Stany, kam se podíváš. Jak vypadá život ve stanovém velkoměstě na jihu Gazy
Mohammed ZaanounZhruba milion lidí — tedy přibližně polovina obyvatelstva Pásma Gazy, území o rozloze asi jako Bratislava — je nyní namačkaných ve stanovém městě u Rafahu, což až do války bylo menší město při hranicích s Egyptem.
Před válkou, kterou po 7. říjnu proti Gaze rozpoutal Izrael, v Rafahu žilo necelých 300 tisíc obyvatel. V uplynulých třech měsících sem ale připutovalo dalších několik set tisíc lidí z celé Gazy v důsledku izraelských rozkazů k vyklizení některých oblastí a nepřetržitého bombardování.
Tak jako nikde v Gaze ani v Rafahu není dostatek potravin, vody, léků ani přístřeší, a to ani pro jeho stálé obyvatele, natožpak pro nespočet lidí, kteří tam nyní hledají útočiště. Mnohé rodiny spí ve stanech, pokud se jim podaří k nějakému se dostat; pokud ne, spí zkrátka na ulici.
Jen nemnohým se poštěstí dostat povolení k odchodu do Egypta. Takřka všechny trápí hrozná zima a hlad.
Přebývám nyní v Rafahu se svou ženou a našimi čtyřmi dětmi. Uchýlili jsme se sem od počátku války už podruhé. Náš domov na severozápadě Gazy jsme opustili hned 7. října. Od té doby jsme se museli stěhovat už několikrát v důsledku izraelského bombardování anebo rozkazů. Už dvakrát jsem své děti tahal zpod sutin.
Dům rodičů mé ženy v centru Gaza City, kam jsme zamířili nejprve, už nestojí. Byt, který jsme si pak pronajali asi na měsíc v Rafahu, je těžce poškozený. A posléze jsme se dověděli, že i náš vlastní domov byl silně poničený. Izraelská armáda ho dokonce po určitou dobu využívala jako svou základnu.
Poté, co jsme další měsíc strávili s příbuznými v Chán Júnis, museli jsme se v důsledku postupu izraelských pozemních sil vrátit do Rafahu. Tentokrát už jsem si tu nemohl dovolit nic pronajmout, protože ceny se vyšplhaly do astronomických výšin — nájem malého bytu tu teď přijde na dva tisíce dolarů. Bydlíme tedy u příbuzných mé mámy v koridoru Philadelphi při hranicích s Egyptem.
Je pro mě čím dál těžší sehnat pro mé děti jídlo a vodu. Můj dvouletý syn Kenan se neustále domáhá mléka, které mu ale nemám kde sehnat. Děti jsou vyděšené, reagují panicky na svištění bomb a výbuchy. Je pro mě obtížné pracovat, protože děti těžce nesou, když odcházím z domu.
Množí se zprávy, že se izraelské síly chystají koridor Philadelfi znovu obsadit, což by znamenalo, že se budeme muset opět odstěhovat. Opravdu už ale vůbec nevím, kam bychom šli.
Před pár dny jsem opustil své děti a vydal jsem se na cestu do centra Rafahu, abych koupil potraviny a vodu. Cestou jsem procházel nekonečným mořem stanů. S několika lidmi vyhnanými ze svých domovů jsem se zastavil na kus řeči. Tohle jsou jejich příběhy.