Pane Jedličko, nejprve bych se Vám chtěl omluvit za nepovedenou formulaci své repliky výše. Váš rozhled totiž považuji za výtečný. Právě tato zřejmá skutečnost mě vede k polemické reakci.
Nárokovatelnost nesmrtelnosti vskutku na spadnutí nevypadá. Proočkování populace však může Covid-19 během půl roku marginalizovat. Jistě, mohou se objevit další epidemie. Minulost však naznačuje, že by se tak nemělo dít příliš často. Lidstvo by navíc již mělo být lépe připraveno.
A o to právě jde. Jak západní země, ještě nedávno v čele snah chránit život vlastních občanů coby nejvyšší prioritu, se svou sobeckou ideologií a salámovou taktikou neuspěly.
O tom, jak se která země vypořádala s epidemií svědčí počty nakažených a především zemřelých. (Čím méně jich je, tím samozřejmě lépe.) Nemyslím si, že Švédsko dosáhlo lepších výsledků než Norsko či Finsko. O Novém Zélandu či jiných ostrovních státech můžeme soudit, že mají oproti našemu výhodu. O Velké Británii to však říkat nebudeme...
ČR si vedla loni na jaře úspěšně. Za poslední čtyři měsíce jsme však stihli v počtu nakažených a zemřelých předstihnout prakticky všechny. Kdyby tu byla zásadní politická shoda, doplněná aspoň elementární zodpovědností médií i elit a jednou či dvěma krátkodobými uzávěrami, mohlo nás tu být živých minimálně o 10 ne-li 15 tisíc více.
Karel Čapek byl (spolu s mnoha dalšími) podobně zklamán demokraciemi před více než 80 lety, kdy si stýskal, že s jednotlivci dovedeme soucítit a menší skupiny lidí si představit, tisíce a tisíce že jsou však jen statistika. Nejsem stoupencem hledání viníka za pád každého stromu ani milionových odškodnění, nynější kolektivní nezodpovědnosti však také ne.
Ekonomismus a politický avanturismus vyústily ve znechucení, únavu a společenský cynismus. Posléze také v poznání, že nejsme schopni sjednotit se a čelit vážným hrozbám, třeba také z Ruska nebo Číny. Respektability nám nepřibylo, "měkké síly" rovněž ne. A doma zbude kocovina, na kterou se budou hodit narostlé soukromé úspory.
Není pravda, že lidem je ničení krajiny lhostejné. Pouze panuje přesvědčení, že se systému (systémům) nejvlastnější tendencí je marné bojovat. Že svého druhu korupce si prosazuje své tak jako tak. Lze dokonce předpokládat, že z tohoto pocitu rezignace roste přesvědčení o pokrytectví či zástupnosti ochrany klimatu skrze rozvoj techniky.
Ústavní soudy se jen zřídka zastanou veřejnosti proti zájmům silnějších ekonomických subjektů.
Worst in Covid? Proč se nepoučíme v zemích, které řeší to co my; jen lépe?
Martin Hančl
Pane Jedličko, další diskusi Vám tu vnucovat nehodlám. Ostatně DR nyní "nahoře" zveřejnil podstatný text otevřeného dopisu.
Pane Jedličko, nejprve bych se Vám chtěl omluvit za nepovedenou formulaci své repliky výše. Váš rozhled totiž považuji za výtečný. Právě tato zřejmá skutečnost mě vede k polemické reakci.
Nárokovatelnost nesmrtelnosti vskutku na spadnutí nevypadá. Proočkování populace však může Covid-19 během půl roku marginalizovat. Jistě, mohou se objevit další epidemie. Minulost však naznačuje, že by se tak nemělo dít příliš často. Lidstvo by navíc již mělo být lépe připraveno.
A o to právě jde. Jak západní země, ještě nedávno v čele snah chránit život vlastních občanů coby nejvyšší prioritu, se svou sobeckou ideologií a salámovou taktikou neuspěly.
O tom, jak se která země vypořádala s epidemií svědčí počty nakažených a především zemřelých. (Čím méně jich je, tím samozřejmě lépe.) Nemyslím si, že Švédsko dosáhlo lepších výsledků než Norsko či Finsko. O Novém Zélandu či jiných ostrovních státech můžeme soudit, že mají oproti našemu výhodu. O Velké Británii to však říkat nebudeme...
ČR si vedla loni na jaře úspěšně. Za poslední čtyři měsíce jsme však stihli v počtu nakažených a zemřelých předstihnout prakticky všechny. Kdyby tu byla zásadní politická shoda, doplněná aspoň elementární zodpovědností médií i elit a jednou či dvěma krátkodobými uzávěrami, mohlo nás tu být živých minimálně o 10 ne-li 15 tisíc více.
Karel Čapek byl (spolu s mnoha dalšími) podobně zklamán demokraciemi před více než 80 lety, kdy si stýskal, že s jednotlivci dovedeme soucítit a menší skupiny lidí si představit, tisíce a tisíce že jsou však jen statistika. Nejsem stoupencem hledání viníka za pád každého stromu ani milionových odškodnění, nynější kolektivní nezodpovědnosti však také ne.
Ekonomismus a politický avanturismus vyústily ve znechucení, únavu a společenský cynismus. Posléze také v poznání, že nejsme schopni sjednotit se a čelit vážným hrozbám, třeba také z Ruska nebo Číny. Respektability nám nepřibylo, "měkké síly" rovněž ne. A doma zbude kocovina, na kterou se budou hodit narostlé soukromé úspory.
Otázka je, zda problém náhodou neřeší nejlépe země, ležící za obzorem pana Jedličky.
Ústavní soud potvrdil nezájem většiny o vliv staveb na krajinu
Miroslav Patrik
Není pravda, že lidem je ničení krajiny lhostejné. Pouze panuje přesvědčení, že se systému (systémům) nejvlastnější tendencí je marné bojovat. Že svého druhu korupce si prosazuje své tak jako tak. Lze dokonce předpokládat, že z tohoto pocitu rezignace roste přesvědčení o pokrytectví či zástupnosti ochrany klimatu skrze rozvoj techniky.
Ústavní soudy se jen zřídka zastanou veřejnosti proti zájmům silnějších ekonomických subjektů.
Jan Sokol posouval meze našeho myšlení
Martin Beck Matuštík
Takových lidí jako Jan Sokol bylo v národě vždycky málo, nyní to však vypadá, že brzy nebudou vůbec žádní...