Bezmála měsíc uplynul od okamžiku, kdy izraelská vláda ohlásila prozatím poslední fázi svého tažení v Gaze: nástup na město Rafáh, nacházející se na úplném jihu pásma. Právě v tunelech pod Rafáhem se má dle Izraele nacházet poslední bašta Hamásu. Ve městě o rozloze Plzně se ovšem zároveň tísní na 1,5 milionu Palestinců, z nichž asi 1,3 milionu do Rafáhu uprchlo před izraelským postupem z jiných částí Gazy.

Vlastní pozemní útok na Rafáh doposud nepřišel — s velkou pravděpodobností díky tlaku hned několika zainteresovaných mocností. Namísto toho dala izraelská vláda Hamásu ultimátum do 10. března, aby propustil rukojmí, nebo opravdu nastoupí na Rafáh se vší silou, uprchlíci neuprchlíci.

Hamás rukojmí — a má jich stále přes sto — určitě sám nepropustí. Ale jak se ukazuje v posledních dnech, zprostředkovávaná jednání mezi oběma stranami mohou vést k dalšímu příměří, či přesněji ke klidu zbraní s výměnou rukojmích za vězněné Palestince — podobnému, jako bylo k vidění na začátku zimy. Taková dohoda by útok na Rafáh přinejmenším oddálila.

Nový klid zbraní je aktuálně výhodný jak pro Hamás, tak pro Izrael. Z humanitárního hlediska se stala situace v Gaze neúnosnou. Celý svět obletěly v minulém týdnu záběry incidentu, při kterém izraelští vojáci rozháněli ostrou střelbou dav zoufalců sápajících se na konvoj s moukou. Zástupci WHO následně potvrdili, že v nemocnicích, které v Gaze monitorují, zemřely první děti čistě na vyhladovění.

V Izraeli současně pokračují vášnivé demonstrace odpůrců Benjamina Netanjahua a příbuzných unesených, kteří požadují změnu přístupu k záchraně rukojmích či rovnou novou vládu. I izraelský premiér tak potřebuje vykázat úspěchy.