Vláda Spojeného království označila aktivistickou skupinu Palestine Action za teroristickou organizaci a otevřela tím novou fázi boje proti občanským protestům.

Akce skupiny se nijak nedotýkaly civilního obyvatelstva a nikdy nikoho neohrozily na životě — mířily proti zbrojařským závodům, které se svou produkcí podílí na válečných zločinech a zločinech proti lidskosti páchaných Izraelem. Primárně se při tom zaměřovaly na Elbit Systems, izraelskou multimiliardovou zbrojařskou firmu s pobočkami a partnery po celém světě — včetně českého LPP Holdingu.

Použitím překvapivě vágního, zato ale emočně nabitého slova terorismus vytváří britská vláda zdánlivou legitimitu svému represivnímu útoku na svobodu politického protestu. Jak naznačují některá veřejná vyjádření osobností z britské bezpečnostní sféry, tento útok na svobodu se zdaleka nemusí zastavit jen u propalestinských aktivistů. Existuje důvodná obava, že perzekuce posílená o protiteroristické prostředky může být brzy rozšířena i na další občanská hnutí usilující například o klimatickou spravedlnost.

Snaha umlčet nepříjemnou kritiku

Označení Palestine Action za teroristickou organizaci zakládá britská vláda na protiteroristickém zákonu z roku 2000 (Terrorism Act 2000), který obsahuje definici terorismu tak vágní, že by s ním mohla být ztotožněna téměř jakákoliv protestní přímá akce.

Vládní argumentace tvrdí, že aktivity některých lidí v rámci Palestine Action „zahrnují vážné poškození majetku“ a zároveň je cílem těchto aktivit „ovlivnit vládu“. To v Británii zjevně stačí k tomu, aby se aktivistická skupina ocitla ve vztahu ke státu ve stejné kategorii jako ultrapravicové milice burcující k násilí na lidech.

Mezinárodní experti OSN tuto formulaci kritizují a tvrdí, že „vzhledem k mezinárodním standardům by s protestními aktivitami, jež poškozují majetek, ale nemají za cíl zabíjet či zraňovat lidi, nemělo být nakládáno jako s terorismem.“

Nad mezinárodními standardy i kritickými, prodemokratickými a lidskoprávními hlasy ale opět převážily zájmy státu Izrael a jeho lobby, která si podle analýzy webu Declassified UK kupuje přízeň hned čtvrtiny ministrů současné britské vlády.

Ostatně klíčovou osobou při protlačení kontroverzního kroku v britském parlamentu byla Yvette Cooperová, jejíž pletky s proizraelskými lobbisty — podrobně zmapované nezávislým zpravodajstvím The Cannary — jsou pilířem její politické kariéry.

Vyzbrojeni kamerami a barvami

Palestine Action je lidskoprávní a protiválečná občanská iniciativa, která se zavázala „ukončit celosvětovou účast na izraelském genocidním režimu a režimu apartheidu“. Důležité je říct, že většina akcí skupiny nemá za cíl „ovlivnit vládu“, nýbrž zkomplikovat soukromým zbrojařským korporacím další vydělávání peněz zásobováním Izraele smrtonosnými zbraněmi.

Jak totiž upozorňuje zpráva zvláštní zpravodajky OSN pro lidská práva na okupovaných palestinských územích Francescy Albaneseové, na genocidě a útlaku Palestinců nemají podíl pouze vlády států, ale i soukromé firmy, které na tomto útlaku vydělávají. I na ty je třeba se zaměřit, chceme-li genocidu zastavit.

Cíle svých akcí vybírá Palestine Action na základě důkladných a transparentně prezentovaných analýz usvědčujících nejen britskou vládu, ale i soukromou sféru z pokračující přímé spoluodpovědnosti za izraelskou genocidu v Gaze a další válečné zločiny páchané Izraelem. Ty přitom britská vláda zároveň veřejně odsuzuje. Palestine Action svými aktivitami upozorňuje na rozpor mezi teatrálními soudy a přímou materiální podporou té samé izraelské brutality.

Podle zjištění Declassified UK britské letectvo od prosince 2023 vysílá nad Gazu špionážní mise z kyperské základny Akrotiri. Britská vláda o tom odmítá zveřejnit jakékoli informace. Zároveň se dnes připojuje k mezinárodním výzvám „k zastavení války v Gaze“ spolu s mnoha dalšími státy — ovšem vyjma České republiky, která se dlouhodobě izoluje, je neschopná alespoň elementární kritiky izraelských zločinů a k mezinárodní výzvě ji podle našeho ministerstva zahraničních věcí ani nikdo nepřizval. Izrael však jakékoli výzvy k zastavení války ignoruje a v masakrech pokračuje.

I kvůli pokrytectví britských politiků sahá Palestine Action k přímé akci. Členové a členky skupiny vnikají do objektů, ve kterých firmy jako Elbit Systems vyvíjejí a skladují techniku určenou k realizaci izraelské genocidy a etnickým čistkám Palestinců, narušují a komplikují provoz okupací prostoru, připoutáním se ke strojům nebo přímo jejich ničením. Výsledkem je mimo jiné zastavení dvoumiliardové zakázky pro Elbit Systems a dle Let’s Talk Palestine i permanentní uzavření tří z jeho deseti britských továren.

Aktivisté Palestine Action jsou v přímých akcích „vyzbrojeni“ maximálně kamerami nebo nářadím. Nedávnému označení skupiny za teroristickou organizaci předcházela akce na vojenské základně Brize Norton, do níž aktivisté vnikli a nasprejovali rudou barvu na ranvej a do motorů dvou válečných letounů. Podle skupiny byly tyto letouny používány k doplňování paliva izraelských letadel. Rudou barvu vysvětlují jako symbol krveprolití, které izraelská armáda páchá na Palestincích.

Ochrana zájmů elit před zájmy veřejnosti

Zatímco britská vláda aktivně vojensky přispívá ke genocidnímu násilí, iniciativu, která se mu snaží zabránit, označuje za teroristickou. Přitom jediné „násilí“, kterého se Palestine Action dopouští, jsou materiální škody a sabotáž. Proti takovému překročení zákona však má britský stát a policie nástroje v mezích trestního práva, kterými mohou proti účastníkům nelegálních akcí zakročit, aniž by musely celou skupinu označit za teroristickou.

Takové označení znamená, že těm, kdo se účastní přímých akcí, hrozí až čtrnáct let za mřížemi. Riziku se však vystavují všichni, kdo s Palestine Action sympatizují. Podporu teroristické skupiny — stejně jako údajný terorismus — definuje přitom legislativa velmi nejasně a dává tak britským represivním složkám téměř volnou ruku v tom, proti komu může nový zákon použít.

Zatím nejbizarnější zatčení v souvislosti s podporou Palestine Action se týká osmdesátileté reverendky v důchodu, která byla zadržena za pouhou účast na nenásilném protestu. Ve stejný den bylo v celkem třech městech zatčeno dalších sedmdesát lidí. Britská občanská společnost navzdory tomu dál vyjadřuje se skupinou solidaritu. Zatčených přibývá po desítkách a k prvotním sedmdesáti přibylo už minimálně sto dalších. Mnozí jsou starší šedesáti let.

Jde o průlomové vítězství izraelské lobby v Británii — v praxi totiž prosazuje doktrínu nepřímé viny. Izraelské zločiny jsou už dnes tak zřejmé a nezpochybnitelné, že jejich podpora se veřejnosti jeví buď jako projev zkorumpovanosti, anebo fanatismu. S izraelskou agresí v Palestině souhlasí pouhých 13 procent Britů.

Plošnými perzekucemi všech sympatizujících s Palestine Action vysílá britská vláda do světa dvě znepokojivé zprávy. Jednak ukazuje, že ve chvíli, kdy propaganda a „měkká síla“ už nestačí k udržování podmínek pro vykonávání genocidy, režimy sahají po síle „tvrdé“. Proto jakmile občanský disent chce a dokáže něco reálně ovlivnit — jako to ukazuje případ Palestine Action —, je autoritami označen za „teroristický“. Vlády tak získávají nástroj k tomu diktovat, jak a proti čemu můžeme protestovat, a pokud se vzepřeme, použijí státní násilí.

Za druhé, jako terorismus nyní mohou být označeny formy občanského odporu, které se dotýkají skutečných mocenských zájmů — bez ohledu na to, zda skutečně ohrožují bezpečnost civilního obyvatelstva.

Tento vývoj ukazuje, že hranice mezi ochranou veřejného pořádku a ochranou zájmů vládnoucích elit se může nebezpečně stírat — obzvlášť pak tam, kde se tyto zájmy shodují se zájmy státu Izrael a jeho ultrapravicové vlády. Společně tyto signály vzbuzují oprávněné obavy, zda se rolí států a jejich represivních složek v jednadvacátém století znovu stává ochrana zájmů elit před zájmy veřejnosti.

Na vzniku textu se podílel kolektiv Proti dehumanizaci.