Je zajisté správné medializovat záslužnou a někdy opravdu obdivuhodnou práci novinářů a upozorňovat na případy, kdy čelí zastrašování, či jiným nepřípustným praktikám. Podobně potřebné podle mne ovšem je nevyhýbat se ani tématu selhávání žurnalistů a médií, resp. jejich rezignace na roli, jež jim byla vlastní a nyní už často není účelem jejich profese či působení. Jde o to, aby odpovědní a odvážní ctitelé étosu svého povolání (nechtěně) nevylepšovali reputaci těch, kteří slouží komerčním zájmům, diktátorům a ohlupování a zneškodňování veřejnosti.

Řekl bych, že nemůžeme vědět, zda se většinový podíl žen v poslaneckých klubech opoziční liberální minority ukáže jako kladný faktor budoucího dění. Tleskat realitě samotné je možno, záhodno by však bylo, aby těžké břemeno a zodpovědnost na svých bedrech nenesl kolektiv volbou tak či onak oslabený. Vlastně vybrali trochu vrtošivě liberální voliči svou osádku na těžkou misi. Přejme jí, ať obstojí a přispěje k zlepšení budoucích politických vyhlídek.

Já bych to řekl tak, že Platón (i další "staří") si lecčeho všimli a leccos odvodili natolik správně, že některé jejich postuláty budoucnost potvrdila v míře značně úctyhodné. Je skutečností, že totalitarismus často přicházel po (leckdy prozatímní) vládě demokratického typu, či skrze ni. Mohli bychom mluvit třeba o posloupnosti panujícího státního zřízení v Římě, kde se republika postupně změnila v despotické císařství. Mnohem později měla Velká francouzská revoluce průběh, považovaný dnes již za klasický. Ve 20. století přešel v tyranii krátkodechý pokus o demokracii v Rusku. V Německu se demokracie držela o něco málo déle, i ji však nahradil režim právem považovaný za zrůdnou diktaturu. V současnosti jsme přímými svědky, jak z půdy liberálně demokratického systému vyrůstá (zatím) autoritářství, latentně dost možná opravdová despocie. Potenciálně se dnes může jednat o proces globálního rozsahu.

Také budu s největší pravděpodobností volit Piráty.

Přesto, že poté, co jsem v předvolební kampani mluvil chvilku s O. Richterovou, mi chodí maily s pro mě dost hroznou agitací. Přesto, že se strana s nevšední rychlostí v politice normalizovala (je ovšem pravda, že do ní vstoupila s přísliby někomu jinému než mně).

A propos, možná bych za současné situace raději měl možnost volit proti někomu než pro někoho.

"Překvapeni (a hluboce zklamáni) mohou být pouze ti, kdo si doposud pěstovali nekritický obdiv k "velké Americe"."

Pane Poláčku, v jistém čase jsme asi změnu vývojové tendence v USA nepředjímali skoro nikdo, později ovšem šlo již o reálnou hrozbu, nebo -řečeno neutrálněji- eventualitu značně pravděpodobnou.

"Nevyzrálé" společnosti, nepřevažují-li, jsou četné. Možná by se ovšem mělo spíše hovořit o jejich specifické "zralosti": k poklesu ideového těžiště v důsledku nějakého pádu, či úrazu. Mezní váhu znamenající regres je nám těžko stanovit. Když se tohle stalo Německu, geniálně dění zbeletrizoval Canetti. Když dno přitáhlo nedávno Rusy, nevíme, zda se s tím někdo literárně vyrovná a zachrání tak čest jiné velké národní literatury. O amerických spisovatelích v daném smyslu nepochybuji. Jen je škoda, že mnozí, kteří by si na nové "americké tragédii" zgustli, již nežijí. Možná to však není náhoda, neboť nejdřív se místo nich museli ke slovu dostat ideologové, aby nechali vyrůst dalším -nepřátelským- ideologům a úspěchu jejich snah.