Volby dopadly, jak dopadly. Jedním slovem: strašně. O něco více slovy řečeno: vítězstvím oligarchie a krajní pravice. Přesto značnou část diskutérů rozparádilo spíše to, že ve sněmovně usedne bezprecedentní množství mladých lidí. Pro upřesnění: čtrnáct nových poslanců a poslankyň z dvou set bude ve věku do třiceti let.

Ještě větší hrůzu mezi některými diskutéry vyvolal fakt, že voliči svým kroužkování poslali do sněmovny z osmnácti pirátských poslanců celých patnáct žen. Bohužel jedna z nich se mandátu z vážných rodinných důvodů dva dny po volbách vzdala. Snad už ji nebude žádná další následovat.

Ženy v politice představují pro překvapivě mnoho lidí, kteří jsou ochotni se tím svěřit i veřejnosti, zkrátka slabinu. Prý jsou příliš měkké, bez ohledu na věk a životopis nezkušené, emotivní…

I když si odmyslíme celkem pochopitelný osten zklamání z osobního nezdaru, mnohé nám na toto téma prozrazují komentáře přeskákaných pirátských kandidátů pro Deník N. Lídr jihočeské kandidátky Josef Soumar soudí, že: „Do Sněmovny se dostalo mnoho dravců a je otázka, jak si s nimi Pirátská strana, nováčci, a hlavně ženy poradí.“

Bývalý poslanec Mikuláš Ferjenčík, který vedl kandidátku v Pardubickém kraji, si myslí, že by budoucí poslankyně nemusely ustát konfrontaci s Babišem, poslanci Motoristů a SPD: „I v hokeji prostě potřebujete nějakého Radka Gudase, který do toho vlítne, řekne ‚dost‘ a vytvoří tam tu potřebnou protisílu. Je otázka, jestli se tohle dámám ve většině podaří.“

Toto prosím zaznívá od neúspěšných kandidátů strany, jejíž personalistika v minulém období učinila vlastním nejviditelnějším politikem Jana Lipavského. Škoda, že jsme od pirátských mužů na toto téma slyšeli méně sebereflexe, než kolik jsme už nyní museli vyslechnout obav o kompetenci budoucích poslankyň, jimž dali důvěru pirátští voliči.

Na výrocích pirátských lídrů je totiž problematický nejen projev jakési uražené nadřazenosti — či ješitnosti — vůči zvoleným kandidátkám, ale také neomalenost vůči voličům. Přece ne všechny ženy na všech kandidátkách obdržely tak vysoké procento preferenčních hlasů. Namísto svalování viny na kampaň Zakroužkuj ženu, jak jsme viděli u některých poražených pirátských lídrů, by bylo vhodné připustit, že voliči ocenili i kvality a zkušenosti úspěšných pirátských kandidátek. Cokoli jiného než projev úcty a respektu k volebnímu výsledku je zkrátka urážkou vlastních voličů.

Výroky z opačného konce politického spektra navíc ilustrují, že se ženy ve Sněmovně zřejmě opravdu budou setkávat i s nižšími vývojovými fázemi rodu homo sapiens: Člen mládežnické organizace Motoristů Motorgen se před reportérem Seznam zpráv ve volebním štábu strany ještě před definitivním sečtením hlasů rozvykládal o tom, jak vidí ženy v politice on sám: „Problém je, že mladé ženy nejsou racionální. Další klíčový problém je, když máte ženy ve straně a manžel se neangažuje v politice, tak tu nemůže být sama, bez doprovodu, třeba by ji nepustil.“

Člověk by řekl, že když nám tady přes třicet let Ústava a Listina základních práv a svobod garantují svobodu pohybu a právo kandidovat ve volbách do Poslanecké sněmovny od jednadvaceti let, nebudeme diskusí o takových nesmyslech vůbec marnit čas. Ale ne, legální věková hranice je pro mnohé zřejmě něco jako nadsázka, obdobně jako zákony vyžadující dodržování rychlosti v automobilu nebo věkový limit pro konzumaci alkoholu. Zkrátka, kdo to kdy slyšel, aby nám tady vládli mladí. Navíc ženy. To radši Foldynu nebo žokeje Váňu. Sice nepracují, vedou hospodské řeči, ale na to jsme zvyklí.

Ženy mají stejná práva jako muži. Včetně práva selhat

Někteří naopak od většího zastoupení žen v politice automaticky očekávají jakési nespecifikované dobro a příslib lepších zítřků. Zapomíná se při tom, že není povinností žen dokázat nám, že budou jako političky lepší než mnohé jejich mužské protějšky. Ano, doufáme v to. Někdy tomu tak je, ale mnohokrát jsme se už zklamali.

Na prvním místě by tedy mělo jít o narovnání odvěké nespravedlnosti, kdy žen je v politice neadekvátní počet vzhledem k tomu, jakou tvoří část populace. A že tedy v politice chybí lidé, kteří by zohledňovali pohled a potřeby žen. Nakonec je to ale možná úplně prosté a ženy mají zkrátka dostat příležitost selhat v politice úplně stejně, jako ji dostávají — a znovu a znovu využívají — muži.

Ostatně, co se vůbec myslí otázkou, zda budou nové poslankyně schopné „postavit se dravcům“? Neměla by být jedním ze zásadních kritérií pro práci v politice spíše hloubka porozumění problémům, které trápí spoluobčany a stát jako takový, a samozřejmě pracovitost, inteligence, efektivita, schopnost vyjednávat a prosadit věci a podobně? Mimochodem dovednosti, v nichž mají slušnou průpravu pečující osoby — tedy zejména ženy…

Poměřování, zda jsou lepší muži, nebo ženy, je ale ve své podstatě scestná debata. V politice potřebujeme věrně reprezentovat spektrum občanů. Nejen muže a ženy, mladé a staré, ale také menšiny. Proč by měli být občané zastoupeni dvěma sty dravců s ostrými lokty, když společnost tvoří i lidé zranitelní a znevýhodnění?

To spíše dravci a tvrďáci by měli dostat zpětnou vazbu. To oni si potřebují osvojit i ohleduplnost, empatii a — oblíbenou vlastnost z plakátů pravicových liberálů i konzervativců — slušnost v zacházení s druhými.

Podle průzkumu agentury Ipsos má 65 procent mladých v České republice pocit, že současná politika nereprezentuje jejich zájmy. Nyní si zvolili i své zástupce. A je to tak správně.

Dosavadní vyjádření nově zvolených mladých poslanců a poslankyň napovídají, že se chtějí zasazovat o témata sobě blízká: ústavně garantované právo na interrupce, duševní zdraví, školství, bytovou krizi, podporu mladých rodin a studujících, dostupné zdravotnictví a podobně. Jen škoda, že životní prostředí si klade za prioritu pouze Matěj Gregor z Motoristů — a sice formou kritiky Green Dealu, kterému bohužel jeho strana rozumí zhruba tak jako ústavou garantované rovnosti obou pohlaví.

V nové sněmovně se budou potkávat sympatičtí idealisté s ultrapravicovým obludáriem, připraveným vést ty nejpodlejší kulturní i geopolitické války. Nové poslankyně by v tomto ohledu měly zahodit všechny iluze.

Existuje totiž nepřeberné množství více i méně rafinovaných způsobů, jak dát zvláště mladým ženám najevo jejich nedostatečnost. Všechny z nich mohou být zraňující, demotivující a vyčerpávající. Zvláště pro člověka s dobrými úmysly.

Minimálně dva poslanci za Motoristy — Turek a Pikora — mají na triku obvinění svých expartnerek ze znásilnění. Mladí Turkovi sekundanti si myslí, že ženy by se neměly účastnit veřejného života, pokud jim to manžel nedovolí. To je ale jen špička ledovce.

Určité obavy z prostředí, do nějž mladé poslankyně vstupují, by se daly tudíž formulovat i úplně jinak: s poukazem na maskulinní toxicitu a institucionalizovaný sexismus české politiky. Vedení Pirátské strany svým voličům vlastně dluží poděkování za vzkaz, že si v mocenských pozicích přejí více žen a že si přejí své poslance či poslankyně vybírat sami.

Piráti by měli hýřit ujišťováním, že zvoleným poslankyním strana poskytne plnou podporu, aby ve sněmovně obstály a nebyly vystaveny žádným nemístným situacím z důvodů svého pohlaví. A na nových poslankyních i poslancích bude, aby se ve volebním zákoně pokusili prvky preferenčního hlasování posílit.

Prosadit to bude samozřejmě těžké, jako cokoli jiného užitečného, protože nová vláda Andreje Babiše otřese základy svobodně smýšlející demokratické společnosti. Už nyní okázale dává najevo, že hodlá přestat chránit klima, přírodu, menšiny a kulturní hodnoty takovým způsobem, jaký jsme dosud nezažili. Pokud v tomto zápase mají obstát mladí nováčci ve sněmovně, bylo by pro začátek vhodné neokopávat jim kotníky ze všech stran, zejména ne z té vlastní.