Amnesty International ČR na konci července vydala zprávu o masivních českých vývozech vojenského materiálu do Izraele. Hodnota těchto vývozů se v minulém roce vyšplhala na více než 1,2 miliardy korun. Oproti roku 2022 jde o skoro dvojnásobek. Vyplývá to z výroční zprávy o obchodu s vojenským materiálem zveřejněné ministerstvem průmyslu a obchodu (MPO) též koncem minulého měsíce.

Amnesty ve zprávě upozorňuje, že vývozem zbrojního materiálu do státu páchajícího genocidu Česká republika porušuje své závazky vyplývající ze Smlouvy o obchodu se zbraněmi (ATT) a společné pozice EU, které zakazují vývoz zbraní v případech, které vykazují riziko, že by mohly být použity k porušování lidských práv či páchání nebo napomáhání při válečných zločinech. Česká republika podle Amnesty International rovněž riskuje spoluvinu na válečných zločinech, zločinech proti lidskosti a genocidě.

V dubnu 2024 ale ministerstvo zahraničí Amnesty International ČR sdělilo, že „Česko vyváží do Izraele pouze nesmrtící zbraně a že stát má jistotu, že neslouží k porušování mezinárodního práva“. Ředitel Amnesty International ČR Pavel Gruber si ale stěžuje, „že kvůli nedostatku transparentnosti není jasné, jaké konkrétní typy zbraní a materiálu byly vyvezeny, ani k jakému účelu mají sloužit“.

My ale díky databázi mezinárodního obchodu OSN Comtrade víme, že Česká republika Izraeli letální zbraně dodává. Objem je zde ovšem uváděn značně menší (709,3 milionů korun), než odhaluje dokument MPO. Je tedy otázkou, kde se stala chyba a jestli se ČR nesnaží před OSN pravý objem svých zbrojních exportů Izraeli skrývat.

Historický graf a statistiky českých zbrojních a muničních exportů do Izraele dodané OSN Comtrade, který byl naposledy aktualizován v červenci roku 2025, totiž naznačuje, že tyto exporty se od roku 2023 téměř zpětinásobily. A hlavně uvádí, co přesně bylo vyvezeno. Na seznamu jsou bomby, granáty, torpéda, miny, rakety a podobná válečná munice, součásti vojenských zbraní, revolvery, pistole/střelné zbraně a ostatní zbraně (pružinové, vzduchové nebo plynové zbraně a pistole, obušky). Ministerstvo tedy Amnesty, když tvrdí, že do Izraele vyváží pouze nesmrtící zbraně, rozhodně klame.

Další, leč opět značně omezený, důkazní materiál nalezneme ve zprávě předložené sekretariátu Arms Trade Treaty (ATT) v Ženevě. Vzhledem k tomu, že ČR je signatářem ATT, mezinárodní smlouvy o obchodování se zbraněmi, měla by sekretariát ATT informovat o veškerých svých zbrojních obchodech. Nicméně ČR ATT sdělila, že v roce 2024 do Izraele prodala pouze 158 útočných pušek.

ČR a pár dalších

Ještě v roce 2023 schválily země EU 655 licencí na vývoz zbraní do Izraele v celkové hodnotě 948 milionů eur. Největší evropské zbrojní exporty šly do Izraele z Německa, a to v hodnotě 326 milionů eur, následovalo Řecko (183 milionů eur), Francie (167 milionů eur) a Rumunsko (59 milionů eur). V roce 2023 do Izraele vyvezlo zbraně celkem 23 evropských zemí. Hlavním zbrojním dodavatelem Izraele ale samozřejmě zůstávají USA.

V roce 2024 však zbraně do Izraele z Evropy nadále vyváží jen pět zemí. A ČR je mezi nimi.

„Skupiny na ochranu lidských práv, včetně Amnesty International, varovaly, že země dodávající zbraně Izraeli riskují spoluúčast na genocidě. Amnesty vyzvala EU a Radu bezpečnosti OSN, aby na Izrael okamžitě uvalily zbrojní embargo, a uvedla, že pokračující prodej činí dodavatele morálně a právně odpovědnými.“

Poté, co izraelský premiér oznámil, že hodlá obsadit město Gaza, 8. srpna německý kancléř Friedrich Merz prohlásil, že Německo až do odvolání neschválí žádný další vývoz vojenského vybavení do Izraele, které by mohlo být použito při ofenzivě v Pásmu Gazy. Jde o velmi zásadní zvrat v dosavadním přehlížení izraelských zločinů západními státy.

Německo je nejen klíčovým hráčem v EU, ale také největším evropským vývozcem zbraní do Izraele. Vzhledem ke své historii to ale dlouho vypadalo, že Izrael nikdy kritizovat nebude, ať udělá cokoli. Stále sílící mezinárodní konsenzus nad tím, že Izrael páchá genocidu v kombinaci s Netanjahuovým odhodláním znovu Gazu okupovat, však zapříčinil, že Němci rozhodli tento bianko šek Izraeli dočasně odebrat.

Izraelský export: zbraně, výcvik i genocida

Jsou však i jiné cesty. Například kanadská zbrojovka našla cestu, jak munici do Izraele přeprodat přes USA.

Stejným způsobem v minulosti USA zbrojily různé diktátorské režimy přes Izrael. A zrovna tak Izrael vyvážel jejich zbraně, a dokonce poskytoval výcvik krvavým diktaturám v Africe, Latinské Americe nebo Íránu za dob proamerické diktatury šáha Rézy Pahlavího.

Možná se pozapomnělo, že Izrael zbrojil režim jihoafrického apartheidu, nebo že se v Guatemale podílel na genocidě původních obyvatel Mayů. V roce 1980 byla guatemalská vojenská diktatura plně vyzbrojena puškami izraelské výroby Galil za 6 milionů dolarů.

Izrael guatemalské juntě nevyvezl jen zbraně, ale také „Nakba know how“. Nakbou Palestinci označují „katastrofu“ z let 1947—1949, kdy sionistické milice a teroristické organizace páchaly masakry, zničily přes 500 palestinských vesnic a vyhnaly přes 750 tisíc původních arabských obyvatel Palestiny, aby si zde evropští kolonialisté mohli založit židovský stát, kde by byli majoritou, i když v té době představovali pouze třicet procent obyvatel.

Domorodé mayské obyvatelstvo v Guatemale utrpělo více než 625 masakrů a podle přiznání vlády také téměř úplné zničení více než 600 vesnic na guatemalské venkovské vysočině. Sto tisíc lidí uprchlo do Mexika a více než milion lidí byl vysídlen v rámci samotné Guatemaly. Celkově bylo v letech 1960—1996 v guatemalské genocidě zabito nebo zmizelo více než 200 tisíc lidí.

„V jednom z mnoha proslulých masakrů se jasně projevila izraelská spojka“, píše Mark Lewis Taylor, a pokračuje: „Vesnici Dos Erres nechalo Izraelci vycvičené komando 6. prosince 1982 zcela vypálenou poté, co postřílelo, mučilo anebo znásilnilo více než dvě stovky vesničanů.“ Vyšetřovací tým OSN o tom informoval: „Všechny nalezené balistické důkazy odpovídaly úlomkům střel z palných zbraní a kapslí z pušek Galil vyrobených v Izraeli.“

Stejné dvanáctisvazkové vyšetřování uvádí, že pušky Galil izraelské výroby byly použity na celé vysočině, zatímco vrtulníky americké výroby dopravovaly vojáky. Zpráva také explicitně uvádí, že na vysočině docházelo ke genocidě.

Když později za genocidu a válečné zločiny odsouzený diktátor, generál Ríos Montt hovořil o vojenském převratu, který ho v roce 1982 dosadil do prezidentského úřadu v Guatemale, řekl reportérovi ABC News, že převzetí moci proběhlo tak hladce, „protože mnoho našich vojáků bylo vycvičeno Izraelci“. O tom, že na místě působilo 300 izraelských poradců, kteří cvičili Ríos Monttovy vojáky, informoval i izraelský tisk.

Jeden z izraelských poradců, podplukovník Amatzia Shuali, podle vyprávění Andrewa a Leslie Cockburnových v knize Dangerous Liaison uvedl: „V Guatemale jsme v té době měli několik poradců… Je mi jedno, co Gójové dělají se zbraněmi. Hlavní je, že z toho profitují Židé“.

Guatemalská genocida Mayů je bohužel jen jedním z mnoha a mnoha krvavých případů, kdy Izrael zúročil své genocidní know how a vydělal na vyvražďování lidí.

Před lety v Městské knihovně v Praze vystoupil izraelský právník Eitay Mack, který prošel stohy odtajněných vládních dokumentů, z nichž vyplynulo, že Izrael napříč svou historií zbrojí fašistické, vojenské i antisemitské diktatury. Asi nejvíce šokujícím pro některé bude, že Izrael zbrojil i argentinskou juntu, která v 70. letech spáchala genocidu na tamním židovském obyvatelstvu.

Největší masakr židů po roce 1945? V Argentině

Je namístě zdůraznit, že nikoli 7. říjen 2023, ale právě události v Argentině byly největším masakrem židů po holokaustu. Odhaduje se, že během let 1976—1983 argentinská vojenská junta zavraždila nebo nechala zmizet přibližně 3000 židů. Židé tvořili méně než jedno procento argentinského obyvatelstva, nicméně představovali asi dvanáct procent obětí režimu. Podle mnoha svědectví Izrael s diktaturou udržoval styky a pomáhal jí zbraněmi i vojenským výcvikem. Izrael měl navíc po celou dobu v Buenos Aires ambasádu.

Eitay Mack ve svém článku s titulkem Israel’s Sordid History Of Supporting Dictatorships k případu Argentiny píše:

„Jak první Rabinova vláda, tak Beginova vláda spolupracovaly s juntou v Argentině, přestože režim v letech 1976—1983 ve velkém počtu vraždil židy. Členové vojenské vlády podporovali nacistickou ideologii a represe proti disidentům zahrnovaly používání nacistických výrazů a symbolů, a to i v mučírnách. V procesech s generály, které se konaly po přechodu Argentiny k demokracii, někteří představitelé vypověděli, že se pro své činy inspirovali nacisty. Vysocí představitelé Carterovy administrativy rozčilovali Izrael tím, že vyjadřovali své podivení nad ochotou židovského státu zavírat oči a spolupracovat s antisemitským režimem, který pronásledoval židy.“

Je nutné si uvědomit, že pomoc a ochrana židů nikdy nebyla u sionistů na prvním místě. A to ani během holocaustu, jak detailně dokumentuje Tony Greenstein ve své knize Zionism During the Holocaust: The Weaponisation of Memory in the Service of State and Nation.

Sionisté se u fašistů a nacistů spíše inspirovali, před čímž varovala už Hannah Arendtová, Albert Einstein a desítky židovských intelektuálů, když formou otevřeného dopisu v roce 1948 v The New York Times protestovali proti návštěvě Manachena Begina v USA.

Beginova Strana svobody (Haherut) totiž vznikla ze sionistické teroristické organizace Irgun Zvai Leumi, která později splynula s dnešním Likudem Benjamina Netanjahua. Signatáři dopisu charakterizovali „matku izraelské pravice“ jako stranu, která je „svým ustrojením, metodami, politickou filozofií a společenským apelem blízká nacistickým a fašistickým stranám“.

A varovali: „Dnes mluví o svobodě, demokracii a antiimperialismu, zatímco ještě nedávno otevřeně hlásali doktrínu fašistického státu. Právě ve svém konání teroristická strana prozrazuje svůj skutečný charakter; z jejích minulých činů můžeme soudit, co od ní lze očekávat v budoucnosti.“

Fašistická tradice izraelské pravice

Nejdéle vládnoucí strana Likud samozřejmě dodnes uctívá jak teroristu Begina, tak jeho ideologického předchůdce, zakladatele sionistického koloniálního fašismu, Vladimira Žabotinského. Každý, kdo chce chápat ideologii dominantní politické síly v Izraeli, by si měl přečíst Žabotinského text Železná zeď z roku 1923. Není snad náhodou, že současný teror na Západním břehu izraelská okupační armáda nazvala právě operací „Železná zeď“.

Izrael není romantickým ztělesněním židovské emancipace, což je stanovisko i mnoha anti-sionistických židovských spolků a velkých židovských institucí, jako například více než půlmilionové organizace Jewish Voice for Peace ve Spojených státech, která stojí v čele tamních protestů proti vládě. Nejsilnějšími exportními artikly Izraele jsou zbraně, okupační know-how a špehovací technologie.

Tento vývoz se stal základem izraelské ekonomiky a pomohl zemi získat přátelé jak mezi demokratickými zeměmi, tak mezi fašistickými a jinými diktaturami. Okupace palestinských území a palestinské obyvatelstvo samo pro tento průmysl slouží jako zkušební laboratoř. Militarizaci izraelské ekonomiky v souvislosti s dlouholetou okupací palestinských území opakovaně popsali jak izraelští, tak zahraniční novináři a akademici.

V dokumentárním filmu Yotama Feldmana The Lab z roku 2013 samotní izraelští zbrojaři říkají, že se jejich zbraně tak dobře prodávají, protože jsou vyzkoušené v terénu… Vyzkoušené na Palestincích. S podobnými závěry přišla před dvěma lety také kniha investigativního novináře Anthony Lowensteina, The Palestine Laboratory: How Israel Exports the Technology of Occupation Around the World (Palestinská laboratoř: Palestinská laboratoř: Jak Izrael vyváží technologie okupace do celého světa).

Izraelský ekonom Shir Hever se ve svých knihách a článcích zabývá stejnými tématy a upozorňuje na privatizaci izraelského vojenského sektoru, který se už naprosto vymknul kontrole.

Izraelský generál Mattityahu Peled, který byl vycvičen v prvních elitních sionistických polovojenských jednotkách Hagana a byl vojenským správcem nad okupovanou Gazou na konci 50. let a také generálem během války v roce 1967, vysvětlil roli Izraele na světovém trhu se zbraněmi upřímně:

„Izrael poskytl svým vojákům praktický výcvik v umění útlaku a v metodách kolektivních trestů. Není tedy divu, že se někteří z těchto důstojníků po propuštění z armády rozhodli využít své znalosti ve službách diktátorů a že tito diktátoři izraelské experty rádi přijímají.“

Palestinizace globálního řádu

Izrael a jeho okupační průmysl dnes zkrátka hrají jednu z hlavních rolí v militarizaci globálního řádu. Tato malá země se prosadila nejen jako zbrojní a výcvikový školitel diktatur a jejich válečných zločinců, ale také jako dodavatel sofistikovanějších technologií pro „pacifikaci“ disentu v demokratických společnostech. Aféry jako Pegasus, Tým Jorge a další jsou jen špičky ledovce byznysu, který mnozí označuji za „palestinizaci“ globálního řádu.

Izraelský antropolog Jeff Halper tento proces podrobně dokumentuje ve své knize War against the people: Israel, the Palestinians and global pacification (Válka proti lidem: Izrael, Palestinci a globální pacifikace). I Halper popisuje zrod těchto tendencí už během genocidy Mayů, kdy se izraelští „školitelé“ podíleli i na vytváření komunit pro „opětovné usazení“ těch, kdo masakry přežili, a zajištění jejich následného monitoringu.

Guatemalští vojenští důstojníci to dokonce už tehdy označovali za „palestinizaci“ guatemalských mayských území, kde kampaně typu „šok a hrůza“ a „spálená země“ zanechaly zdevastovaný lid stejně jako v Palestině po masivní etnické čistce v roce 1948. Guatemalský novinář Victor Perera popsal výsledek jako „pokřivenou repliku izraelského venkova“.

Izrael pomáhá českým zbrojařům dostat se zpátky do hry

Ohniska válečných zločinů jsou pro zbrojní firmy především byznys. Proto chtěl Václav Havel tento český „příspěvek“ světovému obchodu se smrtí a utrpením ukončit. Jak už to ale bývá, našli se tu jiní politici a obchodníci, kteří byli přesně opačného názoru. Izrael české zbrojařské firmy i stát pomalu znovu dostává do špinavé hry na mezinárodních trzích se zbraněmi, kde nejzajímavější zakázky přicházejí od režimů porušujících lidská práva.

Je-li na některý stát z těchto důvodů uvaleno zbrojní embargo, můžete si být jisti, že zbrojaři najdou cestu, jak se k zákazníkovi dostat. Díky úniku dokumentů z ázerbájdžánské ambasády v Bulharsku jsme se v roce 2019 dozvěděli, že jedním takovým způsobem je například získat od států diplomatické krytí pro letadla, která následně nelegální zbrojní zakázky přepraví.

Do aféry, kdy se z exportu podvozků Tatra vyklubaly plně funkční houfnice a raketomety, byly spolu s největší izraelskou zbrojařskou firmou Elibit Systems zapleteny české ministerstvo průmyslu a obchodu (pod ministrem Havlíčkem z ANO) i české a slovenské zbrojařské firmy.

Podle dokumentů, jež má k dispozici investigace.cz, ministerstva průmyslu a obchodu, zahraničí, vnitra i obrany, věděla, že do jihokavkazské země doputují nikoliv samotné podvozky, ale cestou smontovaná bojová vozidla Dana a Vampir. Byznys je prostě byznys nehledě na lidské životy.

Izrael dodává Ázerbájdžánu vyspělé vojenské vybavení a pomáhá při výcviku jeho armády. V rámci spolupráce mezi oběma státy otevřela společnost Elbit Systems v roce 2011 v Ázerbájdžánu kancelář a plánuje vybudovat závod na společnou výrobu bezpilotních letounů. V roce 2023 se objevily informace, že Elbit spolu s dalšími izraelskými výrobci vojenského materiálu sehrál rozsáhlou roli v diskrétním vyzbrojování ázerbájdžánské armády pro konflikt v Náhorním Karabachu, který vyvrcholil obviněním z arménské genocidy.

Dnes máme důkazy o tom, že izraelská armáda používá drony v Gaze mj. ke střílení dětí. Jak je vidět na scanech dětí zasažených do hlav kolmo ze vzduchu a jak v šokujícím rozhovoru popsal britsko-australský lékař Mark Perlmutter.

A hádejte, kde v Evropě Elbit Systems postaví továrnu na zabijácké drony? Ano, v České republice. Zřejmě u Pardubic. Elbit tu spolu s českou společností LPP plánuje otevřít výrobní a vývojové centrum.

Češi jsou opět nadšení, že Izraelcům poslouží. Premiér hlásí, že bude „hlasem Izraele v Evropě“ a spolumajitel LPP Radim Petráš se cítí významně, když říká: „bavíme se o tom, že budeme pro Elbit bránou do okolních zemí NATO.“

Havel by se asi divil, kam jsme to zase dotáhli. Ale kdo ví, třeba by jen přihlížel, jak Vondra s Pojarem přestříhávají stuhu na bráně do továrny na izraelské drony. Humanistické a demokratické hodnoty se ještě za jeho působení staly prázdnými klišé politických projevů. A většina české společnosti bohužel necítí, že by jí vyprázdnění těchto pojmů nějak zásadním způsobem vadilo. Nebo to tak alespoň vypadá. Až lidem dojde, na jakou cestu nás lhostejnost přivádí, bude nespíš už zase pozdě.

Protože „lhostejnost k druhým a lhostejnost k osudu celku je přesně tím, co otevírá dveře zlu“…