První masovou levicovou stranou byla sociální demokracie. Rozhodujícím způsobem se podílela na prosazení velkých změn (např. zavedení všeobecného volebního práva či osmihodinové pracovní doby). Dělo se tak formou reforem tehdejšího systému. Důsledky 1. světové války (za níž strana přistoupila na silně převažující šovinismus) vedly k radikalizaci levicových sil. Vznik komunistické strany znamenal zmaření šance na sociálně demokratickou dominanci. Orientace komunistů na sovětský systém tedy přinesla nejen rozkol na levici, ale též vlády s nelevicovou agendou a navrch i eventualitu pokusu o násilné nastolení socialistického režimu, jež se realizovalo po další světové válce.
Z nastínění známých základních dějů myslím plyne, že snaha svrhnout kapitalismus není pro levici ničím imanentním, zvláště za nynějšího stavu poměrů a se zkušeností, z níž právě pan Poláček zde přesvědčivě dovodil aktuální neexistenci konkurenceschopné (a uvěřitelné) alternativy (globálního) ekonomického pořádku.
V případě podstatně silnější poptávky voličstva po programu, směřujícímu ven z kapitalistických struktur (jenže na zjištění názorů tohoto typu se dnes běžně nedělají ani průzkumy), neměla by sociálně demokratická strana 3% preferencí a místo obav z konce by se mohla zabývat projednáváním svého dlouhodobého programu.
Jsem si vědom kvalit mnohých komunistů, nejen těch s tvůrčími schopnostmi, za 1. republiky i později. Přesto se domnívám, že levicové přesvědčení sociálně demokratického typu nemá "bahenní povahu", nýbrž je produktem objektivnějšího a přiměřenějšího pohledu na svět, než je tomu u radikálů, ochotných spojit se s kýmkoli. Zvláště to platí po roce 1990. Proto také nesouhlasím s rozhodnutím dua z čela socdem.
Pokud bych měl korigovat jednoznačnost adresování své předchozí kritiky, pak konstatováním, že liberální demokracie je natolik svázána s reálným kapitalismem a vůči němu natolik servilní, že opravdu jen stěží kdo může mínit, že systém přeje slušným a zodpovědným lidem. Z všudypřítomných dokladů o opaku, rezonujících navrch i v iritujícím způsobu zpravodajství, ovšem plyne notná část viny na zvlčení značného dílu českého voličstva.
"Stačilo!" je prakticky tím jediným subjektem na levici, které si ještě dokázalo uchovat "drajv".
Prvotním důvodem je poptávka deprivantů. Zájem je dnes o diktaturu. Přehnaně ambiciózní lidé, často nezaslouženě zbohatlí, před sebou co metu vidí politickou moc a k jejímu získání směřuje nasazení jejich a peněz, jež jsou jim k dispozici. Systém by takové neměl oceňovat, ale ostrakizovat.
Skutečná (a poučená) levice působí bezradně, protože vnímá, že jejich potenciální elektorát většinou nestojí o sociální spravedlnost, ale o silného vůdce, netouží po solidaritě, ale po revanši. Radost mu dělá Putin, podmíněně i Trump.
Samozřejmě, že levicoví myslitelé, odmítající vyhovět nemravné poptávce, jsou součástí liberálního světa, takže nemají-li masovou podporu, většinou se stahují do klidnější soukromé sféry a doufají (jako kdysi marně jejich předchůdci) v její nerušené zachování. Je třeba ocenit, že Jiří Dolejš činí to, co demokraté v minulosti příliš často po způsobu šachistů zapomněli: bojovat do hořkého konce a pak se rozhodnout pro nezměněné působení v nějaké nové roli.
"A tak obyvatelům rozvojových zemí nikdo nikdy nevysvětlí, proč Česká republika odsuzuje Rusko a zároveň podporuje Izrael."
Kdo nechce pochopit, nepochopí.
Jsou sice i podstatné globální, bilaterální a historicky dané příčiny, ale dostatečným důvodem, proč je ČR na straně Izraele stejně jako Ukrajiny, je fakt, že obě zmíněné země byly úkladně n a p a d e n y.
Skutečnost, že konflikty mají jiný vývoj, konkrétně, že Izrael má sílu usilovat o pacifikaci Gazy po starém vzoru Spojenců, na argumentu výše nic nemění.
Samozřejmě, bez ohledu na poměry (či stav před 80 lety) je dnes vůči (malému) Izraeli jistý tlak na méně bezohledný postup na místě.
Únos početných rukojmí byl součástí válečné agrese, kterou je třeba připsat původci stejně adekvátnímu jako v případě, jehož obětí se stala Ukrajina. Žádní únosci, teroristé, Hamás. Žádný (nemocný) Putin. Gaza a Rusko je správně!
STAČILO! je nevolitelný příšerný slepenec. Volme, ať se nedostane k moci
Jiří Dolejš
První masovou levicovou stranou byla sociální demokracie. Rozhodujícím způsobem se podílela na prosazení velkých změn (např. zavedení všeobecného volebního práva či osmihodinové pracovní doby). Dělo se tak formou reforem tehdejšího systému. Důsledky 1. světové války (za níž strana přistoupila na silně převažující šovinismus) vedly k radikalizaci levicových sil. Vznik komunistické strany znamenal zmaření šance na sociálně demokratickou dominanci. Orientace komunistů na sovětský systém tedy přinesla nejen rozkol na levici, ale též vlády s nelevicovou agendou a navrch i eventualitu pokusu o násilné nastolení socialistického režimu, jež se realizovalo po další světové válce.
Z nastínění známých základních dějů myslím plyne, že snaha svrhnout kapitalismus není pro levici ničím imanentním, zvláště za nynějšího stavu poměrů a se zkušeností, z níž právě pan Poláček zde přesvědčivě dovodil aktuální neexistenci konkurenceschopné (a uvěřitelné) alternativy (globálního) ekonomického pořádku.
V případě podstatně silnější poptávky voličstva po programu, směřujícímu ven z kapitalistických struktur (jenže na zjištění názorů tohoto typu se dnes běžně nedělají ani průzkumy), neměla by sociálně demokratická strana 3% preferencí a místo obav z konce by se mohla zabývat projednáváním svého dlouhodobého programu.
Jsem si vědom kvalit mnohých komunistů, nejen těch s tvůrčími schopnostmi, za 1. republiky i později. Přesto se domnívám, že levicové přesvědčení sociálně demokratického typu nemá "bahenní povahu", nýbrž je produktem objektivnějšího a přiměřenějšího pohledu na svět, než je tomu u radikálů, ochotných spojit se s kýmkoli. Zvláště to platí po roce 1990. Proto také nesouhlasím s rozhodnutím dua z čela socdem.
Pokud bych měl korigovat jednoznačnost adresování své předchozí kritiky, pak konstatováním, že liberální demokracie je natolik svázána s reálným kapitalismem a vůči němu natolik servilní, že opravdu jen stěží kdo může mínit, že systém přeje slušným a zodpovědným lidem. Z všudypřítomných dokladů o opaku, rezonujících navrch i v iritujícím způsobu zpravodajství, ovšem plyne notná část viny na zvlčení značného dílu českého voličstva.
"Stačilo!" je prakticky tím jediným subjektem na levici, které si ještě dokázalo uchovat "drajv".
Prvotním důvodem je poptávka deprivantů. Zájem je dnes o diktaturu. Přehnaně ambiciózní lidé, často nezaslouženě zbohatlí, před sebou co metu vidí politickou moc a k jejímu získání směřuje nasazení jejich a peněz, jež jsou jim k dispozici. Systém by takové neměl oceňovat, ale ostrakizovat.
Skutečná (a poučená) levice působí bezradně, protože vnímá, že jejich potenciální elektorát většinou nestojí o sociální spravedlnost, ale o silného vůdce, netouží po solidaritě, ale po revanši. Radost mu dělá Putin, podmíněně i Trump.
Samozřejmě, že levicoví myslitelé, odmítající vyhovět nemravné poptávce, jsou součástí liberálního světa, takže nemají-li masovou podporu, většinou se stahují do klidnější soukromé sféry a doufají (jako kdysi marně jejich předchůdci) v její nerušené zachování. Je třeba ocenit, že Jiří Dolejš činí to, co demokraté v minulosti příliš často po způsobu šachistů zapomněli: bojovat do hořkého konce a pak se rozhodnout pro nezměněné působení v nějaké nové roli.
Selhání české zahraniční politiky nesmí vést ke ztrátě víry v hodnoty
Jan Kovář
"A tak obyvatelům rozvojových zemí nikdo nikdy nevysvětlí, proč Česká republika odsuzuje Rusko a zároveň podporuje Izrael."
Kdo nechce pochopit, nepochopí.
Jsou sice i podstatné globální, bilaterální a historicky dané příčiny, ale dostatečným důvodem, proč je ČR na straně Izraele stejně jako Ukrajiny, je fakt, že obě zmíněné země byly úkladně n a p a d e n y.
Skutečnost, že konflikty mají jiný vývoj, konkrétně, že Izrael má sílu usilovat o pacifikaci Gazy po starém vzoru Spojenců, na argumentu výše nic nemění.
Samozřejmě, bez ohledu na poměry (či stav před 80 lety) je dnes vůči (malému) Izraeli jistý tlak na méně bezohledný postup na místě.
„Žádáme vás o akci. Teď.“ Čeští novináři píší kvůli Gaze vládě a prezidentovi
Redakce DR
Únos početných rukojmí byl součástí válečné agrese, kterou je třeba připsat původci stejně adekvátnímu jako v případě, jehož obětí se stala Ukrajina. Žádní únosci, teroristé, Hamás. Žádný (nemocný) Putin. Gaza a Rusko je správně!