Když jsme zde po Novém roce komplexně pojedávali o humanitární situaci v Gaze, citovali jsme mimo jiné prognózy OSN varující před propuknutím hladomoru. Riziková doba se tehdy odhadovala na „několik měsíců“.

Nyní, to jest přibližně dva měsíce poté, se může na první pohled zdát, že se nic nezměnilo. Stále vycházejí články o hrozícím hladomoru. Stále se objevují fotografie zoufalých dětí. Na aktuálních snímcích z uprchlických táborů v Gaze se ovšem současně velice často opakuje motiv rozdávání jídla ve vývařovnách či vysokých cen zeleniny a dalších potravin, které jsou ale stále k dostání na pouličních trzích.

Co si vzít z tohoto rozporu?

Zřejmě nejdůležitější je uvědomit si, že situace v různých částech Gazy se velmi liší — i když platí, že se zároveň všude zhoršuje. Drtivá většina z humanitární pomoci, která do pásma dorazí, skončí ve městě Rafáh a v uprchlických táborech u moře. Tam ovšem uprchla „jen“ asi polovina populace Gazy — přibližně 1,2 milionu lidí.

Nejméně 300 tisíc lidí zůstává v oblastech, které jsou stále válečnou zónou. Tam většina charit jídlo z principu nedodává, protože je to životu nebezpečný podnik. Do válečných zón jezdí systematicky v zásadě pouze velké a předem dohodnuté konvoje pod vlajkou OSN a ani ty izraelští vojáci vždycky nevpustí.

Další důležitou skutečností je, že v Gaze nikdy nebylo dost jídla pro všechny, a to ani před útokem Hamásu 7. října. Už v minulých letech musely agentury OSN přilepšovat více než 650 tisícům lidem z rodin bez dostatečných příjmů. Ti pravidelně fasovali mouku, rýži, olej a luštěniny.

Právě tyto rodiny se nyní dostaly do zcela tragické situace, a to i když se jim třeba podařilo získat útočiště na jihu. V Rafáhu zdražilo kilo rýže za posledních pět měsíců z ekvivalentu 45 korun na 350 korun. Kilo cibule stálo v únoru na stánku 200 korun.

A tak zatímco reportáže z jihu Gazy líčí matky s dětmi, jak tráví každý den hodiny obcházením někdejších škol OSN či nemocnic, aby získaly mísu vařených fazolí, ze severu chodí zprávy o jezení trávy (ve skutečnosti se asi myslí vařený sléz) a přípravě placek z namletého krmiva pro zvířata.

OSN odhaduje, že hladomor hrozí aktuálně asi 560 tisícům Gazanů. Trend celkového zhoršování situace pak ilustruje fakt, že zatímco v zimě si rodiny na jihu zvykaly jíst pouze ráno a večer, dnes jí jen jedno jídlo denně, přičemž matky mají sklon nechávat svoji porci dětěm.

Objektivně nejhůře jsou na tom novorozenci, protože matkám dochází mateřské mléko a umělá výživa není k dispozici. Masmédia tak plní desítky tematických apelů. Znalí pozorovatelé se přitom shodují, že nově organizované shozy jídla z letadel situaci nezachrání — celkově jde o relativně malé množství a dostanou se jen k minimu potřebných.

Izrael svádí vinu na distribuci v rámci Pásma a tvrdí, že dovoz humanitární pomoci nikdy nezablokoval. Do Pásma se ale dostává objektivně jen čtvrtina objemu zboží oproti období před 7. říjnem. A všechny přechody na severu Gazy zůstávají zavřené.

Všichni humanitární pracovníci dnes toužebně vyhlížejí klid zbraní, který by mohl nastat snad se začátkem ramadánu po neděli. Problém se tím nevyřeší. Možnost znovu rozvážet zásoby by ale pomohla předejít nejhoršímu.