Nad památníkem genocidy ve Srebrenici zapadá slunce, ale na pohled idylické místo posledního odpočinku v sobě ukrývá děsivou historii. Jsou zde uloženy pozůstatky bosenských muslimů, brutálně zavražděných v červenci roku 1995 srbskými vojáky pod velením později odsouzeného válečného zločince Ratka Mladiče.

Stojím uprostřed pláně plné náhrobních kamenů, obklopuje mě hluboké ticho. V těchto hrobech leží těla mužů a chlapců, které srbští vojáci oddělili od žen a jednoho po druhém postříleli.

V groteskní snaze zakrýt své zločiny Srbové těla zavražděných narychlo házeli do masových hrobů, takže se stávalo, že těla zabitých byla rozptýlena na více míst. Některé zdejší hroby tak v sobě ukrývají jen část pozůstatků zemřelého.

Jedenáctého července loňského roku bylo při uctění památky genocidy ve Srebrenici pohřbeno čtrnáct dalších lidí. Identifikovat se podařilo i jedenáct dalších souborů ostatků, ale bosensko-hercegovinský Institut pro pohřešované osoby čekal na schválení od pozůstalých. Rodiny často doufají, že se podaří nalézt více ostatků, než své nejbližší pochovají.

Návštěva památníku genocidy ve Srebrenici ve mně zanechala hluboký dojem, podtrhovala totiž selhání mezinárodního společenství dodržet závazek „nikdy více“. Holokaust měl sloužit jako důrazné memento, kam až může vést nespoutaná nenávist, jenže pozdější historie takových opakovaných pochybení ukazuje celou řadu.

Každý rok se 11. července scházejí přeživší, pozůstalí a lidé z celého světa, aby uctili památku více než osmi tisíc bosenských muslimů zavražděných ve Srebrenici. Pietní připomínka masakrů není jen poctou obětem, ale také naléhavou připomínkou hrůz etnického násilí a apelem na to, abychom zůstávali ostražití před projevy nenávisti a nesnášenlivosti.

Válka v Bosně a Hercegovině bývá považována za nejhorší konflikt v Evropě od konce druhé světové války a Srebrenica za poskvrnu našeho společenství, které připustilo, aby se na evropské půdě znovu odehrála genocida. Mezinárodním soudům trvalo roky, než se jim podařilo postavit pachatele před spravedlnost, a reakci mezinárodního společenství mnozí kritizují za to, že přišla příliš pozdě.

Nikdy více?

Genocida v Bosně trvala téměř čtyři roky a mezinárodní společenství za celou dobu nehnulo prstem, aby násilí zastavilo. Závazek „nikdy více“, předsevzetí zabránit jakékoli budoucí genocidě, jako by představoval příliš vysoký nárok. Někdy si říkám, jestli je toto heslo opravdu míněno univerzálně, nebo je jeho uplatnění spíše selektivní.

Zatímco se v tichosti zastavujeme, abychom uctili památku zavražděných během genocidy ve Srebrenici, odehrává se dva tisíce kilometrů odtud jiná strašlivá tragédie — genocida v Gaze, jež má své kořeny v dekády trvající okupaci Palestiny. Tato skutečnost zůstává často ve stínu, místo toho se západní političtí představitelé soustřeďují na události sedmého října, kdy Hamás podnikl svůj útočný vpád do Izraele.

Západ často přičítá vinu Palestincům, přičemž přehlíží historický kontext jejich utrpení, které začalo v době britské imperiální nadvlády a Balfourovy deklarace. Disproporční brutalitu, s níž Izrael v Gaze postupuje, západní političtí vůdci nepovažují za genocidu, naopak k ní mlčí, a stávají se tak jejími spolupachateli.

Pod vládou premiéra Benjamina Netanjahua útočí izraelské vojenské síly na civilisty, zabíjejí i pacienty v nemocnicích a označují je za členy Hamásu, místo aby připustili, že se jedná o civilisty a lidské bytosti.

Právní zástupce Izraele u Mezinárodního soudního dvora Tal Becker obhajoval stanovisko své země proti žalobě vznesené Jihoafrickou republikou s tím, že pojem „genocida“ by se neměl zneužívat. Argumentoval, že toto označení původně vzniklo pro popsání zvěrstev holokaustu. Mluvit v případě jednání Izraele o genocidě prý znamená podkopat význam tohoto pojmu a záměr, s nímž vznikl — totiž předejít takovým hrůzám, jako byl právě holokaust.

Není příliš překvapivé, že izraelští představitelé zaujímají kontroverzní postoje k jiným genocidám než k holokaustu. Izraelský velvyslanec v Srbsku Jahel Vilan se nechal slyšet, že označení masového vraždění ve Srebrenici za genocidu „zlehčuje význam tohoto pojmu“.

Tato perspektiva odráží širší tendenci vyhrazovat označení „genocida“ pro holokaust a zpochybňovat uznání jiných masových zločinů — navzdory tomu, že masakr ve Srebrenici prohlásil v roce 2004 za genocidu Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii a Mezinárodní soudní dvůr shledal Srbsko vinným z toho, že této genocidě nezabránilo.