0/350 000 Kč Podpořte nás trvalým příkazem na cestě k finanční stabilitě ♥︎ Daruji
×

Profil čtenáře:
Ivo Horák

IH
Profese:

S komentářem Petra Pospíchala -zase- souhlasím.

Některá vyjádření lékařů lze vysvětlit jinak než nějakou formou třeba nepřímé korupce docela nesnadno. Neodpovědně ohrožují veřejné zdraví a poškozují prestiž celého stavu.

Odložení voleb z důvodu zdravotně preventivních není asi nezbytné. Srovnáme-li pětiminutový volební akt s denní osmihodinovou prací mezi lidmi na i té nejzbytnější produkci, či prodeji... Volební místnosti lze očekávat poloprázdné. Právě v tom ovšem tkví jiný -podstatný- důvod pro odklad voleb. Již tak tradičně nízká účast na senátních i krajských volbách by mohla dále podstatně klesnout. Znevažujícím způsobem. A navíc zřejmě vůbec ne alikvótním.

Osobně si myslím, že nynější izraelský přístup stojí v našem případě určitě za seriózní úvahu.

Zasvěcený pohled, jenž zasluhuje ocenění. Díky.

Ludvík Svoboda sehrál v českých dějinách roli (natolik) nejednoznačnou, že rozporná hodnocení nepřekvapí. Svobodu bych si dovolil připodobnit k jinému generálu - Wojciechu Jaruzelskému. Také on je považován jak za zrádce, tak za statečného člověka a vlastence.

Řekl bych, že v případě Svobody převažují negativa. Na mysli mám už faktické odmítnutí poslušnosti prezidentu (a vrchnímu veliteli ozbrojených sil) Benešovi v únoru 1948. Protože úsloví "Finis cronat opus" je velmi pravdivé, o Svobodovi definitivně rozhodl srpen 1968 a čas následující. Ať už byl Svobodův vztah k SSSR založen jakkoli a čímkoli, nárokům oprávněně kladeným na jeho postavení (jako třiasedmdesátiletý) nedostál.

Spojení jména s mostem nebo nábřežím v centrální Praze je vrcholnou poctou svého druhu. Jsem toho názoru, že Svoboda ani Šverma jí hodni nejsou. Nepřikláněl bych se ani k Dubčekovi či Smrkovskému, adepty by však byli vhodnějšími.

Lidé, kterým bylo v roce 1989 45 či 50 let, mají dnes na krku osmdesátku. Jsou slabí a nedůležití, důchod mají řekněme 12 či 18 tisíc a v nových podmínkách si stěží dokážou koupit sami jízdenku na vlak. V "osmdesátkách" byli na vrcholu sil, někteří se dopracovali 4 či 5 tisíc měsíčně, případné melouchy v to nepočítaje. Možná zvládli postavit si vlastní dům.

Pak jsou tu ti druzí. Na vrcholu jsou dnes. Mnohdy se dopracovali k příjmům 30 či 60 a víc tisíc, kolikrát k tomu mají byt ve vlastnictví a po socialismu (bez internetu) se jim nestýská. Není divu. Bylo jim, když se nakláněl, 20 či 25, za svůj absolventský plat si koupili bundu, za dva "přezkáče", za tři bylo Bulharsko. Doufají, že na "stará kolena" nebudou muset žít jen z důchodu.

Uvědomme si však, že také dříve byly na výsluní a "hýčkány" produktivní vrstvy. Třeba moje babička se na konci života dostala na důchod cca 780 Kčs. Přepočíst se to dalo na 10 kuřat a čokoládu denně k tomu. Nebo taky, ovšem, na nájemné velkého pražského bytu za kvartál. Když přinesl babičce její syn (můj strýc) čokoládu, byla oproti té v "sámošce" za půlku - za 5 kaček (1 tuzexovou). Strýc (o 25 let mladší než babička) vydělával na montážích v Iráku a Libyi na 5000 takových čokolád měsíčně. Jezdil přitom toyotkou, zatímco babička vodila kolo. (Lístek na vlak si ovšem kupovala nejinak než za svobodna.)

Říkalo se, a asi by mělo říkat i dnes, že čert dělá vždy na větší hromadu...

Děkuji za reakci. Nejsme, myslím, v rozporu.

Mezi obdivovatele poúnorového režimu rozhodně nepatřím. Navíc mám výhrady k překotné modernizaci. Jsem rád, když mohu sledovat nepředpojatou diskusi o druhé polovině 20. století u nás. Jsem potěšen, když vycházejí knihy, na nichž se už nepozná, že se týkají minulosti, vnímané nejen kontroverzně, ale také s cejchem. Již starší si ovšem často nenechají nic vysvětlovat (tak trochu, jako se přece nepotřebují učit slovensky). Mladší nemají větší zájem rovněž. Cítí kolem sebe banalitu, předsudečnost a nesmiřitelnost hodnocení. Jsou si snad vědomi svého znevýhodnění nepamětníků a chabosti svých znalostí.

Zájem o historii starou 30 až 70 let by přitom měl být již značný. Pro reformní úsilí jsou znalosti minulosti žádoucí. V praxi je tomu však jako s generálními tajemníky, ten minulý byl přece špatný. Nebo jako s minulým stavebním slohem z hlediska ochrany památek.

Jestliže nás mrzí, že jsme se sami od pamětníků nedozvěděli více třeba o válce, neměli bychom jít ve stopách jejich jakkoli pochopitelné zdrženlivosti a mlčení.