Průzkumy stranických preferencí ukazují, že strany současné vládní koalice by většinovou vládu, kdyby se volby konaly nyní, opět vytvořit nedokázaly. Hnutí ANO vede s velkým náskokem a bylo by schopné sestavit většinovou vládu s hnutím Svoboda a přímá demokracie, popřípadě s některými dalšími nesystémovými subjekty, které — posíleny výsledky evropských voleb — by se zřejmě dostaly do Sněmovny.

Zdá se však, že strany vládní koalice i jejich vládu nechávají nepříznivé trendy ve veřejném mínění v klidu. Chovají se tak, jako by vláda měla v rukávu nějaké eso, které stranám vládní koalice zázračně pomůže volby opět vyhrát.

V minulých volbách bylo tímto esem do jisté míry poukazování na chaos, který vytvořila Babišova vláda, zejména sám Babiš, během epidemie covidu. A také varování, že další čtyři roky vlády ANO by mohly ohrozit samu demokracii.

Karta chaosu způsobeného Babišem, včetně jeho populistického otevření stavidel státních financí, je ale nyní zapomenuta. A to částečně i proto, že ani Fialova vláda nedokázala dát navzdory svým slibům státní finance do pořádku. Občanská demokratická strana, která ve vládě drží otěže financí, praktikuje směs populismu a neoliberálního blouznění o nízkých daních a zeštíhlování údajně přebujelého státu.

Boj o demokracii se nekoná

Karta Babiše coby hrozby pro demokracii by přitom mohla pomoci s mobilizací „demokratických“ voličů i tentokrát. Strany vládní koalice by ji ovšem musely aktivně používat. Munice by k tomu měly teoreticky dost, protože Babiš v posledním roce posunul hnutí ANO od levicového populismu do vod nacionalistického, protievropského konzervatismu, kopírujícího v mnoha směrech politickou filosofii Viktora Orbána v Maďarsku. Hrozbou je i jeho lavírování ohledně ruské agrese na Ukrajině.

Když se Babiš rozhodl, že se hnutí ANO připojí v Evropském parlamentu k frakci Patrioti pro Evropu, v níž se to hemží fašizujícími proruskými stranami s problematickými postoji k liberální demokracii, vládní koalice toho nijak nevyužila. V Evropském parlamentu vytvořily strany politického mainstreamu okolo Patriotů i okolo krajně pravicové frakce Evropa suverénních národů, k níž se připojilo hnutí SPD, „cordon sanitaire“. Na domácí české politické scéně se ale s ANO a SPD dál zachází tak, jako by to byla legitimní opozice.

Vládní koalici spolupráce těchto hnutí s fašizující krajní pravicí v Evropském parlamentu zkrátka nepřiměla k žádným obranným krokům. Představitelé ANO a SPD jsou dál ve vedení Sněmovny, předsedají dál některým výborům, jako by šlo o normální demokratickou opozici.

Vládní koalice nedokázala využít své většiny v obou komorách parlamentu ani k tomu, aby změnila jednací řád Sněmovny tak, že by omezil či znemožnil obstrukce nedemokratické opozice. Příkladů, jak to udělat bez toho, aby se vážně mluvilo o nedemokratickém chování, je přitom dost v sousedním Německu a Rakousku.

Strany vládní koalice evidentně nemají zájem ani na tom, aby přítomnosti příznivců nesystémových stran výrazněji zbavily mediální rady. A vůbec neuvažují o změnách zákonů o veřejnoprávních médiích tak, aby z nich zmizela ustanovení, která tato média nutí ke zvaní hostů do debat proporčně podle výsledků stran ve sněmovních volbách.