulovat energii 3,7GWh, co odpovídá denní spotřebě elektřiny pro více než 200 tisíc lidí.