Konečně!

Možné podepsat i jako petici: https://www.petice.com/vyzva_ke_zmn_postoje_eske_vlady_ke_krizi_na_blizkem_vychod?fbclid=IwAR1wpyXKnkSleMydG9CCVJsdA_OYL_xBEAxnqfXpP6PUXwel1dZmb4juyTY

Petice nijak nezpochybňuje právo Izraele se bránit a zlikvidovat teroristický Hamás. Dá se ale tímto bojem ospravedlnit srovnání celých hustě zalidněných čtvrtí se zemí a to, že počet zabitých Palestinců, včetně žen a dětí, už přesahuje počet zabitých Ukrajinců od počátku ruské agrese? Postup Izraele budí silné podezření, že pod pláštíkem boje s Hamásem je cílem "konečné řešení palestinské otázky".

"Podepisuji, protože považuji postoj naší vlády k této věci za ostudný."

„... opouští dlouhodobou českou podporu spravedlivého řešení izraelsko-palestinského konfliktu.“

--------------------------------

Rád bych se signatářů tohoto otevřeného dopisu zcela upřímně a bez veškeré ironie zeptal, co to vlastně je to „spravedlivé řešení izraelsko-palestinského konfliktu“, jak signatáři rozumí tomu, že česká vláda „dlouhodobou českou podporu“ tohoto řešení [které tedy již asi muselo existovat, když mu byla poskytována dlouhodobá česká podpora] opouští a jaká tedy je ta jejich zcela konkrétní představa o „spravedlivém vyrovnání mezi Izraelci a Palestinci a zajištění bezpečného soužití obou národů“, k jejíž realizaci údajně směřují ty „kroky mezinárodního společenství“, které by „v souladu s hodnotami, k nimž se hlásí, měla česká vláda podpořit“ (aby tím ono „bezpečné soužití obou národů zajistila“).

Příčinou tohoto konfliktu je přece již od května roku 1948 trvalá neochota akceptovat existenci státu Izrael, který vznikl na základě rezoluce OSN z roku 1947. Konflikt v Gaze by teoreticky mohl být okamžitě ukončen tím, že by k té akceptaci (nejen samozřejmě k té slovní akceptaci, která by pravděpodobně v řádu týdnů byla opět porušena vypálením raket na Izrael), že by k té akceptaci existence státu Izrael prostě došlo. Jenže my se s jistotou můžeme spolehnout na to, že k tomu nedojde.

Jaké tedy bylo to „již dávno existující spravedlivé řešení izraelsko-palestinského konfliktu, které mělo dlouhodobou českou podporu a které česká vláda opouští“?

Pokud to dnes v Gaze vypadá jako ve vybombardovaném Aleppu nebo Mariupolu, pak si tu snahu maximálně omezit dopady na civilní obyvatelstvo představuji jinak.

Ne, ono nejde o knížecí rady. Jde o to, že takhle civilizovaný stát jednat nesmí. Lhostejno, zda bojuje proti jinému státu nebo proti teroristům.

Ale samozřejmě může. A mohl. On ten malér opravdu nezačal 7. října 2023.

Izrael sice, aspoň podle mne, mohl a může konat odlišně, ale nebylo by to dobré. Řečeným nemyslím, že se snad mohl vyhnout chybám, přehmatům a nevybíravým metodám. Vyjadřuji jím pochopení pro úsilí řešit situaci ve vlastní režii (i v mezinárodní konstelaci, již Hamás shledal příznivou za pro svůj útok) s cílem dosáhnout toho, čemu se říká trvalé řešení. Izrael se tedy neuchýlil k postupu, s nímž by, myslím, neváhala leckterá země na jeho místě, tj. k anexi území Gazy. Nepohrozil ani, že tak učiní, nebudou-li bezpodmínečně propuštěna všechna rukojmí. Stalo se tak, doufám, v naději na možnost normalizace blízkovýchodních poměrů skrze nastoupení "egyptské cesty" dalšími státy regionu a na následnou změnu konstruktivním směrem i v přístupu Palestinců. Usilovat o to (snad) nyní lze, nikoli však bez splnění určitých podmínek.

Ty ženy si trauma ponesou celý život a pravděpodobně ho předají dalším generacím v rodině. Odpovídají za to muži, kteří je traumatizovali, a všichni lidé, v Levantě a mimo ni, kteří nehledali celá desetiletí alternativní řešení než konflikt. Válka vždy a všude poskytuje příležitost se projevovat nejhorším stránkám lidského chování. Proto jsem proti válkám a věřím, že jediné řešení je jen domluva a prosazení míru.

Není potřeba chodit do roku čtyřicátých let, proto také píšu o "Didiho vražedné politice". Konkrétně mi mi jde hlavně o fenomenu osadnictví, resp. o to, jak ho poslední izraelské vlády posunuly do šedé zóny excesu, od kterých se sice formálně vláda distancuje, ale nezasahuje proti nim a fenomen preventivního věznění. A v neposlední řadě o počty mrtvých neozbrojených palestinských nezletilých v několika letech před říjnem 2023.

Nic z toho nijak neomlouvá teroristický útok v říjnu. ale podstatně to vytvářelo živné prostředí pro bujení teroristických metastáz.

Víte, na jedné věci se shodnout nemůžeme. Odmítám binární přístup -- v mém světě to, že považuji Hammás za odpornou svoloč ještě neznamená, že musím mít pochopení pro Netanjahua, radikální osadníky a další sedlinu, která táhne Izrael mimo civilizované státy.

A odmítám -- tady asi jsem nedůsledný, protože binárně černobílý -- že by nějaké objektivní postavení Izraele mezi nepřátelskými státy atd. (resp. že by jakýkoliv pocit bytostného ohrožení vlastní existence jakéhokoliv státu mohl toto porušování opravňovat) opravňovalo masivní porušování lidských práv z jeho strany (resp. že by jakýkoliv pocit bytostného ohrožení vlastní existence jakéhokoliv státu mohl toto porušování opravňovat). A abych byl důsledný, v případě Izraele to navíc nepovažuji jen za vražednou, ale také sebevražednou politiku.

Po přečtení včerejšího diskusního příspěvku pana Kolaříka (18:30), se mi vybavila vzpomínka na něco přes rok starou událost. Koukal jsem tehdy v televizi na fotbalové MS v Kataru. Několik dní předtím museli Němci upustit od záměru objevit se při nástupu na hřišti s duhovým symbolem. A najednou vidím na ploše Maročany s cizí vlajkou. Zbystřím a říkám si, jestli je to vlajka Západní Sahary, tak jsou to u mě pašáci. Byla to ovšem vlajka palestinská...

Nevím samozřejmě, kdo všechno za celebrity byl tehdy na stadiónu, ale představuji si teď, že tam třeba seděl i nějaký ten miliardář z Hamásu. Možná se po zápase jal ladit akci, pro niž si myslel, že dozrál čas.

Podobné vlajky, podobný i problém, akorát v realitě rozdíl mezi Hamásem a Polisario. To má sice také jakousi podporu ze zahraničí, z Alžírska, ale zcela nedostatečnou. Mimochodem, Maroko rovněž vybudovalo nějakou zeď, jako Izrael. Ale pořádně předsunutou. Zabezpečující plně pacifikovanou většinu anektovaného území Západní Sahary. Záborem narostlo Maroko o tři čtvrtiny.

Kdyby bojovníci Polisario zaútočili (měli sílu a odhodlání zaútočit) na jih okupační mocnosti a pobili by tam tisíce Maročanů, většinou civilistů, a další unesli, co by se asi stalo potom? Jak by asi Maroko naložilo s (jistě slabými) hlasy, jež by je snad vyzývaly k zastavení "sázky" na vojenskou sílu? Nic z toho není aktuální. Docela populární a oblíbená arabská země má své zájmy a využité šance dávno na místě zabezpečené. Jen Putin Putin tohle vyjádřil hodně "na férovku": "Naše územní zisky bude Západ muset respektovat".

Izrael je v lecčem v popředí, ale fotbal zanedbává. Mohl by se přiučit od Kataru (kupujícího keňské atlety). Možná i od Maroka. (Nejen ve fotbale). Kdyby se, přes evropskou kvalifikační skupinu ovšem, dostal na MS, stejně by jej provázel především ...saudsko-arabsky svobodný pískot.

Dialog s podmínkami neberu. Samozřejmě, že to, jak Izrael dnes jedná v Gaze souvisí s jeho předchozí politikou vůči Palestincům.

„Souhlasím samozřejmě s vámi, že domluva a prosazení míru je nejlepší řešení.

Pokud je ovšem možné, pokud je s kým se domlouvat.“

Čtu to jako potvrzení, že za dnešní utrpení odpovídají všichni lidé, v Levantě a mimo ni, kteří nehledali alternativní řešení než konflikt. Tedy neodpovídají za to děti, které přišly o nohu, o ruku, o matku, neodpovídají za to ženy, které muži ponížili, zneužili a traumatizovali.

„Když to možné není, no tak bohužel zbývá to, k čemu momentálně přikročil Izrael.“

Není z čeho usoudit, že možné není. Kdo nehledá, nenajde. „Momentálně“ je následek toho, že mnozí lidé nehledali „celá desetiletí“ alternativní řešení než konflikt. Momentální řešení není řešením.

„Na této demonstraci by se mimo jiné objevil nechvalně známý transparent [...] Nechali byste se vyfotit jako účastníci demonstrace vedle tohoto transparentu?“

Vláda není parlamentem, hlas pro stranu není členstvím ve straně, demonstrace není peticí. Podpis pod peticí je podpisem pod všemi slovy petice. Účast na demonstraci je podporou pro cíle vyhlášené před demonstrací. V milionové demonstraci není soulad všech účastníků se všemi transparenty.

Když na demonstraci je deset lidí je situace odlišná od demonstrace, kde je lidí tisíc. Hesla v demonstraci plné výzev k míru a s řečníky vyzývajícími k hledání mírového řešení mají jiný politický výklad než stejná hesla ve skupině násilníků, kteří ničí auta a rabují obchody.

Mimochodem se ale jedná zde o petici a nikdo žádnou demonstraci nenavrhuje ani nechystá. Až bude nějaká navržena, ať každý uvažuje podle vyhlášených cílů a podle konkrétní politické situace o své účasti.

Ano, existují i jiné státy, které konají obdobně jako Izrael v Gaze. Říkávalo se jim podle problematického překladu z angličtiny "darebácké státy". A víte, tady mám opravdu jaksi předsudečný vztah ke Státu Izrael, nebyl bych rád, kdyby se definitivně propadl do této kategorie.

A možná bych na té palestinské vlajce u marockého týmu všímal něčeho jiného. Totiž toho, že tu vždy byla silná skupina západních států ochotná nakonec podporovat Izrael. Dílem pro vzpomínky na nacismus (a v Německu ovšem na příslušnou vinu), dílem ze strategických důvodů.

Jenomže se ta podpora pro ty státy stává vnitropoliticky stále problematičtější -- vzhledem k silnému přírůstku obyvatel, kteří vzhledem ke svým skutečným nebo zpětně vynalezeným kořenům v Africe a na Blízkém východě jaksi považují i Palestince za stejné lidi jako Izraelce, se stejným nárokem na stát, který by pro ně byl svobodným domovem.

A jen tahle skupina států zatím ještě stojí mezi Izraelí a reakcí řady států na její konání -- včetně dvou regionálních velmocí: Turecka a Íránu.

Masivní trestné výpravy se zničením všech zařízení umožňujících základní přežívání a bez ohledu na civilní oběti, je ovšem velmi obvyklé řešení. Jen nemá dlouhodobou perspektivu. Paradoxně by současná trestná výprava v Gaze mohla dokázat vyhladit a vyhnat všechny tamější Palestince, ale nikoliv Hammás -- ten oproti běžnému palestinskému dítěti, které si nechá ustřelit nohu nebo ruku, disponuje kontakty, trasami a diplomatickým krytím. A odhodlaným rekruty z řady těch, kteří náhodou přežili a byli rodiči nebo bratry toho dítěte.

Pan Profant míní, že Izrael může zlikvidovat všechny Palestince, ale nikoli Hammás, který přežije ve svých norách. To znamená, že Hammás nejsou Palestinci? Jaký je vlastně rozdíl mezi členem Hammásu a neozbrojeným obyvatelem Gazy?

Podle mne pouze v držení zbraní a v organizovaném podchycení dané osoby. V ideovém vybavení rozdíl detekujeme těžko. Názory na zničení státu Izrael a jeho židovských obyvatel lidi v Gaze imho nerozdělují. Není to následek nynějšího izraelského zásahu proti Hammásu, který přinesl zranění a smrt palestinských dětí. Izraelci Gazu opustili už před dlouhou dobou a do tamního dění nijak nezasahovali, přestože na jejich zemi dopadaly střely odpalované z palestinského území. Ta protižidovská nenávist tu byla dávno před izaelskou odvetou za říjnový masakr. Projevila se i v reakcích obyvatel Gazy na brutální vraždění židovských osadníků. Jestliže to postihlo Židy, kteří Palestincům nikdy neudělali nic špatného, naopak jim blízkost hranice Gazy umožnovala tamním lidem pomáhat a přesto se jich v Gaze nikdo nezastal, ani se tam nikdo neotřásl hrůzou nad brutalitou útoku, vypovídá to o mentalitě Palestinců, srostlých s Hammásem víc než co jiného.

Paní Zemanová, zase jednou zcela odstřihujete momentální stav od jeho veškerých kořenů. Píšete, že Izraelci do dění v Gaze nikterak nezasahovali. Jenže - pásmo Gaza je samo o sobě naprosto neživotaschopným útvarem, je to fakticky jeden velký utečenecký tábor, bez jakýchkoli reálných životních perspektiv. A tamější Palestinci tento stav - samozřejmě - pociťují jako důsledek vzniku státu Izrael, který (ze své optiky pochopitelně) považují za uměle vytvořený útvar z rozhodnutí velmocí. ("O nás bez nás", o tom snad sami něco víme.)

Palestinské obyvatelstvo v Gaze a Hamás: je zapotřebí připomenout, že radikální Hamás neměl u obyvatel Gazy nijak většinovou podporu, ve volbách by to svého času vyhrál umírněnější Al Fatáh, právě proto hamásovci provedli vojenský puč, a zmocnili se vlády v pásmu Gazy. Jenže - v dané situaci tamější obyvatelstvo nakonec nemělo jinou možnost nežli je jako svou vládu akceptovat. Což šlo o to snadněji, že religiózní Hamás se ukázal být přece jenom o dost méně zkorumpovaný nežli Al Fatáh.

Všeho všudy: ukazuje se znovu a znovu, jak krajně je situace v daném regionu složitá a propletená; a jak velice krátkozraké jsou všechny snahy tento gordický uzel "jednou provždy" rozetnout nějakým radikálním řešením, na základě černobílého vidění světa.

„Odpovídají za to všichni lidé, v Levantě a mimo ni, kteří nehledali celá desetiletí alternativní řešení než konflikt.“

Jestli vám dobře rozumím, pane Cadorini, jde přece o to, aby to alternativní řešení mohlo reálně nastat, nikoliv o to, kdo za ten konflikt odpovídá.

„Válka vždy a všude poskytuje příležitost se projevovat nejhorším stránkám lidského chování. Proto jsem proti válkám a věřím, že jediné řešení je jen domluva a prosazení míru.“

Jeden ze signatářů tohoto otevřeného dopisu zde 23. února 2022 také věřil, že jediné řešení je jen domluva a prosazení míru. A dokonce i na konci září v roce 1938 v Mnichově věřili že jediné řešení je jen domluva a prosazení míru. (Nebo snad tenkrát v Mnichově lidé nehledali nějaké jiné alternativní řešení než konflikt?) Mohlo se tehdy té válce předejít tím, že bychom řekli, kdo za to odpovídá? Kdo chce, ať tomu věří!