Konzervativní kemp potvrdil širokou protisystémovou koalici
Vojtěch PetrůLetošní Konzervativní kemp ukázal, že koalice protisystémových sil je široká. Spojuje ji marketingový motiv odporu vůči „novému světu“ i politický úspěch Donalda Trumpa. Je takřka jisté, že její vliv po říjnových volbách bude zásadní.
Osazenstvo akce zvané Konzervativní kemp před několika dny zveřejnilo návrhy pro vládu, která vzejde z říjnových sněmovních voleb. Je mezi nimi rezignace na boj proti dezinformacím, oslabení evropské integrace nebo třeba odstoupení od mezinárodních lidskoprávních úmluv.
Přiznanou inspirací je znovuzvolení Donalda Trumpa v USA představující „začátek konzervativní kontrarevoluce“, jak ostatně dotvrzuje podtitul kempu. Cílem je nyní stejnou revoluci přenést do Evropy, která je prý poslední baštou progresivismu.
Akce samotná proběhla již v květnu. Sešla se na ní pestrá skupina panelistů, které spojují nikoliv tradiční konzervativně-intelektuální světonázor, sečtelost v Hayekových či Burkeových dílech ani okouzlení estetikou staré aristokracie, nýbrž radikální, vpravdě revoluční odpor proti současnému systému a demokratickému uspořádání. Ten je přitom naoko zahalen v rouchu odboje proti nadnárodní pokoutné „progresivistické“ chobotnici, která chce brát lidem svobodu a cenzurovat.
Akci Konzervativní kemp letos podruhé organizovala Společnost na obranu svobody projevu, která je spojená s postavami okolo internetové televize VOX TV, jako je herní vývojář Daniel Vávra či publicistka Gabriela Sedláčková. Televize byla ještě před jeho vstupem do politiky významnou platformou pro influencera, europoslance a čestného prezidenta strany Motoristé sobě Filipa Turka — sám majitel televize podnikatel Petr Kubelík se pro Respekt nedávno chlubil, že to byla jeho televize, kdo Turka „stvořil“.
Společnost na obranu svobody projevu se profiluje zejména na tématu údajné cenzury na sociálních sítích i ve veřejném prostoru obecně — v praxi jeho agendu tedy představuje torpédování veškerých strategií obrany vůči útoku na realitu samotnou, jakou prostřednictvím cílených dezinformací provádí vůči demokracii nepřátelské síly z Ruska či Číny. Nepřekvapí tedy, že sama Společnost na obranu svobody projevu na svých kanálech opakovaně šířila konspirační teorie a propagovala dezinformační média, jak dříve upozornilo i ministerstvo vnitra.
„Za dosavadní dobu našeho fungování jsme zjistili, že cenzuru státy outsourcují na digitální platformy a nevládní organizace a omezování svobody projevu se stalo nástrojem nekalého politického boje. K cenzuře pod záminkou honu na údajné dezinformace nebo potlačování nenávisti se politické a mediální elity uchýlily proto, že si nedokázaly jinak zdůvodnit své volební prohry — výhru Trumpa a Brexit v roce 2016,“ uvedl ve své úvodní řeči na kempu ředitel Společnosti na obranu svobody projevu Vlastimil Veselý.
„O pár let později se dostávají západní demokracie do takové krize, že vládnoucí deep state se neštítí ani rušit volební výsledky v Rumunsku, vylučovat z volební soutěže hlavního favorita ve Francii, a dokonce nasadit zpravodajské služby na hlavní politickou stranu a uvažovat o jejím zákazu v Německu,“ dodal šéf organizace údajně hájící svobodu s odkazem na evropskou krajně pravicovou internacionálu.
Antisystémová opozice
Zatímco loni byli ještě mezi hosty třeba europoslanec Alexandr Vondra (ODS), letos už převažovali zástupci antisystémové opozice. Je to logické, protože v prizmatu osazenstva Konzervativního kempu se vláda Petra Fialy (ODS), navzdory svým vyhraněně konzervativním komponentům v části ODS a lidovců, nachází jednoznačně na straně „globalistů“ a „progresivistů“, neboť bojuje proti ruským hybridním kampaním a nedostatečně se staví pro evropským politikám, zejména proti zelené dohodě.
S podobnými argumenty a chytlavými frázemi o „nové totalitě“ kritizuje vládu také v opozici stále zřetelněji hnědnoucí hnutí ANO, od loňských evropských voleb člen frakce trumpovské páté kolony v Evropě jménem Patrioti pro Evropu s uskupeními Viktora Orbána, Marine Le Penové či Mattea Salviniho. Zatímco předseda ANO Andrej Babiš vystupuje přímo na mezinárodní krajně pravicové konferenci Konzervativní politické akce, na Konzervativní kemp dorazil předseda stínové vlády ANO a bývalý ministr průmyslu a dopravy Karel Havlíček a poslanec, bývalý předseda sněmovny Radek Vondráček.
Mezi Havlíčkovými prioritami pro novou vládu bylo zrušit veškeré zmocněnce a instituce spojené s cenzurou a bojem proti dezinformacím s tím, že je třeba „zastavit nálepkování a ideologickou kontrolu“. Vondráček potom navrhl „obnovit funkčnost Visegrádské čtyřky a integrovat evropské konzervativní síly ve střední Evropě“.
Další účastník, předseda SPD Tomio Okamura, na Konzervativním kempu navrhl v souladu se svými dlouhodobými apely referendum o členství České republiky v Evropské unii a obnovení legislativní suverenity vůči EU. Senátorka Daniela Kovářová (nezávislá), která spolu s Vondráčkem, Okamurou, komentátorem radikálně pravicového týdeníku Echo Danielem Kaiserem a šéfredaktorem Mladé Fronty Dnes Jaroslavem Pleslem zasedla v bloku „Doktrína omezené suverenity EU. Naučme se říkat NE“, apelovala, abychom měli kuráž a ostražitost vyjadřovat nesouhlas s bruselskou legislativou.
Senátor Zdeněk Hraba (za ODS), který se profiluje především jako zanícený odpůrce práv LGBTQ lidí, uprchlíků nebo organizací občanské společnosti, navrhl rovnou vypovězení Evropské úmluvy o lidských právech. Krom toho ještě vyzval k vrácení druhé sloky české hymny coby symbolu „hrdosti a kontinuity“.
Publicista a oblíbený host alternativních médií Pavel Šik zase chtěl reflektovat covidové doby „formou komise pravdy“, zúžit působení veřejnoprávních médií pouze na zpravodajství a zavést většinový volební systém — ten je totiž prý možnou cestou, jak reagovat na rozdělení společnosti do dvou táborů.
Další z panelistů, europoslanec Filip Turek (za Motoristy sobě) by rád provedl reformu fungování Evropské unie tak, aby byla moc přesměrována z Evropské komise na Evropskou radu, v níž zasedají hlavy států či premiéři členských států: v Radě chce následně vytvořit blokační menšinu na bázi států Visegrádu například spolu s Itálií.
Bývalý lidovecký předseda, nynější senátor a starosta Vsetína Jiří Čunek (KDU-ČSL) příští vládě doporučil redukovat dávkový systém a zrušit „deformující“ podpory a dotace. Ekonom z Vysoké školy ekonomické Martin Slaný ve stejném panelu navrhl zavedení výdajové brzdy.
Na akci nechyběli ani zástupci ideového ekosystému okolo antisystémové koalice STAČILO! a spolku Svatopluk, který chce propojovat levici s národoveckou a ultrakonzervativní pravicí s cílem boje proti liberalismu. Politolog a bývalý diplomat Petr Drulák, který se otevřeně hlásí ke změně dosavadního českého demokratického režimu a k zavedení poloprezidentského systému, na Konzervativním kempu příští vládě doporučil zrušit paragraf trestního zákoníku, který postihuje schvalování genocidy, neboť jde podle něj o nástroj na potlačování svobody projevu.
Předseda hnutí STAČILO! a profesionální konspirátor Daniel Sterzik následně navrhl posílit ekonomickou suverenitu omezením odlivu zisků, podporou českých firem a celkovým budováním robustnosti ekonomiky orientací na soběstačnost.
Koalice odporu vůči „novému světu“
Stále větší popularita pojmu konzervatismus u těch, kteří fakticky zastávají výrazně antiestablishmentové a antielitářské, vlastně revoluční postoje, není nějak překvapivá. Je součástí dlouhodobějšího trendu mainstreamizace krajní pravice, který přiléhavě popisují mnozí přední politologové v čele s Casem Muddem.
V rámci strategie, jak se učinit přijatelnější u širší veřejnosti, se krajní pravice nejpozději po útoku na newyorská Dvojčata zaměřila na antiislamismus, který nahradil antisemitismus, na otevřené autoritářství či na snahu o boření stávajících struktur skrze podporu „přímé demokracie“. Součástí toho je ostatně i stále zřetelnější proklamace a sebedefinice antisystémové krajní pravice coby „konzervativců“.
Krom toho krajní pravice oslabuje socioekonomickou konfliktní linii — ne sice v ekonomické realitě, ale v praxi veřejného prostoru a logice politické soutěže. Nahrazuje ji přitom linií otevřenosti, nadnárodní integrace a lidskoprávní a klimatickou agendou, jež řadí do „nového světa“, vůči němuž uplatňuje radikální odpor.
A právě na tomto poli se mohou stýkat tolik odlišní lidé, jako se sešli na Konzervativním kempu: levicově-autoritářský intelektuál Petr Drulák, vypjatý individualista se zálibou v provokacích Filip Turek, politický podnikatel se strachem z islámu Tomio Okamura či suchopárný manažersko-populistický typ Karla Havlíčka. Jejich vliv na uspořádání země po říjnových volbách bude nejspíš významný.
Obávám se, že tu došlo k politováníhodnému nedorozumění: K boji proti systému se přece vždy hrdě hlásili právě progresivisté.
Spolu s otevřeně proruskými (levicovými i pravicovými) politickými stranami jsou tedy právě oni (z hlediska humanistické tradice západní civilizace) tou protisystémovou silou (sami se k tomu přece hrdě hlásí) a navíc ještě i užitečným idiotem ruské rozpínavosti (neuvědomují si svoji subverzivní roli v ekonomické a vojenské konkurenceschopnosti Západu), neuvědomují si svoji subverzivní roli ve schopnosti obrany západní civilizace proti agresivním a nelidským formám vládnutí (včetně agresivních forem náboženství).