Nad řadou aspektů izraelského tažení v Gaze lze nekonečně debatovat, protože mnohé informace z pásma jsou kusé — často jen z jednoho zdroje. Izraelští vojáci do oblasti nepouštějí žádné novináře zvenčí a arabští novináři, kteří v Gaze zůstali a přežili, bývají nálepkováni jako předpojatí.

Otázka hladu v Gaze a její souvislost s izraelskou blokádu ovšem patří k tématům, u nichž se dohadovat netřeba. Mezi obhájci izraelského výkladu situace sice koluje stále teze, že jídla se do pásma dostává dost, jen ho rekvíruje Hamás. První část tohoto tvrzení však prokazatelně není pravdivá. Za celé období říjen 2023 — červenec 2025 máme tvrdá pohraniční data o počtu kamionů s pomocí, které dorazily k hranicím Gazy, a o těch, které byly vpuštěny. A ta hovoří jednoznačně.

Předválečné úrovně — v průměru 500 kamionů za den, což je podle humanitárních pracovníků z hlediska výživy minimální obhajitelný počet — se podařilo dosáhnout jen v několika krátkých obdobích a nikdy ne dlouhodobě. Nejvíce kamionů bylo do pásma vpuštěno v dubnu 2024, a to 5671. To je v průměru 189 kamionů denně.

Během tažení Izrael dvakrát hranici úplně uzavřel. Poprvé to bylo od 7. do 21. října 2023, tedy na dva týdny hned po úvodním teroristickém útoku Hamásu, a podruhé nyní od 2. března do 18. května 2025 — tedy na dva a půl měsíce. Mezi těmito obdobími se počet vpuštěných kamionů pohyboval v měsíčním průměru od 42 za den (říjen 2024) po zmíněných 189 (duben 2024).

Část humanitární pomoci se po převezení do Gazy zřejmě skutečně rekvíruje a část také různí ozbrojenci rozkradou — popisovala to sugestivně i insiderská reportáž o gazanských Hunger Games, kterou jsme zde přetiskli. Nikdy od října 2023 však Izraelci nedovolili, aby do pásma po delší dobu proudila alespoň polovina z onoho — na 500 kamionů odhadovaného — udržitelného přísunu.