Již čtyři měsíce a několik dní pracuje izraelská armáda v Gaze, oficiálně na likvidaci Hamásu. Již čtyři měsíce také umírají každý den desítky až stovky palestinských civilistů. Severem Pásma i centrálními oblastmi už izraelské síly protáhly. Zbývá tak samotný jih a tamní největší aglomerace — druhdy dvousettisícový Rafáh u hranice s Egyptem.

Proč zde hovořit o mezníku? Právě do Rafáhu — města o rozloze naší Plzně — se během podzimních týdnů stáhlo přes milion lidí ze zbytku Gazy s tím, že zde naleznou alespoň částečné bezpečí. Právě o tyto lidi teď půjde. Způsob, jakým se k nim Izrael zachová — a jak na to kdo ve světě zareaguje —, bude hrát zásadní roli v dalším vývoji v oblasti.

Obecně vzato je těžko představitelné, že by Izrael pacifikoval Rafáh přetékající uprchlíky stejným způsobem jako pacifikoval severní oblasti — tedy rozsáhlým bombardováním a následnou likvidací celých bloků domů s pomocí nástražných výbušnin.

Spojené státy již uvedly, že Izrael nepodpoří ani při vpádu do Rafáhu, ani při eventuálním nuceném přesídlování civilistů v něm. Saúdská Arábie či Maroko naznačily, že by v případě hrozících masakrů přerušily s Izraelem styky. Egypt dal dokonce na srozuměnou, že by mohl vypovědět i mírovou dohodu.

Vláda Benjamina Netanjahua se ale zdá být odhodlána konat. Tvrdí, že právě v Rafáhu se dnes soustřeďuje největší část zbytku bojové síly Hamásu a též dosud nedotčené komplexy podzemních tunelů. A že bez jejich vyčištění nebude ani vítězství, ani bezpečnost.

Sám Benjamin Netanjahu — a to je další zajímavá věc — dal v minulém týdnu rozhovory několika velkým stanicím v USA. Řekl v nich například, že každý, kdo se staví proti úderu na Rafáh, si přeje, aby Hamás přežil a Izrael kapituloval — což byl pochopitelně výpad proti Bidenově administrativě. Opět ale Američany i ujistil, že civilistům bude zajištěna možnost z Rafáhu bezpečně odejít.

Co konkrétně tedy čekat: i když řada pozorovatelů hovoří o neodvratné katastrofě, protože zvládnout evakuaci a zaopatření již dnes strádajícího milionu lidí ve válečné zóně je věc na hranici proveditelnosti, nabízejí se různé scénáře.

Izraelci mohou samořejmě překvapit. Mohou otevřít třeba přechody na severu Gazy pro humanitární pomoc a zřídit uprchlickou zónu v ruinách Gaza City, kam se chce mnoho Palestinců beztak vrátit. Mohou vést také své operace v Rafáhu jinak než dříve na severu — pomaleji, leč citlivěji.

Mohou též nicméně — a zde přicházejí na řadu špatné varianty — udělat pravý opak. Vytlačit například silou palestinské civilisty do táborů u moře, malých a nezaopatřených, či je v duchu staré konspirační teorie vyhnat přímo do pouště na Sinaj. Anebo mohou postupovat jako doposud — vystačit si s vyhlášením, že v dané oblasti se bude válčit a že mají civilisté odejít, přičemž že na hlavní silnici se nebude od dvou do tří odpoledne střílet.

Jak bylo přibližováno podrobně už ve speciálním textu, Blízký východ je dnes rozbouřený, hůře čitelný. Začne-li v Rafáhu masové krveprolévání, může některý důležitý aktér — Egypt, Írán nebo třeba Hizballáh — zareagovat neočekávaně prudce. V Sýrii, Iráku či u Rudého moře je navíc v současnosti mnoho nevyzpytatelných malých aktérů.

Na druhou stranu — stále může jít z Netanjahuovy strany do určité míry jen o hru. V minulém týdnu izraelský premiér odmítl návrh dohody na dalším klidu zbraní s Hamásem, doprovázený další výměnou rukojmí za palestinské vězně, a to okázale jednoznačně. Nyní v úterý ovšem odmítl s daleko menší publicitou další dva návrhy. To znamená, že se stále jedná.

Stát se může z realistických možností v zásadě všechno. Jisté je, že to, co se stane v příštích dnech kolem předpokládaného úderu na Rafáh, bude mít na každý pád velký význam pro celý konflikt, související jevy i jejich důsledky.