Týdny se o tom mluvilo, od pátku je to však oficiální: izraelské ozbrojené síly (IDF) se chystají na přesný opak toho, po čem volají obhájci lidských práv, a plánují rozšířit aktuální tažení v palestinské Gaze do Gaza City — sedmisettisícové aglomerace, která je v severní části pásma poslední oblastí, již IDF nekontrolují.

Příslušný plán schválený minulý týden izraelskou bezpečnostní radou dává IDF za úkol vedle vlastního ustavení kontroly také „odzbrojení odporu“ a „demilitarizaci území“. Zástupci OSN a evropských mocností hovoří o „nebezpečné eskalaci“, neboť právě v Gaza City přežívá nyní největší část obyvatel pásma. Město s pověstnými podzemními tunely je zároveň ideálním prostředím pro boje ve stylu dům od domu, které bývají v Gaze tradičně nejničivější. Očekávají se tak další tisíce zabitých.

Německo, které představuje druhého největšího dodavatele zbraní do Izraele hned po USA, zastavilo v reakci na plán zbrojní export. Ve vlastním Izraeli se pořádají protesty.

Rozhodnutí izraelské vlády se ovšem zdá nezvratné. „Vyhrajeme tuto válku ať už se spojenci, nebo bez nich,“ uvedl v neděli na tematický dotaz novináře sám premiér Netanjahu.

IDF se v předchozí ofenzívě — která začala po ukončení příměří s Hamásem letos v březnu a skončila v souvislosti s červnovými údery Izraele na Írán — podařilo rozšířit oficiálně kontrolované území ze sedmnácti procent pásma při zimním příměří na sedmdesát, a posléze zřejmě až na osmdesát procent.

Podle Netanjahuových posledních vyjádření přitom není oficiálním cílem tažení obsadit celou Gazu, ale osvobodit zbylá rukojmí z útoku ze 7. října, jichž žije dosud v zajetí asi dvacet, odstranit Hamás a další bezpečnostní hrozby pro Izrael a nastolit novou správu opírající se o vojáky jiných arabských zemí. Není však stále jasné, z jakých zemí konkrétně, ani jak vlastně by měla ona nová správa vypadat.

Kritikové viní Izrael v dané souvislosti z genocidních úmyslů, konkrétně ze snah zdecimovat nejen Hamás, ale i velkou část palestinské populace, případně snahy docílit jejího vyhnání. Faktem je, že počet zabitých civilistů v rámci tažení je enormní (k cca padesáti tisícům z let 2023 a 2024 přibylo za poslední půlrok dalších jedenáct tisíc). Od izraelských politiků zaznívají často výroky obhajující další kolonizaci palestinské půdy i etnické čistění a izraelský parlament dává opakovaně vládě souhlas s případnou anexí palestinských oblastí.

zraelská vláda současně nepředstavila za celých jednadvacet měsíců tažení jasnou — respektive rámec obecných prohlášení přesahující — představu o budoucnosti Gazy. Pouze izraelský ministr Kac vystoupil na začátku léta s plánem koncentrovat sužovanou populaci do nově vytvořeného „humanitárního města“ v jižní části pásma. Americký prezident Donald Trump pak v zimě naznačil, že by USA mohly po válce přebudovat Gazu na „luxusní riviéru“, opět však s nejasným osudem jejího dnešního obyvatelstva.

Mezi analytiky se debatuje, jestli jde Hamás vůbec vojensky porazit, neboť organizace i dnes, po likvidaci celého vedení úspěšně rekrutuje po tisících nové bojovníky. Velkým tématem je rovněž, zda má někdo krom neochotných USA vůbec sílu postup Izraele ovlivnit, tedy alespoň do té míry, aby přestal například s využíváním hladu jako zbraně, bombardováním nemocnic či cílenými likvidacemi gazanských novinářů.