Profil čtenáře:
Jiří Nushart

JN
Profese: maloměšťácký usmiřovač

Wellbeing – povinná výuka „ateistického náboženství“?

„Jeho systémová podpora ve školství je i jednou z priorit Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+.“

„S nynějším novým školním rokem se má začít pilotně ověřovat v různých typech škol v Praze a Mostě, celkem ve třech školách.“

„... Výslovně počítá s otrokářským systémem.“

------------------------

V době vzniku biblických textů se opravdu, pane Štampachu, otrokářský systém vyskytoval celkem běžně, takže tato dobová realita se zcela samozřejmě odráží i v textech, které v příslušné době vznikají.

Je prostě velmi těžké napsat text, kterému by stejně dobře rozuměl hlupák současnosti i hlupák velmi vzdálené budoucnosti. Je to skoro nemožné, i když určité prvky například toho otrokářského systému přetrvávají třeba v tom obchodu s lidmi i několik tisíc let.

Univerzálně dobově srozumitelný text by nejspíš nezvládl napsat ani Bůh, takže se nedá nic dělat – je třeba s ním promluvit, když chceme zjistit, jak to myslel. Tomu rozhovoru se pak říká modlitba. Před „rozhovorem“ lze ale také dát přednost historicko-kritické metodě zkoumání Bible, která ty dnes již obtížně interpretovatelné texty zasazuje do nějakého srozumitelného kontextu.

Je tedy možné se rozhodnout: modlitba, nebo vědecké zkoumání biblických textů?

Podobně je možné rozhodnout se i mezi výukou náboženství a výukou etiky.

Je samozřejmě divné, když se vůbec někdo diví, že mezi morální teologií a sekulárním humanismem existují (zvětšující se) rozpory.

Hledá snad sekulární humanismus „zjevenou“ – tedy „již dávno danou“ (morální) pravdu, aniž by si to sám připustil? Hledá tuto „zjevenou“ neměnnou pravdu (zjevenou neměnnou pravdu stejně jako v oblasti věd přírodních) i v oblasti morálky?

Modlitba tedy může být chápána jako „rozhovor“ se „zhmotněnou Ideou“ [postaru „vtěleným Bohem“], rozhovor při kterém připouštíme, že existuje nejen určitý řád vesmíru [ve formě vědou objevitelných a jakožto „Logos“ [„Myšlenka“] již od nepaměti existujících zákonů přírodních – fyzikálních..., ale že existuje třeba i řád morální, vědeckým poznáním neuchopitelný, protože rozpoznání dobra a zla je prostě mimo kompetenci vědy, věda s těmito pojmy pracovat neumí, přesto však na chvíli (při ochutnávání jablka ze stromu poznání dobra a zla) můžeme jako určitou zkušební alternativu připustit, že specificky chápaná „evoluční úspěšnost“ živočicha Homo sapiens závisí na „poznané nutnosti“...

[„poznaná nutnost“ je podle Spinozy a také Marxe svoboda; analogicky třeba i viz „cesta je cíl“]

..., tedy na poznané nutnosti rozhodnout se pro dobro...

[tedy na svobodném rozhodnutí pro dobro – k dobru nemůžeme být přinuceni násilím]

...a rozhodnutí pro zlo by naopak podle této pracovní hypotézy vedlo k evoluční neúspěšnosti

[postaru ke „zkáze“ Homo sapiens čili k „apokalypse“].

Panu Poláčkovi chybí výuka „ateistického náboženství“, ale o tom, že pozemský svět „shoří“ v pekle klimatické katastrofy (pokud se včas nezřekneme svého dědičného [fosilního] hříchu [tedy „zla – a všeho, co k němu vede“]) se přece již dávno učí, takže toto „ateistické náboženství“ má tu výše uvedenou pracovní hypotézu o závislosti evolučního úspěchu na včasném rozpoznání dobra a zla a následně pak již zcela nutném (svobodném) směřování člověka k dobru... toto náboženství má tuto pracovní hypotézu již za prokázanou.

... zrušení omezení pro člověka, omezení daných přírodou – poznávatelným řádem přírody, akceptovanou – tedy s pokorou přijatou – „poznanou nutností“, která učiní člověka svobodným. Zavorku uzavřít.

Svoboda musí být vyvzdorována proti nutnosti“, tvrdí Štampach.

„Svoboda je(!) poznaná nutnost“, tvrdí Marx (a před ním Spinoza).

----------------------------

Jestliže Sartre se Štampachem dávají křesťanství do protikladu se svobodou (viz „svoboda musí být vyvzdorována proti [božské – kosmické] totalitní diktatuře“), nechápou jeho podstatu.

Nechápou podstatu křesťanství, protože nechápou podstatu svobody jako „poznané nutnosti“. Chápou svobodu prostě jen v omezených „pozemských“ hranicích jako libovůli, nechápou ji ale už v hranicích „kosmických“ [„božských“] jako daný řád vesmíru (či přírody) proti kterému si člověk opravdu nemůže „vyvzdorovat jeho změnu“, může si pouze V RÁMCI TOHOTO ŘÁDU vyvzdorovat například globální klimatickou změnu – postaru „Boží trest“;-) – (pokud je předpoklad antropogenní příčiny klimatické změny spravný – pokud její příčinou je „klimatický dědičný hřích“ lidstva a svoboda ve formě libovůle (libovůle při spalování fosilních paliv) vede ke zkáze a nikoliv k vyvzdorování nezávislosti člověka na řádu přírody a ke zrušení přírodních omezení pro člověka.

„Pochopení pro ty, kdo si pochopení nezaslouží“

Každý kdo s vámi chce mluvit si zaslouží pochopení (pochopení neznamená souhlas). Pochopení si nezaslouží ten, kdo vás chce napadnout. Ten ale o pochopení ani neusiluje.