"S druhou válkou v Zálivu jsem nesouhlasil a nic se na tom posud nezměnilo. Srovnávat ji se současnou ruskou o Ukrajinu však nelze."
Pane Václavů, nepochopil jste moji formulaci. Měla, přísně vzato, hovorový charakter. Jako když se řekne: Jejich plat se nedá srovnávat. Samozřejmě, že se dá, akorát jeden bere o hodně méně než druhý. Však jsem také některé rozdíly mezi napadenými, Ukrajinou a Irákem, vzápětí stručně uvedl.
Když jsem si přečetl, co o situaci míní Timothy Snyder, pomyslel jsem si: Tady někdo někomu vidí do hlavy. Asi já Snyderovi, protože on ji má jistě lepší.
Děkuji panu Kolaříkovi, že mi ušetřil dost práce. Plánovaných 10 dní dovolené si budu moct vzít.
Ne, vážně. Na jedné straně, i když se to třeba nezdá, levé, srdeční, máme nabídku postoje více či méně blízkého Snyderovu. Jakkoli chápu, že může leckoho znepokojovat, obávám se, že na druhé, řekněme pravé straně je nám k dispozici, podsunuta, už skoro jen (zřejmá) regresivní a represivní vize Orbánova, jak se dostala dnes na veřejnost. Neděkuji, nechci.
Vaši promptní odpověď mám za přínosnou. Já asi stále věřím, že se lidé mohou pochopit a respektovat se. Taktéž státy.
Přece jen dvě poznámky:
S druhou válkou v Zálivu jsem nesouhlasil a nic se na tom posud nezměnilo. Srovnávat ji se současnou ruskou o Ukrajinu však nelze. Irák pod Saddámem Husajnem vedl válku s Íránem, okupoval Kuvajt, posléze zde zapálil ropné vrty, ostřeloval nezúčastněný Izrael, ohrožoval Saudskou Arábii, podnikal represe vůči Kurdům i většinovým šíitům, vraždil své odpůrce, použil chemické zbraně atp. První i druhá vojenská operace, ta požadovaná Bushem poněkud obsedantně, byla navíc přece jen spojeneckou akcí, vyjednanou a umožněnou hlasováním v OSN.
Co mělo Rusko dělat? Rozhodně ne nic podobného jako SSSR v roce 1968 (ani 1956)! Nic na způsob Německa v roce 1938. Spíše něco takového jako ČR v případě Slovenska po rozdělení společného státu. Jako Británie po ztrátě koloniální říše. Jako EU po odchodu Británie... Je to jednoduché, souseda si Rusko mělo předcházet, mělo s ním jednat. Jako rovný s rovným. Taktéž s dalšími zeměmi. Cestu k tomu ovšem zmařilo ustavení "gosudara", který doufá zůstat u moci déle než Stalin.
nikdo zde přece nezpochybňuje, že USA Ukrajině pomáhají. Rozhodně to není poprvé, co přispěly, leckdy i přímým zapojením do bojů, zemi, či spíše zemím, jež byly napadeny. Zmiňme jen 1. světovou válku, 2. světovou válku, válku v Koreji i ve Vietnamu, na straně obsazeného Kuvajtu a dalších ostřelovaných zemí, za etnicky čištěné Kosovo... V dalších případech došlo na vojenskou pomoc: Třeba v případě SSSR napadenému Německem (dodávkami zbraní), nebo Británie v boji o Argentinou obsazené Falklandy (informacemi).
Nabízí se položit otázku, zda máme uvedené akce, z nichž se do většiny USA opravdu "nehrnuly" a některé se jim nepovedly, odsuzovat. Natož tu současnou, víc než zdrženlivou.
Možná by bylo dobré vyjasnit si, co vlastně soudíte o ne toliko právu, ale přímo povinnosti pomoci napadenému, co o kolektivní obraně a co o našem členství v NATO. Ctění hesla "nehas, co tě nepálí" může být cestou k tomu, být kolektivně pozřen po soustech.
A propos, máte, pane Václavů, vůbec nějakou soukromou "červenou linii" vůči počínání Ruska? Něco, co by je (jeho vedení) ve Vašich očích zcela delegitimovalo a vystavilo i Vašemu jasnému pranýřování?
Když jsem si přečetl příspěvek pana Poláčka, řekl jsem si, že k němu není co dodat.
Přece však zkusím aspoň podotknutí. Za b) pana Profanta, tedy "zásadně rozdílný přístup k lékařské péči", ukazuje časově omezenou platnost mnoha kritérií, byť se mohou zdát dobře zvolená. Po většinu času, pro nějž je běžně konstatovaná existence třídní společnosti, neexistovaly co do efektivity podstatné rozdíly v kvalitě léčebných postupů a výkonů. Třídní rozdíly většinou zřejmě nemívaly na zdravotní stav a věk dožití o mnoho větší vliv než dnes. Dětská úmrtnost byla někdy v palácích (u nejvyšších vrstev) srovnatelná s její mírou v afrických chýších. Třídní charakter nastíněné novověké společnosti v našich očích pro uvedené pravděpodobně nezeslábl.
Nebo za c). Když se tak pročítám kandidátkami, nemám zato, že by na nich bylo více dělníků než, předpokládám, bylo před sto lety.
Obrat na Ukrajině? Rusové utekli před bleskovou ofenzívou z celého Charkovska
Petr Jedlička
"S druhou válkou v Zálivu jsem nesouhlasil a nic se na tom posud nezměnilo. Srovnávat ji se současnou ruskou o Ukrajinu však nelze."
Pane Václavů, nepochopil jste moji formulaci. Měla, přísně vzato, hovorový charakter. Jako když se řekne: Jejich plat se nedá srovnávat. Samozřejmě, že se dá, akorát jeden bere o hodně méně než druhý. Však jsem také některé rozdíly mezi napadenými, Ukrajinou a Irákem, vzápětí stručně uvedl.
Když jsem si přečetl, co o situaci míní Timothy Snyder, pomyslel jsem si: Tady někdo někomu vidí do hlavy. Asi já Snyderovi, protože on ji má jistě lepší.
Děkuji panu Kolaříkovi, že mi ušetřil dost práce. Plánovaných 10 dní dovolené si budu moct vzít.
Ne, vážně. Na jedné straně, i když se to třeba nezdá, levé, srdeční, máme nabídku postoje více či méně blízkého Snyderovu. Jakkoli chápu, že může leckoho znepokojovat, obávám se, že na druhé, řekněme pravé straně je nám k dispozici, podsunuta, už skoro jen (zřejmá) regresivní a represivní vize Orbánova, jak se dostala dnes na veřejnost. Neděkuji, nechci.
Vaši promptní odpověď mám za přínosnou. Já asi stále věřím, že se lidé mohou pochopit a respektovat se. Taktéž státy.
Přece jen dvě poznámky:
S druhou válkou v Zálivu jsem nesouhlasil a nic se na tom posud nezměnilo. Srovnávat ji se současnou ruskou o Ukrajinu však nelze. Irák pod Saddámem Husajnem vedl válku s Íránem, okupoval Kuvajt, posléze zde zapálil ropné vrty, ostřeloval nezúčastněný Izrael, ohrožoval Saudskou Arábii, podnikal represe vůči Kurdům i většinovým šíitům, vraždil své odpůrce, použil chemické zbraně atp. První i druhá vojenská operace, ta požadovaná Bushem poněkud obsedantně, byla navíc přece jen spojeneckou akcí, vyjednanou a umožněnou hlasováním v OSN.
Co mělo Rusko dělat? Rozhodně ne nic podobného jako SSSR v roce 1968 (ani 1956)! Nic na způsob Německa v roce 1938. Spíše něco takového jako ČR v případě Slovenska po rozdělení společného státu. Jako Británie po ztrátě koloniální říše. Jako EU po odchodu Británie... Je to jednoduché, souseda si Rusko mělo předcházet, mělo s ním jednat. Jako rovný s rovným. Taktéž s dalšími zeměmi. Cestu k tomu ovšem zmařilo ustavení "gosudara", který doufá zůstat u moci déle než Stalin.
nikdo zde přece nezpochybňuje, že USA Ukrajině pomáhají. Rozhodně to není poprvé, co přispěly, leckdy i přímým zapojením do bojů, zemi, či spíše zemím, jež byly napadeny. Zmiňme jen 1. světovou válku, 2. světovou válku, válku v Koreji i ve Vietnamu, na straně obsazeného Kuvajtu a dalších ostřelovaných zemí, za etnicky čištěné Kosovo... V dalších případech došlo na vojenskou pomoc: Třeba v případě SSSR napadenému Německem (dodávkami zbraní), nebo Británie v boji o Argentinou obsazené Falklandy (informacemi).
Nabízí se položit otázku, zda máme uvedené akce, z nichž se do většiny USA opravdu "nehrnuly" a některé se jim nepovedly, odsuzovat. Natož tu současnou, víc než zdrženlivou.
Možná by bylo dobré vyjasnit si, co vlastně soudíte o ne toliko právu, ale přímo povinnosti pomoci napadenému, co o kolektivní obraně a co o našem členství v NATO. Ctění hesla "nehas, co tě nepálí" může být cestou k tomu, být kolektivně pozřen po soustech.
A propos, máte, pane Václavů, vůbec nějakou soukromou "červenou linii" vůči počínání Ruska? Něco, co by je (jeho vedení) ve Vašich očích zcela delegitimovalo a vystavilo i Vašemu jasnému pranýřování?
Ne nepřátelé, ale lidé plní obav. Na okraj diskusí o „dezolátech z Václaváku“
Filip Outrata
Když jsem si přečetl příspěvek pana Poláčka, řekl jsem si, že k němu není co dodat.
Přece však zkusím aspoň podotknutí. Za b) pana Profanta, tedy "zásadně rozdílný přístup k lékařské péči", ukazuje časově omezenou platnost mnoha kritérií, byť se mohou zdát dobře zvolená. Po většinu času, pro nějž je běžně konstatovaná existence třídní společnosti, neexistovaly co do efektivity podstatné rozdíly v kvalitě léčebných postupů a výkonů. Třídní rozdíly většinou zřejmě nemívaly na zdravotní stav a věk dožití o mnoho větší vliv než dnes. Dětská úmrtnost byla někdy v palácích (u nejvyšších vrstev) srovnatelná s její mírou v afrických chýších. Třídní charakter nastíněné novověké společnosti v našich očích pro uvedené pravděpodobně nezeslábl.
Nebo za c). Když se tak pročítám kandidátkami, nemám zato, že by na nich bylo více dělníků než, předpokládám, bylo před sto lety.