Pokud jste si toho zatím nevšimli: „České republice se daří.“ Tuto radostnou zvěst hlásají — s lehkostí typickou pro korporátní piáristy — influenceři Petr Ludwig a Antonín Pášma prostřednictvím platformy „Štít demokracie“, shluku účtů na sociálních sítích, který vznikl na začátku léta.

Podle „Štítu demokracie“ jsou všechny drahé účty za energie, rostoucí ceny potravin či krize bydlení jen výplodem našich chorobně negativních myslí. A měli bychom konečně začít říkat, že Česká republika je úžasným místem k životu. „Pokud se ale k moci dostane rozhazovačný populista Babiš, jehož budou z jedné strany roztleskávat fašisti a z druhé komunisti, budeme opět tam, kde jsme byli. A možná to bude ještě daleko horší!“ prorokuje iniciativa.

Podle iniciativy nelze poslední čtyři roky označit za „Fialovu bídu“. Inflace je prý stabilní, česká ekonomika „nečekaně rychle“ roste a s ní údajně i reálné mzdy — důkazem má být rostoucí utrácení domácností, které tak „podporují českou ekonomiku“. Za vládou prý zůstávají „skvělá čísla“. Jen se zapomíná dodat, že jde o údaje z posledních měsíců — čímž se Štít dopouští stejného typu manipulace, jakou kritizuje u jiných.

Štítonoši demokracie chtějí z našich hlav vymazat každou kritiku. Nemá nám vadit, že nám za nečinnosti Fialova kabinetu energetičtí oligarchové, agrobaroni a potravinářský monopol vysávají peněženky, že trh s bydlením selhává — a hlavně ať nás ani nenapadne volit někoho jiného než Fialovu vládu. Pokud prý nepodpoříme Fialu, ztratíme demokracii a s ní i příslušnost k Evropě.

Více než dvouletý propad reálných mezd, pokles životní úrovně třetiny obyvatelstva, rostoucí nerovnosti mezi nejbohatšími a těmi, kteří nemají ani na opravu pračky, čím dál dražší a nejisté bydlení, růst cen potravin, nesmyslně vysoké zdanění práce a nízké zdanění majetku nebo takzvaná energetická krize či přesněji „energetická loupež“, během níž velké energetické korporace v čele s fosilními oligarchy zbohatly na úkor všech ostatních — to vše je dle „Štítu“ Petra Ludwiga a Antonína Pášmy jen v našich hlavách. Jen výplody naší chorobné „toxicity“ a „negativity“.

Podobně máme zapomenout soustavné házení klacků pod nohy evropské integraci ze strany ODS nebo podporu Izraele, kterou česká vláda podkopává ty samé mezinárodní normy a právo, jež jsou klíčové pro existenci nezávislé Ukrajiny.

„Štít“ chce zachránit českou demokracii — tím, že popírá zkušenosti statisíců lidí, zamlčuje fatální selhání Fialova kabinetu. Ano, postavit se Babišovi a Putinovi je třeba, ale opravdu lze zachránit demokracii podporou nekompetentních politiků a výsměchem těm, kteří navzdory všem snahám a práci ztrácejí kvůli růstu základních životních nákladů půdu pod nohama?

Výchozí bod

Základním východiskem předvolební situace je, že vláda Petra Fialy byla přehlídkou politické neschopnosti a jakákoliv nová vláda, pravděpodobně vedená hnutím ANO, hrozí být ještě horší. Ludwig a Pášma tento předpoklad ignorují. Skutečný zápas o demokracii totiž nevede mezi „prozápadním“ táborem Fialy a populistickou suitou Babiše, ale mezi demokracií a oligarchií. A právě zájmy oligarchie dnes zastupuje široký okruh politiků — od ODS přes ANO až po fašistické hnutí Stačilo! —, kteří hledají způsoby, jak ze společnosti a jejích institucí vyždímat ještě více peněz.

Andrej Babiš zdaleka není jediným miliardářem, který si chce přivlastnit naši republiku. Mezi další patří fosilní oligarchové Pavel Tykač a Daniel Křetínský, zbrojaři jako Martin Strnad, developeři ze skupiny Penta a zástup jiných, kteří si zvykli na systematické zneužívání veřejných rozpočtů a státních institucí ve prospěch svého již tak obrovského majetku. Každý den na ně doslova doplácí většina společnosti.

Právě o tento střet dnes jde. „Štít demokracie“ svou kampaní tuto dynamiku zakrývá. Kdo skutečně stojí o obnovu demokratického řádu, musí především začít bránit demokracii před oligarchií. Jinak skončí jako Milion chvilek — jen jako fíkový list zakrývající neschopnost takzvaného demokratického bloku kolem Petra Fialy.

Budoucnost české demokracie

Příběh Milionu chvilek ukázal, že masové demonstrace, petice či červené čáry samy o sobě kompetentní demokratickou vládu nezajistí. Nepovedlo se — a Fialova vláda se o to podle všeho ani nepokusila — rozbít mocenské struktury Andreje Babiše a Agrofertu. Dnes je ANO favoritem voleb a s národoveckým slepencem hnutí Stačilo! a Okamurovým SPD čeká na vládu.

Zkušenost posledních čtyř let tak jasně ukazuje, že pokud chce demokratické hnutí uspět, musí vést zápas po úplně jiných liniích, s jinými nástroji a s lidmi, kteří skutečně rozumějí politickému boji.

Předně je třeba odmítnout povýšenecké a mocipanské přehlížení obyčejných lidí a uznat největší politický problém této země: že ji ovládají oligarchové, kteří za bílého dne porcují naše peněženky a veřejné rozpočty. Právě zde se odehrává hlavní politický střet, ve kterém se bojuje o budoucnost demokracie.

Přesvědčovat nás o tom, že se máme dobře, je prostě lhaní. Demokratické hnutí musí naopak stát proti logice oligarchie a zasazovat se o naše práva a naši důstojnost v každodenním životě — při jednáních o důstojných mzdách, stabilních a snesitelných nájmech, fungujících veřejných službách a dostupných kvalitních potravinách. Demokracie totiž nejsou jen volby, PR kampaně a demonstrace na Letné.

Veřejné zdravotnictví, progresivní zdanění, hromadná doprava a důstojné životní podmínky nejsou jen sociálními benefity — jsou to demokratické výdobytky, stejně jako veřejnoprávní média nebo nezávislé soudnictví. Pokud „štítonoši demokracie“ nepochopí jejich hodnotu a nezačnou je aktivně bránit, jejich boj proti Babišovi, fašistům či Putinovi bude marný.