Nad řadou aspektů izraelského tažení v Gaze lze nekonečně debatovat, protože mnohé informace z pásma jsou kusé — často jen z jednoho zdroje. Izraelští vojáci do oblasti nepouštějí žádné novináře zvenčí a arabští novináři, kteří v Gaze zůstali a přežili, bývají nálepkováni jako předpojatí.

Otázka hladu v Gaze a její souvislost s izraelskou blokádu ovšem patří k tématům, u nichž se dohadovat netřeba. Mezi obhájci izraelského výkladu situace sice koluje stále teze, že jídla se do pásma dostává dost, jen ho rekvíruje Hamás. První část tohoto tvrzení však prokazatelně není pravdivá. Za celé období říjen 2023 — červenec 2025 máme tvrdá pohraniční data o počtu kamionů s pomocí, které dorazily k hranicím Gazy, a o těch, které byly vpuštěny. A ta hovoří jednoznačně.

Předválečné úrovně — v průměru 500 kamionů za den, což je podle humanitárních pracovníků z hlediska výživy minimální obhajitelný počet — se podařilo dosáhnout jen v několika krátkých obdobích a nikdy ne dlouhodobě. Nejvíce kamionů bylo do pásma vpuštěno v dubnu 2024, a to 5671. To je v průměru 189 kamionů denně.

Během tažení Izrael dvakrát hranici úplně uzavřel. Poprvé to bylo od 7. do 21. října 2023, tedy na dva týdny hned po úvodním teroristickém útoku Hamásu, a podruhé nyní od 2. března do 18. května 2025 — tedy na dva a půl měsíce. Mezi těmito obdobími se počet vpuštěných kamionů pohyboval v měsíčním průměru od 42 za den (říjen 2024) po zmíněných 189 (duben 2024).

Část humanitární pomoci se po převezení do Gazy zřejmě skutečně rekvíruje a část také různí ozbrojeni rozkradou — popisovala to sugestivně i insiderská reportáž o gazanských Hunger Games, kterou jsme zde přetiskli. Nikdy od října 2023 však Izraelci nedovolili, aby do pásma po delší dobu proudila alespoň polovina z onoho — na 500 kamionů odhadovaného — udržitelného přísunu.

Jistě, byly zde dny, kdy bylo vpouštěno i 700 kamionů — to po uzavření příměří. Nikdy však nešlo o režim trvající týdny či měsíce.

Letos na konci července, kdy už hladovění v Gaze připustil otevřeně i Donald Trump, vpouštěl Izrael do pásma několik desítek kamionů denně. Dnes, v polovině srpna, tvrdí, že pouští 300, přičemž ohromné množství pomoci stále stojí na hranicích.

I kdyby přitom tentokrát vyšší číslo vydrželo, následky totální blokády z března, dubna a května už zůstanou. Počet lidí přímo zemřelých hlady půjde nejméně do několika stovek, přičemž polovina z nich připadne na děti. Připočíst je třeba více než 1400 usmrcených v tlačenicích a střelbou ve snaze alespoň něco urvat — a samozřejmě i oběti dlouhodobějších následků hladovění.

Média s tradičně větším pochopením pro izraelskou pozici svádějí i v poslední fázi debaty opět vše na Hamás či zdůrazňují kašírování fotek hladovějících. Faktem nicméně je, že potřebná pomoc u hranic Gazy několik měsíců stála, leč bylo rozhodnuto ji nevpustit.