Jane Goodallová se stala „válečnou reportérkou“ v brutální válce šimpanzů v Gombe. Příčinou války byly spory a „občanské“ nepokoje v původně soudržné šimpanzí společnosti. Válka trvala čtyři roky, skončila obsazením území šimpanzů odštěpného klanu, všichni samci z tohoto klanu ve válce padli. Přitom, pane Profante, jen stačilo zatnout tipec zbrojařským koncernům...
„Popírač“ je označení pro člověka, který popírá můj názor. Diskuse je nejen samozřejmým střetem názorů, kde diskutující jsou ze samotné logiky této diskuse vůči sobě navzájem zcela samozřejmými popírači, ale je to také syntéza názorů, kdy rozpor dvou tvrzení je uveden ve vzájemný soulad tvrzením třetím.
V současnosti se slovo popírač hojně používá na základě pocitu, že oponent je prostě nepřítel, aniž by přitom mluvčímu bylo zcela zřejmé, že tvrzení oponenta je skutečně v rozporu s tvrzením mluvčího.
Ano, člověk je přirozená součást přírody, ale zároveň se od těch omezení, která jsou mu přírodou daná, snaží osvobodit. Nebyl by člověkem, kdyby to nedělal. Otázka, pane Morbicere, zní, jestli jsou člověku touto samotnou přírodou dány takové předpoklady, aby byl schopen uvědomit si následky své přirozené snahy po osvobození (od přírodou mu daných omezení), aby byl dokonce schopen uvědomit si i následky svých pozdějších protiopatření, kterými se snaží stav napravit.
Stručně řečeno, pane Morbicere, jde mi o to, jestli je člověk schopen uvědomit si následky toho, čemu my odvážně říkáme „rozumová činnost“, nebo je lidská kultura [vzhledem k tomu, že člověk prostě nemá předpoklady, aby byl schopen uvědomit si následky své „rozumové“ činnosti a už vůbec není schopen ji mezikulturně koordinovat]... nebo je lidská kultura v tomto ohledu podobna spíše kultuře bakteriální?
(Postoje některých ochránců klimatu, kteří lidstvo na planetě Zemi vnímají jako „škodlivou bakteriální infekci“ jsou mi samozřejmě naprosto cizí a nesouhlasím s nimi. Rovněž i například snahám filozofa Josefa Šmajse o přiznání subjektivity planetě Zemi v tomto kontextu nijak netleskám.)
Teď tedy, pane Morbicere, můžeme konečně přejít k tomu „popíračství“...
Jestliže, pane Morbicere, člověk je součástí přírody a nestojí tedy povýšeně nad ní, pak antropogenní emise skleníkových plynů jsou prostě přírodními procesy a člověk (stejně jako všechny jiné živé organismy) svojí činností životní prostředí mění.
Je, pane Morbicere, člověk (přirozenou) součástí přírody, nebo není její přirozenou součástí? Proč by antropogenní činnost měla být něco jiného než „bobří hráz“? Nebo je člověk něco víc než (přirozená) součást přírody?
Technofeudalismus je služebníkem války
Janis Varufakis
Jane Goodallová se stala „válečnou reportérkou“ v brutální válce šimpanzů v Gombe. Příčinou války byly spory a „občanské“ nepokoje v původně soudržné šimpanzí společnosti. Válka trvala čtyři roky, skončila obsazením území šimpanzů odštěpného klanu, všichni samci z tohoto klanu ve válce padli. Přitom, pane Profante, jen stačilo zatnout tipec zbrojařským koncernům...
Mír je, pane Morbicere, obvykle vítězství moudřejšího.
Existuje však také „mír“, který vzniká vítězstvím bestiálního tyrana a zotročením „moudřejšího“ jeho vlastními nerealizovatelnými ideály.
Nebezpečná aliance amerických popíračů změny klimatu a evropské krajní pravice
Mikuláš Peksa
„Popírač“ je označení pro člověka, který popírá můj názor. Diskuse je nejen samozřejmým střetem názorů, kde diskutující jsou ze samotné logiky této diskuse vůči sobě navzájem zcela samozřejmými popírači, ale je to také syntéza názorů, kdy rozpor dvou tvrzení je uveden ve vzájemný soulad tvrzením třetím.
V současnosti se slovo popírač hojně používá na základě pocitu, že oponent je prostě nepřítel, aniž by přitom mluvčímu bylo zcela zřejmé, že tvrzení oponenta je skutečně v rozporu s tvrzením mluvčího.
Ano, člověk je přirozená součást přírody, ale zároveň se od těch omezení, která jsou mu přírodou daná, snaží osvobodit. Nebyl by člověkem, kdyby to nedělal. Otázka, pane Morbicere, zní, jestli jsou člověku touto samotnou přírodou dány takové předpoklady, aby byl schopen uvědomit si následky své přirozené snahy po osvobození (od přírodou mu daných omezení), aby byl dokonce schopen uvědomit si i následky svých pozdějších protiopatření, kterými se snaží stav napravit.
Stručně řečeno, pane Morbicere, jde mi o to, jestli je člověk schopen uvědomit si následky toho, čemu my odvážně říkáme „rozumová činnost“, nebo je lidská kultura [vzhledem k tomu, že člověk prostě nemá předpoklady, aby byl schopen uvědomit si následky své „rozumové“ činnosti a už vůbec není schopen ji mezikulturně koordinovat]... nebo je lidská kultura v tomto ohledu podobna spíše kultuře bakteriální?
(Postoje některých ochránců klimatu, kteří lidstvo na planetě Zemi vnímají jako „škodlivou bakteriální infekci“ jsou mi samozřejmě naprosto cizí a nesouhlasím s nimi. Rovněž i například snahám filozofa Josefa Šmajse o přiznání subjektivity planetě Zemi v tomto kontextu nijak netleskám.)
Teď tedy, pane Morbicere, můžeme konečně přejít k tomu „popíračství“...
Jestliže, pane Morbicere, člověk je součástí přírody a nestojí tedy povýšeně nad ní, pak antropogenní emise skleníkových plynů jsou prostě přírodními procesy a člověk (stejně jako všechny jiné živé organismy) svojí činností životní prostředí mění.
Je, pane Morbicere, člověk (přirozenou) součástí přírody, nebo není její přirozenou součástí? Proč by antropogenní činnost měla být něco jiného než „bobří hráz“? Nebo je člověk něco víc než (přirozená) součást přírody?