„Není to ještě plnohodnotná válka, Izrael dosud nepovolal rezervisty, ale je to čím dál intenzivnější.“ Takto charakterizovala zpravodajka France 24 aktuální situaci v Gaze — palestinském pobřežním pásmu, kde od 18. března znovu operují izraelské ozbrojené síly a roste počet zabitých.

Obnovená forma tažení má starý známý rukopis: letecké údery se zaměřují na likvidaci konkrétních nepřátel Izraele, avšak beroucí s sebou i životy lidí okolo; těžko obhajitelné údery na obytné čtvrti, jejichž obyvatelé bývají předem vyzváni k evakuaci; rozšiřování „nárazníkové“ no-go zóny podél hranic a obsazování strategických komunikací. V Gaze jde o typický styl izraelského modu operandi, taková izraelská válka v podobném duchu jako existuje pojem ruský mír.

Pomoc proudící do Gazy byla zblokována už na začátku března, když se naplnily obavy ohledně osudu lednové dohody o příměří. Izraelský ministr obrany Kac přitom hrozí „permanentní okupací“, pokud Hamás nepropustí všech čtyřiadvacet zbývajících živých rukojmí držených od útoku ze 7. října 2023.

Relativní novinkou je středeční poměrně velká protihamásovská demonstrace samotných Palestinců, rychle však rozehnaná. Těžko zde doufat, že izraelskou politiku ovlivní. Hamás samotný jako vždy odpálil na Izrael několik raket, aby potvrdil svou image neutuchajícícho odboje.

Počet obětí izraelských úderů v posledním týdnu je odhadován v průměru na sedm set, přičemž Hamásem ovládané ministerstvo zdravotnictví udává přes tisíc — s tím, že celkově v rámci reakce na teror ze 7. října s 1200 izraelskými obětmi vzrostl počet zabitých Palestinců nad padesát tisíc. Zahraniční chirurgové přímo v Gaze uvádějí, že polovinu pacientů operovaných v posledních dnech tvořily děti.

Mezi Palestinci převládá už dlouho přesvědčení, že cílem veškerého izraelského konání je Gazu etnicky vyčistit, v čemž je aktuálně utvrzuje nejen obnovené tažení, ale i politika dnešní administrativy USA. Uvidíme, kam bude izraelská operace dotažena tentokrát a jak ji ovlivní osvobození zbytku rukojmích.

Smutnou realitou je, že většina států světa způsob izraelského válčení sice deklaratorně odsuzuje, avšak mimo kuloáry mezinárodních organizací proti němu mnoho nedělá. Česká republika je přitom ještě navíc jedním z mála přímých obhájců daných zločinností a je jen dobře, že se to vládě bez ustání připomíná.