Dobrá zpráva z voleb: většinu poslaneckých klubů Pirátů i STAN budou tvořit ženy
Vojtěch PetrůStín tíživého výsledku voleb, kdy poprvé v dějinách České republiky ve Sněmovně získala většinu krajní pravice, prozařuje jedna dobrá zpráva: voliči centristických liberálních stran do Sněmovny vykroužkovali ženy, z toho dvě zelené.
Piráti, kteří v letošních sněmovních volbách skončili na čtvrtém místě, vyšlou do sněmovny z drtivé většiny ženy. Z osmnácti pirátských mandátů připadne patnáct ženám, vesměs díky preferenčním hlasům voličů, kteří převážně mužské lídry spojené s vedením Zdeňka Hřiba kandidátek odsunuli mezi náhradníky. Obdobný masový úspěch mladé ženy zaznamenaly také u Starostů a nezávislých.
Dva ze osmnácti pirátských mandátů navíc připadnou zeleným političkám, spolupředsedkyni strany Gabriele Svárovské z Prahy a Ireně Ferčíkové Konečné z Jihomoravského kraje. Zelení se tak do sněmovny vracejí po patnácti letech.
Tvrzení, že patnáct z osmnácti pirátských mandátů připadne ženám, je velmi konzervativní. (J. K. Rowlingová by opět slavila vítězství, zatímco aktivisté bojující za práva trans lidí mají z takto konzervativně chápaného konceptu pohlaví samozřejmě obavy.)
„Nakonec se skutečně můžeme neshodnout pouze na tom, jakou míru svobody přiznáme jednotlivým lidským bytostem k pohybu vně nebo napříč mužstvím a ženstvím“, napsala Magdalena Šipka v Deníku Referendum už roku 1916.
Snad by se dalo ještě omluvit a pochopit, pokud se podobné tvrzení vztahovalo k počtu mandátů například lidoveckých...
Nebo snad opravdu neberete vážně to, za co jinak s takovým nasazením bojujete?
Řekl bych, že nemůžeme vědět, zda se většinový podíl žen v poslaneckých klubech opoziční liberální minority ukáže jako kladný faktor budoucího dění. Tleskat realitě samotné je možno, záhodno by však bylo, aby těžké břemeno a zodpovědnost na svých bedrech nenesl kolektiv volbou tak či onak oslabený. Vlastně vybrali trochu vrtošivě liberální voliči svou osádku na těžkou misi. Přejme jí, ať obstojí a přispěje k zlepšení budoucích politických vyhlídek.
Jestliže se někdo nejprve všemožně zasazuje o to, aby slovo žena ze zásady neznamenalo to, co si pod ním obvykle téměř každý představí (člověka ženského pohlaví – definovaného biologicky), ale aby slovo žena bylo naopak vyhrazeno zcela pro kohokoliv, kdo se „ženou kdykoliv sám rozhodne být (a třeba i opakovaně toto rozhodnutí odvolá a znovu je opakovaně – v libovolném počtu opakování – opět přijme), a pak se této své halasně vyhlašované zásadě při nejbližší příležitosti zpronevěří tím, že ženu pro potřeby zjištění počtu pirátských poslankyň definuje „postaru“ opět biologicky, tak se nejspíš jedná o bezzásadovost.
Prosazujeme tedy práva biologicky definovaných žen a zároveň tvrdíme, že žena biologicky definovaná vůbec není, nebo jsme svědky ideologického šílenství a řítíme se vstříc vědecké kontrarevoluci?
Nebo jde jen o snahu vymazat jasně definované významy slov, učinit jazyk nefunkční a nahradit ho jazykem „ptydepe“?
Měl pravdu Václav Havel, nebo ji mají ti, co prosazují práva biologicky definovaných žen a tvrdí, že žena biologicky definovaná vůbec není?