Jestliže jsem výše psal o jen věkově podmíněném příjmu, zvaném starobní důchod, pak nejen proto, abych doložil, že mnoho lidí přirozeně využívá šance na zvýšení svého (čistého) příjmu o 40 až 50% (navíc bez zatížení inflační reakcí). Místo, řekněme, 150% dosavadního se nespokojí jen s polovinou (resp. třetinou), ani neriskují kroky, které by v případě úspěchu vedly, dejme tomu k udržení stávající příjmové hladiny. Výsledkem je ovšem přibývání, s dovolením, "pracující staroby". Ne dost, ale přece, se bráníme "řádné" (z právního hlediska) dětské práci, u (staro)důchodců jde však asi v našich očích o méně pohoršující jev, nebo nám jejich účast v soutěži přijde férovější?

Otázku stávajícího pojetí důchodů jsem do diskuse vnesl především proto, abych naznačil, že NZP (nějakého druhu) a spravedlnost se moc "nerýmují". Jak jsem i uvedl, důchody ovšem nemáme (někteří řeknou: docela) stejné. Mám natolik vyvinutou představivost, že chápu, že většina lidí s vysokými příjmy může svůj "přicházející" důchod stěží vnímat jako pro život dostačující. Říkají tedy, že systém nelze ufinancovat. Nevábné perspektivě tedy čelí, jednak investováním, které je již v nižším věku činí ještě o dost bohatšími, jednak tím, že ve svých často aspoň fyzicky poměrně nenáročných zaměstnáních setrvávají (v té, či oné míře) dokud to jen trochu jde.

Lidé, jejichž práce byla v minulosti špatně ohodnocena, kteří někdy z pracovního vlaku vypadli, nebo kteří opravdu potřebovali být dříve doma, mívají důchody trapně nízké, mají tak trochu pracovní povinnost, nebo živoří. Pokud jsou ovšem z nějakého důvodu reálně už neschopní práce, mají dvojnásob důvod cítit křivdu. Proč mají lidé s dvakrát větší penzí brát ještě třeba 5x víc jako plat?

Všechny uvedené problémy, včetně nepředstavitelného plýtvání (i na inflační tlaky), se týkají rovněž, ba ještě více i případného zavedení NZP. Mnoho lidí jej nepotřebuje: O jejich životní úrovni lze říci (a la titul filmu) "zasaženi náhlým blahobytem...! Lepšími se proto nestávají a nestanou. V některých případech opravdu "Úspěšňákových" by se jednalo zase nejspíš ze všeho o políček do tváře potřebných. Trvání na NZP snad pro několik slov v americké ústavě mám za patetický nesmysl.

Nepatřím mezi lidi, kteří se bojí o naši ekonomickou výkonnost. Názory a la 14. sjezd KSČ), že úkoly před námi jsou ještě náročnější, mě dráždily kdysi a dráždí dodnes. Proč? K tomu je civilizace? Podpora podle mne patří lidem, kteří nemohou dost dobře pracovat, nebo kteří o své místo na slunci (nebo spíš ve stínu, ba i chládku) nestojí a neusilují, pročež přistoupí na rozumnou, dostačující životní úroveň. Neboť v jejich chápání tato tkví převážně v něčem trochu jiném. Zbývajícím podle mne žádné (obrácené) platby "z hlavy" nepřísluší. (Bylo by to postavené na hlavu).

Výsledky experimentu zasluhují pozornost, protože zpochybňují častá klišé, opakovaná na adresu chudých minimálně již třetí století. Názor pana Poláčka je ovšem zcela opodstatněný. Mimochodem, je-li pravda, že (cituji) "pracovní účast však poklesla v průměru o 4,4 procenta, tedy asi o 3,7 hodiny týdně", pak je někde něco špatně...

Chtěl bych upozornit na probíhající jiný "experiment", jehož váha je asi značně větší než výše probíraného. Lidé v příslušném věku (nyní u nás přes 64 let) odcházejí do důchodu a mohou při něm dále pracovat. Výše věkem podmíněného příspěvku na rozdíl od amerického experimentu poněkud odráží předchozí příjem, je však (v našich podmínkách) velmi blízká popsané realitě "pilotního" amerického projektu.

Neznám čísla, ale vím, že (často velmi dlouho) "přesluhují" nejen pracovníci spíše lukrativních a fyzicky méně náročných profesí, nýbrž i pracující, kteří si svůj placený odpočinek už jednoznačně zaslouží. Vídáme je všichni, usilující vyrovnat se mladším či cizincům (jež pak ovšem nemusí "mít zrovna v lásce") třeba za pokladnami supermarketů, nebo "trdlující" denně řadu hodin v oddělení lahůdek. Jiní zase čekají v nějakém OC na zákazníka jako na smilování, že koupí něco téměř neprodejného, touto dobou třeba zimní čepici.

Člověk by řekl, že když se vyplácejí důchody, v leckterém případě (zvláště těch, kteří skončili v zaměstnání "předčasně", např. proto, aby se starali o rodiče) vysloveně nízké, není to proto, aby jiní měli před sebou volbu poprvé mít nadprůměrný příjem a nebýt tedy kmány tváří v tvář realizujícímu se inflačnímu pokušení obchodníků.

Mnozí čerství i méně čerství důchodci tedy pokračují v práci, nehledě na svůj věk a nabídnutou možnost užívat si trochu více jiného života, méně poplatného "režimu" (někdy jak řemen), vnoučat a dalších blízkých, o kulturním vyžití nemluvě. Nejedná se o svého druhu korumpování? A lehkovážného užívání velkých objemů finančních prostředků, určených na sociální účely? (Leckdy pak skončí u těch "mladých").

Lidé většinou nejsou finančně tak nezodpovědní, jak by se mohlo zdát z nejedné zprávy v médiích. Problém je, že důchod vázaný jen na věk, podobně jako nepodmíněný základní příjem vede k (výše i zde popsanému) snažení zvýšit si (o podstatnou část z možného) příjem, z důvodů popisovaných panem Poláčkem, i drahoty něčeho a reklamy na jiné, a ovšem pro celoživotní cíl mít více a více peněz).

Uspokojivějším výsledkem experimentů (jako byl probíraný v USA či mnou zmíněný u nás) by podle mne tedy asi nakonec byly naopak odchody z pracovního procesu i návyků a uvolnění míst pro potřebnější.

Velmi dobrý a potřebný článek. Budu rád, když se dostanu k tomu, abych na něj reagoval.

V tomto momentě si neodpustím toliko jedno zpřesnění. Rozloha Polska činí 312 tis. kilometrů čtverečných (téměř přesně 4x více než ČR). Uvedených 360 tis. km2, to se podobá ploše země před tím, než si SSSR (napodruhé) ze země svého souseda ukousl...

Není divu, že se Polsko dalo na zbrojení, když jeho schopnost zastavit Rusy stoupla z několika dní na dva týdny, zatímco zhruba stejně lidnatá Ukrajina s podstatně delší (a méně příhodnou) hranicí s Ruskem zadržuje agresora už více než tři roky...

Naději je třeba spojovat s demonstracemi, ke kterým v Gaze konečně dochází...