Na kandidátkách nejsilnějších stran do sněmovních voleb i letos jednoznačně dominují muži. Vyplývá to z oficiálně zveřejněných kompletních kandidátních listin do sněmovních voleb, které se budou konat během prvního říjnového víkendu. Slabé zastoupení mají ženy u všech relevantních stran s výjimkou hnutí ANO i na prvních místech krajských kandidátek. A málo jich je také na prvních pěti místech na kandidátkách napříč kraji — tedy na pozicích, které skýtají největší naděje na zisk mandátu.

Slabé zastoupení žen na prvních místech kandidátek má zejména vládní pravicová koalice SPOLU, tvořená ODS, TOP 09 a lidovci, která se pokouší obhájit pozici premiéra Petra Fialy (ODS). Spolu má mezi čtrnácti krajskými lídry ženy pouze dvě. Jedná se o ministryni obrany Janu Černochovou (ODS) v Praze a ministryni spravedlnosti Evu Decroix (ODS) na Vysočině.

Lepší pozici nemají ženy ani na druhých místech kandidátek SPOLU. Jediné obsadila starostka Kravař Monika Brzesková (KDU-ČSL) v Moravskoslezském kraji, kde jinak kandidátku vede ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS).

Piráti s jednou krajskou lídryní, ANO jich má hned sedm

Piráti, kteří byli členy vlády do loňského října, kdy si odhlasovali odchod v reakci na premiérovo odvolání pirátského ministra pro místní rozvoj Ivana Bartoše kvůli údajným problémům s digitalizací stavebního řízení, mají lídryň ještě méně než SPOLU. Jedinou je Barbora Pipášová na Vysočině. Zato hned v devíti dalších krajích jsou ženy na druhém místě. V Praze je to současná místopředsedkyně sněmovny Olga Richterová. Na Vysočině je dokonce celá první pětka kandidátky Pirátů obsazena ženami.

Podstatně lépe je na tom samostatně kandidující hnutí STAN, které na svých čtrnácti krajských kandidátkách nabídne lídryň pět. Jsou to poslankyně Pavla Pivoňka Vaňková v Jihočeském kraji, Michaela Opltová v Plzeňském kraji, Hana Naiclerová v Olomouckém kraji, Eliška Olšáková ve Zlínském kraji a Michaela Šebelová v Moravskoslezském kraji. Ve čtyřech dalších krajích, kde vedou kandidátku muži, jsou ženy na druhém místě, typicky ve Středočeském kraji, kde STAN vede celostátní lídr a ministr vnitra Vít Rakušan, obsadila druhé místo místopředsedkyně sněmovny Věra Kovářová.

Větší zastoupení žen na prvních místech regionálních kandidátek paradoxně mají strany nacionálně populistické opozice, pro něž je přitom důležitým motivem kritika „genderu“, kvót na zastoupení žen ve veřejných funkcích či úmluvy o potírání násilí vůči ženám. Hnutí SPD podporované menšími krajně pravicovými partnery ze Svobodných, hnutí PRO a Trikolory má pět lídryň. Jsou to ekonomka a publicistka Markéta Šichtařová (Svobodní) v Praze, předsedkyně Trikolory a bývalá poslankyně Zuzana Majerová ve Zlínském kraji a dále trojice obhajujících poslankyň SPD Marie Pošarová na Plzeňsku, Karla Maříková na Karlovarsku a Vladimíra Lesenská na Královéhradecku. Ve čtyřech krajích na kandidátkách SPD ženy obsadily druhé místo.

Stejný počet lídryň jako SPD, a tedy pět, nabízí spolek nacionalistů, konspirátorů a osob hlásících se ke „konzervativní levici“ STAČILO! Předsedkyně KSČM a volební lídryně koalice Kateřina Konečná kandiduje v Moravskoslezském kraji, předsedkyně SOCDEM a exministryně práce Jana Maláčová v Praze. Ve Středočeském kraji vede kandidátku STAČILO! někdejší novinářka, klausovská politička a neúspěšná prezidentská i senátní kandidátka Jana Bobošíková, v Jihočeském kraji členka spolku Svatopluk sdružující krajní pravici a levici do boje proti liberalismu Jana Turoňová a ve Zlínském kraji bývalá poslankyně KSČM Marie Pěnčíková.

Vůbec nejlepší zastoupení žen mezi lídry má hnutí ANO, kde vedou přesně polovinu kandidátek. Kromě předsedkyně poslaneckého klubu Aleny Schillerové vedoucí jihomoravskou kandidátku ještě poslankyni Ivanu Mádlovou na Plzeňsku, Renatu Oulehlovou na Karlovarsku, Janu Berkovcovou na Královéhradecku a Moniku Obornou na Vysočině. Ústeckou kandidátku, kterou před čtyřmi lety vedl sám předseda Andrej Babiš, tentokrát povede starostka Bíliny Zuzana Schwarz Bařtipánová, libereckou kandidátku starostka České Lípy Jitka Volfová.

Slabší zastoupení žen mají Motoristé sobě, lídryně mají pouze dvě, moderátorku krajně pravicové VOX TV Gabrielu Sedláčkovou v Olomouckém kraji a bývalou nejvyšší státní zástupkyni Renatu Veseckou v Královéhradeckém kraji. Nakonec samostatně kandidující hnutí Přísaha bývalého elitního policisty a senátora Roberta Šlachty má mezi mužskými jedničkami krajských kandidátek ženu jedinou, a to ve Zlínském kraji.

Nad kritickou hranicí třetinového zastoupení žen jsou pouze Piráti

V celkovém počtu žen mezi všemi kandidáty dané strany i na prvních pěti místech krajských kandidátek je však poměr odlišný od skladby lídrů. Celkově nejvíce žen na kandidátkách nabízejí jednoznačně Piráti, letos podporovaní Zelenými. Napříč kandidátkami jich mají celkem 132 oproti 211 mužům, tedy devětatřicetiprocentní zastoupení. S odstupem za Piráty se nachází Přísaha a následně hnutí STAN.

Vůbec nejslabší zastoupení žen napříč kandidátkami mají Motoristé sobě, a sice pouze 53, což představuje šestnáctiprocentní podíl. Následuje koalice SPOLU a hnutí STAČILO! s 82 a 83 ženami. Hnutí ANO, které sice vede na počet lídryň, má celkově pouze 95 kandidátek, což představuje pouze osmadvacetiprocentní podíl.

V asi vůbec nejdůležitějším ukazateli, jímž je zastoupení žen v prvních pětkách kandidátek, rovněž vedou Piráti. Devětadvacet žen proti jedenačtyřiceti mužům představuje spolehlivě více než třetinový podíl, který se pokládá obecně za kritickou mez minimálního přijatelného zastoupení. Jen o jednu kandidátku méně má v prvních pětkách hnutí STAN, a také ono se ještě nad třetinovou hranici vejde.

Už pod třetinovým podílem je uskupení STAČILO!, které má sice celkově na kandidátkách žen podprůměrně, avšak mají tu v průměru častěji vyšší pozice. Vládní pravicová trojkoalice vedená ODS je v této kategorii na chvostu: mezi sedmdesáti kandidáty na prvních pěti místech v každém kraji mají žen všehovšudy jedenáct, což je v průměru méně než jedna v každém kraji. Úplně poslední místo zaujímají s deseti ženami vůči šedesáti mužům Motoristé sobě.

Ženy mají v české Poslanecké sněmovně i obecně v politice dlouhodobě výrazně slabší zastoupení než muži. Aktuálně je jejich podíl historicky nejvyšší a činí jednapadesát poslankyň z dvou set členů sněmovny, to jest tedy o jeden mandát nad čtvrtinovým podílem.

Ve vládě momentálně nyní zasedají pouze dvě ženy, Česká republika dosud neměla předsedkyni vlády ani prezidentku. Tím se odlišuje jak od praxe v západní Evropě, tak dokonce od srovnatelných zemí v regionu střední Evropy, jako je Slovensko, Polsko, Maďarsko, Slovinsko nebo pobaltské země.

V posledním srovnání Světového ekonomického fóra obsadila Česká republika dle Indexu politického rozhodování, který měří politické zastoupení žen, až 113. místo ze 148. Hůře na tom ze států Evropské unie jsou už jen Bulharsko a Maďarsko.

O krizích bydlení, školství, porodnosti nebo péče vědí muži méně než ženy

Podle analytičky občanské organizace Fórum 50 % Veroniky Šprincové se ale i u nás situace pomalu zlepšuje. „Nejde o výsledek systematické snahy o vyrovnání zastoupení žen a mužů v politice, ale o souhru více faktorů. Jedinou úrovní politického rozhodování, kde podíl českých političek přesáhl takzvanou kritickou třicetiprocentní hranici, je Evropský parlament, kde zastoupení žen po loňských volbách je více než třetinové. Jde však o volby, o které mají voliči nejmenší zájem a strany jsou tak zpravidla ochotnější ženy nominovat, a to i na volitelná místa,“ popisuje pro DR Šprincová.

„Dosud historicky nejvyšších podílů žen v Poslanecké sněmovně — 22 procent v roce 2010 a 25 procent v roce 2021 — se podařilo dosáhnout díky preferenčnímu hlasování. Pokud by záleželo jen na pořadí na kandidátní listině, bylo by v roce 2010 zvoleno jen šestnáct procent poslankyň a v posledních volbách v roce 2021 jen lehce přes dvacet procent. Svoji roli v obou případech sehrála celospolečenská nálada a ochota udělovat preferenční hlasy kandidujícím na nižších pozicích nebo volit nové politické subjekty, které jsou také zpravidla ochotnější ženy nominovat,“ dodává Veronika Šprincová z Fóra 50 %.

Podle politoložky a odbornice na volební studia Daniely Ostré z Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci lepšímu postavení žen v politice — a tedy i na kandidátkách politických stran — brání zakořeněné představy o tradičních rolích. „Existují například studie, které potvrzují negativnější vnímání žen jako kandidátek u konzervativních voličů, ve větší míře z venkova. Ženám bývají také častěji připisovány vlastnosti, které lidé u politiků nevyhledávají, zejména ovlivnění emocemi při rozhodování, přestože empirické důkazy o výkonu žen ve volených funkcích tyto domněnky vyvracejí,“ říká Ostrá.

S tím souvisí sociálně strukturální příčiny. „Ženám jsou stále připisovány role zaměřené zejména na péči, výchovu dětí, starost o domácnost, kvůli čemuž mají tak méně času i prostoru věnovat se politice, která je pověstná vysokou časovou náročností. Ostatně stačí se podívat například na nekončící obstrukce ve Sněmovně,“ poukazuje politoložka Daniela Ostrá. Poukazuje přitom na to, že část poslankyň se kvůli nemožnosti sladit dlouhá sněmovní jednání s rodinným a osobním životem rozhodla své funkce neobhajovat.

Jedná se například o Marii Jílkovou (KDU-ČSL) nebo Martinu Ochodnickou (TOP 09), které původně byly součástí iniciativy, jak práci sněmovny humanizovat a omezit například noční jednání a nepředvídatelný harmonogram. To se jim ale nepodařilo, a tak znovu nekandidují.

Podle odbornic na genderovou rovnost je přitom odpovídající zastoupení žen v politice důležité a má potenciál přímo ovlivňovat podobu veřejných politik. „V politice je důležitá pestrost zkušeností, kterou do ní ženy i další menšiny mohou přinést, tak, aby se spravedlivě prioritizovala některá témata. Pokud nás reprezentují ve sněmovně především zajištění, bílí, starší muži, odpovídá tomu i omezený rozsah témat, která se politicky řeší,“ říká pro Deník Referendum ředitelka občanské organizace Gender Studies Agáta Hrdličková.

„Aktuálně řešíme krizi bydlení, krizi školství, krizi porodnosti nebo krizi péče, a je proto důležité, aby se na vytváření jejich řešení podíleli i lidé, na něž nejvíce dopadají. To jsou v praxi zejména ženy, které tvoří drtivou většinu zaměstnaných v pečujících profesích. O věci ale dnes rozhodují muži, kteří nezřídka nemají ponětí o tom, co to znamená pečovat, ať už o děti, nebo o starší lidi,“ dodává Hrdličková.

Podle Hrdličkové stagnující domácí čísla i zahraniční praxe ukazují, že bez systémových opatření pro vyrovnanější zastoupení žen, ať už ze strany politických stran nebo ze strany státu, se situace v dohledné době výrazně nezlepší. Opatření jako povinnost zipových kandidátek, se střídavým zastoupením mužů a žen, anebo finanční zvýhodňování kandidujících stran se spravedlivějším zastoupením mužů i žen jsou přitom známa.