K mnou opakovaně konstatovanému předpokladu, že útok Palestinců z Gazy na Izrael se odehrál jako reakce (vyhodnocení) již otevřené ruské agrese proti Ukrajině v únoru 2022:
"Vyšetřování zjistilo, že Hamás se pro útok rozhodl v dubnu 2022, přičemž v září téhož roku byl na útok připraven již z 85 procent. V květnu 2023 bylo rozhodnuto, že útok bude proveden 7. října."
Pane Nusharte, já bych rovněž neřekl, že Palestinci byli zastánci dvojstátního řešení (aspoň ne v tvrdém slova smyslu). Jsem toho názoru, že lidé mívají představy minimalistické i maximalistické (a vice versa). Nebo že kolísají a jsou oportunisty. Stane-li se něco dramatického, v tom i agrese, o níž rozhodl jim vládnoucí režim, podpoří jej. Mnohé války přece sledují, vedle dalších cílů, záměr posílit místní moc (nejen v důsledku zpřísnění poměrů, ale i skrze "skutečnou" spontánní popularizaci). Připomenu namátkou obsazení Falkland Argentinou. Nakonec i Rusko pociťovalo jako problém, že podpora lidu pro Putina v (jakžtakž) mírových poměrech nebezpečně slábne. Také Bělorusové nově "lépe pochopili" Lukašenkovu "pravdu". Atd.
Mám za pravděpodobné, že názory Palestinců se vyvíjely do určité míry souběžně se záměry jejich vedení. V obou případech totiž hrála roli reálnost příležitosti pokusit se o "velkou změnu" (především v důsledku případné "velké války"). Zjednodušeně řečeno, když nebyla před polovinou 90. let vyhlídka na zničení Izraele (protože to vypadalo na "konec dějin" alias na "jedensvět", jak já říkám, uzavření zásadních dohod bylo na spadnutí. Brzy však začala 1. čečenská válka a od té doby Rusko destruovalo stále víc světový pořádek a mír (ruština má identické tříhláskové slovo pro oboje). Pokus o revanš a expanzi v podání Ruska předznamenal opět zabíjení Židů. Ke konci 1. čtvrtiny 21. století bylo naštěstí nesrovnatelně menšího rozsahu než před 80 lety. Za to vděčí Židé svému Státu Izrael.
Pane Nusharte, tady se musím Palestinců poněkud zastat. Jestliže, podobně jako Rusové, většinově podpořili útok, k němuž "vožď ili načálstvo" (arabsky to neumím) zaveleli, máme co do činění s prastarým instinktem živým skoro v každé, zvláště pak dosud vnitřně tradiční společnosti. I když nám z toho bývá smutno, neznamená to skoro nic. Nebo, dobře, příliš málo na to, abychom z toho měli vyvozovat dále jdoucí závěry.
Náčelník, který prohrál válku, přicházel v dávnověku poměrně automaticky o domácí moc a leckdy i o život. Napadené národy ještě dnes většinou usilují o skutečnou porážku agresora (je-li možná), aby minimalizovaly riziko opakování trpké zkušenosti. Proti tomu stojí zájem o udržení rovnováhy v regionu a vlastní moci cizích arbitrů a protektorů, nově i pohoršení nad pokračováním jednostranných běd.
Je zajisté správné medializovat záslužnou a někdy opravdu obdivuhodnou práci novinářů a upozorňovat na případy, kdy čelí zastrašování, či jiným nepřípustným praktikám. Podobně potřebné podle mne ovšem je nevyhýbat se ani tématu selhávání žurnalistů a médií, resp. jejich rezignace na roli, jež jim byla vlastní a nyní už často není účelem jejich profese či působení. Jde o to, aby odpovědní a odvážní ctitelé étosu svého povolání (nechtěně) nevylepšovali reputaci těch, kteří slouží komerčním zájmům, diktátorům a ohlupování a zneškodňování veřejnosti.
Řekl bych, že nemůžeme vědět, zda se většinový podíl žen v poslaneckých klubech opoziční liberální minority ukáže jako kladný faktor budoucího dění. Tleskat realitě samotné je možno, záhodno by však bylo, aby těžké břemeno a zodpovědnost na svých bedrech nenesl kolektiv volbou tak či onak oslabený. Vlastně vybrali trochu vrtošivě liberální voliči svou osádku na těžkou misi. Přejme jí, ať obstojí a přispěje k zlepšení budoucích politických vyhlídek.
Proti antisemitismu je nutné vystupovat. I proti křivým nařčením z antisemitismu
Otevřený dopis
K mnou opakovaně konstatovanému předpokladu, že útok Palestinců z Gazy na Izrael se odehrál jako reakce (vyhodnocení) již otevřené ruské agrese proti Ukrajině v únoru 2022:
"Vyšetřování zjistilo, že Hamás se pro útok rozhodl v dubnu 2022, přičemž v září téhož roku byl na útok připraven již z 85 procent. V květnu 2023 bylo rozhodnuto, že útok bude proveden 7. října."
Citát je z článku, na který je následující odkaz:
https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-blizky-a-stredni-vychod-izraelsti-generalove-dostali-vyhazov-kvuli-selhani-ze-7-rijna-2023-40550208#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.web.nexttoart
Pane Nusharte, já bych rovněž neřekl, že Palestinci byli zastánci dvojstátního řešení (aspoň ne v tvrdém slova smyslu). Jsem toho názoru, že lidé mívají představy minimalistické i maximalistické (a vice versa). Nebo že kolísají a jsou oportunisty. Stane-li se něco dramatického, v tom i agrese, o níž rozhodl jim vládnoucí režim, podpoří jej. Mnohé války přece sledují, vedle dalších cílů, záměr posílit místní moc (nejen v důsledku zpřísnění poměrů, ale i skrze "skutečnou" spontánní popularizaci). Připomenu namátkou obsazení Falkland Argentinou. Nakonec i Rusko pociťovalo jako problém, že podpora lidu pro Putina v (jakžtakž) mírových poměrech nebezpečně slábne. Také Bělorusové nově "lépe pochopili" Lukašenkovu "pravdu". Atd.
Mám za pravděpodobné, že názory Palestinců se vyvíjely do určité míry souběžně se záměry jejich vedení. V obou případech totiž hrála roli reálnost příležitosti pokusit se o "velkou změnu" (především v důsledku případné "velké války"). Zjednodušeně řečeno, když nebyla před polovinou 90. let vyhlídka na zničení Izraele (protože to vypadalo na "konec dějin" alias na "jedensvět", jak já říkám, uzavření zásadních dohod bylo na spadnutí. Brzy však začala 1. čečenská válka a od té doby Rusko destruovalo stále víc světový pořádek a mír (ruština má identické tříhláskové slovo pro oboje). Pokus o revanš a expanzi v podání Ruska předznamenal opět zabíjení Židů. Ke konci 1. čtvrtiny 21. století bylo naštěstí nesrovnatelně menšího rozsahu než před 80 lety. Za to vděčí Židé svému Státu Izrael.
Pane Nusharte, tady se musím Palestinců poněkud zastat. Jestliže, podobně jako Rusové, většinově podpořili útok, k němuž "vožď ili načálstvo" (arabsky to neumím) zaveleli, máme co do činění s prastarým instinktem živým skoro v každé, zvláště pak dosud vnitřně tradiční společnosti. I když nám z toho bývá smutno, neznamená to skoro nic. Nebo, dobře, příliš málo na to, abychom z toho měli vyvozovat dále jdoucí závěry.
Náčelník, který prohrál válku, přicházel v dávnověku poměrně automaticky o domácí moc a leckdy i o život. Napadené národy ještě dnes většinou usilují o skutečnou porážku agresora (je-li možná), aby minimalizovaly riziko opakování trpké zkušenosti. Proti tomu stojí zájem o udržení rovnováhy v regionu a vlastní moci cizích arbitrů a protektorů, nově i pohoršení nad pokračováním jednostranných běd.
Festival Press Play Prague přinese debatu o zastrašování novinářů
Redakce DR
Je zajisté správné medializovat záslužnou a někdy opravdu obdivuhodnou práci novinářů a upozorňovat na případy, kdy čelí zastrašování, či jiným nepřípustným praktikám. Podobně potřebné podle mne ovšem je nevyhýbat se ani tématu selhávání žurnalistů a médií, resp. jejich rezignace na roli, jež jim byla vlastní a nyní už často není účelem jejich profese či působení. Jde o to, aby odpovědní a odvážní ctitelé étosu svého povolání (nechtěně) nevylepšovali reputaci těch, kteří slouží komerčním zájmům, diktátorům a ohlupování a zneškodňování veřejnosti.
Dobrá zpráva z voleb: většinu poslaneckých klubů Pirátů i STAN budou tvořit ženy
Vojtěch Petrů
Řekl bych, že nemůžeme vědět, zda se většinový podíl žen v poslaneckých klubech opoziční liberální minority ukáže jako kladný faktor budoucího dění. Tleskat realitě samotné je možno, záhodno by však bylo, aby těžké břemeno a zodpovědnost na svých bedrech nenesl kolektiv volbou tak či onak oslabený. Vlastně vybrali trochu vrtošivě liberální voliči svou osádku na těžkou misi. Přejme jí, ať obstojí a přispěje k zlepšení budoucích politických vyhlídek.