Velmi dobrý a potřebný článek. Budu rád, když se dostanu k tomu, abych na něj reagoval.
V tomto momentě si neodpustím toliko jedno zpřesnění. Rozloha Polska činí 312 tis. kilometrů čtverečných (téměř přesně 4x více než ČR). Uvedených 360 tis. km2, to se podobá ploše země před tím, než si SSSR (napodruhé) ze země svého souseda ukousl...
Není divu, že se Polsko dalo na zbrojení, když jeho schopnost zastavit Rusy stoupla z několika dní na dva týdny, zatímco zhruba stejně lidnatá Ukrajina s podstatně delší (a méně příhodnou) hranicí s Ruskem zadržuje agresora už více než tři roky...
Výsledky experimentu zasluhují pozornost, protože zpochybňují častá klišé, opakovaná na adresu chudých minimálně již třetí století. Názor pana Poláčka je ovšem zcela opodstatněný. Mimochodem, je-li pravda, že (cituji) "pracovní účast však poklesla v průměru o 4,4 procenta, tedy asi o 3,7 hodiny týdně", pak je někde něco špatně...
Chtěl bych upozornit na probíhající jiný "experiment", jehož váha je asi značně větší než výše probíraného. Lidé v příslušném věku (nyní u nás přes 64 let) odcházejí do důchodu a mohou při něm dále pracovat. Výše věkem podmíněného příspěvku na rozdíl od amerického experimentu poněkud odráží předchozí příjem, je však (v našich podmínkách) velmi blízká popsané realitě "pilotního" amerického projektu.
Neznám čísla, ale vím, že (často velmi dlouho) "přesluhují" nejen pracovníci spíše lukrativních a fyzicky méně náročných profesí, nýbrž i pracující, kteří si svůj placený odpočinek už jednoznačně zaslouží. Vídáme je všichni, usilující vyrovnat se mladším či cizincům (jež pak ovšem nemusí "mít zrovna v lásce") třeba za pokladnami supermarketů, nebo "trdlující" denně řadu hodin v oddělení lahůdek. Jiní zase čekají v nějakém OC na zákazníka jako na smilování, že koupí něco téměř neprodejného, touto dobou třeba zimní čepici.
Člověk by řekl, že když se vyplácejí důchody, v leckterém případě (zvláště těch, kteří skončili v zaměstnání "předčasně", např. proto, aby se starali o rodiče) vysloveně nízké, není to proto, aby jiní měli před sebou volbu poprvé mít nadprůměrný příjem a nebýt tedy kmány tváří v tvář realizujícímu se inflačnímu pokušení obchodníků.
Mnozí čerství i méně čerství důchodci tedy pokračují v práci, nehledě na svůj věk a nabídnutou možnost užívat si trochu více jiného života, méně poplatného "režimu" (někdy jak řemen), vnoučat a dalších blízkých, o kulturním vyžití nemluvě. Nejedná se o svého druhu korumpování? A lehkovážného užívání velkých objemů finančních prostředků, určených na sociální účely? (Leckdy pak skončí u těch "mladých").
Lidé většinou nejsou finančně tak nezodpovědní, jak by se mohlo zdát z nejedné zprávy v médiích. Problém je, že důchod vázaný jen na věk, podobně jako nepodmíněný základní příjem vede k (výše i zde popsanému) snažení zvýšit si (o podstatnou část z možného) příjem, z důvodů popisovaných panem Poláčkem, i drahoty něčeho a reklamy na jiné, a ovšem pro celoživotní cíl mít více a více peněz).
Uspokojivějším výsledkem experimentů (jako byl probíraný v USA či mnou zmíněný u nás) by podle mne tedy asi nakonec byly naopak odchody z pracovního procesu i návyků a uvolnění míst pro potřebnější.
Chystal jsem se už napsat sem své mínění o věci, ale ještě jsem si pustil televizi a zrovna (na ČT24) shlédl rozhovor s ("vyměněnou") novinářkou A. Kurmaševovou ze Svobodné Evropy, mj. o čtyřech aktuálně zadržovaných jejích kolezích i o likvidaci V. Rosčynové v Rusku. Přestože je mi to v tuto chvíli poněkud zatěžko, přece však chci napsat, že ač je můj názor na roli RFE kdysi mírnější než pana Poláčka, přece jeho postoj plně chápu a domnívám se dokonce, že se zkušeností podobnou jeho bych dost pravděpodobně napsal skoro totéž, co on.
Zároveň však mám do jisté míry za přirozené, že USA nefinancovaly vysílání rozhlasových stanic pro nedemokratické zahraničí proto, aby sdělily, že "všude je chleba o dvou kůrkách" a nespravedlnost že lze pocítit všude. Něco jde asi také za samotnými redaktory, kteří neměli zřejmě potřebu vpašovávat do vysílání náznaky či narážky ani v míře, jež byla známá z (některých) "našich luhů a hájů". Přestože RFE či VoA referovaly o efektních případech útěků z ČSSR, nelze říci, že minimalizací kritiky západních zemí sváděly naše lidi k neuvážené emigraci. Vezměme navíc v potaz, že ani v jejich prostředí nepanovalo očekávání blízké zásadní změny, z něhož by snad měla vyplynout snaha varovat také trochu před unáhleností a napodobováním. (Když se nám posléze takových varování skutečně z jiných kruhů dostalo, pravidelně se jich stejně nedokázalo dbát).
I po 40 až 50 letech si pamatuji mnohé relace, jež jsem kdysi slyšel. Neznamená to ovšem, že bych k nim dnes nebyl pravděpodobně kritičtější. (Ne vždy je ovšem takový zralý skepticismus přednost, či ctnost.) Myslím si, že možná větším prohřeškem než dávné přecházení (z jejich pohledu) domácí kritiky, bylo opuštění přísnosti Ameriky a Západu vůči novým prohřeškům (leckdy jim vyhovujícím) už za našeho demokratického aranžmá. Vybavuji si, např. staré rozhlasové odsuzování záměru propojení a přestavby domů na Jánském vršku (na pražské Malé Straně) na hotelový komplex. Dnes jsou lidé proti podobné praxi stejně bezmocní, jen je častější. Kdyby "komunisté" postavili jedinou sedmihektarovou skladovou halu, bylo by o tom na "Svobodce", běda ale když později nechtěli v Brně přesně takhle přivítat Pro Logis. Příkladů dvojího metru ve starých a nových poměrech by se dalo uvést mnoho, od přehmatů policistů po (ne)způsoby zbohatlíků.
Nyní však už, nebo ještě, k vlastnímu meritu věci.
Zrušení financování RFE je ideologicky zdůvodněným ústupem Trumpovy Ameriky od ambice pokračovat v šíření přes protiakce dosud velmi působivého "měkkého" vlivu USA na svět. Svým způsobem je to neuvěřitelné a dokladem prezidentovy nezpůsobilosti (která se jinak v demokracii u leckoho zkoumá a certifikuje), jeho pomstychtivosti, sázky na zamindrákovanost a demagogii.
Nyní jsem si však uvědomil, že možná bude nakonec dobře, když RFE skončí. Přes některé své slabé stránky v minulosti, přes konkrétní případy problematické i špatné politické či válečné praxe USA, teprve nyní doopravdy hrozí osud, který "Svobodce" popřeje asi jen její velký nepřítel. Jde o neblahou roli (již znají především obyvatelé diktatur), spočívající v nutnosti obhajovat neobhajitelné. Neodůvodněné veletoče proradnosti a zloby, pro něž je vhodný výraz salto mortale.
Potřebujeme návrat nákladní dopravy na železnici, ne nové dálnice
Miroslav Hudec
Velmi dobrý a potřebný článek. Budu rád, když se dostanu k tomu, abych na něj reagoval.
V tomto momentě si neodpustím toliko jedno zpřesnění. Rozloha Polska činí 312 tis. kilometrů čtverečných (téměř přesně 4x více než ČR). Uvedených 360 tis. km2, to se podobá ploše země před tím, než si SSSR (napodruhé) ze země svého souseda ukousl...
Rakety, tanky, stíhačky. Polské zbrojení dále zintenzivňuje
Petr Jedlička
Není divu, že se Polsko dalo na zbrojení, když jeho schopnost zastavit Rusy stoupla z několika dní na dva týdny, zatímco zhruba stejně lidnatá Ukrajina s podstatně delší (a méně příhodnou) hranicí s Ruskem zadržuje agresora už více než tři roky...
Nepodmíněný příjem nevede k zahálce, ukázal americký experiment
Šimon Pešta
Výsledky experimentu zasluhují pozornost, protože zpochybňují častá klišé, opakovaná na adresu chudých minimálně již třetí století. Názor pana Poláčka je ovšem zcela opodstatněný. Mimochodem, je-li pravda, že (cituji) "pracovní účast však poklesla v průměru o 4,4 procenta, tedy asi o 3,7 hodiny týdně", pak je někde něco špatně...
Chtěl bych upozornit na probíhající jiný "experiment", jehož váha je asi značně větší než výše probíraného. Lidé v příslušném věku (nyní u nás přes 64 let) odcházejí do důchodu a mohou při něm dále pracovat. Výše věkem podmíněného příspěvku na rozdíl od amerického experimentu poněkud odráží předchozí příjem, je však (v našich podmínkách) velmi blízká popsané realitě "pilotního" amerického projektu.
Neznám čísla, ale vím, že (často velmi dlouho) "přesluhují" nejen pracovníci spíše lukrativních a fyzicky méně náročných profesí, nýbrž i pracující, kteří si svůj placený odpočinek už jednoznačně zaslouží. Vídáme je všichni, usilující vyrovnat se mladším či cizincům (jež pak ovšem nemusí "mít zrovna v lásce") třeba za pokladnami supermarketů, nebo "trdlující" denně řadu hodin v oddělení lahůdek. Jiní zase čekají v nějakém OC na zákazníka jako na smilování, že koupí něco téměř neprodejného, touto dobou třeba zimní čepici.
Člověk by řekl, že když se vyplácejí důchody, v leckterém případě (zvláště těch, kteří skončili v zaměstnání "předčasně", např. proto, aby se starali o rodiče) vysloveně nízké, není to proto, aby jiní měli před sebou volbu poprvé mít nadprůměrný příjem a nebýt tedy kmány tváří v tvář realizujícímu se inflačnímu pokušení obchodníků.
Mnozí čerství i méně čerství důchodci tedy pokračují v práci, nehledě na svůj věk a nabídnutou možnost užívat si trochu více jiného života, méně poplatného "režimu" (někdy jak řemen), vnoučat a dalších blízkých, o kulturním vyžití nemluvě. Nejedná se o svého druhu korumpování? A lehkovážného užívání velkých objemů finančních prostředků, určených na sociální účely? (Leckdy pak skončí u těch "mladých").
Lidé většinou nejsou finančně tak nezodpovědní, jak by se mohlo zdát z nejedné zprávy v médiích. Problém je, že důchod vázaný jen na věk, podobně jako nepodmíněný základní příjem vede k (výše i zde popsanému) snažení zvýšit si (o podstatnou část z možného) příjem, z důvodů popisovaných panem Poláčkem, i drahoty něčeho a reklamy na jiné, a ovšem pro celoživotní cíl mít více a více peněz).
Uspokojivějším výsledkem experimentů (jako byl probíraný v USA či mnou zmíněný u nás) by podle mne tedy asi nakonec byly naopak odchody z pracovního procesu i návyků a uvolnění míst pro potřebnější.
Do Gazy se vrátila izraelská válka
Petr Jedlička
Naději je třeba spojovat s demonstracemi, ke kterým v Gaze konečně dochází...
Ukončením financování Rádia Svobodná Evropa Trump dále destruuje demokracii
Jiří Pehe
Chystal jsem se už napsat sem své mínění o věci, ale ještě jsem si pustil televizi a zrovna (na ČT24) shlédl rozhovor s ("vyměněnou") novinářkou A. Kurmaševovou ze Svobodné Evropy, mj. o čtyřech aktuálně zadržovaných jejích kolezích i o likvidaci V. Rosčynové v Rusku. Přestože je mi to v tuto chvíli poněkud zatěžko, přece však chci napsat, že ač je můj názor na roli RFE kdysi mírnější než pana Poláčka, přece jeho postoj plně chápu a domnívám se dokonce, že se zkušeností podobnou jeho bych dost pravděpodobně napsal skoro totéž, co on.
Zároveň však mám do jisté míry za přirozené, že USA nefinancovaly vysílání rozhlasových stanic pro nedemokratické zahraničí proto, aby sdělily, že "všude je chleba o dvou kůrkách" a nespravedlnost že lze pocítit všude. Něco jde asi také za samotnými redaktory, kteří neměli zřejmě potřebu vpašovávat do vysílání náznaky či narážky ani v míře, jež byla známá z (některých) "našich luhů a hájů". Přestože RFE či VoA referovaly o efektních případech útěků z ČSSR, nelze říci, že minimalizací kritiky západních zemí sváděly naše lidi k neuvážené emigraci. Vezměme navíc v potaz, že ani v jejich prostředí nepanovalo očekávání blízké zásadní změny, z něhož by snad měla vyplynout snaha varovat také trochu před unáhleností a napodobováním. (Když se nám posléze takových varování skutečně z jiných kruhů dostalo, pravidelně se jich stejně nedokázalo dbát).
I po 40 až 50 letech si pamatuji mnohé relace, jež jsem kdysi slyšel. Neznamená to ovšem, že bych k nim dnes nebyl pravděpodobně kritičtější. (Ne vždy je ovšem takový zralý skepticismus přednost, či ctnost.) Myslím si, že možná větším prohřeškem než dávné přecházení (z jejich pohledu) domácí kritiky, bylo opuštění přísnosti Ameriky a Západu vůči novým prohřeškům (leckdy jim vyhovujícím) už za našeho demokratického aranžmá. Vybavuji si, např. staré rozhlasové odsuzování záměru propojení a přestavby domů na Jánském vršku (na pražské Malé Straně) na hotelový komplex. Dnes jsou lidé proti podobné praxi stejně bezmocní, jen je častější. Kdyby "komunisté" postavili jedinou sedmihektarovou skladovou halu, bylo by o tom na "Svobodce", běda ale když později nechtěli v Brně přesně takhle přivítat Pro Logis. Příkladů dvojího metru ve starých a nových poměrech by se dalo uvést mnoho, od přehmatů policistů po (ne)způsoby zbohatlíků.
Nyní však už, nebo ještě, k vlastnímu meritu věci.
Zrušení financování RFE je ideologicky zdůvodněným ústupem Trumpovy Ameriky od ambice pokračovat v šíření přes protiakce dosud velmi působivého "měkkého" vlivu USA na svět. Svým způsobem je to neuvěřitelné a dokladem prezidentovy nezpůsobilosti (která se jinak v demokracii u leckoho zkoumá a certifikuje), jeho pomstychtivosti, sázky na zamindrákovanost a demagogii.
Nyní jsem si však uvědomil, že možná bude nakonec dobře, když RFE skončí. Přes některé své slabé stránky v minulosti, přes konkrétní případy problematické i špatné politické či válečné praxe USA, teprve nyní doopravdy hrozí osud, který "Svobodce" popřeje asi jen její velký nepřítel. Jde o neblahou roli (již znají především obyvatelé diktatur), spočívající v nutnosti obhajovat neobhajitelné. Neodůvodněné veletoče proradnosti a zloby, pro něž je vhodný výraz salto mortale.