„Legitimizační buňka“ je název speciální jednotky izraelské armády, která má za úkol shromažďovat informační materiál z Gazy s cílem zlepšit mediální obraz Izraele ve světě. Existenci této jednotky serveru +972 Magazine a jeho hebrejské verzi Sicha Mekomit potvrdily tři různé zdroje z armádní zpravodajské služby.

Legitimizační buňka vznikla po 7. říjnu 2023 a od té doby se snaží získat informace například o tom, že Hamás využívá školy a nemocnice pro vojenské účely, nebo o neúspěšných raketových útocích ozbrojených palestinských skupin, které zasáhly civilisty uvnitř pásma Gazy. Dalším jejím úkolem je najít v Gaze reportéry, které by bylo možné vykreslit jako tajné členy Hamásu, a zmírnit tak celosvětové pobouření nad tím, že Izrael v Gaze zabíjí novináře. Posledním takovým novinářem byl redaktor Al-Džazíry Anas al-Šaríf, který zahynul při izraelském leteckém úderu 10. srpna.

Podle zdrojů, s nimiž server +972 Magazine hovořil, byla motivací práce legitimizační buňky nikoli bezpečnost Izraele, nýbrž starost o jeho mediální obraz. Jeden ze zdrojů uvedl, že členové buňky rozhořčení nad tím, že reportéři přinášející zpravodajství z Gazy „pošpiňují izraelskou pověst ve světě“, usilovně pátrají po novinářích, které by mohli spojit s Hamásem a označit je za terč útoku.

Tentýž zdroj popsal běžný způsob práce jednotky: jakmile zintenzivnila mediální kritika Izraele v souvislosti s tím či oním konkrétním tématem, legitimizační buňka dostala pokyn vyhledat zpravodajské informace, které by mohly být odtajněny a využity k vyvrácení mediálního narativu.

„Jakmile se ve světových médiích začne psát o tom, že Izrael zabíjí nezúčastněné novináře, okamžitě vznikne tlak na to najít jednoho novináře, který až tak nezúčastněný nebude — jako by to snad mělo ospravedlnit zabití dvaceti dalších,“ řekl nám jeden z našich zdrojů od zpravodajských jednotek.

Zadání ohledně toho, na jaké oblasti se mají tajné služby zaměřit, přicházelo často z politických kruhů, dodává jiný zdroj. Informace shromážděné legitimizační buňkou byly také pravidelně předávány přímo Američanům. Členům jednotky bylo řečeno, že jejich práce je klíčová pro to, aby Izrael mohl ve válce nerušeně pokračovat.

„Tým zpravodajců pravidelně shromažďoval materiály, které může využít propaganda — například sklad zbraní Hamásu nalezený ve škole. Zkrátka cokoli, co by mohlo posílit mezinárodní legitimitu Izraele pro pokračování bojů,“ vysvětluje další zdroj. „Smyslem bylo umožnit armádě operovat bez tlaků zvenčí, aby země jako Amerika nepřestaly dodávat zbraně.“

Jednotka rovněž hledala důkazy, které by se sedmým říjnem spojily policii v Gaze a legitimizovaly tak útoky cílené na pořádkové služby a destrukci struktur civilní bezpečnosti, uvedl zdroj obeznámený s fungováním legitimizační buňky.

Dva zdroje ze zpravodajských jednotek uvedly, že přinejmenším v jednom případě od počátku války legitimizační buňka záměrně dezinterpretovala získaný materiál tak, aby bylo možné vytvořit falešný obraz dotyčného novináře coby člena ozbrojeného křídla Hamásu.

„Hodně jim záleželo na tom, aby ho mohli označit za legitimní cíl, za teroristu — říct, že je v pořádku na něj zaútočit,“ vzpomíná jeden z našich zdrojů. „Tvrdili, že přes den je novinář a přes noc velitel čety Hamásu. Všichni jásali. Ale ve skutečnosti byla jejich argumentace naprosto děravá.“ „Nakonec došli k tomu, že je to opravdu novinář,“ pokračuje náš zdroj. Útok na něj nebyl proveden.

Podobný způsob manipulování s informacemi je zjevný v případě Anase al-Šarífa. Podle dokumentů zveřejněných armádou, které dosud nebyly nezávisle ověřeny, do Hamásu vstoupil v roce 2013 a zůstal jeho aktivním členem až do roku 2017, kdy byl zraněn — což znamená, že i kdyby tyto dokumenty tvrdily pravdu, vyplývá z nich, že v současné válce nehrál žádnou roli.

To samé platí i o případu novináře Ismaíla al-Ghúla, zabitého v červenci 2024 při izraelském leteckém úderu spolu s jeho kameramanem ve městě Gaza na severu pásma. O měsíc později izraelská armáda prohlásila, že byl „terorista jednotky Al-Nuchba a člen militantního křídla Hamásu“, přičemž se odvolávala na dokument z roku 2021, údajně nalezený v „počítači Hamásu“. Dotyčný dokument však uváděl, že svou vojenskou hodnost získal v roce 2007 — tedy sedm let předtím, než údajně vstoupil do řad Hamásu, a navíc v době, kdy mu bylo pouhých deset let.

„Najděte co nejvíc materiálů pro hasbaru“

Jedním z prvních větších případů legitimizační buňky byl smrtící výbuch v nemocnici Al-Ahlí ve městě Gaza. Zatímco zahraniční média s odkazem na ministerstvo zdravotnictví v Gaze uvedla, že izraelský úder si vyžádal životy pěti set Palestinců, izraelští představitelé přispěchali s prohlášením, že výbuch způsobila špatně odpálená raketa Islámského džihádu a že počet mrtvých je mnohem nižší.

Den po výbuchu Al-Ahlí zveřejnila izraelská armáda nahrávku, kterou legitimizační buňka objevila mezi zachycenými záznamy rozvědky. Ta byla prezentována jako telefonát mezi dvěma operativci Hamásu, kteří z incidentu vinili neúspěšně vystřelenou raketu Islámského džihádu.

Mnohá světová média toto tvrzení považovala za pravděpodobné a některá dokonce zveřejnila svou vlastní investigaci. Vydání této nahrávky zasadilo výraznou ránu důvěryhodnosti ministerstva zdravotnictví v Gaze — což se v izraelské armádě oslavovalo jako vítězství legitimizační buňky.

Palestinský lidskoprávní aktivista však v prosinci roku 2023 sdělil redakci +972 Magazine, že ke svému ohromení rozeznal na dotyčné nahrávce svůj vlastní hlas. Šlo prý o nevinný rozhovor s jeho palestinským kamarádem. Trvá na tom, že členem Hamásu nikdy nebyl.

Zdroj, který pro legitimizační buňku pracoval, říká, že zveřejnění utajeného materiálu, jako je zachycený telefonní hovor, je značně kontroverzní. „Jde úplně proti podstatě fungování Jednotky 8200 [elitní vojenská jednotka izraelského Zpravodajského sboru, pozn. překl.] veřejně odhalit své dovednosti kvůli něčemu tak vágnímu, jako je veřejné mínění,“ vysvětluje.

Přesto všechny tři zdroje ze zpravodajských služeb potvrzují, že armáda chápe média jako součást rozšířeného bitevního pole, a dovoluje proto odtajňovat a zveřejňovat citlivé informace tajných služeb. Také členové zpravodajských jednotek mimo legitimizační buňku dostali pokyn upozorňovat na jakékoli materiály, které by mohly Izraeli pomoct v informační válce. „Často zaznívala fráze: Je to dobré pro legitimizaci,“ vzpomíná jeden ze zdrojů. „Cílem bylo zkrátka najít co nejvíc materiálů pro hasbaru.“

Po zveřejnění tohoto článku oficiální zdroje z bezpečnostních složek redaktorům +972 a Sicha Mekomit potvrdily, že v izraelské armádě byly v posledních dvou letech zřízeny různé „rešeršní týmy“, které měly za úkol „odhalovat lži Hamásu“. Jejich cílem měla být „diskreditace“ novinářů podávajících zprávy z války na velkých stanicích „zdánlivě spolehlivým a faktograficky přesným způsobem“, kteří však údajně patří k Hamásu. Tyto rešeršní týmy však podle zdrojů nepomáhají vybrat cíle útoku.

„Nikdy jsem neváhal přinášet pravdu“

Desátého srpna zabila izraelská armáda šest novinářů v útoku, jehož cílem byl, jak armáda otevřeně přiznala, reportér Al-Džazíry Anas al-Šaríf. Už v červenci tohoto roku, vydal Výbor na ochranu novinářů varování, v němž vyslovil obavu o al-Šarífův život. Uvádí v něm, že se stal „terčem očerňující kampaně izraelské armády, což on sám pokládá za předzvěst toho, že se ho armáda chystá cíleně zabít“.

Poté co al-Šaríf zveřejnil v červnu virální video, v němž během natáčení reportáže o hladomoru v Gaze nedokáže zadržet slzy, zveřejnil arabskojazyčný mluvčí izraelské armády Avichaj Adraí tři různá videa, v němž na al-Šarífa útočí, obviňuje ho z šíření „propagandy“ a z účasti na „lživé kampani Hamásu o údajném hladomoru“.

Al-Šaríf popsal spojitost mezi izraelskou mediální válkou a vojenskou kampaní. „Adraího kampaň není jen mediální hrozba nebo snaha zničit něčí pověst, je to skutečné ohrožení života,“ řekl Výboru na ochranu novinářů. O necelý měsíc později ho izraelská armáda zabila, přičemž zveřejnila „odtajněné materiály“ zpravodajských služeb, jež mají údajně dokázat, že al-Šaríf patřil k Hamásu, a úder byl tedy legitimní.

Armáda už v říjnu 2024 tvrdila, že šest novinářů Al-Džazíry, mezi nimi i al-Šaríf, jsou členy ozbrojených složek Hamásu. Anas al-Šaríf to jednoznačně odmítal. Je už druhým člověkem na seznamu, který se stal cílem izraelského útoku — prvním byl Husám Šabát. Jelikož od loňského října se celou dobu vědělo, kde se al-Šaríf pohybuje, vede to mnohé pozorovatele k otázce, zda důvodem likvidace al-Šarífa, který pravidelně reportoval z města Gaza na severu pásma, není snaha vytvořit mediální tmu nad oblastí, kterou se armáda chystá obsadit.

Na otázku +972 Magazine ohledně zabití al-Šarífa mluvčí izraelské armády zopakoval, že armáda „podnikla útok na teroristu z teroristické organizace Hamás, který pod zástěrkou novinářské činnosti pro Al-Džazíru operoval na severu pásma Gazy“. Uvedl také, že armáda „ve shodě s mezinárodním právem necílí na nezúčastněné jednotlivce ani na novináře“.

Mluvčí dodal, že před útokem „byly podniknuty kroky ke snížení rizika zasažení civilistů, včetně užití přesných zbraní, leteckých pozorování a dodatečných informací tajných služeb“.

Teprve osmadvacetiletý Anas al-Šaríf patřil k nejrespektovanějším novinářům působícím v Gaze. Stal se jedním ze 186 reportérů a mediálních pracovníků, které podle Výboru na ochranu novinářů od října 2023 v pásmu Gazy zabila izraelská armáda — jde tak o jeden z nejvíce smrtících konfliktů pro novináře od roku 1992, kdy tato organizace začala sbírat data. Jiné organizace uvádějí ještě vyšší čísla zabitých novinářů, podle některých jich zahynulo již 270.

„Jestliže čtete tato slova, znamená to, že Izraeli se podařilo mě zabít a umlčet můj hlas,“ napsal al-Šaríf ve svém posledním vzkazu, který byl posmrtně publikován na jeho sociálních sítích. „Prožil jsem mnoho bolesti ve všech jejích podobách, zakusil jsem bezpočtukrát utrpení a ztrátu, přesto jsem nikdy neváhal přinášet pravdu takovou, jaká je, bez překrucování a lží.“

Z anglického originálu „Legitimization Cell“: Israeli unit tasked with linking Gaza journalists to Hamas, vydaného internetovým časopisem +972 Magazine, přeložila MAGDALÉNA JEHLIČKOVÁ.