McCarthismus po česku? Fraška odhalující rozpad polistopadového příběhu
Matěj MoravanskýZcela zbytečné antikomunistické doplnění trestního zákoníku ukazuje na neschopnost české antikomunistické pravice řešit současné problémy české společnosti. Proto bude poražena normalizačním kádrem Andrejem Babišem.
Petr Pithart v knize Devětaosmdesátý vzpomíná na jednu z debat v roce 1989. Zástupci Občanského fóra v čele s Václavem Havlem byli na výjezdu do Brna. Havel zaplněnému sálu odpovídal na otázky ohledně budoucnosti nového demokratického režimu.
Když padla otázka, zda je nutné zakázat komunistickou stranu, Havel předal mikrofon Pithartovi, tehdy čerstvému předsedovi české vlády. Ten odpověděl: „My raději komunisty porazíme ve volbách.“ Sál podle Pithartova vyprávění propukl v jásot.
Nenápadně tím Pithart vyjádřil sebevědomí nového polistopadového řádu. Mladá demokracie nepotřebovala žádné berličky v podobě zákonného zákazu komunistické strany. Bývalá státostrana byla irelevantní. Polistopadová demokracie řešila jiné, podstatnější problémy: rozdělení státu, přijetí nové ústavy a budování kapitalistické ekonomiky.
Že spousta nomenklaturních kádrů dokázala včas převléknout kabát? Není divu, když si takový Václav Klaus, před listopadem privilegovaný režimní ekonom, mohl hrát na vůdce pravice a zakladatele trhu „bez přívlastků“.
Zakázat násilí zákonem, či rovnou ústavním ustanovením, to by byl bezpochyby velice bohulibý počin. Je vlastně s podivem, že na to ještě nikdo nikdy nepřišel. Kolika zlu, kolika bolesti, kolika bezpráví by tím už mohlo být zabráněno!
Ovšem - ona se zde hned vzápětí vynořuje jistá potíž. Totiž - kde vymezit hranici pro to, které druhy násilí je možno účinně omezit zákonem, a kde by se jednalo o pouze deklarativní, neřkuli ideologický počin?
Zakázat nacismus a komunismus: a proč jenom tyhle dvě formy z celé řady způsobů, kterými si lidé navzájem činí násilí? Proč - když už by se parlament této práce ujal - proč přitom zároveň nepostavit mimo zákon například strukturální násilí plynoucí z kapitalismu? Který nevyhnutelně plodí materiální nerovnost mezi lidmi, a tedy fakticky násilné udržování společenských a mocenských hierarchií? Nemluvě ani o násilí, které tento kapitalismus se svou inherentní hltavostí páchá na přírodě, na životním prostředí?...
Ovšem, kdyby se začalo uvažovat o takto definovaném strukturálním násilí, pak by se fundamentalisté antikomunismu okamžitě dostali do nemalých argumentačních potíží. Jak je možno legitimně zakazovat komunistické hnutí - když to bylo právě ono, které se ze všech nejdůsledněji snažilo odstranit právě toto strukturální násilí kapitalismu? Na tuto otázku by naši natolik angažovaní "bojovníci proti násilí" asi jen dosti obtížně hledali odpověď.
Totiž vůbec, veškerý akcionismus tohoto druhu spočívá právě na tom, že se zcela eliminuje jakékoli hlubší a důslednější uvažování o věcech. Z celého komplexu společenských a dějinných procesů se autoritativním aktem vysekne, vyseparuje jeden jediný moment - totiž zjevného politického násilí - a dál už se nijak neuvažuje. A jak jsme viděli, ani se uvažovat nemůže a nesmí, protože tím by se okamžitě rozpadl celý argumentační fundament těchto "bojovníků za svobodu".
Vyslovme tedy na tomto místě návrh: na všechny požadavky antikomunistů na zákaz komunismu respektive komunistické strany budiž odpověděno: "Ano, dobře; ale jenom tehdy, když zároveň bude zakázáno strukturální násilí plynoucí z kapitalismu!"
„Jedním z nejhlasitějších podporovatelů ustanovení o kriminalizaci nacistického a komunistického hnutí bylo i stávající vedení Ústavu pro studium totalitních režimu.“
----------------------------------
Rozumím vám dobře, pane Moravanský, že kriminalizace nacistického [a komunistického] hnutí je proti vašemu přesvědčení?
Jaký je váš názor na kriminalizaci politické opozice (například v Německu, ve Francii, nebo v Rumunsku)? Mají tyto demokracie onu pithartovskou sebedůvěru, že „opozici je lepší porazit ve volbách, než aby byla zakazována“? Nestal se antikonzervatismus a antipravičáctví „zlatým dolem pro celou řadu institucí a mluvících hlav“? Opravdu tato „úzkost kvůli obavám z minulosti nepřehlíží zápasy přítomnosti“?